TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 11/2020

400 let od bitvy na Bílé hoře

(Hostivický měsíčník 11/2020)

Bitva na Bílé hoře, k níž došlo 8. listopadu 1620, patří k několika málo bitvám, které jsou v českých dějinách vnímány jako významný dějinný mezník a symbol. S odstupem více než století od rozpadu habsburské monarchie už můžeme události vnímat méně vyhroceně než v době, kdy byla popisována jako počátek poroby a ponížení českého národa. I tak si ponechává pro hostivické občany zvláštní význam tím, že je významnou bitvou, která proběhla nejblíže našemu bydlišti, obě vojska prošla před bitvou přes hostivické území a událost připomíná i freska v centrální hale hostivického zámku. 400. výročí bitvy na Bílé hoře si proto zaslouží podrobnější připomenutí.

Průběh bitvy

Bitvou na Bílé hoře vyvrcholilo povstání českých protestantských stavů proti katolickým Habsburkům zahájené symbolickou defenestrací královských místodržících z oken Pražského hradu v roce 1618. Střetu se zúčastnila stavovská armáda pod velením Kristiána z Anhaltu, Jindřicha Matyáše Thurna či Petra Arnošta z Mansfeldu, proti níž stála císařská armáda vedená Karlem Bonaventurou Buquoyem a armáda Katolické ligy shromážděná kolem Maxmiliána I. Bavorského pod velením Jana Tillyho a dalších. V září 1620 začalo tažení spojených císařských a ligistických vojsk do Čech. V cestě na Prahu se vojska stočila z jižních Čech přes západní Čechy, císařským se vzdaly Prachatice, Vodňany, Písek, Strakonice, Horažďovice a Blovice. Plzeň zůstala pod kontrolou generála Mansfelda. Na přelomu října a listopadu došlo k bitvě u Rakovníka, při níž se císařští pokusili obsadit město, k rozhodujícímu střetu však nedošlo.

Od Rakovníka postupovala stavovská armáda k Praze. Kolem půlnoci ze 7. na 8. listopadu prošla vojska přes Hostivici a opevnila se na Bílé hoře. Druhý den ráno dorazili protivníci. Pod Bílou horou protéká Litovický potok, jehož okolí v té době tvořil pás bažin. Přes potok bylo možné se dostat jen po mostku zhruba v místech nynější ulice Na Hůrce. Někteří autoři popisující bitvu na Bílé hoře se podivují, že stavovské vojsko nechalo tento mostek nechráněný, umožnilo císařsko-ligistickým vojákům přejít a rozvinout své postavení. Byl to možná jeden z významných momentů ovlivňujících výsledek bitvy.

Důležitou roli sehrál rovněž kněz ve vojsku Katolické ligy – karmelitán Dominik à Jesu Maria, který žehnal katolickým vojákům s obrazem Adorace Krista (klanění Panny Marie a Josefa novorozenému Ježíšovi), který byl nalezen ve Štěnovicích jižně od Plzně poničený prý protestanty – Panna Marie měla vypíchané oči). Pomoc Panny Marie prý stála za vítězstvím císařských vojsk a role Dominika a obrazu se stala legendou. Od roku 1622 byl obraz umístěn v římském kostele Obrácení sv. Pavla na Monte Cavallo, přejmenovaném na Santa Maria della Vittoria, kde roku 1833 shořel. Na jeho místě je kopie.

Dne 8. listopadu 1620 kolem poledne císařští zaútočili na stavovská vojska opevněná v improvizovaných zákopech. Po nějaké době začalo levé křídlo stavovských vojsk ustupovat. Průběh bitvy se pokusil zvrátit Kristián mladší z Anhaltu, dařilo se mu, nedočkal se však posil. Poslední podlehlo stavovské pravé křídlo, opřené o ohradní zeď obory u letohrádku Hvězda. Vítězné vojsko vstoupilo do Prahy následujícího dne, když předtím král Fridrich Falcký uprchl.

Dopady na Hostivici

Přes Hostivici vedla cesta z Rakovníka do Prahy a obě vojska tudy procházela. Činila tak ve chvatu a připravovala se na bitvu, takže průchod se zřejmě obešel beze škod. Po vítězství se císařským a ligistickým vojákům otevřela cesta do Prahy, která skýtala naději na mnohem bohatší kořist. Zápisy v pozemkové knize vedené úředníky Žďárských ze Žďáru nenaznačují, že by došlo k větším škodám. Samotnou pozemkovou knihu sebrali vojáci na zámku v Červeném Újezdu, ale 30. prosince 1620 ji pražský měšťan Jan Ctibor Kbelský koupil na Starém Městě na trhu a vrátil ji Žďárským.

Mnohem větší škody postihly Hostivici při dalším průchodu vojsk v roce 1631. Tehdy se po pozemkové knihy přestalo úplně zapisovat a evidence majetku jednotlivých sedláků byla znovu zavedena až v roce 1657, devět let po skončení třicetileté války. Tehdy zjišťujeme, že významná část statků a chalup byla po válce opuštěná, pustá.

Freska v hostivickém zámku

V roce 1732 koupila tachlovické panství zahrnující i Hostivici Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská a krátce poté přestavěla hostivický zámek v zásadě do dnešní podoby. V zámku vznikla centrální hala s freskou zachycující motivy z bitvy na Bílé hoře. O malířskou výzdobu v hostivickém zámku se postaral malíř Karel Josef Moravini, který pro velkovévodkyni toskánskou pracoval i jinde, například v Kácově.

Na krátké stěně proti schodišti je zachycen poutní kostel na Bílé hoře. Byl dokončen v roce 1730, tedy nedlouho předtím, než ho Moravini zachytil na stěně hostivického zámku, a mohl být inspirací pro výmalbu hostivického interiéru.

Nalevo od schodiště dominuje fresce postava generála na koni. Pokud by to snad byl sám Maxmilián I. Bavorský, pak by to byl příbuzný Filipa z Neuburku, v době přestavby zámku již zemřelého prvního manžela Anny Marie Františky. Důležitější je však motiv v samotném rohu stěny. V bílém plášti je zachycen karmelitán Dominik à Jesu Maria modlící se k obrazu Adorace Krista, tedy hlavní symbol bitvy. Motiv Adorace Krista je znázorněn rovněž na mariánském sloupu na Husově náměstí na vrcholové desce na straně otočené k zámku.

Stěna napravo od schodiště ukazuje střetnutí císařských a stavovských armád – nepřehlednou směsici bojujících vojáků.

Na krátké stěně nad schodištěm se nachází bubny, válečná zbroj a další předměty spojené s bitvou a válečnictvím.

Podle starých popisů měla být na stropu centrální haly zachycena alegorie triumfální jízda církve ve voze taženém lvy. Tato freska se však nedochovala, zničila ji již v 19. století voda zatékající do zámku v důsledku nedostatečné údržby.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 11/2020