TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 4/2016

Připravuje se kniha o Litovicích

(Hostivický měsíčník 4/2016)

K letošnímu 750. výročí první písemné zmínky o Litovicích vzniká kniha, která připomene historii této obce od pravěkých nálezů přes první písemnou zmínku až do roku 1950, kdy byly Litovice a Hostivice spojeny do jedné obce. Pokud máte k dispozici zajímavé dokumenty týkající se Litovic – fotografie, obrázky, písemnosti apod. – a jste ochotni je zapůjčit k využití v připravované knize, obraťte se prosím co nejdříve na redakci HM, případně přímo na autora J. Kučeru.

Jako první připomenutí výročí otiskujeme dosud nikdy nepublikovaný 425 let starý popis Litovic, který sepsal komorník desek zemských, tedy úředník tehdejšího zemského soudu, Petr Fetr v roce 1591. Dne 30. září 1588 zemřel pražský měšťan, obchodník a majitel Litovic Jindřich Prunar. Vdova Anna z Varvažova se znovu provdala za měšťana Daniela Pichlpergera, který zemřel roku 1604, a celá rodina, tedy Anna a její dva manželé i rodiče prvního muže Šebestián Prunar a Dorota z Vratu jsou pohřbeni v kostele sv. Havla v Praze-Starém Městě, kde se částečně dochovala nástropní freska s jejich erby. V roce 1591 byl Jindřichův syn Jan Jeroným Prunar ještě nezletilý a o rodinný majetek se starali poručníci. Právě v té době někteří poručníci požádali o úřední prohlídku a popis Litovic. Snad to souviselo s tím, že je doloženo několik majetkových sporů o dědictví v rodině Prunarů mezi příbuznými. Překvapuje, jak pesimisticky popis vyznívá. Když si přečteme, jak byla tvrz zpustlá, udiví nás, že přečkala až do současnosti… Popis zapsaný do desek zemských do kvaternu 168 zní takto:

Benedikt jinak Beneš Fink a Martin Karchesius, jakožto poručníci mocní otcovští nad sirotkem a statkem po někdy Jindřichovi Prunarovi, měštěnínu Starého města Pražského nařízení, žádali na úřadu komorníka i dán jest jim Petr Fetr, komorník při deskách zemských, kterýžto navrátivši se zase k úřadu, toto oznámil,

Léta Páně MDLXXXXI v úterý dne Navštívení svaté Alžběty, z povolení pánův úředníkův pražských menších desk zemských, dán sem Petr, komorník při deskách zemských na spatření stavení, gruntův a jiných věcí, Benediktovi jinak Benešovi Finkovi a Martinovi Karchesiusovi, jakožto poručníků, mocným otcovským nad sirotkem a statkem po někdy Jindřichovi Prunarovi, měštěnínu Starého města Pražského nařízeným proti komukoli kdykoli a kdekoli by jim toho potřeba nastala vedle zřízení zemského pro smrt.

Nejprve jsem byl veden do tvrze starý pod krov, tu jsem spatřil některý trámy sešlý a zprohnilý a na některých podlahách polámaný. Odtud jsem veden do světnice při zemi březnový, tu jsem spatřil, že některý břevna jsou vypáčený a vypadaný, tak že místem jí muž prohlídnouti. Dále jsem veden na horu v tý tvrzi k malý světnici, tu jsem spatřil na skrze všecko zlý stavení, tak že žádný střechy dobrý není a všecko na spadení téměř visí a skrze podlahy tejr [?], tak že téměř k zkáze nesměl jsem na ně vstoupiti. Pozpodu pak nic dobrýho není, tak že nesmí jeden tam choditi na skrze dolů, když prší, teče. Též jsem spatřil kuchyni po vrchu klenutou, ta jest po vrchu trhlá a okolo ní tráva zelená roste. Odtud sem byl veden před ratejnu, tu jsem spatřil pec všecku zbořenou a v sklepě skrze tu ratejnu strop se puká. Odtud jsem veden do kravského chlíva, tu jsem spatřil, že podlahy se sehnuly a jsou velmi sešlý. Dále jsem veden do maštale, tu jsem spatřil též podlahy sehnutý a zlý žlaby a řebřin žádných nic není. Strany pak koní tu jsem jich sedm spatřil, pět jich k dílu takměř státi než jeden plesnivej, ten jest na pravou nohu chromý a druhý kus ten má půl jazyku překousnutého a jsou starý. Odtud jsem veden pod krov na chlív a maštal, tu jsem spatřil, že nad maštalí krov velmi zlý, že střechu prohlídne a nad chlívem nedobrý a podlahy se třesou, schod pak zlý, div pod senem nepadl. Odtud jsem veden k stodole, tu sem spatřil půl vrat zlých a svisel v tý stodole z boku po pravý straně zlý, že jej prohlédne. Dále jsem veden pod krov na ovčíně, tu jsem spatřil všecky střechy zlý, co řijíce [?], že všudy teče i na zdi, takže ovčák místy necky podstavoval, když pršelo, a tak i seno i hnije. Též jsem veden byl k studnici, tu jsem spatřil, že místem zeď do ní se tlačí a obruba víc zlá. Odtud jsem veden do velkého sadu při tvrzi, tu jsem spatřil sedm sádek zpuštěných a zavřených, takže v nich třti velký zrostlo a zdi nedobrý okolo něho, tak že tam přelézti může. Dále jsem veden do malý stodůlky při témž sadu, tu jsem spatřil všecku střechu po pravý straně zlou, šindely prohnilý, takže když prší, velmi do ní teče. Od té pak malé stodůlky jsem veden podle zdi k božím mukám. Tu jsem spatřil, že od té stodůlky zdi vůkol velmi nízký jsou, místem půl lokte od cesty a místem lokte zvejší jsou, tak že každý může tam přelézti. Odtud jsem veden, kde vinice byla, tu jsem též spatřil, že místem se zeď sula a místem po vrchu se obořila. Okolo pak té tvrze spatřil jsem též zdi místem velký jsou a místem po vrchu sutý jsou od dešťů a vrata taky i dveře sešlý.

Dále jsem veden na taras nad velký rybník, tu jsem spatřil, že v hrázi proti velkému čepu hráz pod kamením velmi vyšeptaná jest, takže v tom místě o mnoho tenčí jest než jinde a potřebuje oprávky brzky. Naposledy jsem veden do mlejna, tu jsem spatřil zeď pod vantroky v lednici, že na skrze zlá jest, tak že se nová musí dáti udělati.

Stalo se toto spatření při přítomnosti pana Kašpara Císlera, pana Kašpara Lukáše z Lustestřína, pana Jana Fikara z Vratu.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 4/2016