ČLÁNKY DO LISTŮ Z UNHOŠŤSKA

Úvod -> Listy z Unhošťska -> Číslo 42

Z HISTORIE ČÍSLOVÁNÍ DOMŮ – HostivicKÝ PŘÍKLAD

Jiří Kučera

Občas se setkávám s tvrzením, že nejstarší dům v obci je přece ten s číslem popisným 1. Pokusím se na příkladu města Hostivice popsat historii číslování domů, abych doložil, že situace je mnohem složitější.

První stálé číslování domů zavedla až Marie Terezie kolem roku 1770. Původně prý čísla na jednotlivé domy napsali vojáci křídou. Číslování začínalo od určeného bodu, kterým byla nejvýznamnější budova (například zámek) nebo první budova z nejvýznamnějšího směru, a postupně obešlo všechny tehdejší ulice. Původně tedy číslo domu poměrně jednoznačně vypovídalo o poloze domu v obci a rozhodně nemělo nic společného s jeho stářím.

Ve vlastní Hostivici začínalo číslování na karlovarské silnici (ulici Čsl. armády) prvním domem od Prahy, „hořejším“ zájezdním hostincem, kde je dnes opět restaurace U Koruny. Poté prošlo po jižní straně Pelzovy ulice k faře čp. 5, obešlo celé náměstí (zámek čp. 13, špýchar čp. 14), od statku čp. 20 „přeskočilo“ na protější stranu ulice Čsl. armády k domům do Pelzovy ulice a pokračovalo severní stranou Potoční ulice. Odtud číselná řada vedla uličkou K Nádraží až do ulice Na Vršku, prošla ulicí Palackého a zpět Vinohradskou ulicí a západní částí Potoční ulice. Řada končí číslem 50 v jižní části Potoční a poslední přidělené číslo 51 připadlo na samotě stojícímu Peterkovu mlýnu. Nejisté zůstává původní umístění domů čp. 15 a 34. Dům čp. 15 zřejmě nyní nese číslo 196 přidělené při přečíslování kolem roku 1920, zato dům čp. 34 je opravdová záhada: mezi domy čp. 33 a 35 již na mapě stabilního katastru z roku 1840 nezbývá žádné místo. Muselo jít o dům stojící kdesi poblíž, který zanikl někdy mezi roky 1770 a 1840.

Číslování domů v historickém jádru Hostivice

V Litovicích začínalo číslování na severní straně Litovické ulice opět domem nejbližším k Praze. Oběhlo náměstí 1. máje a po jižní straně Litovické ulice se dostalo k drobným domkům v ulici K Rybníku. Dále řada pokračovala postupně po obou stranách uličky U Sádek a končila statkem čp. 36 v ulici U Sádek před zaústěním na náměstí 1. máje.

V Jenečku, dříve Malém Jenči, připadlo první číslo nejvýznamnějšímu statku na severovýchodní straně Družstevní ulice, číselná řada pak obkroužila celou náves tvořenou Družstevní ulicí a pokračovala do Novotného ulice, kde končila zřejmě číslem 12. To patřilo již zbořené tzv. Kolonce, bytovému domu pro deputátníky.

Na Břvích začalo číslování opět největším statkem, „zaběhlo“ k druhému statku a dalším dvěma domům do ulice K Ovčínu (vlastní ovčín zůstal nečíslovaný) a poté pokračovalo hostincem čp. 5 v Hájecké ulici a po ulici Pod Rybníkem východním směrem. Třetí z významných statků v Hájecké ulici dostal čp. 9. Kterým číslem končila v roce 1770 břevská zástavba drobných domků na konci Hájecké ulice a v ulici U Obory, zatím nevím.

Staré břevské číslování domů

Stálé číslování domů přišlo zrovna v době prvního „stavebního boomu“ v našich obcích. S dnešním zběsilým tempem výstavby bylo to tehdejší sice nesrovnatelné, ale přesto si domkáři oproti předchozím dobám stavěli poměrně hodně domů. Nově dokončené stavby dostávaly číslo podle doby dokončení, takže čísla novějších domů již nic nevypovídala o jejich umístění. Hlavně ve staré Hostivici se potkávají s dost odlišnými čísly domy dokončené těsně před a po očíslování.

Takto popsaná situace vypadá poměrně jednoduše, další vývoj ji však zkomplikoval, přestože se venkovským obcím vyhnulo zavedení nových číselných řad, které proběhlo během 19. století ve městech. První obtíž přineslo v polovině 19. století zřízení místních obcí podle staršího vymezení katastrálních obcí (nyní zvaných katastrální území). Protože Jeneček spadal a dodnes spadá do dvou katastrů, připadla jeho větší část ke spojeným obcím Litovice, Břve a Malý Jenč a menší část (východní konec Novotného ulice) k Hostivici. Litovická obec začala později nově dokončeným domům přidělovat znovu „chybějící“ čísla, která zůstala v hostivické části. Čísla v hostivickém Jenečku pak byla přečíslována kolem roku 1920 při dočíslování některých domů. (Podobně dočíslovány byly domy i v jiných částech města, cílem bylo zřejmě zvýšit počet domů před prvním sčítáním lidu v nově vzniklé Československé republice.) Tyto změny je možné odečítat pouze porovnáváním map různého stáří.

Druhá obtíž, specificky hostivická a celkem snadno překonatelná, spočívá v hromadném přečíslování domů při zavedení jednotné číselné řady v roce 1980. Současná Hostivice vznikla sloučením Hostivice s Litovicemi v roce 1950 a existovalo zde pět samostatných číselných řad. Ve vlastní Hostivici zůstala čísla zachována, v Litovicích se ke starým číslům přičetlo 620, v Jenečku 943 a na Břvích 1066. Pátá číselná řada v Paloukách je výjimečná. Původně patřila do hostivické číselné řady, ale po sloučení Hostivice s Litovicemi byla vytvořena čtvrť Palouky s číselnou řadou začínající číslem 501 a tato čísla se v Hostivici přidělovala znovu. Při přečíslování pak staré číslo 501 odpovídalo novému 607. Při znalosti čísel přičítaných v jednotlivých čtvrtích přepočet staré a nové číselné řady nečiní problém.

Třetí komplikace spojená s číslováním domů je nejzáludnější. V některých dobách totiž úřad přiděloval čísla zaniklých domů novostavbám na zcela jiných místech. Pokud na místě zaniklé stavby někdo postavil časem novou budovu, dostala zcela jiné číslo. Bez podrobného sledování situace je tyto změny obtížné odhalit a někdy mohou svést při bádání o historii stavebního vývoje obce do slepých uliček. Tuto proměnu ilustruji jedním hostivickým příkladem z mnoha: v 60. letech 20. století zanikl dům čp. 41 v Potoční ulici, poslední hostivický s doškovou střechou. Když majitel statku čp. 49 v uličce K Nádraží postavil novostavbu na místě zbořené stodoly, úřad jí přidělil uvolněné číslo 41. Pak se však obytné stavení čp. 49 přestalo užívat k bydlení, a přestože část tohoto domu ještě stojí, číslo bylo znovu přiděleno novostavbě v ulici U Chobotu, zcela mimo historické jádro. Prostor starého statku tedy nese v současnosti zcela jiné číslo popisné než ve své historii.

Věřím, že článek bude inspirovat místní patrioty k obdobnému bádání i v dalších obcích.

Poznámka:

Všude v textu používám současné názvy ulic, které byly zaváděny postupně od roku 1932.

Úvod -> Listy z Unhošťska -> Číslo 42