Hostivická historie

TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 11/2020

Břve v 16. století

(Hostivický měsíčník 11/2020)

Historie jedné z částí Hostivice, Břví, zatím byla podávána poněkud zjednodušeně a neúplně. Doplnit mezery v břevské historii, které byly zvláště významné zejména v 16. století, umožnila hlavně nedávná digitalizace řady kvaternů českých desek zemských a jejich zpřístupnění na internetu.

Historii Břví až nejúplněji shrnuje kolektivní monografie Hostivice – 700 let života a práce z roku 1977. O Břvích v 16. století do této publikace napsal tehdejší ředitel hostivické školy a kronikář Miloš Šrámek jen toto: „Po Oldřichu Medkovi z Valdeka zdědili Břve jeho synové a vnuci, ale na počátku 16. století jsou Břve už v majetku Chrtů ze Rtína. V polovině století je vlastní rod Údrčských z Údrče, ne však na dlouho, neboť už r. 1585 je kupuje Florián Gothard Žďárský ze Žďáru, který tím připojuje ke svému majetku druhou z našich obcí.“ František Melichar v Pamětech okresu Unhošťského z roku 1890 byl stručnější, ale znal popis Břví při dělení majetku mezi bratry Chrty ze Rtína, i když tuto událost datoval chybně.

Desky zemské vedl zemský soud na Pražském hradě a zapisoval do nich svobodný majetek. Desky zemské spolu s deskami dvorskými byly pro svobodný majetek dávným předchůdcem dnešního katastru nemovitostí (majetek poddaných evidovala vrchnost). V deskách trhových nacházíme přiznání prodávajících, komu prodali své nemovitosti (panství nebo třeba jen vesnice). Desky zápisné větší a menší evidovaly dluhy váznoucí na majetku podle výše dlužné částky. V řadě desek památných nacházíme kromě rozsudků zemského soudu či usnesení zemského sněmu, které nás v tomto příspěvku nezajímají, i opisy trhových smluv a kvaterny (knihy) cedulí dílčích, do nichž se zapisovaly popisy panství a statků při jejich dělení. V roce 1541 při požáru Pražského hradu shořela naprostá většina knih desek zemských. Z tohoto pramene tedy můžeme historii svobodného majetku sledovat až od tohoto roku. Protože požárem zanikla evidence svobodného majetku, mohl se vlastník přihlásit a nechat si znovu zapsat starší listiny. To se stalo i v případě Břví.

Nejstarší zápis týkající se Břví nalezený v deskách zemských v kvaternu trhovém červeném výpisů z roku 1542 (kniha DZV 3) se vztahuje již k roku 1512. Tehdy majitel Břví Burian Medek z Valdeka a na Břvích prodal za 90 kop pražských grošů strahovskému klášteru, jemuž patřila ves Chýně, polovinu Chájenského rybníka ležícího pod Chýní (místo nynějšího přídavného jména „chýňský“ se tehdy používalo slovo „chájenský“). Šlo o nynější Strahovský rybník, který však v té době byl mnohem větší. Kam až původně dosahoval, ukazuje dodnes hranice mezi Hostivicí a Chýní. V zápisu je výslovně uvedeno, že k rybníku patřily pozemky „také, jak to vysoko a daleko topiti může a jednoho kročeje nad to k břehu“. Zdá se, že Chýňský/Strahovský rybník vznikl původně na území Chýně i Břví, kde hranici tvořil Litovický potok, a teprve po jeho vybudování bylo sjednoceno jeho vlastnictví. Podobně vznikl rovněž v 16. století na pozemcích dvou vsí – Hostivice i Sobína – rybník Čekal (zaniklý, na strouze od Kaly k Peterkovu mlýnu, po jeho bývalé hrázi vede cesta ze Sadové ulice do Sobína).

Velmi podrobný popis Břví pochází z roku 1534, zapsán byl do obnovených desek zemských o devět let později do kvaternu památného červeného výpisů pod pečetí (kniha DZV 42). Krátce před sestavením „dílčí cedule“ s popisem zemřel purkrabí Pražského hradu Bohuslav Chrt ze Rtína, kterému kromě Břví patřily Litovice, Sobín, Dolní Ptice, dva statky v Hostivici a statek v Horních Pticích. Jak Bohuslav přišel ke Břvím, zatím nevím. Po jeho smrti se o majetek podělili dva synové – mladší Martin Chrt ze Rtína si vzal Litovice a staršímu Zikmundu Chrtovi ze Rtína připadly Břve. Ty tehdy vypadaly takto (v popisu jsou pro lepší srozumitelnost římské číslice nahrazeny arabskými):

„Břve tvrz pustou s dvorem, s chmelnicí, s štěpnicí, s dědinami se všemi, kterýž na ten čas k ní přináležejí, i ty čtyři kopy záhonů úhoru, které leží podle rokle z jedné strany a z druhé podle litovské dědiny, neb jsou od starodávna k Břvi ty čtyři kopy záhonů byly, s lidmi se všemi, kteří jsou tu ve Břvech, totiž s těmito: Žehnák platí při sv. Jiří 1 kopu 18 grošů a při svatém Havlu totéž, slepic 10, 1 kopu 14 vajec, při vánocích 3 ½ kopy, 7 slepic. Martin platí při svatém Jiří 1 kopu 14 grošů a při svatém Havlu tolikéž, slepic 10, vajec 1 kopu, 14 vajec, při vánocích 55 grošů, slepice dvě. Janek platí při svatém Jiří 1 kopu 14 grošů, při svatém Havlu tolikéž, slepic 10, vajec 1 kopu 14 vajec, z krčmy platí při svatém Jiří 20 grošů, při svatém Havlu tolikéž, roboty 2 dny, slepice dvě. Též tu ve Břvech dávají 6 sekáčů, což ti ssekají za den na lukách, to mají shrabati a ssušiti. A též s rybníky i s těmito: starý břevský, nový břevský, nad tím novým rybníkem malý rybníček, který slove Slaník, též Nekejcov i s tím novým dílem, které se dělá u Sobína, nad tím Nekejcovem malý rybníček, který slove Nový rybníček.“

Na Břvích v té době bývaly pouze tři poddanské usedlosti (statky), což se nezměnilo ani po celé 17. století. Pro srovnání: v Sobíně bylo v roce 1534 šest statků. Svatý Jiří v dubnu a svatý Havel v říjnu byly tradiční termíny, kdy poddaní platili úroky (daně) své vrchnosti.

„Starý břevský rybník“ je nynější Břevský rybník a „nový břevský rybník“ ztotožňuji s Kalou. Malý Slaník, později zvaný Čížek, se nacházel v Bažantnici jihovýchodně od Kaly, kde lesní cesta dodnes prochází po náspu bývalé hráze, a zanikl v 18. století. Pozemek zaniklého rybníku Nekejcova byl po druhé světové válce zalesněn a po bývalé hrázi dnes vede cesta ze Břví k vojákům a k Hostivici-jih. O Novém rybníčku nad Nekejcovem a „novým dílem“ někde u Sobína nevím nic bližšího. Protože z Kaly byl napájen tehdy stavěný rybník Čekal, který při dělení připadl k litovickému dílu, byl majitel Břví povinen pouštět do Čekalu vodu pod pokutou 50 kop míšeňských grošů za každé zastavení průtoku (povinnost neplatila, pokud by v Kale nebylo dost vody).

K břevskému dílu připadla celá ves Sobín a vše, co Chrtínům patřilo v Dolních Pticích. Zikmund Chrt navíc získal všechna rybníkářská kolečka a troje rybníkářské káry. Sklizené obilí, hrách a dobytek byly rozděleny na polovinu. Ke Břvím navíc patřili tři koně pasoucí se v sadu, stříbrný koflík a černý stůl. Než si Zikmund opatřil byt (tvrz na Břvích byla pustá), mohl zůstat ještě rok bydlet v litovické tvrzi.

Svědky dělení Litovic a Břví byli Jan Otta z Losu a na Nižboru, který nedlouho poté koupil od Martina Chrta ze Rtína Litovice, a Petr Šatný z Brodce, jenž užíval část Hostivice.

Začátek dílčí cedule popisující Břve v roce 1534 v deskách zemských větších (Národní archiv, DZV 42, fol. L 4).

Převzato z www.badatelna.eu.

Zikmund Chrt ze Rtína měl z prvního manželství s Mandalenou z Kravska, dcerou Anny z Herrensdorfu (Kněževsi) syny Bohuslava a Jana. Poté se znovu oženil s Ofkou z Krásného dvora. Zemřel nedlouho po rozdělení majetku, snad před rokem 1536, určitě před rokem 1540. Protože byl jeho majetek zadlužený, vdova a poručnice dětí Ofka z Krásného dvora Břve s dalšími vesnicemi prodala Jeronýmu Božickému z Božic. Ten však neměl na zaplacení a dluh 2 216 kop grošů z roku 1536 nechal v roce 1541 zapsat do obnovených desek zemských do kvaternu většího zápisného lvového (kniha DZV 83). Osudy Jeronýma Božického z Božic zatím nemám podrobněji zmapovány. Predikát odkazuje na ves Božice na Znojemsku, ale Jeroným vlastnil od roku 1551 ves Bohdalice s tvrzí a k tomu ves Pavlovice. Tyto vesnice leží u moravských Bučovic stejně jako Dobročkovice, kde je zmíněno dědictví po něm. Zdeněk Julínek ve své bakalářské práci „Bohdalice v 17. století“ uvádí s odkazem na brněnské desky zemské, že Božický připsal Bohdalice a Pavlovice věnným právem své manželce Anně ze Sobína. Pokud by to měl být Sobín vedle Hostivice, pak jde o velmi zajímavý údaj, protože z jiných pramenů se zdá být nepochybné, že již před polovinou 15. století se stal Sobín majetkem majitelů Litovic a po dělení pak majitelů Břví. Na druhou stranu by to mohlo trochu osvětlit Božického vztah ke Břvím. Božický zemřel v roce 1554.

Protože Jeroným Božický z Božic nezaplatil kupní cenu za Břve v termínu, Ofka z Krásného dvora se nechala uvést na svůj bývalý majetek a podle tehdejšího práva ho mohla plně užívat do doby, než Božický zaplatí. Zároveň však Ofka dlužila stejnou částku Šebestianovi z Veitmile a na Chomutově, Janovi staršímu z Valdštejna a na Újezdě a Jetřichovi Bezdružickému z Kolovrat, která byla v roce 1541 zapsána do desek zemských. Po nezaplacení v termínu se jmenovaní v roce 1542 nechali úředníkem desek zemských uvést do držení Břví a dalších vsí. Jeroným Božický z Božic však měl v deskách zemských na Břvích zapsán ještě dluh 650 kop grošů Janovi staršímu z Valdštejna z roku 1541 a 780 kop nejvyššímu kancléři Českého království Jindřichovi z Hartensteina a z Plavna z roku 1538. Když Božický druhý dluh nezaplatil, nechal se Jindřich z Plavna v roce 1545 uvést v držení Břví, Sobína a Dolních Ptic, které však už po právu drželi jiní věřitelé, což vedlo pochopitelně ke sporům. Viníkem byl nejspíše zemský soud, který na břevském majetku zapsal více dluhů různých věřitelů a poté zvýhodnil později přihlášeného věřitele na úkor dřívějších. Řešení se nejspíše našlo v tom, že Jindřich z Plavna v roce 1545 nechal zapsat na Břvích svůj dluh 600 kop grošů vůči Janovi staršímu z Valdštejna a na Újezdě a svůj nárok na Břve mu pak postoupil. V roce 1550 se vlastnictví Břví, Sobína a Dolních Ptic trochu zjednodušilo. Synovci zemřelého Jetřicha Bezdružického z Kolovrat se totiž kvůli dluhu, který měl jejich strýc vůči zemřelému Janovi z Valdštejna, vzdali břevského majetku ve prospěch Uršuly z Vliněvsi, poručnici po Janovi z Valdštejna (nejspíše vdovy po něm). V roce 1551 přiznal dluh vůči Uršule z Vliněvsi i dědic posledního ze spolumajitelů Jan z Veitmile a v roce 1553 jí postoupil svůj nárok na břevský majetek. Tím však nebyl s majetkovými přesuny konec, protože Uršula z Vliněvsi dlužila 2 900 kop grošů Zikmundovi Údrckému z Údrče a v roce 1555 mu uvedený majetek postoupila. V držení Údrckých z Údrče zůstaly Břve následující tři desetiletí.

V roce 1560 si Zikmund Údrcký z Údrče půjčil 2 000 kop grošů od Jiříka Krejštana z Krejštanu a ručil za něj Břvemi, splatil ho však včas a o Břve tak nepřišel.

V roce 1562 nechal Zikmund Údrcký z Údrče zapsat svoji závěť do desek zemských do kvaternu trhového žlutého (DZV 15). Svůj majetek popsal takto: „předkem tvrz Břve, dvůr poplužní s poplužím, ves tudíž Břve a dvory kmetcí s krčmou s platem, ves Ptíče a dvory kmetcí s krčmou s platem, což tu mám, ves celou Sobín a dvory kmetcí s krčmou s platem, ves Žepy, dvůr poplužní s poplužím, dvory kmetcí s krčmou s platem, což tu mám, s dědinami, lukami, lesy, háji, porostlinami, potokem ležícím ze Ptíči, vodotočinami, horami, doly, pahrbky, s štěpnicemi, chmelnicí, s podacím kostelním v Žepích, s platem, který mně nákladníci hor železných chrbinských podle listu jim ode mne vydaného při každým sv. Jiří a sv. Havlu platí a vydávají, též všecku vrchnost na vinicích na Bílých horách ležících a plat, kterýž mně jisté osoby jeden každý na strychy z vinice své podle register i jinak při svatém Martině platí a dávají, s hlínou hrnčířskou a na Bílých horách z kamenice, v níž se kámen láme, k tomu všecka práva a spravedlnosti i nápady své, kteréž mi po komžkoli buď deskami, aneb jakkoli jinak náležejí aneb náležeti budou, item ve vsi Chabích jednu kopu grošů českých platu ročního.“ Vidíme tedy, že na Břvích byla obnovena tvrz, v Sobíně stála v té době krčma (v době dělení Litovic a Břví není uvedena) a že Údrcký oproti Chrtům ze Rtína získal navíc část Řep včetně podacího práva k řepskému kostelu a práv k vinicím a dalšímu majetku na Bílé hoře. Zikmund odkázal majetek své dceři Evě z prvního manželství s Anastazií z Liběchova, ale myslel i na svou druhou manželku Dorotu z Květnice, které zapsal věno 500 kop. Eva se měla o macechu postarat, pokud by však Dorota chtěla, měla právo užívat výnosy ze Sobína (zde se poprvé výslovně zmiňuje sobínský rybník) a z Řep.

Dcera Eva byla již v roce 1561 provdána za Jindřicha Štampacha ze Štampachu a v témže roce získala od Petra Šatného z Brodců místo uhrazení dluhu 753 kop 44 grošů část Hostivice, kterou držel místo úhrady dluhu od bratrů Jana a Zdislava Abdona Bezdružických z Kolovrat. Eva získala část Hostivice a Jeneček definitivně v roce 1563 kupní smlouvou přímo od uvedených bratrů Bezdružických z Kolovrat. Zanedlouho však zemřela a její majetek přešel na dosud žijícího otce Zikmunda Údrckého z Údrče, který v roce 1564 převedl Hostivici svému zeti Jindřichu Štampachovi ze Štampachu k vypořádání dluhu 500 kop, který u něj měl.

Výřez z mapy prvního vojenského mapování z 18. století zachycující Břve a okolí. Je zde vidět rybník Nekejcov (popisek Negeidczov) a malý rybníček Slaník neboli později zvaný Čížek jihovýchodně od Kaly (v mapě beze jména).

Poslední zápis týkající se na Břví, Sobína, Řep a Dolních Ptic v majetku Údrckých z Údrče pochází z roku 1585. Tehdy v úterý po svatém Ondřeji bratři Jiří a Zikmund a jejich strýc Václav Údrčtí z Údrče na Třebívlicích a Břvech prodali uvedené vsi Gothardu Floriánovi Žďárskému ze Žďáru, majiteli panství Červený Újezd, za 20 800 kop grošů míšeňských (tedy 10 400 kop grošů českých, v nichž byla uváděna většina předchozích částek). O vlastních Břvích se ze zápisu dozvíme jen to, že byly prodány jako celá ves a nacházela se v nich tvrz se dvorem.

Od roku 1585 už Břve sdílely osudy červenoújezdského panství a po jeho proměně v 17. století pak tachlovického panství, a to až do zrušení poddanství v polovině 19. století.

Zpracováno podle desek zemských, které jsou uloženy v Národním archivu ČR v Praze. Digitalizované kvaterny jsou zpřístupněny na www.badatelna.eu. Přepis zápisů v deskách zemských týkajících se Hostivice je zařazen jako svazek č. 11 řady B Pramenů k hostivické historii na tomto webu.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 11/2020