Úvod -> Cestopisy -> Island 2009

 

Krajem ledovců, vodopádů, gejzírů a sopek

ISLAND 2009

 

 

Důležité upozornění

 

Na tyto stránky je zakázán vstup psům!

 

 

 

 

Proč nejezdit na Island?

 

 

Také Vás někdo láká, abyste vyrazili na Island? Tady máte pár důvodů, proč to nedělat:

 

Poušť, poušť, poušť

 

  

 

Mizerné silnice ve vnitrozemí, autobusy jedou nejvýše jednou denně

 

  

 

Někde horko, někde zima, v létě slunce skoro nezapadá

 

  

 

Jezero Mývatn chvíli před půlnocí

 

Brození ledovcových řek

 

                  

 

Proslulé Duhové hory jsou vlastně černobílé

 

  

 

Neodradily Vás tyto děsivé obrázky?

 

Nevadí Vám, že na Island musíte letět letadlem nebo dlouze cestovat lodí?

Jste smířeni s vyššími cenami a s divným jazykem, který používá podivná písmena, v češtině neznámá?

Nebojíte se, že výbuch některé sopky pokryté ledovcem může vyvolat povodeň zrovna v době Vaší návštěvy?

Jste ochotni složit své věci do batohu a vyrazit po svých?

 

Pak právě pro Vás je určena další část těchto stránek...

 

 

Skogafoss

 

 

 

A proč jet na Island?

 

 

 

Když jsem se před kolegou z práce Pavlem zmínil, že od Nepálu už uplynula dlouhá doba a zase mě začíná popadat cestovatelská vášeň, vymyslel, že pojedeme na Island. Rok předtím tam byla naše kolegyně Halka, fotky sice neukázala, ale vrátila se nadšená, takže jsem cíl uznal za zajímavý. Navíc o cestu na Island stála Pavlova kamarádka Martina, která už pilně studovala dopravní možnosti a nejzajímavější cíle. A protože Pavel mohl věnovat na akci jen týden dovolené, vyrazili jsme nejprve ve dvou na sever a poté ve třech přes Duhové hory a na jih...

 

 

Část první: sever

 

 

Obsáhlejší fotogalerie

 

 

Cesta:

sobota 4. července – let z Prahy přes Kodaň do Reykjavíku, menším letadlem z Reykjavíku do Akureyri

neděle 5. července – autobusem z Akureyri do Ásbyrgi – kaňon Ásbyrgi – kaňon řeky Jökulsá á Fjöllum – kemp Vesturdalur

pondělí 6. července – kemp Vesturdalur – Katlar – rokle Hafragil – vodopád Dettifoss – vodopád Selfoss

úterý 7. července – vodopády Dettifoss, Selfoss a Hafragilsfoss – autobusem od Detifossu přes Kraflu do Reykjahlíðu – na kole na Hverir

středa 8. července – na kole kolem jezera Mývatn – koupel v termálních lázních

čtvrtek 9. července – autobusem k sopce Krafla

pátek 10. července – autobusem napříč Islandem z Reykjahlíðu do Landmannalaugaru (vodopády Godafoss a Aldeyjarfoss)

 

Akureyri

 

Ve městě Akureyri žije asi 20 000 obyvatel, je to největší město na severu Islandu a druhé největší na Islandu vůbec. Přistávací dráha místního letiště je nasypána středem zdejší zátoky. Dorazili jsme večer, ještě jsme stihli nakoupit zásoby, hlavně plynovou bombu, prohlédli jsme centrum a uvědomili jsme si, že baterky asi vezeme zbytečně, protože se skoro nestmívá. To jsme pocítili v kempu, když si dětičky udělaly z našeho stanu asi ve 2 hodiny v noci fotbalovou branku... Hned ráno jsme se vydali autobusem na další cestu

 

 

Husavík

 

Příjemné severní městečko slouží jako jedna z nejdůležitějších základen pro cesty na moře spojené s pozorováním velryb. V přístavu jsme dokonce potkali výpravu české cestovky. Krátkou přestávku u benzínové pumpy jsem využil k řešení přízemních starostí, takže z prohlídky městečka nic nebylo

 

 

Kaňon Ásbyrgi

 

Kaňon Ásbyrgi je zajímavým útvarem – rovinou oddělenou od okolní krajiny desítky metrů vysokými skalními stěnami, s „ostrůvkem“ Eyjan uvnitř. Podle nejpravděpodobnější teorie kaňon vytvořila v dávných dobách nedaleká řeka Jökulsá rozvodněná vodami z ledovce Vatnajökull po výbuchu sopky. Dnes už řeka teče o pár kilometrů jinde a zůstal přírodní div

 

 

Mezi kaňonem Ásbyrgi a řekou Jökulsá

 

Drobné potůčky, tůně zarostlé suchopýrem, ale i suchá krajina s nízkými skalními stěnami a do toho pokřikující a provokující kulíci zlatí – to je asi tříkilometrový úsek mezi kaňonem Ásbyrgi a řekou Jökulsá

 

 

Kaňon řeky Jöklusá á Fjöllum

 

Mohutná ledovcová řeka Jökulsá á Fjöllum teče z jihu z ledovce Vatnajökull a před ústím do moře vytváří zajímavý kaňon chráněný národním parkem. Řada návštěvníků prochází pouze nejzajímavější okruhy se skalními útvary, ale ochuzuje se tak o celkový dojem z údolí

 

 

Rudá hora Rauðhólar

 

 

Skály ozvěn Hljóðaklettar

 

Skalní bludiště, kamenná slunce, sloupcová odlučnost zdejších vyvřelin – to vše je Hljóðaklettar

 

 

Hólmatungur

 

Vodopády padají až k řece Jökulsá, ale jeden proud teče po vyšší terase a poprvé je třeba brodit...

 

 

Katlar

 

Mohutný proud řeky Jökulsá s vodopádem v úzkém kaňonu a k tomu další vodopády z bočních stěn... A také čas na oběd...

 

 

Kaňon řeky Jökulsá u vodopádů Réttarfoss a Hafragilsfoss

 

 

Vodopád Hafragilsfoss

 

K vodopádu se dá přijít rovnou po odbočce od hlavní cesty, ale naštěstí jsme se k němu vydali až další den a bez velkých batohů. Stezka vede nejprve pouští, pak skalní stěnou s lanem a nakonec kolem řeky, občas bažinami

 

 

Vodopád Dettifoss

 

Největší evropský vodopád Dettifoss se skrývá v kaňonu řeky Jökulsá a vyrábí tolik mlhy, že vlastně ani není celý vidět. Umí i krásnou duhu.

Okolí Dettifossu je velmi suchý kraj, což jsme ozkoušeli na vlastní hrdla. Jediná voda se najde v kempu poblíž vodopádu, kam ji denně vozí správci národního parku

 

 

Vodopád Selfoss

 

Podkovovitý vodopád se nachází nedaleko nad Dettifossem, lépe je nasvícen večer než ráno

 

 

Sopka Krafla poprvé

 

Krafla je jedna z mnoha aktivních sopek na Islandu. Energie ze země se využívá v termální elektrárně

 

 

Námafjall a Hvérir

 

Hvérir – naše první pořádné setkání s geologicky aktivním územím. V tůních bublá horká voda nebo bahno, z fumarol uniká pára... Pohled z autobusu nás navedl, abychom si půjčili kola a hned večer vyjeli z kempu v Reykjahlíðu přes kopec

 

 

Jezero Mývatn

 

Jedinečné jezero, jedinečná ptačí lokalita, která se dá za den objet na kole. Třicetikilometrová trasa vede částečně po nejdůležitější islandské silnici č. 1, ale provoz na islandské „1“ a české „D1“ se naštěstí nedá srovnávat

 

Potápka žlutorohá

 

Lyskonoh úzkozobý

 

Skalní město Dimmuborgir

 

Ztuhlá láva ze sopky Krafla dala v tomto místě vzniknout neobvyklému skalnímu městu

 

 

Pseudokrátery u vesnice Skútustaðir

 

Tvary připomínající krátery nevznikly v místě sopky, ale výbuchem vodní páry uvolněné od horkých hornin nateklých do jezera

 

 

Lososová řeka Laxá, vrch Vindbelgjarfjall a ptačí rezervace

 

 

Reykjahlíð

 

Proud lávy tekoucí z Krafly se zastavil těsně u zdi zdejšího kostela...

 

 

Termální koupaliště – „modrá laguna severu“

 

V podstatě v každém průvodci se píše, že kdo nenavštíví Modrou lagunu u Reykjavíku, jako by nebyl na Islandu. Navštívili jsme aspoň „modrou lagunu severu“, to se snad také počítá...

 

 

Sopka Krafla podruhé

 

U sopky Krafly stojí za návštěvu kráter s jezerem Stóra-Víti a horké území za ním a další aktivní oblast zvaná Leihrnjúkur. Cesta lávovými poli vyléčí i největší příznivce lávy z obdivu k tomuto materiálu, po kterém se nedá pořádně chodit

 

 

Vodopád Godafoss

 

Božský vodopád má opět podkovovitý tvar a pár desítek metrů pod ním následuje další, nižší vodopád

 

 

Vodopád Aldeyjarfoss

 

Menší vodopád ve vnitrozemí je vítaným zpestřením při mnohahodinové cestě napříč Islandem

 

 

Vnitrozemí

 

Větší část islandského vnitrozemí pokrývá cosi, co můžeme beze studu nazvat pouští. V dáli se objevují a zase mizí různé ledovce, hlavně Hofsjökull a Vatnajökull. Místo silnice zde vede jen vyježděná cesta, takže přejezd je velmi zdlouhavý. Občas musí autobus brodit nějakou řeku. Bez tohoto zážitku by však poznání Islandu bylo velmi neúplné

 

 

 

 

Část druhá: Duhové hory

 

 

Obsáhlejší fotogalerie

 

 

Cesta:

sobota 11. července – Landmannalaugar – aktivní území Brennisteinsalda a Stórihver – chata Hraftinnusker

neděle 12. července – k jezerům Áftavatn a Torfavatn a k řece Kaldaklofskvísl

pondělí 13. července – pouštní krajinou k chatě Botnar

úterý 14. července – kolem kaňonu řeky Markarfljöt do þorsmörku a odjezd autobusem

 

Landmannalaugar

 

Landmannalaugar je významným islandským rekreačním střediskem, asi jako u nás Špindlerův mlýn. Islanďané sem jezdí i na víkend, užívají si vycházky po okolních kopcích a koupel v termálním pramenu. Zároveň zde začíná oblíbený čtyřdenní trek Duhovými horami. Kdo si zapomene nakoupit zásoby jídla, má smůlu. V zelených autobusech, které slouží jako obchod, je pečivo nedostatkovým zbožím...

 

 

Breinnisteinsalda

 

Po krátkém stoupání jako by se oteplilo. Nejenže jsme se zadýchali, ale teplo uniká i ze země...

 

 

Stórihver

 

Území neuvěřitelných jevů – vedle potoka je ve skále prohlubeň, ze které stříká horká voda, hned vedle horkého pole leží sníh...

 

 

Z Duhových hor

 

 

Jezera Áftavatn a Torfavatn

 

 

Řeka Kaldaklofskvísl

 

Od jezera Áftavatn je možné jít dvěma cestami – souběžně se silnicí, nebo kolem jezera Torfavatn a pak brozením přes řeku. Vybrali jsme si samozřejmě cestu delší a náročnější, ale zajímavější

 

 

Pouště před chatou Botnar

 

 

Kaňony mezi chatami Botnar a þórsmörk

 

Pod chatou Botnar dostává krajina dramatický ráz, objevují se zde hluboké kaňony ledovcových řek. Poslední před þórsmörkem, řeka Krossá, se musí přebrodit

 

 

þórsmörk

 

Po dlouhé době jsme se dostali opět do hlubokého lesa...

 

 

 

 

Část třetí: jih, zlatý trojúhelník a Reykjavík

 

 

Obsáhlejší fotogalerie

 

 

Cesta:

úterý 14. července – autobusem z þorsmörku – vodopád Seljalandfoss – Vík

středa 15. července – Vík

čtvrtek 16. července – autobusem z Víku ke Skogafossu – Skogafoss a Skogar – autobusem do Reykjavíku

pátek 17. července – autobusem po zlatém trojúhelníku: þingvellir – Gullfoss – Geysir

sobota 18. července – let z Reykjavíku do Kodaně – Kodaň – let z Kodaně do Prahy

 

Vodopád Seljalandfoss

 

Vodopád je menší průtokem, ale zajímavý tím, že se dá projít za ním. Navíc hned vedle se nachází další vodopád, který padá do skalní rozsedliny a který je z okolní roviny vidět pouze částečně

 

 

Vík

 

Nejjižnější místo, které jsme navštívili, a zajímavá ornitologická lokalita. Z útesu nad dračími zuby (Reynisdrangar) s výhledem na skalní bránu Dyrhólaey jsme překvapeni pozorovali z blízkosti několika metrů papuchalky, ptáky, kteří vypadají jak divní létající tučňáci. Mezi kachnami na hladině moře jsem objevil samce kajky mořské!

 

Koliha malá

Vlevo kajka mořská

Ústřičník velký

 

Skogafoss

 

Vodopád sice sevřený skalami, ale viditelný zdaleka, zakončuje tok jedné z mnoha řek vytékajících z ledovce Mýrdalsjökull. Většina návštěvníků se spokojí s tímto vodopádem, ale kdo se nevydá proti proudu řeky, ošidí se o řadu dalších vodopádů a vůbec o zajímavé říční údolí

 

 

Skógar

 

Na vesnici je nejzajímavější muzeum se skanzenem. Najdeme zde staré domy se střechou porostlou trávou i školu, v níž na stěně visí mapa Evropy s Československem, ke kterému patřila ještě Podkarpatská Rus. V kostele lapá zakladatel muzea jednotlivé návštěvy, vyzvídá, odkud jsou, a nutí je zpívat. Naštěstí jsem vyvázl bez splnění poslední povinnosti a zabránil tak vážnému mezinárodnímu skandálu. Neméně zajímavá je nové muzejní budova, skrytá trochu stranou, ale skrývající sbírku staré techniky

 

 

þingvellir

 

Táhlý zlom na místě, kde se dotýká evropská a severoamerická zemská deska, je národním parkem a významným místem islandské historie, asi jako pro Čechy Pražský hrad. Kdysi ve středověku se tady totiž scházel sněm Alting, od něhož Islanďané odvozují nynější demokratické tradice. Národní park je pod přímou správou kanceláře předsedy vlády a premiér zde má i letní sídlo

 

 

Geysir

 

Gejzír, který dal jméno samotnému přírodnímu úkazu, se již před lety „porouchal“ a negejzíruje. Naštěstí se ve stejné oblasti nachází další gejzír Strokkur, jehož poloviční výkon rovněž stačí na impozantní divadlo. Musíte tedy počítat s tím, že gejzír vystříkne tak jednou za 10 minut, a obrnit se trpělivostí. Blížící se výstřik se pozná podle toho, že nejprve se trochu sníží hladina, pak se vytvoří boule a ve zlomku vteřiny gejzír vystříkne

 

 

Ten pravý, porouchaný Gejzír

 

 

Gullfoss

 

Kolem dvojitého vodopádu Gullfoss proudí davy turistů, takže snad nepřekvapí informace, že zde Martina náhodou potkala své pražské kamarády

 

 

Reykjavík

 

V hlavním městě Islandu žije asi 100 000 obyvatel. Hlavní betonový kostel se právě opravoval, více mě zaujala stará čtvrť s úzkými ulicemi. Kolem centra potěší poměrně velké množství zeleně

 

 

Cestou domů jsme strávili ještě příjemný půlden v Kodani. Ale to již nepatří k reportáži o Islandu...

 

 

Úvod -> Cestopisy -> Island 2009