TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 1/2021

Hostivický mariánský sloup v nové odborné knize

(Hostivický měsíčník 1/2021)

Generální ředitelství Národního památkového ústavu vydalo v roce 2019 dvousvazkovou knihu Mariánské, trojiční a další světecké sloupy a pilíře ve Středočeském kraji, která se věnuje rovněž mariánskému sloupu v Hostivici na Husově náměstí. Snímek reliéfu Panny Marie Polické z tohoto sloupu zdobí zadní desky druhého svazku a historii „našeho“ sloupu kniha shrnuje bezmála na dvaceti stranách. Objevují se zde i dosud neznámé informace, zejména ty, které byly nalezeny ve fondech Národního památkového ústavu.

Mariánský sloup v únoru 2016.

Mariánský sloup nechala v Hostivici postavit v roce 1740 tehdejší majitelka tachlovického panství, k níž Hostivice patřila, Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská, která rovněž přestavěla zámek a nově postavila faru. Sloup stojí přesně na ose mezi těmito dvěma dominantami náměstí. Urbanistické řešení lze nejspíše připsat dvornímu staviteli velkovévodkyně Václavu Špačkovi z Prahy. Autorům knihy se podařilo dohledat, že kamenické práce na mariánském sloupu byly objednány 26. května 1740 za 110 zlatých u kamenického mistra Jana Jiřího Thuma z Verneřic na Děčínsku. Verneřice leží nedaleko Horní Police a zřejmě byly součástí tohoto panství, které vlastnila rovněž Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská. Sloup byl dokončen ještě v roce 1740, protože v roce 1741 se v účtech tachlovického panství nachází už jen doklad o výdaji 24 zlatých za nabarvení sloupu. V baroku bývalo běžné, že kamenné sochy a sousoší byly barveny, zbytky barev se však na hostivickém sloupu nedochovaly, takže o jeho barevnosti neumíme nic říci. Účty neuvádějí autora sochařské výzdoby, podle autorů knihy o mariánských sloupech jím mohli být velkovévodkynin dvorní sochař Ondřej Dubke nebo Johann Pursch.

Reliéf na vrcholu sloupu na straně otočené k faře zachycuje Pannu Marii Polickou, tedy světici z poutního místa v Horní Polici u Žandova na Českolipsku, kde Anna Marie Františka dokončila svým otcem Juliem Františkem vévodou sasko-lauenburským budované poutní místo věnované Panně Marii Polické. V roce 1523 byla v Horní Polici nalezena na břehu řeky Ploučnice dřevěná soška Panny Marie, která byla vystavena v místním kostelíku a za kterou začali putovat věřící. Z Německa se v té době začalo šířit protestantské učení Martina Luthera, pod jehož vlivem začali lidé odmítat úctu k mariánským obrazům a sochám, dokonce je i vyhazovali. Tak se pravděpodobně dostala soška Panny Marie Polické na neznámém místě do Ploučnice. V 18. století patřila Horní Police k nejvýznamnějším poutním místům severních Čech, nyní je poněkud zapomenutá. O významu reliéfu věděl v roce 1870 hostivický kaplan Heřman Haase, který to poznamenal do farní kroniky. Jak dokládá vydaná kniha, stejnou povědomost měl ve 30. letech 20. století i hostivický farář Jan Novotný. Kaplan Josef Ptáček, který v roce 1915 vydal Paměti farní osady Hostivické, však reliéf ztotožnil s Annou Marií Františkou, a tak uvedl zřejmě v místě tradovaný omyl do literatury. Správný výklad, koho představuje reliéf na vrcholu sloupu, jsem přinesl v Hostivickém měsíčníku v květnu 2012 a nová kniha ho plně potvrzuje.

Reliéf Panny Marie Polické v roce 2014 při restaurování.

Na druhé straně sloupu otočené k zámku se nachází reliéf Adorace Krista, tedy motiv z tzv. Strakonického obrazu (nalezeného však ve Štěnovicích jižně od Plzně), který sehrál významnou roli v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Těmto událostem jsem se podrobněji věnoval v listopadovém čísle Hostivického měsíčníku. Na interpretaci tohoto motivu z mariánského sloupu upozornil Tomáš Koňařík, i když obecněji ji uvedl ve svém soupisu památek Zdeněk Wirth již v roce 1907.

O údržbě a opravách hostivického mariánského sloupu v prvních 180 letech jeho existence nemáme žádné zprávy. Až 28. ledna 1926 napsal hostivický obecní úřad Státnímu památkovému úřadu, že sloup je poškozen a vyžaduje opravu (zurážení částí soch zmiňuje již Josef Ptáček v roce 1915). V roce 1930 památkový úřad dotazem u obecního úřadu zjistil, že na opravy sloupu neexistuje žádný fond. Plocha Husova náměstí byla původně panským majetkem a do majetku obce se dostala směnou za jiný pozemek nejdříve ve druhé polovině 19. století. Při směně však zřejmě nebylo řešeno vlastnictví sloupu, takže obecní úřad v roce 1930 sdělil, že nelze dokázat, že by sloup byl v majetku obce, a za jeho vlastníka se považuje jen proto, že stojí na obecním pozemku. Z korespondence mezi památkovým úřadem a hostivickým farářem Janem Novotným v roce 1930 vyplývá, že iniciátorem snah o záchranu mariánského sloupu byl Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny v Hostivici. Ten v té době vedli hostivický stavitel Antonín Hakl a dva bývalí starostové František Kubr a Václav Bouška. Památkový úřad zjistil, že ke sloupu se nehlásí ani Ředitelství státních statků a lesů, které bylo právním nástupcem správy bývalého tachlovického panství. Korespondence z té doby končí sdělením památkového úřadu z roku 1932, že udělení subvence (dotace) na opravu bude možné zvážit až po schválení rozpočtu na příští rok. V té době do pilíře pod vrcholovým reliéfem zatékalo a ten se postupně rozpadal.

Mariánský sloup v roce 1954, s chybějící sochu svatého Floriána, a částečně rozebraný v 60. letech 20. století.

V roce 1953 se ze sloupu zřítila socha svatého Floriána a rozbila se na několik částí. Místní národní výbor Hostivice na to reagoval dopisy, že sloup je nutné opravit nebo zbořit, aby neohrožoval bezpečnost. Jediným opatřením však bylo vybudování drátěného plotu, i spadlá socha zůstala na místě. V roce 1956 se zjistilo, že po druhé světové válce provedla místní organizace Československé strany lidové sbírku na opravu sloupu a vybraný obnos, který svěřila MNV Hostivice, byl v roce 1950 odveden do státního rozpočtu. To byl argument, proč by sloup měl opravit stát. Než došlo na opravu, v noci z 2. na 3. července 1956 neznámí pachatelé lezli po sloupu a rozbili další sochy, urazili jim hlavy, některé se ztratily. V průběhu roku 1956 provedl záchranné práce na sloupu akademický sochař Vladimír Turský. Vrcholový reliéf, pilíř pod ním i rozbitá socha svatého Floriána byly uloženy na farní zahradě. Oprava byla vyhodnocena jako příliš nákladná a uvažovalo se o nahrazení sloupu betonovou replikou, ani to však nebylo (naštěstí) uskutečněno.

Na opravu hostivického mariánského sloupu došlo až v letech 1968 až 1971. Práce byla zadána akademickému sochaři Ladislavu Šobrovi. Části uložené na farní zahradě byly za tu dobu dále poškozeny – podkladové dřevo zetlelo a kameny ležely v hlíně, zarostlé trávou a křovím. Pilíř pod vrcholovým reliéfem, který se rozpadal již ve 30. letech, nešlo zachránit a byl vyroben znovu jako replika, přičemž byly využity starší sádrové odlitky ozdob. Sochy byly opraveny a byly doplněny chybějící části – ruce a u svaté Kateřiny nová hlava. Restaurátor si ve své zprávě stěžoval, že na lavičce umístěné u sloupu se schází mládež, která se baví lezením po sloupu a rozbíjením lahví o sloup, a žádal přemístění lavičky. Po ukončené rekonstrukci ještě světcům chyběly atributy, které vyrobil akademický sochař Lumír Klas, osazeny na sloup byly v srpnu 1973.

Ještě v červnu 1983 stál mariánský sloup v travnaté ploše parku.

V letech 1985 až 1986 byla část Husova náměstí vydlážděna (předtím sloup stál v parku). Nová plocha nebyla dobře odvodněna, což způsobilo, že základy sloupu se brzy dostaly do havarijního stavu. Od roku 1994 se rozhodovalo, zda je lepší rozebrat a opravit sloup, nebo opravit odvodnění plochy kolem něj. Také byla zvažována výroba repliky. V roce 1997 město vrátilo dotaci na opravu sloupu, protože nemohlo zajistit dofinancování. Nakonec byl sloup rozebrán, restaurované sochy stály delší dobu ve výstavní hale hostivického zámku a části sloupu byly uloženy přímo na náměstí v provizorním oplocení. Sestavení sloupu na nový betonový základ proběhlo až v roce 2000. Atributy světců zůstaly uloženy na úřadě. Práce prováděla firma ARTEFABRIS, hlavním restaurátorem byl akademický sochař Jarmil Plachý.

Rozebraný sloup 23. prosince 1996.

Betonování nových základů mariánského sloupu.

V roce 2014 bylo zjištěno, že povrch mariánského sloupu je opět poškozen a na podestách soch leží opadaný materiál. Přistoupilo se proto k další opravě, zatím poslední, které se ujal akademický sochař Jiří Kačer.

Nově vydaná kniha zachycuje stav do roku 2016, končí tedy konstatováním, že se nepodařilo zajistit osazení dalšího stupně schodiště, který by zakryl vyčnívající betonový základ sloupu. Tyto práce již proběhly. V roce 2020 byla obnovena hydrofobizace kamene, aby se prodloužila životnost památky. Mariánský sloup, ač poškozen zubem času, je nyní v dobré kondici.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> HM 1/2021