|
Školství
a Hostivice v době Knihy příběhů
3. část
Přímý dozor ke škole vykonával
místní farář. Vyučoval náboženství a dohlížel na vyučování, na schopnosti a
mravní život učitele i na kázeň a školní docházku. Podle oběžníku Pražského
vikariátu ze 13. dubna 1821 byli „učitelé povinni faráři poslušností, úctou a
důvěrou; neměli bez jeho vědomí a dovolení ze školy se vzdáliti, dětem
rekreaci a prázdniny bez vědomí svých představených dávati.“
V roce 1817 se stal
hostivickým farářem Pavel Haas z Lidic, který si vyměnil
místo s Janem Bezděkou. Haas v Hostivici
působil po většinu doby zachycené v Knize příběhů, do 4. listopadu 1850,
kdy nastoupil na faru v Tachlovicích. Krátce zde administroval kaplan
Josef Procházka, který v roce 1851 uvítal za faráře Jiřího Rohlenu, předtím faráře ze
Zeměch. Rohlena zůstal hostivickým farářem až do své smrti 21. listopadu 1876
a po krátkém období, kdy zde administroval Ferdinand Čejka, na jeho místo
nastoupil 9. června 1877 Václav Číška.
Vedle duchovních (farářů) na školu
dohlíželi také místní dozorci, což byli „mužové v každé příčině
spořádaní“. V Hostivici byl takovým dozorcem Ignác Dufek, jehož jméno se
objevuje v Knize příběhů pod nadační listinou z roku 1845 na straně 21.
Školním dozorcem v okresu byl
vikář zvaný též střídník, tedy kněz pověřený správou vikariátu (střídnictví).
Hostivice patřila do začátku 19. století k vikariátu Slánskému, ale asi
v roce 1806 byl zřízen zvláštní knížecí arcibiskupský vikariát
venkovského okresu Pražského, kterému byly podřízeny až do roku 1852 všechny
školy na míli cesty kolem Prahy (kromě Prahy a Smíchova) a ke kterému
připadla i Hostivice. Vikáři tohoto okresu a školními dozorci byli Rudolf
Fischer, farář u sv. Mikuláše (1806–1814), František Crabath, hlavní farář u sv. Jindřicha v Praze
(1815–1826), Matěj Šimák,
zbraslavský děkan (1825–1827; v Knize příběhů zmíněn na straně 2), Julius Körner, farář u sv. Jindřicha
v Praze (1826–1834; zmíněn na straně 10) a František Lampa, před tím farář v Liboci (1834–1852; zmíněn
na straně 19).
Vikář jako školní dozorce
kontroloval, zda farář řádně vyučuje náboženství a stará se o školu, zda se
učitel a jeho pomocníci řídí danými nařízeními a vedou bezúhonný život, zda
děti řádně docházejí do školy a získaly potřebné vědomosti, ale i to, jestli
učitelé dostávají sjednané dávky, jak se chovají rodiče k učiteli, a
později i na to, v jakém stavu jsou školní budovy. Vikář pořádal
pravidelně jednou ročně vizitace všech škol, se kterými byla spojena veřejná
zkouška. Doklad o takovéto vizitaci v hostivické škole není
k dispozici.
I přes změny ve školství na
centrální úrovni po revolučním roce 1848 zůstávala úloha školních dozorců
ještě nějaký čas na vikářích. Protože byl venkovský vikariát Pražský příliš
rozlehlý, v roce 1852 ho kardinál Bedřich Schwarzenberg rozdělil na tři
vikariáty – Libocký, Zbraslavský a Prosecký. Hostivice připadla
k vikariátu Libockému, ve kterém vykonávali funkci vikáře Pavel Haas,
farář v Tachlovicích a předtím dlouho v Hostivici (1852–1859), Antonín Slavíček, farář
v Noutonicích (1860–1866), Ondřej Veselka, farář v Břevnově (1867)
a Josef Procházka, farář v Lidicích
(1868–1884; zřejmě totožný s hostivickým kaplanem v letech nejméně
1845–1851, zmíněným v Knize příběhů na straně 21).
Od prosince 1869 začala úřadovat c.
k. okresní školní rada na Smíchově, která převzala dozor nad školami po
stránce správní i pedagogické. Dozor vykonával především c. k. okresní školní
inspektor. Vikariátním úřadům zůstal jen dozor nad výukou náboženství. Do
smíchovského školního okresu patřila Hostivice až do 28. prosince 1891, kdy
vznikl nový školní okres Kladenský.
|
