TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 10/2016

Hostivická veduta

(Hostivický měsíčník 10/2016)

Již před časem se v odborné knize objevila kresba Hostivice od F. B. Wernera z druhé poloviny 18. století. Zachycuje hostivický zámek včetně hospodářských budov, faru a kostel v pohledu přes kostelní návrší. Některé části kresby mě vedly k tomu, že jsem ji v letáku k procházce starou Hostivicí označil za málo věrohodnou. Kresba například opomíjí další budovy kolem náměstí, které by při pohledu z vybraného místa musely být zachyceny. O tom, že se změnila střecha na kostelní věži, nebylo pochyb. Odlišně však na kresbě vypadá pohled na faru z farní zahrady. Zatímco na druhé patro navazuje jen střecha, na kresbě je zachycena nástavba a schodiště by podle kresby dokonce mělo vystupovat z obdélníkového půdorysu budovy.

Nedávno jsem náhodou objevil jinou, dosud neznámou kresbu Hostivice z roku 1803. Její originál se nachází v rakouské Národní knihovně ve Vídni a digitální reprodukci ve velkém rozlišení lze nalézt na internetu. Autorem veduty je kněz Antonín Jan Venuto (* 1746 Jevišovice – † asi 1830 Chrást u Chrudimi), který vytvořil podle předloh jiných autorů i na základě vlastních návštěv několik set vedut zachycujících města, hrady, zámky a různé krajiny. Soubor těchto vedut dostal v roce 1824 císař František I. jako dar při návštěvě Hradce Králové. Venuto systematicky zpracoval kresby zámků na tzv. zweibrückenských panstvích, k nimž patřilo i tachlovické panství včetně Hostivice.

Velmi pečlivě provedená hostivická veduta staví do trochu jiného světla některé pochybnosti o již zmíněné Wernerově kresbě a přináší řadu dalších zajímavých poznatků o Hostivici na počátku 19. století. Pomineme-li romantické prvky, jako jsou hory v pozadí, je třeba považovat kresbu za velmi věrohodnou. Pro přehlednost jsou popisovaná místa v kresbě na konci článku označena čísly.

Veduta byla vytvořena kvůli tomu, aby zachytila hostivický zámek. Nejprve se tedy podívejme na tento areál. Vlastní budova zámku včetně kaple (1) vypadá obdobně jako v současnosti, liší se jen věžičkou, o níž víme, že byla stržena v roce 1823. Svou podobu si zachoval rovněž špýchar (2) severně od zámku. O východním křídle zámeckého dvora (3) víme, že prošlo po požáru v roce 1840 přestavbou, jeho hlavní hmota však podle kresby zůstala nezměněna. Pouze směrem k zámku tehdy budova neměla štít. Mezi zámkem a východním křídlem je vidět brána. Připustíme-li její stylizaci v kresbě, pak se příliš neliší od současné podoby. Větší pozornost zasluhuje zachycení ostatních křídel dvora. Památkáři předpokládají, že severní křídlo bylo původně rozděleno a dvůr byl otevřen do zámecké zahrady, která se nacházela i v prostoru nynější prodejny LIDL. Přestože tento vývoj je zřejmý i pouhým pohledem z podoby střech na jednotlivých budovách, na kresbě není mezera výrazná. Připustíme-li, že vedle bývalé kovárny stávala ještě další budova a že se Venutovi nepodařilo dobře vystihnout v perspektivě jednotlivá křídla, pak je proluka možná skryta za východním křídlem. Naproti tomu veduta zcela jednoznačně ukazuje mezeru mezi dvěma budovami jižního křídla (4), o níž památkáři ve svých rozborech nikdy neuvažovali. Na místě bývalého jižního křídla nyní stojí novostavby rodinných domů, ale na snímcích jižního křídla před demolicí jsem ověřil, že v místech předpokládaného přerušení jižního křídla se nacházely štítové zdi a že Venutova kresba tak může ukazovat na dosud nepodchycenou proměnu této části dvora. Veduta rovněž ukazuje použité střešní krytiny. Na vlastním zámku a na špýcharu znázorňuje červená barva krytinu z pálených tašek, na východním křídle byla šindelová střecha a na ostatních křídlech dvora došková střecha.

Druhým důležitým areálem je kostel (5) s farou (6). Kostelní věž je zakončena obdobnou střechou jako na starší Wernerově kresbě. To vyvolává nemalé pochybnosti. Kostelní věž (a řada jiných budov kolem náměstí) v roce 1794 vyhořela a až do poloviny 19. století byla kryta provizorní střechou. Zdá se, že Venuto v tomto případě nakreslil věž podle nějakých starších podkladů, protože v zachycené podobě ji již vidět nemohl. Překvapí rovněž, že věž je zachycena jako velmi štíhlá, přestože ve skutečnosti dosahuje stejné šířky jako loď kostela. Při podrobnějším prohlížení jsem si však všiml, že i na kresbě věž lícuje s lodí a jde tak o problém s proporcemi jednotlivých části kostela na kresbě. Na farní budově nacházíme směrem do zahrady nástavbu, která je obdobně zachycena na Wernerově kresbě, ale v současnosti se již na budově nenachází. Shoda obou kreseb naznačuje, že fara mohla dříve směrem do zahrady vypadat jinak. Při poslední opravě fary se ukázalo, že stavba nemá původní dispozice z roku 1734, kdy ji nechala postavit Anna Marie Františka Toskánská, jak předpokládala starší odborná literatura, ale že ve směru do zahrady faru postihla vážná statická havárie, která byla řešena mj. přestavbou schodiště. Následně se mi v Národním archivu podařilo dohledat účty, které dokládají významnou přestavbu fary v letech 1805 až 1810, tedy po vytvoření hostivické veduty. Je možné, že právě při této přestavbě byla fara zbavena diskutované nástavby. Ve zdi mezi farní zahradou a návsí vidíme bránu (7), která byla částečně odkryta nedávno po demolici bývalé hasičské zbrojnice (videopůjčovny). Veduta zachycuje rovněž farní stáje (8) a stodolu (9), které zanikly v první polovině 20. století. Několik křížků kolem kostela symbolicky naznačuje, že na počátku 19. století zde ještě býval hřbitov. K velkému kříži mezi farou a kostelem ani k malému křížku vedle kostelní branky neumím říct nic podrobnějšího.

Na levé straně veduty vidíme statky čp. 9, 10 a 11 jižně od Litovického potoka, kresba zachytila jen roh stodoly patřící ke statku čp. 9 (nynější železářství Burger). Rozhodně zaujme, že na vedutě je znázorněn kamenný mostek přes Litovický potok (10). Na východní straně náměstí – na vedutě před zámkem – stávaly tři menší domky čp. 6, 7 a 8. Prostřední z nich s čp. 7 (11) byl dříve hostivickou školou a jeho podobu znám z projektové dokumentace dochované v Národním archivu. Dá se říci, že rozdíly ve vzhledu budovy podle archivního plánu a podle veduty nejsou významné.

V ploše návsi veduta správně ukazuje mariánský sloup (12) a sochu sv. Jana Nepomuckého (13), která původně stávala před vchodem do špýcharu (nyní se po dvojím stěhování nachází v zahradě u kostela).

Mezi špýcharem a farou vidíme na vedutě tzv. dolejší hospodu čp. 17 (14), na jejímž místě nyní stojí obchodní středisko F+F. Nelze přehlédnout, že budova hostince byla již na počátku 19. století patrová.

Vpravo od kostela se trochu překrývají střechy statků čp. 4, 3 a 2 a hořejší hospody čp. 1 se statky na druhé straně karlovarské silnice. U hostince čp. 1 (15) vidíme nejen obytnou budovu a hospodářské budovy, ale i bránu. Odskočení zdi zahrad patřících k čp. 1 a 2 od zahrad čp. 3 a 4 velmi dobře odpovídá tomu, jak jsou zahrady zakresleny v mapě stabilního katastru z roku 1840.

Vedutám Jana Venuta a dalších autorů se věnují webové stránky Petra Fabiana www.hrady-zriceniny.cz. Ve vyšším rozlišení jsou veduty přístupné na stránkách www.europeana.eu.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 10/2016