TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> HM 3/2012
|
Co se také zachovalo na zámku… (Hostivický
měsíčník 3/2012) Až donedávna jsem ponechával bez
povšimnutí dřevořezbu jakéhosi znaku pověšenou v salonku na hostivickém
zámku. Považoval jsem ji za novodobou ozdobu bez historické ceny.
Z omylu mě vyvedl sochař Jan Turský, který jednoho dne přivezl na
radnici další dva kusy rokokové dřevořezby. Oba dubové kusy tvořily původně
součást nějakého většího díla. Pan Turský mi vysvětlil, že tyto dva kusy i již
zrestaurovanou dřevořezbu znaku zachránil Jiří Pergl ze zámku před zahájením
rekonstrukce v 70. letech 20. století. Jde tak o jediné tři kusy, které
se zachovaly z historického vnitřního vybavení zámku. Nově získané dřevořezby restauroval
Vojtěch Horálek. Zacelil pomocné otvory, praskliny i staré otvory po
červotoči, doplnil některé chybějící části řezby a oba kusy konzervoval
voskem. Obnovené řezby byly koncem ledna 2012 umístěny do salonku ke znaku a
vhodně ho doplňují, i když jde o práci různých autorů s odlišnou
kvalitou provedení.
Když se ukázalo, že dřevořezba se
znakem patří k původnímu vybavení zámku, vyvstala otázka, jaký znak
zachycují. Pátráním na internetu se ukázalo, že jde o znak některé
z větví bavorské dynastie Wittelsbachů. Toto
zjištění úplně nepřekvapilo, protože bavorským a falckým Wittelsbachům
patřilo tachlovické panství včetně Hostivice. Příbuzenské vazby mezi
jednotlivými větvemi dynastie Wittelsbachů jsou
však velmi zamotané a je obtížné je sledovat. Rodiny mívaly vícero potomků a
nezřídka byla uzavírána manželství mezi příbuznými z různých větví. Místním dobře známá majitelka
tachlovického panství Anna Marie velkovévodkyně Toskánská měla z prvního
manželství s falckrabětem Filipem Vilémem z Neuburgu
(z falcko-neuburské větve Wittelsbachů)
jedinou dceru Marii Annu Karolínu, která se provdala za bavorského vévodu Ferdinanda
Maria Inocence, syna bavorského kurfiřta Maxmiliána II. Emanuela Bavorského (tedy
opět Wittelsbacha). Panství, které Marie Anna
nabyla roku 1741 jako vdova, připadlo po její smrti synovi Klementu
Františkovi, jehož děti se nedožily dospělosti, a poté příbuznému Maxmiliánu
Josefovi. Když Maxmilián Josef zemřel bez dědiců, převzal panství roku 1777 Karel
August, vévoda zweibrückenský
(zase z jiné větve Wittelsbachů). Znak na průčelí
zámku v Zweibrückenu, jak jsem ho našel na
fotografii na internetu, obsahuje všechny motivy na naší dřevořezbě, jen u
nás rozložené do dvou štítů. Možná právě za jeho „vlády“ nad tachlovickým
panstvím tedy dřevořezba vznikla, i když tachlovické panství včetně Hostivice
měl v letech 1784–1790 pronajaté valdecký
kníže Kristian August. Po smrti Karla Augusta roku 1795 ho získal jeho bratr
Maxmilián Josef, vévoda (falckrabě) zweibrückenský,
od roku 1799 (po smrti Karla II./IV. Theodora) též
bavorský kurfiřt a falcký kurfiřt a od roku 1806 bavorský král. Protože pro
císaře nebylo přijatelné, aby jiný král vlastnil panství v Čechách,
odstoupil je Maxmilián Josef arcivévodovi Ferdinandovi, salcburskému
kurfiřtovi a pozdějšímu toskánskému velkovévodovi. Tím se tachlovické panství
natrvalo dostalo z majetku Wittelsbachů (když
pominu, že i císař František Josef I. i jeho manželka Alžběta zvaná Sisi měli mezi předky rovněž Wittelsbachy).
Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> HM 3/2012