TEXTY PRO
HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> HM 2/2003
|
Z historie statku čp. 4 v Pelzově ulici (Hostivický měsíčník 2/2003) Podle některých náznaků by dům v Pelzově ulici s dnešním
číslem 4 mohl být původním zákostelským dvorem připomínaným již brzy po
založení Hostivice, důkazy pro toto tvrzení však neexistují. Nejstarším
známým držitelem gruntu čili hospodářství je jistý Valentin, řečený Valata,
za jehož držby býval dům pouhá chalupa. Po jeho smrti kolem roku 1595 převzal
grunt syn Jan Valata, který díky své šetrnosti do r. 1610 splatil dluhy a na
zaplaceném statku hospodařil do r. 1620, kdy nejspíš u příležitosti
bělohorské bitvy zemřel. Osiřelý grunt byl r. 1621 prošacován (ohodnocen) a
předán Vítu Chladilovi za 120 kop; je to důkaz, že grunt neutrpěl pohromu
vojskem. Zato však r. 1631 vzal úplně za své, zůstalo jen místo, kde stával.
Chladil již dříve vyplatil majiteli panství 60 kop a nyní o všechno přišel. Hospodářství zůstalo pusté a teprve po vymření pánů Žďárských nechal
Valentin hrabě z Martinic na svůj náklad vystavět novou chalupu, kterou
odevzdal roku 1673 Jiříkovi Trčkovi. Trčka měl zaplatit 60 kop, z toho
jednu polovinu Martinicovi za stavení a druhou sirotkům Chladilovým, pokud se
najdou. Trčkovi se zdála chalupa drahá, zvlášť když neměl čím obdělávat pole,
a opustil ji. Dva roky zůstala prázdná a r. 1676 ji dostal za 30 kop Krištof
Kroc (Groc). Kroc sice pole zlepšil, chalupu držel 12 let, ale cenu
nezaplatil. Proto bylo k chalupě přidáno něco polí a r. 1688 byla
odevzdána za 60 kop Jiřímu Janečkovi, který po smrti sirotků Chladilovských
r. 1694 měl zaplatit celou sumu majiteli panství. Jiřím Janečkem začíná
dlouhé období až do 50. let minulého století, kdy nebyl dům prodán, ale dědil
se v rodu, často po ženské linii. Janečkovo příjmení se změnilo na Ptáčník a toto jméno zůstalo nějaký
čas i gruntu. R. 1698 Jiří Janeček zemřel a pozůstalou vdovu si vzal za ženu
Vojtěch Janeček, který měl vyplatit majiteli panství 48 kop a sirotkům
Ptáčníkovým 12 kop. Hospodář získal r. 1707 další pole a louky a stal se tak
láníkem, zato však mu přibylo notně dluhů. Avšak Vojtěch Janeček se dobře
oháněl a ze svého hospodářství uplatil přes 100 kop. Další pole koupil r.
1709. R. 1751 zemřela manželka a hospodyně Kateřina a 17. listopadu toho roku
nastoupil na grunt syn z prvního manželství Martin Ptáčník. Po smrti Martina Ptáčníka získal grunt, který měl hodnotu 274 kop, jeho
zeť Matěj Pochman. Týž mnoho zlepšil a pro vysoký věk dne 28. května 1811
grunt čp. 4 v ceně 500 zl. odevzdal svému synovi Václavovi. Všechny tyto údaje shromáždil Josef Ptáček v Pamětech farní osady
Hostivické vydaných v roce 1915. Ptáček zřejmě vycházel z farních
knih, které dnes již budou obtížně dostupné. Některé údaje nevypadají zcela
věrohodně, podle mých propočtů by se majitelé museli běžně dožívat velmi
vysokého věku. Spíš se mi zdá, že v průběhu věků z paměti vypadla
nějaká generace majitelů. Ptáček překvapivě neznal novější historii statku
nebo ji nepovažoval za důležitou. K orientaci v dalším dění mohu
využít rodokmen rodu, kterému patřil statek. Václav Pachman byl rychtářem, oženil se s Marií roz. Koreckou z Chrášťan.
V 50. letech 19. století se na statku setkáváme s Marií Pachmanovou
jako vdovou. Po ní se hospodářství ujal František Kozák, syn rolníka
z Jinočan, který se oženil s dcerou Václava Pachmana Lidmilou.
Dcera Františka Kozáka Anna se vdala za Matěje Čermáka, domkáře a mistra
truhláře v Buštěhradu. Jejich syn Jaroslav Čermák narozený
v Buštěhradě se stal rolníkem ve sledovaném domě a za ženu si vzal
Magdalenu Svobodovou z Trněného Újezdu. Jaroslav a Magdalena Čermákovi
hospodařili v domě čp. 4 do 40. let minulého století. V 60. letech
statek odkoupil hostivický komunál. Ve statku nebydleli jen majitelé, ale řada dalších rodin. Například
v roce 1919 bylo v domě čp. 4 zapsáno v seznamu voličském
k volbě obecního zastupitelstva šestnáct voličů, mezi nimi i učitel
František J. Pelz, skladatel sokolské písně Lví silou. Ve 20. letech 20. století došlo
k přečíslování domů v „hostivickém“ Jenečku (čp. 170 až 181) a zároveň
byla přidělena čísla popisná i některým budovám v areálech velkých
statků. Obytný dům vpravo od brány tak získal číslo popisné 182, které mu
náleží dodnes. Domnívám se, že tímto způsobem chtělo vedení obce zdánlivě
zvětšit velikost obce. Podobný postup se opakoval ještě později, kdy
samostatné číslo bylo přiděleno i obytnému domu ve dvoře. Pro tuto událost
však zatím nemám žádné doklady. V seznamu voličském z roku 1932 nalézáme
v čp. 4 osmnáct voličů, majitelé bydleli v domě čp. 182 vedle
brány. Jiří Kučera
Statek čp. 4 kolem roku 1925.
Vpředu stojí zprava majitelka Magdalena Čermáková, paní Inemanová, Rosalie
Turecká a její dcera.
Dům čp. 4 a část Pelzovy ulice
asi ve 30. letech 20. století
Dům čp. 4 ze dvora v roce
1959
Dům čp. 4 a kostel na snímku asi
z 60. let minulého století |
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> HM 2/2003