Úvod -> Cestopisy -> Island 2009
Krajem ledovců,
vodopádů, gejzírů a sopek
ISLAND 2009
Důležité upozornění
Na tyto stránky je zakázán vstup psům!
Proč
nejezdit na Island?
Také Vás někdo láká, abyste vyrazili na Island? Tady
máte pár důvodů, proč to nedělat:
Poušť,
poušť, poušť
Mizerné
silnice ve vnitrozemí, autobusy jedou nejvýše jednou denně
Někde
horko, někde zima, v létě slunce skoro nezapadá
Jezero Mývatn chvíli před půlnocí
Brození
ledovcových řek
Proslulé
Duhové hory jsou vlastně černobílé
Neodradily Vás tyto děsivé obrázky?
Nevadí Vám, že na Island musíte letět letadlem nebo
dlouze cestovat lodí?
Jste smířeni s vyššími cenami a s divným
jazykem, který používá podivná písmena, v češtině neznámá?
Nebojíte se, že výbuch některé sopky pokryté
ledovcem může vyvolat povodeň zrovna v době Vaší návštěvy?
Jste ochotni složit své věci do batohu a vyrazit po
svých?
Pak právě pro Vás je určena další část těchto
stránek...
Skogafoss
A
proč jet na Island?
Když jsem se před kolegou z práce Pavlem
zmínil, že od Nepálu už uplynula dlouhá doba a zase mě začíná popadat
cestovatelská vášeň, vymyslel, že pojedeme na Island. Rok předtím tam byla naše
kolegyně Halka, fotky sice neukázala, ale vrátila se nadšená, takže jsem cíl
uznal za zajímavý. Navíc o cestu na Island stála Pavlova kamarádka Martina,
která už pilně studovala dopravní možnosti a nejzajímavější cíle. A protože
Pavel mohl věnovat na akci jen týden dovolené, vyrazili jsme nejprve ve dvou na
sever a poté ve třech přes Duhové hory a na jih...
Část první: sever
Cesta:
sobota 4. července – let z Prahy přes Kodaň do Reykjavíku, menším
letadlem z Reykjavíku do Akureyri
neděle 5. července – autobusem
z Akureyri do Ásbyrgi – kaňon Ásbyrgi – kaňon řeky Jökulsá á Fjöllum –
kemp Vesturdalur
pondělí 6. července – kemp
Vesturdalur – Katlar – rokle Hafragil – vodopád Dettifoss – vodopád Selfoss
úterý 7. července – vodopády
Dettifoss, Selfoss a Hafragilsfoss – autobusem od Detifossu přes Kraflu do
Reykjahlíðu – na kole na Hverir
středa 8. července – na kole kolem
jezera Mývatn – koupel v termálních lázních
čtvrtek 9. července – autobusem
k sopce Krafla
pátek 10. července – autobusem
napříč Islandem z Reykjahlíðu do Landmannalaugaru (vodopády Godafoss a
Aldeyjarfoss)
Akureyri
Ve městě Akureyri žije asi
20 000 obyvatel, je to největší město na severu Islandu a druhé největší
na Islandu vůbec. Přistávací dráha místního letiště je nasypána středem zdejší
zátoky. Dorazili jsme večer, ještě jsme stihli nakoupit zásoby, hlavně plynovou
bombu, prohlédli jsme centrum a uvědomili jsme si, že baterky asi vezeme
zbytečně, protože se skoro nestmívá. To jsme pocítili v kempu, když si
dětičky udělaly z našeho stanu asi ve 2 hodiny v noci fotbalovou
branku... Hned ráno jsme se vydali autobusem na další cestu
|
|
|
Husavík
Příjemné severní městečko slouží
jako jedna z nejdůležitějších základen pro cesty na moře spojené
s pozorováním velryb. V přístavu jsme dokonce potkali výpravu české
cestovky. Krátkou přestávku u benzínové pumpy jsem využil k řešení
přízemních starostí, takže z prohlídky městečka nic nebylo
|
|
|
Kaňon
Ásbyrgi
Kaňon Ásbyrgi je zajímavým útvarem
– rovinou oddělenou od okolní krajiny desítky metrů vysokými skalními stěnami,
s „ostrůvkem“ Eyjan uvnitř. Podle nejpravděpodobnější teorie kaňon vytvořila
v dávných dobách nedaleká řeka Jökulsá rozvodněná vodami z ledovce
Vatnajökull po výbuchu sopky. Dnes už řeka teče o pár kilometrů jinde a zůstal
přírodní div
|
|
|
Mezi
kaňonem Ásbyrgi a řekou Jökulsá
Drobné potůčky, tůně zarostlé
suchopýrem, ale i suchá krajina s nízkými skalními stěnami a do toho
pokřikující a provokující kulíci zlatí – to je asi tříkilometrový úsek mezi
kaňonem Ásbyrgi a řekou Jökulsá
|
|
|
Kaňon řeky
Jöklusá á Fjöllum
Mohutná ledovcová řeka Jökulsá á
Fjöllum teče z jihu z ledovce Vatnajökull a před ústím do moře
vytváří zajímavý kaňon chráněný národním parkem. Řada návštěvníků prochází
pouze nejzajímavější okruhy se skalními útvary, ale ochuzuje se tak o celkový
dojem z údolí
|
|
|
Rudá hora
Rauðhólar
|
|
|
Skály
ozvěn Hljóðaklettar
Skalní bludiště, kamenná slunce,
sloupcová odlučnost zdejších vyvřelin – to vše je Hljóðaklettar
|
|
|
Hólmatungur
Vodopády padají až k řece
Jökulsá, ale jeden proud teče po vyšší terase a poprvé je třeba brodit...
|
|
|
Katlar
Mohutný proud řeky Jökulsá
s vodopádem v úzkém kaňonu a k tomu další vodopády
z bočních stěn... A také čas na oběd...
|
|
|
Kaňon řeky
Jökulsá u vodopádů Réttarfoss a Hafragilsfoss
|
|
|
Vodopád
Hafragilsfoss
K vodopádu se dá přijít rovnou
po odbočce od hlavní cesty, ale naštěstí jsme se k němu vydali až další
den a bez velkých batohů. Stezka vede nejprve pouští, pak skalní stěnou
s lanem a nakonec kolem řeky, občas bažinami
|
|
|
Vodopád
Dettifoss
Největší evropský vodopád Dettifoss
se skrývá v kaňonu řeky Jökulsá a vyrábí tolik mlhy, že vlastně ani není
celý vidět. Umí i krásnou duhu.
Okolí Dettifossu je velmi suchý
kraj, což jsme ozkoušeli na vlastní hrdla. Jediná voda se najde v kempu
poblíž vodopádu, kam ji denně vozí správci národního parku
|
|
|
Vodopád
Selfoss
Podkovovitý vodopád se nachází
nedaleko nad Dettifossem, lépe je nasvícen večer než ráno
|
|
|
Sopka
Krafla poprvé
Krafla je jedna z mnoha
aktivních sopek na Islandu. Energie ze země se využívá v termální
elektrárně
|
|
|
Námafjall
a Hvérir
Hvérir – naše první pořádné setkání
s geologicky aktivním územím. V tůních bublá horká voda nebo bahno,
z fumarol uniká pára... Pohled z autobusu nás navedl, abychom si
půjčili kola a hned večer vyjeli z kempu v Reykjahlíðu přes
kopec
|
|
|
Jezero
Mývatn
Jedinečné jezero, jedinečná ptačí
lokalita, která se dá za den objet na kole. Třicetikilometrová trasa vede částečně
po nejdůležitější islandské silnici č. 1, ale provoz na islandské „1“ a české
„D1“ se naštěstí nedá srovnávat
|
|
|
Potápka žlutorohá |
|
Lyskonoh úzkozobý |
Skalní
město Dimmuborgir
Ztuhlá láva ze sopky Krafla dala
v tomto místě vzniknout neobvyklému skalnímu městu
|
|
|
Pseudokrátery
u vesnice Skútustaðir
Tvary připomínající krátery
nevznikly v místě sopky, ale výbuchem vodní páry uvolněné od horkých
hornin nateklých do jezera
|
|
|
Lososová řeka
Laxá, vrch Vindbelgjarfjall a ptačí rezervace
|
|
|
Reykjahlíð
Proud lávy tekoucí z Krafly se
zastavil těsně u zdi zdejšího kostela...
|
|
|
Termální
koupaliště – „modrá laguna severu“
V podstatě v každém průvodci se
píše, že kdo nenavštíví Modrou lagunu u Reykjavíku, jako by nebyl na Islandu.
Navštívili jsme aspoň „modrou lagunu severu“, to se snad také počítá...
|
|
|
Sopka
Krafla podruhé
U sopky Krafly stojí za návštěvu
kráter s jezerem Stóra-Víti a horké území za ním a další aktivní oblast
zvaná Leihrnjúkur. Cesta lávovými poli vyléčí i největší příznivce lávy
z obdivu k tomuto materiálu, po kterém se nedá pořádně chodit
|
|
|
|
|
|
Vodopád
Godafoss
Božský vodopád má opět podkovovitý
tvar a pár desítek metrů pod ním následuje další, nižší vodopád
|
|
|
Vodopád
Aldeyjarfoss
Menší vodopád ve vnitrozemí je
vítaným zpestřením při mnohahodinové cestě napříč Islandem
|
|
|
Vnitrozemí
Větší část islandského vnitrozemí
pokrývá cosi, co můžeme beze studu nazvat pouští. V dáli se objevují a
zase mizí různé ledovce, hlavně Hofsjökull a Vatnajökull. Místo silnice zde
vede jen vyježděná cesta, takže přejezd je velmi zdlouhavý. Občas musí autobus
brodit nějakou řeku. Bez tohoto zážitku by však poznání Islandu bylo velmi
neúplné
|
|
|
Část druhá: Duhové hory
Cesta:
sobota 11. července –
Landmannalaugar – aktivní území Brennisteinsalda a Stórihver – chata
Hraftinnusker
neděle 12. července –
k jezerům Áftavatn a Torfavatn a k řece Kaldaklofskvísl
pondělí 13. července – pouštní
krajinou k chatě Botnar
úterý 14. července – kolem kaňonu
řeky Markarfljöt do þorsmörku a odjezd autobusem
Landmannalaugar
Landmannalaugar je významným
islandským rekreačním střediskem, asi jako u nás Špindlerův mlýn. Islanďané sem
jezdí i na víkend, užívají si vycházky po okolních kopcích a koupel
v termálním pramenu. Zároveň zde začíná oblíbený čtyřdenní trek Duhovými
horami. Kdo si zapomene nakoupit zásoby jídla, má smůlu. V zelených
autobusech, které slouží jako obchod, je pečivo nedostatkovým zbožím...
|
|
|
|
|
|
Breinnisteinsalda
Po krátkém stoupání jako by se
oteplilo. Nejenže jsme se zadýchali, ale teplo uniká i ze země...
|
|
|
Stórihver
Území neuvěřitelných jevů – vedle potoka
je ve skále prohlubeň, ze které stříká horká voda, hned vedle horkého pole leží
sníh...
|
|
|
Z Duhových
hor
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jezera
Áftavatn a Torfavatn
|
|
|
Řeka
Kaldaklofskvísl
Od jezera Áftavatn je možné jít
dvěma cestami – souběžně se silnicí, nebo kolem jezera Torfavatn a pak brozením
přes řeku. Vybrali jsme si samozřejmě cestu delší a náročnější, ale zajímavější
|
|
|
Pouště
před chatou Botnar
|
|
|
|
|
|
Kaňony
mezi chatami Botnar a þórsmörk
Pod chatou Botnar dostává krajina
dramatický ráz, objevují se zde hluboké kaňony ledovcových řek. Poslední před
þórsmörkem, řeka Krossá, se musí přebrodit
|
|
|
|
|
|
þórsmörk
Po dlouhé době jsme se dostali opět
do hlubokého lesa...
|
|
|
Část třetí: jih, zlatý trojúhelník a Reykjavík
Cesta:
úterý 14. července – autobusem
z þorsmörku – vodopád Seljalandfoss – Vík
středa 15. července – Vík
čtvrtek 16. července – autobusem
z Víku ke Skogafossu – Skogafoss a Skogar – autobusem do Reykjavíku
pátek 17. července – autobusem po
zlatém trojúhelníku: þingvellir – Gullfoss – Geysir
sobota 18. července – let z Reykjavíku do Kodaně – Kodaň – let
z Kodaně do Prahy
Vodopád
Seljalandfoss
Vodopád je menší průtokem, ale
zajímavý tím, že se dá projít za ním. Navíc hned vedle se nachází další
vodopád, který padá do skalní rozsedliny a který je z okolní roviny vidět
pouze částečně
|
|
|
|
|
|
Vík
Nejjižnější místo, které jsme
navštívili, a zajímavá ornitologická lokalita. Z útesu nad dračími zuby
(Reynisdrangar) s výhledem na skalní bránu Dyrhólaey jsme překvapeni
pozorovali z blízkosti několika metrů papuchalky, ptáky, kteří vypadají
jak divní létající tučňáci. Mezi kachnami na hladině moře jsem objevil samce
kajky mořské!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Koliha malá |
Vlevo kajka mořská |
Ústřičník velký |
Skogafoss
Vodopád sice sevřený skalami, ale
viditelný zdaleka, zakončuje tok jedné z mnoha řek vytékajících
z ledovce Mýrdalsjökull. Většina návštěvníků se spokojí s tímto
vodopádem, ale kdo se nevydá proti proudu řeky, ošidí se o řadu dalších
vodopádů a vůbec o zajímavé říční údolí
|
|
|
Skógar
Na vesnici je nejzajímavější muzeum
se skanzenem. Najdeme zde staré domy se střechou porostlou trávou i školu,
v níž na stěně visí mapa Evropy s Československem, ke kterému patřila
ještě Podkarpatská Rus. V kostele lapá zakladatel muzea jednotlivé
návštěvy, vyzvídá, odkud jsou, a nutí je zpívat. Naštěstí jsem vyvázl bez
splnění poslední povinnosti a zabránil tak vážnému mezinárodnímu skandálu.
Neméně zajímavá je nové muzejní budova, skrytá trochu stranou, ale skrývající
sbírku staré techniky
|
|
|
|
|
|
þingvellir
Táhlý zlom na místě, kde se dotýká evropská
a severoamerická zemská deska, je národním parkem a významným místem islandské
historie, asi jako pro Čechy Pražský hrad. Kdysi ve středověku se tady totiž
scházel sněm Alting, od něhož Islanďané odvozují nynější demokratické tradice.
Národní park je pod přímou správou kanceláře předsedy vlády a premiér zde má
i letní sídlo
|
|
|
|
|
|
Geysir
Gejzír, který dal jméno samotnému
přírodnímu úkazu, se již před lety „porouchal“ a negejzíruje. Naštěstí se ve stejné
oblasti nachází další gejzír Strokkur, jehož poloviční výkon rovněž stačí na
impozantní divadlo. Musíte tedy počítat s tím, že gejzír vystříkne tak
jednou za 10 minut, a obrnit se trpělivostí. Blížící se výstřik se pozná podle
toho, že nejprve se trochu sníží hladina, pak se vytvoří boule a ve zlomku
vteřiny gejzír vystříkne
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ten pravý, porouchaný Gejzír |
|
Gullfoss
Kolem dvojitého vodopádu Gullfoss proudí
davy turistů, takže snad nepřekvapí informace, že zde Martina náhodou potkala
své pražské kamarády
|
|
|
Reykjavík
V hlavním městě Islandu žije
asi 100 000 obyvatel. Hlavní betonový kostel se právě opravoval, více mě
zaujala stará čtvrť s úzkými ulicemi. Kolem centra potěší poměrně velké
množství zeleně
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Cestou domů jsme strávili ještě příjemný půlden
v Kodani. Ale to již nepatří k reportáži o Islandu...
Úvod -> Cestopisy -> Island 2009