ČLÁNKY DO LISTŮ Z UNHOŠŤSKA

Úvod -> Listy z Unhošťska -> Číslo 47

Počátky spolkové činnosti v Hostivici

Jiří Kučera

Pozoruhodným fenoménem konce 19. století je vznik a rozvoj rozsáhlé spolkové činnosti na venkově. Prostor pro zakládání a činnost spolků vytvořil říšský zákon z roku 1867, na venkově však potřeba lidí sdružovat se do formalizovaných uskupení prosadila až o desetiletí později. Tato činnost posilovala národní vědomí a spolu se zkušenostmi z fungování obecních a okresních samospráv po první světové válce umožnila vznik demokratické Československé republiky.

Vznik a počátky spolkové činnosti se pokusím přiblížit na příkladu města Hostivice, které vzniklo až později sloučením dvou obcí – Hostivice a Litovic (či přesněji spojených obcí Litovice, Břve a Jeneček). Poznatky vycházejí především z dochovaných kronik a dalších dokumentů některých spolků. Dosud nebyly prozkoumány písemnosti tehdejšího kladenského okresního hejtmanství, zejména tzv. spolkový katastr. Všechny spolky tehdy musely jednou ročně hlásit úřadům aktuální složení výboru a další údaje, takže lze očekávat řadu další zajímavé poznatky.

Prvním spolkem známým z Hostivice byl učitelský spolek Budeč, který existoval již v 70. letech 19. století. Zdá se však, že v Hostivici měl pouze sídlo, dopad na místní dění prakticky neměl a zanedlouho zanikl.

Podpůrné spolky

V roce 1889 byl v Hostivici ustaven Čtenářsko-podporující spolek Hostivít. Shodou okolností se dochovala řada písemností právě tohoto spolku, zejména spolková pamětní kniha a kniha zápisů z výborových schůzí a valných hromad v letech 1902 až 1916, což umožňuje popsat nejen osudy Hostivíta, ale obecněji i způsob fungování vzájemně podporujících spolků.

Založení spolku iniciovali rolník Antonín Tůma, mistr truhlářský Matěj Čermák, strojník Antonín Nachtmann, mistr tesařský František Kácl a mistr krejčovský Jan Pokorný, kteří se spojili s učitelem Františkem J. Pelzem. Později se přidali ještě kovář Antonín Ibl, dozorce Josef Kodejš a rolník František Kubr. Ustavující schůze se konala 22. dubna 1889 v hostinci pana Václava Bubníka, přihlásilo se 39 řádných členů a 8 přispívajících. Výbor tvořili předseda Antonín Ibl, místopředseda Antonín Tůma, jednatel Josef Kodejš, pokladník František Kubr a členové Jan Pokorný, František Kácl, Antonín Nachtmann, Antonín Jakoubek, Václav Macák, Karel Feller, Václav Nykles, všichni z Hostivice, Antonín Kubr a Jan Jílek z Litovic. Přehlížiteli účtů se stali Matěj Čermák a Josef Pelc, náhradníky výboru Josef Brož, Josef Nekola a Alois Dvořák, všichni z Hostivice.

Medaile ze svěcení praporu Hostivíta 16. července 1893

Ve stanovách si spolek zakotvil, že měsíční příspěvek pro řádného člena činí 30 krejcarů, přispívající člen měl platit 3 zlaté ročně a zakládající člen 20 zlatých jednou provždy (zakládajícím členem tedy nebyl ten, kdo se účastnil ustavující schůze, ale ten, kdo jednorázově odvedl stanovený vysoký příspěvek). Zápisné bylo stanoveno ve výši 1 zlatého a o přijetí člena rozhodoval výbor. Členy, kteří nezaplatili příspěvek ani po třetí urgenci, prohlašoval výbor za vystouplé.

Činnost spolku do jisté míry nahrazovala v té době neexistující povinné zdravotní a sociální pojištění. Každý řádný člen měl po 6 měsících členství nárok na podporu v nemoci, která činila prvních deset týdnů po 3 zlatých týdně a dalších deset týdnů po 2 zlatých týdně. Při úmrtí spolek přispíval částkou 12 zlatých na pohřeb a pohřbu se účastnil slavnostní delegací. (Od roku 1900 se používala už jen korunová měna, 1 zlatý = 2 koruny.)

Ještě v roce svého vzniku založil Hostivít svoji knihovnu. Prvními knihami přispěli členové a další knihy a časopisy se kupovaly ze spolkových peněz. O knihovnu se staral volený knihovník a půjčovat si z ní mohli jen členové.

Hostivít získával peníze na svou činnost nejen z členských příspěvků, ale i pořádáním různých zábav, z nichž měla největší tradici listopadová cecilská zábava, divadelních představení a dalších akcí. Spolek se účastnil „korporativně“ řady slavností organizovaných jinými spolky v Hostivici, například 20. září 1891 svěcení stříkačky hostivického sboru dobrovolných hasičů, ale i širším okolí.

V roce 1893, 16. července, vysvětil spolek svůj prapor za účasti 48 dalších spolků. Výbor se rozhodl umístit na jednu stranu praporu zemský znak (českého lva), což místodržitelství nejprve odmítlo, ale po intervenci dr. Podlipného byl souhlas získán. Spolky tradičně jmenovaly matku a kmotry praporu z řad významných žen v obci. Matkou praporu Hostivíta se stala Magdalena Chlupatá, manželka Josefa Chlupatého, který byl do roku 1892 hostivickým starostou. Kmotrami byly jmenovány Anna Bartošová a Anna Rokosová. Pořízení praporu s celým příslušenstvím stálo 260 zlatých a spolek na něj sbíral již od svého založení.

Do začátku 20. století ve spolku postupně ztratili vliv rolníci a další bohatší vrstvy obyvatel. V roce 1902 měl spolek 253 řádných členů, z toho 180 dělníků, 69 řemeslníků a jen 4 rolníky. Na činnosti výboru, voleného každoročně, se již rolníci nepodíleli. Například v roce 1901 byli zvoleni předseda Antonín Nachtmann, místopředseda Josef Čermák, jednatel František Novotný, pokladník Antonín Škvor a členové Josef Veselý, Václav Koucký a Václav Bouška z Hostivice, Josef Hyml, Josef Malík a František Pokorný ze Břvů, Jiří Volf z Chýně, Václav Trýb z Jenečka a Josef Kosina z Jenče. Dále spolek pravidelně volil náhradníky výboru, revizory účtů, praporečníky a spolkového posla. Funkcionáři vykonávali svou práci bez odměny, placen byl pouze spolkový posel. Návrhy na zavedení odměn zaznívaly opakovaně, ale nikdy nebyly schváleny a odmítali je především funkcionáři z obavy, aby nebyli nařčeni z obohacování.

Shromáždění členů Hostivíta pravděpodobně 7. června 1914, při oslavě 25-letého trvání spolku. Spolek sídlil v hostinci u nádraží (čp. 115), ale pro tuto oslavu využil další dva hostince – U koruny (čp. 1) a U českého lva (čp. 17), před kterým byla pořízena fotografie

Ve spolku aktivně působila řada sociálních demokratů a dlouholetý funkcionář Hostivíta Václav Bouška se stal za sociální demokracii v roce 1919 hostivickým starostou. Politika se však do činnosti spolku významněji nepromítala. V roce 1908 Hostivít půjčil nově zřizovanému konzumnímu spolku 500 korun a v roce 1909 se příspěvkem 10 K stal členem Dělnické tělocvičné jednoty.

Ve sledovaném období došlo k několika otřesům, například v lednu 1903 neobhájili svou funkci předseda Nachtmann a jednatel Novotný, kteří byli po ročních tahanicích včetně dovolání k okresnímu hejtmanství a smírčího soudu vyloučeni. V srpnu 1911 byla dokonce svolána mimořádná valná hromada po zjištění, že odvolanému pokladníkovi Jelínkovi chybělo v pokladně 784 K 18 h. Po odsouzení u okresního soudu byl ze spolku vyloučen. Přesto však Hostivít fungoval po celou dobu stabilně a plnil svou funkci, tedy především poskytoval podporu v nemoci a ve stáří.

V roce 1902 činilo zápisné 2 koruny a členský příspěvek 60 haléřů měsíčně. Podpora pro dočasně nemocné při nezaviněné nemoci činila 2 až 7 korun týdně po dobu až 20 týdnů a nově byla zavedena podpora ve stáří při neschopnosti práce a podpora vdovám a sirotkům. O podporu v nemoci musel každý člen včas požádat a o jejím přidělení rozhodoval výbor. Přehlížitelé nemocných volení na každé schůzi losem kontrolovali, zda nemocní opravdu leží doma a nepracují. Pokud přehlížitelé zjistili něco jiného nebo výbor dostal jiné upozornění, podporu ukončil. Touto činností se výbor zabýval celkem pravidelně a někdy vedlo rozhodnutí o ukončení podpory k delším sporům mezi členem a výborem. Pokud někdo potřeboval ošetření od jiného lékaře než od hostouňského, se kterým měl spolek smlouvu, musel si od výboru vyzvednout poukázku, kterou pak spolek lékaři proplatil.

V zápise z valné hromady 30. června 1907, tedy 18 let po založení spolku, je zapsáno: „Návrh p. Eimana Osvalda poukazuje na úpadek rok od roku našeho jmění, a to z důvodu, že starší p. členové stávají se neschopní práce a stávají se invalidy. … Pan Václav Bouška činí návrh, by se příspěvek zvýšil měsíčně o 10 h od 1. července t.r., návrh po delší debatě se přijímá většinou.“ Ještě v srpnu hlásil pokladník na výborové schůzi, že mu schází hotovost na výplatu podpor a je třeba vyzvednout úroky ze spořitelní knížky, ale zvýšení příspěvků finanční situaci spolku stabilizovalo a jakousi krizi průběžného financování důchodů, jak bychom řekli dnešní terminologií, se podařilo překonat. Výbor Hostivíta si pak ale hlídal přijímání nových členů, například v září 1907 odmítl přijmout pana F. B. z Litovic, protože při přezkoumání uznal, že žadatel je sešlý věkem. V červenci 1909 se valná hromada usnesla, že členové mohou být přijímáni jen do věku 35 let.

Spolek se staral také o podporu vdov a sirotků po svých členech. Někdy kolem roku 1905 zavedl pravidelné vyplácení podpor sirotkům před Vánocemi. Protože členové nenavštěvovali dostatečně zábavy organizované právě ve prospěch sirotků a vdov, rozhodla valná hromada v červenci 1911 o zvýšení měsíčního příspěvku o 5 haléřů k tomuto účelu.

Podrobně byla ošetřena podpora při úmrtí. V takovém případě platil spolek 40 K pohřebné tomu, kdo pohřeb zařizoval, 28 K za hudbu a 5 K za věnec. Přesná pravidla přijala valná hromada v roce 1903. Pohřbu zemřelého člena na hostivickém, řepském, ruzyňském hostouňském, úhonickém nebo tachlovickém hřbitově se účastnilo vždy 24 členů s hudbou a praporem. Zemřelá vdova po členovi měla nárok na účast 12 členů bez hudby a bez praporu na svém pohřbu. Pro výběr členů, kteří se měli účastnit pohřbů, byla stanovena jasná pravidla. Pokud někdo vybraný nemohl, musel za sebe zajistit náhradu jiným členem, jinak platil pokutu 1 K ve prospěch sirotků a po třetí neúčasti mohl být vyloučen. Valná hromada v červenci 1906 stanovila, že kdo nestojí o účast spolku na pohřbu, sám se nemusí účastnit, a účast spolkové delegace rozšířila i na pohřby na hřbitovech v Krtni, Hořelicích a Kněževsi. V lednu 1907 se pak valná hromada usnesla, že sebevrah má nárok na stejné zajištění pohřbu jako každý jiný člen.

Hostivít „přežil“ až do začátku 50. let 20. století, kdy byl jako řada dalších spolků zlikvidován. Do té doby plnil svůj účel, i když během 1. republiky mu postupně se zvyšující se úrovní státního sociálního zabezpečení snižoval počet a zvyšoval věk členů.

V roce 1896 vznikl místní odbor Národní jednoty severočeské pro Hostivici a okolí, který se zabýval podporou českých menšinových škol v českém pohraničí, v severních Čechách. Podle rakouských předpisů byly v Čechách uznány dva zemské jazyky – český a německý – a vyučovací jazyk v obecných školách se řídil podle národnostního složení. Menšinové školy se často potýkaly s finančními problémy, zvláště pokud byl podíl českého obyvatelstva malý, proto různé spolky z českého vnitrozemí přispívaly na jejich provoz.

Popud k založení místního odboru dal jenečský sládek A. Vl. Toms. Ustavující valná hromada se konala 20. září 1896 v hostinci Karla Nerada (nyní hotel Chmelový keř) a přihlásilo se 35 členů. Do výboru byli zvoleni předseda rolník Josef Kalous ze Sobína, rolník Josef Chlupatý z Hostivice, rolník Ladislav Novotný ze Břvů, sládek A. V. Toms z Jenče a Jan Turecký ze Sobína, náhradníky výboru se stali Štěpán Šafařík z Hostivice a hostinský Karel Nerad z Hostivice. Dalšími předsedy do rozpadu rakouské monarchie pak byli řídící učitel P. Řídký v roce 1898, Josef Kozák v letech 1899–1904, Štěpán Šafařík 1904–1914, J. Vlasák 1914–1915 a znovu Štěpán Šafařík 1915–1918. Funkci jednatele zastával v letech 1899–1919 učitel Alois Saifrt.

Počet členů vystoupal do roku 1900 na 146 a poté se pohyboval mezi 100 a 150, pouze v roce 1914 nezaplatilo 24 členů členský příspěvek a počet členů klesl na 90.

Činnost odboru spočívala v pořádání členských schůzí veřejných přednášek, hudebních večírků, divadelních představení a dalších akcí. Spolek také žádal o odstranění německých názvů obce na poštovních razítkách, na nádraží i jinde. Činnost byla částečně provázána se Sokolem, ve kterém rovněž aktivně působil Alois Saifrt. V roce 1901 Sokol a Národní jednota severočeská společně zakoupily jeviště pro divadelní představení a členové odboru měli rovněž právo půjčovat si knihy ze sokolské knihovny, na jejíž budování odbor přispíval. Výnos z veřejných akcí putoval na podporu české menšiny, například ples k 10. výročí odboru konaný opožděně 10. června 1907, měl příjmy 254 zl. 31 kr. a po úhradě výdajů vynesl čistý zisk 95 zl. ½ kr., který byl zaslán Čechům v Ervěnicích. Odbor s asi roční přestávkou aktivně přežil i těžké období 1. světové války a fungoval i po vzniku Československa. Spolek potom soustavně podporoval českou menšinovou školu v Haberšpirku.

Podpůrný spolek domobranců vznikl v roce 1899 a o jeho činnosti mnoho nevíme. V kronice Hostivíta nacházíme záznam o tomto spolku v roce 1904, kdy se spolek zúčastnil korporativně slavnosti. Podpora členů byla zajišťována pravděpodobně obdobně jako v Hostivítu. Spolku domobranců předsedal v roce 1904 Jan Šroubek, 1909 František Roubal a 1914 Štěpán Šroubek. V roce 1920 se domobranci změnili na vzdělávací a podporující spolek Havlíček a v roce 1924 byl jednatelem Jan Smutný. Havlíček fungoval po celou první republiku.

Úvodní část ručně psaných stanov Podpůrného spolku Domobranců z roku 1899

Upomínka Podpůrného spolku Domobranců k zaplacení členských příspěvků. Vyloučenému zanikl nárok na sociální zabezpečení poskytované spolkem

Místní odbočka Zemské jednoty zřízenců drah v Hostivici se v roce 1907 zúčastnila oslavy výročí Národní jednoty severočeské a v roce 1914 uspořádala ples v hostinci Karla Nerada.

Pozvánka na ples pořádaný Místní odbočkou Zemské jednoty zřízenců drah v Hostivici v roce 1914

Sbory dobrovolných hasičů

Mocným podnětem pro vznik hostivického sboru dobrovolných hasičů byla série velkých požárů v roce 1889, kdy vyhořela panská cihelna, stodola Josefa Trýby a panská kůlna u pracháren. Přitom se k hašení dala použít pouze panská stříkačka. Hned v lednu 1889 si místní občané zapůjčili od hasičů z Hostouně stanovy jejich sboru, aby podle nich sestavili stanovy hostivického sboru. Tehdy totiž každý spolek zpracovával svoje stanovy a nechával je schvalovat u okresního hejtmanství, právní subjektivita od ústředí jako v současnosti tehdy neexistovala. Návrh smíchovský úřad opakovaně vrátil k doplnění a teprve třetí verzi schválil.

Ustavující valná hromada hostivického sboru dobrovolných hasičů se pak konala 19. listopadu 1890 a přihlásilo se na ní 66 členů. Záhy po ustavení sboru podal výbor žádost o přijetí do Župní hasičské jednoty Podkožovské Žďár.

Nejstarší známý snímek hostivických hasičů, snad kolem roku 1895

Práce ve sboru členy tak nadchla, že jeho velitel Antonín Ibl pilně cvičil s mužstvem o zimních večerech. Prvním známým zásahem bylo hašení domku v Litovicích 2. září 1892.

Po roce činnosti obdržel sbor jako ocenění dar od císaře (spíše asi od správy hostivického velkostatku, který byl soukromým císařovým majetkem) ve výši 80 zlatých. Svěcení stříkačky, zřejmě první, se konalo 20. září 1891 za účasti dalších spolků. V listopadu 1892 odsouhlasilo hostivické zastupitelstvo výměnu staré stříkačky za novou s doplatkem 400 zlatých. V roce 1894 byla zakoupena přenosná stříkačka od Josefa Luxe z Chocně.

Činnost dobrovolných hasičů nespočívala jen v přípravě na hašení a vlastních zásazích, ale zajištění chodu každého spolku vyžaduje i konání výborových schůzí a valných hromad, které sbor konal v hostinci pana Bubníka. Hasiči rovněž již od svého založení pořádali hasičské plesy a účastnili se slavnostních hasičských sjezdů a dalších událostí. Již v roce 1894 se valná hromada rozhodla pořídit hasičskou knihovnu. Hasičské knihy vydávala Zemská hasičská jednota a věnovaly se práci výboru, strojníka, technice, pořadovým cvičením a dalším námětům pro činnost sboru.

Nejstarší místo, které sloužilo jako hasičská zbrojnice, není známo. V roce 1900 byla postavena hasičská zbrojnice na Husově náměstí vedle fary (domek, kde je nyní videopůjčovna), která sloužila hostivickému sboru až do vzniku nové zbrojnice v Cihlářské ulici v 60. letech.

U zrodu litovického sboru dobrovolných hasičů, společného pro Litovice, Břve i Jeneček, stálo obecní zastupitelstvo. Poprvé o zřízení hasičského sboru uvažovali zastupitelé na schůzi 26. listopadu 1898, když se usnesli požádat c. k. vrchní správu v Jenči o postavení kůlny na stříkačku a poskytnutí této stříkačky. Zároveň rozhodli, že pokud jim velkostatek vyhoví, sestaví obec vlastní samostatný hasičský sbor. Záležitost se zřejmě vyvíjela slibně, protože 16. prosince 1898 zastupitelstvo schválilo ustavující komitét ku zřízení hasičského sboru, jehož schůze měla proběhnout ještě před vánočními svátky.

Navržené stanovy pro zřizující se hasičský sbor schválilo litovické zastupitelstvo bez dodatku na schůzi konané 14. ledna 1899. Ve stanovách, pod kterými jsou podepsáni starosta František Linek, radní Josef Horešovský (zástupce velkostatku), František Horešovský (rolník z Jenečka), Antonín Burgr a Antonín Šimáček a členové zastupitelstva František Ptáček, Josef Vorlíček a Josef Stříbrný (shodou okolností tři hostinští), se hned v § 1 píše: „Účelem spolku jest při vzniklých požárech v jmenované spojené obci a v nejbližším jejím okolí … udržovati pořádek, k hašení ohně napomáhati a majetek i život svých spoluobčanů požárem ohrožený hájiti. Za tím účelem zavedou se ve sboru pravidelná cvičení hasičská, jakož i tělocvik vůbec, k oživení pak ducha zábavy společenské atd.“

Litovický dvůr c. k. velkostatku sboru propůjčil k užívání svoji vlastní stříkačku a některou výzbroj k používání a uvolil se postavit před domem č. 10 v Litovicích hasičskou kolnu, ze které mu pak hasičský sbor platil roční nájem. Druhou základnou litovických hasičů se stala hasičská kolna v Jenečku, kterou postavil v roce 1912 hostivický zednický mistr Antonín Hakl za 322 korun 37 haléřů a k tomu 5 korun za rozpočet a plánek.

Úvodní strana stanov litovického sboru dobrovolných hasičů

Litovická obec zakoupila pro sbor 5. října 1899 novou čtyřkolovou pérovou stříkačku od R. A. Smekala ze Smíchova za 2 500 korun. Svěcení jedné ze stříkaček se konalo 21. září 1902 pod záštitou litovického obecního zastupitelstva a v červenci 1903 obec zakoupila dvě dvoukolové stříkačky pro Břve a Jeneček od A. Fichtnera v Košířích. Litovičtí hasiči měli dále k dispozici 12 vodních košíků, 6 přilbic, 2 ochranné přístroje do kouře, 3 pláště, 6 háků, 3 žebříky a 60 m hadice.

V roce 1906 se odehrála taková souhra náhod, že by se jen těžko vymýšlela. 15. července toho roku uspořádala podkožovská hasičská župa „Žďár“ 24. župní sjezd v Litovicích, kterého se účastnily všechny hasičské sbory podkožovské župy a řada místních i okolních spolků. Litovičtí hasiči v programu předvedli veřejné cvičení, při kterém znázornili požární útok na hostinec Josefa Vorlíčka (Litovická čp. 625). Již po deseti dnech do tohoto hostince udeřil blesk a zapálil. Litovičtí hasiči za pomoci hostivického a chýňského sboru požár po několika hodinách uhasili, hostinec však vyhořel.

Pro úplnost ještě doplním, že v roce 1950 vznikl samostatný hasičský sbor v Jenečku a ještě v témže roce byly všechny tři sbory sloučeny do jednoho, který přes mnohé organizační proměny působí dosud a patří mezi nejvýznamnější hostivické zájmové organizace.

Tělocvičné a sportovní spolky

Sokol měl v Hostivici vzniknout již v roce 1890, tehdy se však raději ustavil sbor dobrovolných hasičů. Úspěšná ustavující valná hromada Tělocvičné jednoty Sokol Hostivice se konala v neděli 18. září 1892 v hostinci Antonína Kapalína, nynějším hotelu Chmelový keř. Domnívám se, že úvodní odstavec zápisu z valné hromady zaslouží ocitovat v plném rozsahu: „První valná hromada nové Jednoty naší má velký význam pro celé okolí naše, neboť se ustavil ve chvílích těch spolek pro zdejší okolí velmi důležitý a nanejvýše potřebný. Ustavením Sokola položen jest základ nového života, nového vzpružení mysli v kraji našem, kde národní náš život a činnost ještě tak málo jsou vyvinuty. Bohužel, že valná hromada byla jen slabě navštívena, ačkoliv se zařizující výbor všemožně o to staral, by bylo účastenství co možná největší. Přítomno bylo celkem 22 hostí a z těch se 20 přihlásilo za členy Jednoty. Nicméně však doufáme, že Sokol náš, až opravdu bude poznán šlechetný účel jeho, který si vytkl, totiž – povznesení tělesných a mravních sil v lidu českém, vbrzku nalezne hojných přátel a podporovatelův, jichž má zapotřebí, aby cíle svého dosáhl. – A proto Na zdar všemu počínání našemu!“

Nejstarší razítko hostivického Sokola

Prvním starostou Sokola se stal Jan Turecký z Jenče, místostarostou Josef Kalous ze Sobína a náčelníkem Alois Smolík z Bílé Hory. Do výboru byli dále zvoleni Josef Chalupa, Adolf David, Josef Henych, Antonín Šprunk, Ladislav Novotný (břevský rolník a pozdější litovický starosta), Antonín Landa, Václav Tomek a Antonín Šimáček. Valnou hromadu zakončila znělka, kterou pro tento účel složil hostivický učitel František J. Pelz, za což mu výbor poděkoval dopisem, jak bylo tehdy zvykem.

Sokolskou místností se stal sál v Kapalínově hostinci. Již po roce se výbor Sokola s Kapalínem z neznámých důvodů nepohodl a začal hledat sál, do kterého by mohl přestěhovat sokolovnu. Byly dokonce svolány v této věci dvě mimořádné valné hromady, ale ze stěhování nakonec sešlo, protože Kapalínův hostinec koupil Karel Nerad, který byl Sokolu velmi nakloněn. Sokol tedy zůstal v původním sále až do doby, než si postavil po roce 1920 vlastní sokolovnu v Jiráskově ulici.

Hostivičtí Sokolové 20. září 1896, na nejstarší známé fotografii

Hlavní náplní Sokola bylo vždy cvičení. Mezi první pořízené vybavení patřilo 15 párů činek, hrazda a žíněnky, o rok později se koupil kůň a vybavení postupně přibývalo. Cvičilo se pod vedením cvičitelů v určené cvičební dny. Již v březnu 1893 výbor schválil i cvičení žáků. Později jednota pořádala i veřejná cvičení. Už od svého založení budoval Sokol svoji spolkovou knihovnu. Ke knihám a časopisům získávaným darem od členům se postupně dokupovaly další, zejména se sokolskou tématikou. K činnosti patřilo rovněž pořádání různých zábav, přednášek a dalších akcí. Členové průběžně přispívali do pokladniček na Ústřední matici školskou, která podporovala české menšinové školy v pohraničí.

Stejně jako v jiných oblastech veřejného života se i do tělocvičné činnosti začala na počátku 20. století promítat politika a spolky se rozdělovaly podle stranických preferencí svých členů. V roce 1905 vznikla Dělnická tělocvičná jednota Hostivice, která sdružovala dělníky a byla blízká sociální demokracii, a roku 1909 tělocvičná jednota Orel, která cvičila v hostinci u Šroubků (Husovo nám. čp. 17, na místě bývalého hostince nyní stojí obchodní středisko F+F). Náčelníkem DTJ byl v roce 1914 Josef Vodolán, o činnosti Orla v nejstarších dobách nemám zatím žádné podklady.

Nelze opominout ani Klub českých velocipedistů Kmit, který působil na Břvích již v roce 1897, v době, kdy cyklistika teprve vznikala. Hlavním hybatelem tohoto Kmitu byl Ladislav Novotný, rolník ze Břvů, litovický starosta a starosta Sokola. Po jeho smrti v roce 1911 spolek zanikl.

Razítko cyklistického klubu Kmit

K rozvoji mnoha dalších spolků zaměřených na různé zájmové činnosti došlo po 1. světové válce a vzniku Československé republiky, přičemž některé byly založeny dříve, ale nemáme o nich zatím dostatek podkladů. Jmenovat mohu například pěvecký spolek Bendl, Křesťansko-sociální podporující spolek v Hostivici, vzájemně se podporující a vzdělávací spolek Svornost, Federovanou dělnickou tělocvičnou jednotu, Atletický fotbalový klub Hostivice, SK Meteor Litovice, Svaz českých kovodělníků, stolní společnost Kypsovka z Jenečka, vlastenecko-dobročinné sdružení Obec baráčníků, Pěvecko-dramatické sdružení „Hlahol“ Litovice, Dramatickou jednotu J. K. Tyl, kuřáckou stolní společnost Podkova Topolany ze Břvů, jednotu Čsl. obce legionářské, Preissler – spolek zahrádkářů, Včelařský spolek pro Hostivici a okolí či Spolek chovatelů králíků a drobného hospodářského zvířectva v Hostivici.

Úvod -> Listy z Unhošťska -> Číslo 47