Články do Listů z Unhošťska - Hostivická historie

ČLÁNKY DO LISTŮ Z UNHOŠŤSKA

Školství v Hostivici – sto let školní budovy

Jiří Kučera

Hostivická škola je významnou místní institucí, která ovlivňuje společenské dění. V řadách učitelů, kteří se ve škole vystřídali, najdeme řadu skvělých osobností, kteří se zapsali do historie Hostivice. Kdybychom ale měli najít společný motiv, který se opakuje po celou dobu existence školy, byl by to nepochybně problém s opakujícím se nedostatkem místa.

Škola byla v Hostivici již před třicetiletou válkou. Víme však jen to, že školní budova třicetiletou válku nepřežila, stejně jako řada hostivických statků. Přesto se i nadále vyučovalo, potvrzují to dávky odváděné kantorovi. Kdo a kde učil, to se z dochovaných podkladů nedá vyčíst.

První známou školní budovu nechala postavit v roce 1734 tehdejší majitelka Hostivice Anna Marie Toskánská. V domě se současným čp. 7 na Husově náměstí se v jedné místnosti učilo, ve druhé místnosti bydlel učitel, první dva roky, než byla dostavěna fara, i s farářem.

Tato budova přestala záhy postačovat, takže v roce 1791 postavil majitel Hostivice, zweibrückenský vévoda Karel August novou budovu, opět přízemní a o trochu větší než předchozí, která byla v lednu 1792 prodána. Nová škola opět na Husově náměstí dostala číslo popisné 59, ale zřejmě to nebyla současná budova tohoto čísla.

V roce 1824 se totiž ze školy stala dvojtřídka, kolem roku 1830 budova kapacitně nestačila a nepomohlo ani odškolení Jenče v roce 1833. V roce 1838 proto byla školní budova přestavěna a zvýšena o patro. Z některých náznaků se dá usuzovat, že vlastně byla původní budova úplně zbořena a postavena znovu, blíže ke kostelu. Minimum pramenů nás však nutí k vytváření hypotéz, které již nelze potvrdit. Hostivický farář Pavel Haas zaznamenal pouze svůj spor s vrchním radou Wünschem o umístění školních záchodků, ve kterém vyhrál. Přestavěná budova měla dvě učebny v patře a byty pro řídícího učitele a pro pomocníka v přízemí. V roce 1871 se ze školy stala trojtřídka a místo pro třetí učebnu vzniklo přestavbou bytu učitelského pomocníka v přízemí. O pouhých šest let později, v únoru 1877, přibyla čtvrtá třída, která se již do školy nevešla. Tato třída se učila v pronajaté místnosti v domě Františka Trýby, tehdejšího hostivického starosty.

Na krátkou dobu vyřešila situaci přístavba budovy o druhé patro v roce 1879. Podle plánů místního stavitele Pavla Šafaříka provedl přestavbu stavitelský mistr Jan Roztočil z Holešovic. Tehdy již financování stavby školních budov příslušelo obci, v městském archivu se však žádné doklady o nákladech stavby nedochovaly. Zvýšená budova měla čtyři učebny, v každém patře po dvou. Z učebny v přízemí zřejmě vznikl znovu byt, ale již v roce 1886 se škola stala pětitřídní a učebna v přízemí se znovu používala.

V roce 1895 vznikla dívčí pobočka při V. třídě (ročník se rozdělil na třídy A a B, jak je to běžné i dnes). Nová třída se do školní budovy opět nevešla, takže si místní školní rada pronajala místnost. Školní kronikář to pečlivě zaznamenal, ale na číslo domu si vynechal místo a údaj nikdy nedoplnil. O tři roky později, ve školním roce 1898/99 byla tato místnost v domě pana Procházky u nádraží v nynější Žižkově ulici, v následujícím roce se přestěhovala do takzvané laboratoře velkostatku, což je jedna z budov v bývalé zámecké zahradě (nyní na začátku Litovické ulice). Plány na přestavbu školní budovy čp. 59 z roku 1898 se nerealizovaly. V březnu 1903 již škola měla osm tříd (pět postupných a tři pobočné), takže v laboratoři se učily již tři třídy. Třetí učebna vznikla provizorně přestavbou bytu učitele Uhlíka. Pronajaté místnosti i učebna v přízemí školy byly dlouhodobě nevyhovující, v lednu 1901 dokonce zemská školní rada přikázala zastavit vyučování v některých místnostech, takže bylo zavedeno střídavé vyučování. Již v květnu 1901 Litovice požádaly o odškolení, podle ústního podání to však bylo pouze gesto, které mělo hostivické radní pohnout k řešení situace.

Řešením se nakonec stala stavba nové školní budovy. V roce 1904 místní školní rada navrhla pozemky vhodné pro stavbu. Po posouzení vybrala místo na rohu dnešních ulic Čsl. armády a Cihlářské, které ale velkostatek odmítl prodat (netuším, proč se tento pozemek vůbec dostal do užšího výběru, když správce velkostatku zasedal v místní školní radě a na stanovisko velkostatku mohl upozornit), takže bylo vybráno současné místo. Jeho majitel Antonín Tůma také zasedal ve školní radě, takže hned na místě s prodejem pozemku souhlasil. Po zamítnutí protestu Litovic a Jenečka, pro které bylo nové místo dál, zadala školní rada v roce 1905 Ferdinandu Slabému ze Smíchova vypracování projektu na pětitřídní školu. Tento stavitel posléze vyhrál i konkurz na zhotovitele stavby. V počáteční fázi se Slabý nedohodl s dělníky o výši mzdy, takže se celé září 1905 nepracovalo. Poté školní rada povolila zaměstnávat i jiné než místní dělníky a stavba rychle pokračovala. Byla dokončena 20. srpna 1906, kolaudace proběhla 12. září a 16. září byla budova vysvěcena. V letošním roce tedy tato budova, která má adresu Komenského čp. 141 a stále slouží škole, slaví stoleté výročí.

Pohlednice hostivické školy odeslaná roku 1914. Nakladatel J. Blažek Praha II.

Nová školní budova od počátku nestačila pro celou školu, která měla sedm tříd. Do budovy se jich vešlo pět a dvě třídy (II. a III.) se učily ve staré škole čp. 59. V roce 1913/14 byly zřízeny pobočky při II. a III. třídě, které našly místo v prvním patře staré školy. Obě budovy tedy byly plně využity.

Po první světové válce, v roce 1920 vznikla v Hostivici měšťanská škola. Měla prvních pět let samostatnou správu, ale fungovala ve stejných prostorách školy čp. 141. V roce 1920 přešli do měšťanky někteří žáci obecné školy, takže se mohly dvě třídy obecné školy sloučit a obě školy se do školních budov vešly. V dalších letech však počet žáků narostl. Částečné řešení přinesla výstavba domku pro ředitele v rohu školní zahrady, ale i tak se ve školním roce 1921/22 vyučoval V. ročník obecné školy střídavě: dívky v pondělí, středu a pátek a hoši v úterý, čtvrtek a sobotu. Pak naštěstí počet žáků na chvíli poklesl, takže kritická situace nastala až ve školním roce 1929/30. Opět se vyučovalo v nevyhovující učebně v přízemí staré školy čp. 59, navíc se pronajal k vyučování sál v hostinci pana Nerada (nyní hotel Chmelový keř) a ještě bylo zavedeno střídavé vyučování.

V roce 1931 proto proběhla přístavba školy Komenského čp. 141. Přístavbou přibylo po dvou učebnách i přízemí i prvním patře a další prostor byl získán přístavbou druhého patra. Vzniklo osm nových učeben, dva kabinety, sborovna, ředitelna, kuchyně a byt pro školníka. Přestavěná škola byla zkolaudována 10. listopadu 1931 a se souhlasem prezidenta nesla pojmenování Masarykova obecná a měšťanská škola. Starou školní budovu čp. 59 koupila obec Hostivice a zřídila z ní radnici.

Hostivická škola po přestavbě v roce 1931

Za druhé světové války školu částečně používala německá armáda (od listopadu 1944 dvě učebny, od dubna 1945 celou školu) a 25. dubna 1945 zničilo část střechy padající německé vojenské letadlo. Přesto mohl být provoz obnoven již 17. května 1945.

Po válce škola opět kapacitně nepostačovala, takže od září 1952 byly otevřeny dvě náhradní třídy vybudované z dílny pana Findejse ve Školské ulici. Ty byly v roce 1956 změněny na školní dílny, takže šest tříd se učilo ve střídavém vyučování až do postavení tzv. školičky (Komenského čp. 454) v letech 1959-1961.

Za třicet let provozu po přestavbě byla školní budova zchátralá, v roce 1962 hodnotila obecní kronikářka Pavlína Paroulková její stav jako nevyhovující. Ke generální rekonstrukci však došlo až o devět let později, v roce 1971. V letech 1973 až 1977 byla přistavěna školní jídelna a šatny.

V roce 1984 byla škola opět těsná, vyučovalo se i v klubovně Dělnického domu, zavedlo se znovu střídavé vyučování a dokonce se děti vozily na vyučování do Jenče. Na konci 80. let proto začala přestavba školičky na sedmitřídní školní pavilon. Práce byly mnohokrát přerušeny a celá akce skončila až v únoru 1993. Střídavé vyučování bylo zavedeno naposledy v roce 1991.

V druhé polovině 90. let se uvažovalo o výstavbě zcela nové školní budovy. Podařilo se získat státní dotaci, v roce 1998 byl vybrán dodavatel, v roce 2000 začala stavba, v létě 2002 bylo hotovo a od 3. března 2003 se zde začalo vyučovat. Škola zde má poprvé v historii vlastní tělocvičny.

Ani otevření nového areálu zatím neznamená konec historie výstavby škol. Dokončena je zatím pouze polovina školního areálu, chybí v něm stravovací pavilon a učebny pro 1. stupeň školy. Stavba totiž byla rozdělena na dvě etapy a mezi 1. a 2. etapou se změnily dotační podmínky tak nepříznivě, že stavba nemohla pokračovat. Přesto věřím, že se areál podaří v brzké době dokončit. Pak bude samozřejmě aktuální i otázka využití staré školy v Komenského ulici. Mohla by zde být střední škola, kterou by si Hostivice rozhodně zasloužila…

V krátkém rozsahu tohoto příspěvku jsem mohl zmínit pouze to nejdůležitější, co se týká školních budov. Místo už nevybylo na vylíčení toho, kdo byli místní učitelé a co se vlastně ve školách dělo. Zájemce o podrobnější poznání historie hostivické školy proto odkazuji na publikaci Základní škola Hostivice – 1906-2006: Sto let staré školní budovy, kterou vydala v malém nákladu hostivická škola a kterou najdete na internetu zde.

Úvod -> Listy z Unhošťska -> Číslo 40