TEXTY PRO HOSTIVICKÝ MĚSÍČNÍK
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> HM 3/2021
|
Sčítání lidu 1869–2011… a něco navíc (Hostivický
měsíčník 3/2021) Před sčítáním lidu,
domů a bytů, které proběhne na konci března 2021, možná není špatné se
podívat na výsledky předchozích sčítání. Moderní sčítání lidu proběhlo poprvé v Rakousku v roce
1869 a poté se opakuje zpravidla v desetiletých intervalech. Nekonalo se
jen za druhé světové války, v roce 1940. Po zpracování výsledků, obvykle
několik let po sčítání, byly vydávány statistické lexikony obcí, v nichž
byly uváděny základní výsledky členěné po jednotlivých obcích a jejich
částech. Na rozdíl od poslední doby, kdy se sčítací archy po statistickém
zpracování likvidují, aby nemohly být zneužity osobní údaje, byly
v minulosti sčítací archy archivovány. Příkladem využití archů
k jiným účelům bylo rozhodování o národnosti obyvatel po druhé světové
válce podle toho, jaký údaj uvedli při sčítání v roce 1930. Toto sčítání
ani novější však dosud nejsou dostupné k bádání, protože mohou obsahovat
údaje o žijících osobách. Pro vlastní Hostivici jsem zatím měl možnost se seznámit jen
s archy ze sčítání v roce 1921, tedy před sto lety, které jsou nyní
uloženy ve Státním okresním archivu Kladno. Když jsem je studoval, dozvěděl
jsem se, že dokumenty ze starších sčítání se na Kladensku nezachovaly. Nyní
však archiv přistoupil k digitalizaci těchto dokumentů, což dává naději,
že by snad přeci jen mohly být zachovány údaje ze starších sčítání i pro
Hostivici. Sčítací archy totiž velmi dobře ukazují složení rodin v době
sčítání, a umožňují tak doplnit poznatky k historii jednotlivých domů i
v nich žijících rodů. V roce 1921 vyplňoval majitel domu tzv. sběrný arch
domovní, v němž se uváděly následující údaje: číslo bytu, obydlenost
bytu, jméno majitele (uživatele) bytu a počet bydlících osob. Dále se
vyplňoval sčítací arch pro každý byt, přičemž u každé osoby musely být
uvedeny následující údaje: příjmení a jméno, příbuzenský vztah
k majiteli bytu, pohlaví, rodinný stav, datum a místo narození,
datum zahájení pobytu v obci, domovská příslušnost, národnost (mateřský
jazyk), náboženské vyznání, znalost čtení a psaní, dále druh povolání a postavení
v povolání, a to v době sčítání a v roce 1914, a bližší
označení aktuálního zaměstnavatele. Každý arch podepsal majitel bytu a
sčítací komisař. Tím byli v Hostivici hostivický obecní tajemník
Jaroslav Najman, v Litovicích a v Jenečku litovický obecní strážník
(a zároveň obecní tajemník) František Korbel a na Břvích Ing. Jedlička, o
němž nevím nic bližšího. Vyhodnocování archů probíhalo tak, že přes vyplněné
údaje jsou barevnými pastelkami napsány různé číselné kódy. Před sčítáním lidu v letech 1921 a 1930 byly dodatečně
očíslovány obydlené domy, kterým chybělo řádné číslo popisné. Číslo dostaly i
obydlené kůlny, pokud přímo nepřiléhaly k hlavní budově. Některá taková
čísla neměla dlouhého trvání a po čase byla přidělena jiným domům, takže při
studiu historie sídel a domů podle čísel popisných je nutná velká
obezřetnost. Nynější Hostivici tvořily dříve dvě obce – Hostivice a spojené
obce Litovice, Břve a Jeneček. Ve statistických lexikonech bývaly
uváděny údaje za obce i jejich části. Problémy v tabulkách přináší jen
Jeneček. V roce 1850 vznikly politické obce a jejich hranice byly dány
hranicemi katastrálních obcí (nyní se používá pojem katastrální území).
Jeneček však byl stabilním katastrem z roku 1840 rozdělen do dvou
katastrálních území – větší část Jenečka patří do Litovic, ale východní konec
Novotného ulice leží v hostivickém katastru. Přesto správu celého
Jenečka zajišťovaly spojené obce Litovice, Břve a Jeneček. Kolem roku 1900 se
litovické zastupitelstvo ohradilo proti tomu, že spravuje část hostivického
území, a až poté se své úlohy ujalo hostivické zastupitelstvo. (Litovičtí pak
novostavbám ve „své“ části Jenečka začali znovu přidělovat čísla popisná,
která přešla do Hostivice, takže po nějakou dobu byla
některá čísla v Jenečku dvakrát, což přehlednosti zrovna neprospívalo. A
aby zmatků v Jenečku nebylo málo, velmi často se v úředních
pramenech pletlo číslo popisné 24 patřící strážnímu domku označenému správou Buštěhradské
dráhy pořadovým číslem 25.) Z dat v jednotlivých statistických lexikonech jsem
sestavil tabulky, jak se vyvíjel počet domů a lidí žijících v Hostivici
a v jejích jednotlivých částech. Údaje o počtech domů však nejsou
zcela srovnatelné, protože v rakouských
a prvorepublikových sčítáních se uváděly dohromady počty obydlených
i neobydlených domů, v roce 1950 údaj obsahuje obydlené i neobydlené
domy opatřené číslem popisným a v letech 1961 až 1990 zahrnoval údaj
pouze domy trvale obydlené. Také u obyvatel se údaje liší. Obvykle se
zjišťoval trvalý pobyt, ale při posledním sčítání v roce 2011 měli lidé
uvádět obvyklý pobyt, tedy místo, kde se běžně zdržují, bez ohledu na úřední
evidence. Počty domů:
* Zahrnuty
jsou i údaje za hostivickou část Jenečka. Počty obyvatel:
* Zahrnuty
jsou i údaje za hostivickou část Jenečka. Výsledky sčítání v roce 1970, na němž se podílelo
osm sčítacích komisařů a dva revizní komisaři, byly shrnuty v kronice
takto: v Hostivici bylo 819 rodinných domků, 26 zemědělských usedlostí,
26 nájemních domů a 13 provisorních staveb. V těchto domech bylo 1 214 bytů
a z toho 4 byty byly dočasně obydlené. Podle národnosti bylo 4 110
občanů české národnosti, 61 slovenské národnosti, 3 polské národnosti a 3
maďarské národnosti. Důchodců přes 60 roků bylo 892 a pracujících občanů
2 198. Z výsledků sčítání v roce 1980 máme
k dispozici i údaje o vybavení domácností: V rodinných domcích bylo
1 045 bytů, v bytových domech je 157 bytů družstevních a 194 ostatních,
v ostatních budovách 20 bytů. 249 bytů bylo o jedné místnosti, 425 bytů mělo
dva pokoje, 476 bytů tři pokoje, 164 bytů čtyři pokoje a 107 bytů pět a více
pokojů. 1 008 bytů mělo koupelnu nebo sprchový kout, 1 049 bytů vodovod,
787 bytů ústřední nebo etážové topení, 367 domácností automatickou pračku,
849 domácností pračku obyčejnou. Barevný televizor mělo 85 domácností,
černobílý televizor 1 159 domácností. Chatu, chalupu nebo rekreační domek
mělo 62 domácností. 116 domácností mělo motocykl nebo skútr. Osobní auta
garážovaná byla v 560 domácnostech, negarážovaná ve 106
domácnostech (jedno i více). Úřady nezjišťovaly údaje o obyvatelstvu, domech a bytech jen při
sčítáních lidu. Příkladem může být rok 1951, kdy Místní národní výbor
Hostivice nařídil všem majitelům domů, že do týdne musí odevzdat dotazník, v němž
byl uveden počet bytů v domě, jejich velikost a počet v nich
žijících osob. To lze pochopit, úřad řešil poválečný nedostatek bytů. Těžko
však rozumím tomu, proč o dva týdny později museli občané vyplnit úplně
stejné dotazníky znovu, tentokrát pro potřeby Okresního národního výboru
Praha-západ. Obecní úřady vedly také evidenci obyvatel. Za Rakouska i za
první republiky se evidovali občané, kteří
v obci skutečně žili, a dále ti, kdo v ní měli v domovské právo. To byl významný rozdíl. Každý se mohl usadit
v obci, kde chtěl, ale pokud si zde počínal nepatřičně, mohl být vykázán
(a třeba i hnán postrkem, tedy nuceně dopraven) do domovské obce. Pouze
z domovské obce nemohl být nikdo vyhnán. Domovské právo zároveň dávalo
povinnost domovské obce se o občana v nouzi materiálně postarat.
Domovské právo se nabývalo po otci a žena ho změnila při sňatku podle
domovské příslušnosti svého manžela. Dále bylo možné požádat o udělení
domovského práva v obci po deseti letech nepřerušeného pobytu. Někteří
státní úředníci (mezi ně patřili třeba i učitelé) získali domovské právo
v místě působení definitivním jmenováním do funkce. Je zajímavé, že i
někteří prvorepublikoví hostivičtí a litovičtí starostové a radní neměli
v době svého zvolení domovské právo v obci, kterou zastupovali, a
někdy ho získali až v průběhu volebního období. V Hostivici se
dochoval seznam žijících obyvatel vedený po roce 1930 a seznam vydaných
domovských listů. V Litovicích zase máme seznam osob s domovským
právem z doby kolem roku 1903, což někdy umožňuje najít osudy lidí,
kteří pocházeli z Litovic, ale již žili někde úplně jinde. Úřední evidence obyvatel existovala i před rokem 1850, před
vznikem obecní samosprávy. Vrchnostenský úřad tachlovického panství, který
sídlil v Jenči, zpracovával každoročně soupisy poddaných (tzv. Mannschaftsbuchy) po jednotlivých vsích. Obvykle byli
uvedeni nejprve potažníci, tedy sedláci
s výměrou polí nad 1 lán (cca 20 hektarů), pak chalupníci, podruzi (to
byli majitelé domků bez polí nebo nájemníci), vdovy a sirotci a nakonec osoby
na vojně a zběhlé. Pokud se někdo přestěhoval do jiné vsi, bývalo to
v seznamu uvedeno v poznámce a do nové vsi byl přenesen občas až po
několika letech. Součty obyvatel jednotlivých vsí jsou tímto ovlivněny.
Zařazení osob se řídilo podle hlavy rodiny, tedy muže. Svobodný muž zůstával
členem rodiny svého otce až do svatby, bez ohledu na věk. Pokud se vdovec
znovu oženil, byly děti nadále evidovány v jeho rodině. Pokud však
zemřel hospodář, děti se staly sirotky bez ohledu, jestli se vdova znovu provdala.
Zběhlí, o nichž vrchnost nic nevěděla, byli evidováni dlouho, způsob jejich
vyřazení ze soupisů se mi zatím nepovedlo zjistit. Nejstarší soupisy
poddaných máme k dispozici z let 1662, 1713, 1720 a od roku 1739
skoro každoročně až do roku 1805. Je to jedinečný pramen k pochopení
vazeb mezi lidmi žijícími v jednotlivých vsích. Přepisy těchto soupisů uložených
nyní ve Státním oblastním archivu v Praze a částečně v Národním
archivu proto postupně zveřejňuji na svém webu. Třeba v roce 1662 žilo
v Hostivici o něco méně obyvatel než v současnosti – i s dětmi
celkem 135, z toho ve vlastní Hostivici 65, v zaniklém Hradišti šest,
v Litovicích 47, na Břvích 13 a v Jenečku pouhé čtyři osoby. Jenečský vrchní úřad kromě toho každoročně sestavoval
statistickou tabulku popisující jednotlivé vsi na panství. Ve Státním
oblastním archivu v Praze se dochovaly tyto přehledy z let 1794 až
1832, a částečně tak doplňují mezeru po posledních dostupných soupisech
poddaných. Najdeme v nich nejen počty domů a poddaných v jednotlivých
vsích (s rozlišením podle pohlaví, víry a dalších kritérií), ale také
výměry jednotlivých druhů pozemků a hlavně počty panských i poddaných zvířat.
Vidíme tak, že vrchnost téměř nepotřebovala vlastní koně, protože je museli
poskytnout v rámci robot poddaní, a že v ovčínech v Hostivici
(bývalý Prex), v Litovicích (v areálu tvrze) a
na Břvích (nyní Mifer) se chovalo průměrně kolem
400 až 500 ovcí v každém z nich. Jiří
Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> HM 3/2021