image003

 

NAPSALI O NÁS

 

Úvod -> Napsali o nás

 

 

 

Hostivický měsíčník – září 2016

 

 

Město má novou knihu o Litovicích

 

 

Jiřího Kučeru asi nemusíme čtenářům Hostivického měsíčníku příliš představovat, s jeho články ze seriálu Stalo se před… se setkávají na stránkách časopisu pravidelně. Vystudoval technologii ochrany prostředí na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a již od studií pracuje ve Výzkumném ústavu vodohospodářském T. G. Masaryka, veřejné výzkumné instituci, kde se zabývá zejména problematikou čištění odpadních vod. Od roku 2002 je členem městského zastupitelstva, v letech 2009 až 2014 byl hostivickým místostarostou. Věnuje se ochraně přírody v hostivické základní organizaci Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) a řadu let vede oddíl mladých ochránců přírody Kajky. V posledních letech se této činnosti věnuje v rámci ČSOP i na vyšší úrovni, působí jako člen předsednictva Ústřední výkonné rady ČSOP a jako předseda Sdružení mladých ochránců přírody ČSOP – v rámci tohoto sdružení koordinuje práci s dětmi a mládeží v oddílech ČSOP a pořádá dvě celostátní přírodovědné soutěže. K jeho největším koníčkům však patří bádání o místní historii. Výsledky průběžně zveřejňuje na svém webu www.hostivickahistorie.cz.

 

Kde se vzala myšlenka k vytvoření monografie?

Už před několika lety jsem si uvědomil, že se blíží „kulaté“ výročí první písemné zmínky o Litovicích. Uvažoval jsem tedy o tom, že bych měl vytvořit monografii zaměřenou na historii této obce. V listopadu 2014 mě oslovil starosta Jenče s žádostí, zda bych nezpracoval historii Jenče do připravované knihy k blížícímu se 900. výročí této obce. Výsledkem byla kniha, která vyšla při oslavách výročí v září 2015. Zpracoval jsem historii prvních 800 let Jenče, posledního století se ujaly Jaroslava Burgrová a Jaroslava Vršková. Kniha o Jenči mě sice trochu zdržela v přípravách litovické monografie, ale zato jsem si pořádně vyzkoušel, co obnáší vznik obsáhlejší knihy, včetně spolupráce s korektory a grafiky. Předchozí sborník o historii, památkách a přírodě Hostivice a okolí z roku 1998 i publikace Přírodní památka Hostivické rybníky z roku 2006 byly mnohem skromnější.

S myšlenkou vydat k litovickému výročí monografii jsem oslovil v loňském roce ředitele MKSH Jana Černého a jsem rád, že tento záměr on i celé MKSH maximálně podpořili.

 

Co v knize najdeme?

Kniha se zaměřuje na historii Litovic od nejstarších dob do sloučení s Hostivicí, tedy přibližně do roku 1950. Původně zamýšlený rozsah 500 až 600 stran byl nakonec překonán.

Jsou zde představeny významné archeologické nálezy z Litovic, z nichž řada dosud nebyla místní veřejnosti nijak představena. Díky přípravě knihy se například povedlo znovuobjevit v kladenském muzeu nálezy dokládající osídlení bývalé litovické Haklovy cihelny v době železné. Při popisu litovických dějin se často dostáváme do blízkého spojení s českými i evropskými dějinami. Vždyť první majitel Litovic Řehník z Litovic i mnozí další byli královskými dvořany a majitel Litovic a pražský biskup Jan IV. z Dražic se například účastnil křtu budoucího císaře Karla IV. Jiný majitel Litovic Zachař ze Svinař se osobně znal třeba s mistrem Janem Husem, oba jsou podepsáni na společné listině týkající se kaple na nynějším pražském Karlově náměstí. Tragický osud jiného držitele Litovic Jana Kutnauera ze Sonnensteinu literárně zpracoval dokonce Jan Amos Komenský. Od 18. století se ve vlastnictví tachlovického panství, k němuž Litovice připadly, střídaly významné evropské rody – bavorští Wittelsbachové, toskánští Habsburkové i císařská rodina. Pozoruhodný je příběh sedláka a věčného rebelanta proti císaři a státu Josefa Václava Vlčka. Nesmíme opomenout, že v Litovicích se narodil Václav Šturc, první předseda Komunistické strany Československa. V okolí Litovic se konaly ve druhé polovině 19. a první polovině 20. století různé celozemské soutěže zemědělských strojů. V roce 1950 zde vzniklo celostátní hnutí zaměstnanců státních statků nazvané Litovická výzva. Připomeňme také, že továrnu zvanou Lindbetonka (nyní areál STS a obchod Tesco v ulici Sportovců) vybudoval Ing. Václav Havel, otec bývalého prezidenta Václava Havla.

V knize naopak nenajdeme mnoho informací o ostatních částech Hostivice, tedy o vlastní Hostivici, o Jenečku nebo o Břvích. Tyto městské části jsou zmiňovány jen v nezbytném rozsahu při srovnávání situace v různých vsích nebo v případech, kdy se jich některé události přímo dotýkaly. Těmto městským částem by se měly věnovat samostatné monografie, které snad vzniknou někdy v budoucnu.

 

Pracoval jste na monografii sám?

Knihu jsem vytvořil společně se sestrou Alenou. Bez její pečlivé práce při přepisech různých historických dokumentů a jiném zpracování podkladů by monografie nemohla vzniknout v takovém rozsahu, jak se to nakonec podařilo.

Kapitola o pravěku vznikla díky ochotě archeologa Davida Daněčka ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, který revidoval a vylepšil mé laické texty a opravil mnohé nepřesnosti, jichž jsem se při popisu litovického pravěku dopustil. Zásadní měrou pomohl historik Hynek Fridrich, který nezištně poskytl výsledky svých dlouholetých bádání o rodu Žďárských ze Žďáru a strávil mnoho hodin ověřováním a doplňováním údajů o šlechtických rodech, které se vystřídaly v držení Litovic.

Poděkovat musím i dalším historikům i hostivickým občanům, kteří poskytli podklady nebo si přečetli monografii nebo její část a přispěli svými náměty. Oceňuji spolupráci s korektorkou Jitkou Veroňkovou, která mi ukázala mnohé skryté taje správného pravopisu i sazby. Velmi pěknou podobu knize vtiskla grafička Kristina Černá.

 

Jak dlouho jste knihu psal?

Různé podklady, které jsem využil při psaní, shromažďuji a zpracovávám již více než deset let. Vlastní kniha začala vznikat v létě 2015 a bylo třeba zpracovat mnohá témata, kterým jsem se do té doby nevěnoval. Naopak třeba přehledy litovických starostů či popis spolkového života jsem mohl převzít z dříve zpracovaných materiálů. Stejně jako v případě knihy o Jenči, i v tomto případě trvalo sepsání déle, než jsem původně zamýšlel. I když se hodilo dokončit rukopis v březnu až v dubnu, poslední části jsem dopsal až na konci června. Ocenění zaslouží pracovníci i spolupracovníci MKSH, díky kterým se podařilo zajistit vydání knihy k městským slavnostem, i když na jejich práci zbylo méně času, než by potřebovali.

 

Odkud jste čerpal informace?

Při vzniku knihy jsem využil velké množství pramenů a publikací – jen jejich soupis vychází v knize asi na 14 stran. Pro nejstarší historické období byly zásadní edice pramenů, které jsou naštěstí z velké části dostupné na internetu, stejně jako řada středověkých listin. Určitým dobrodružstvím bylo pátrání v deskách zemských. Tyto knihy, do nichž byly zapisovány všechny záležitosti týkající se svobodného majetku, jsou natolik cenné, že je můžete studovat v Národním archivu jen promítáním černobílých snímků jednotlivých stránek (probíhá digitalizace těchto knih, ale žádná dosud není zveřejněna), navíc k nim neexistují dostatečné moderní rejstříky. Takto se ale podařilo objevit třeba dosud nikde nepublikovaný popis z Litovic z roku 1591. Pro 18. a 19. století jsou velmi cenné fondy Ředitelství císařských soukromých a rodinných statků v Národním archivu a Velkostatek Tachlovice ve Státním oblastním archivu v Praze. Litovický obecní archiv se dochoval v celkem dobrém stavu v archivu v Dobřichovicích, další údaje bylo možné doplnit ze spisů Okresního úřadu Kladno uložených v kladenském okresním archivu. Nemalé množství zajímavých zpráv o Litovicích jsem našel také v novinách přístupných v digitální knihovně Národní knihovny. Řada zajímavých plánů pochází z dobřichovického archivu z fondu Berní správa Bubeneč, kde jsou uloženy spisy ke stavbě domů v jednotlivých obcích na sklonku Rakousko-Uherska a za první republiky. Když totiž někdo žádal o osvobození novostavby od daní, musel doložit stavební plány i opisy stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí. K historii jednotlivých statků jsem využil nejen údaje z pozemkových knih, ale kombinoval jsem je i s matričními zápisy. Historické matriky jsou částečně digitalizované na internetu, částečně se dají studovat v oblastním archivu. V genealogickém programu jsem do sítě příbuzenských vazeb zapojil asi 3 300 lidí se vztahem k Litovicím. Nelze ale opominout ani fotografie a další dokumenty zapůjčené od hostivických občanů.

-red.

 

 

Kamelot (kladenský reklamní časopis) – únor 2009

Autor článku: Roman Hájek

 

 

Hostivická historie na internetu

 

Většina obyvatel Kladna zná jen místní nádraží, protože tudy projíždějí vlaky na Prahu. Město téměř splývající s okrajovými částmi Prahy ale rozhodně stojí za to, aby tu cestující z vlaku vystoupil a trochu se po něm porozhlédl. Řeč je o Hostivici, zhruba sedmitisícovém městě ležícím asi 15 kilometrů jihozápadně od Kladna. O tom, že jde z historického, ale i přírodního hlediska o zajímavé místo, přesvědčují internetové stránky www.hostivickahistorie.cz, jež letos v únoru završí první rok své existence.

Pod hlavičkou projektu Hostivická historie je podepsaný Jiří Kučera, místní rodák, který se historií města zabývá jako koníčkem již řadu let. Výsledky svého dosavadního bádání se rozhodl umístit na internet, aby k nim měl přístup nejširší okruh zájemců. Obsah webu je jasným důkazem, že těch výsledků nebylo málo. Internet je navíc prostředím, kde je možné prezentovat i informace, které prozatím nemají definitivní podobu. „Radnice má sice zájem vydat knihu o Hostivici, za současného stavu svého bádání ji však nejsem schopen připravit na odpovídající úrovni. Naproti tomu na webu je možné zveřejňovat a postupně doplňovat i opravovat dílčí poznatky,“ popisuje pozadí vzniku projektu Jiří Kučera.

Přehledně organizované stránky nabízejí ve čtrnácti přehledně uspořádaných tematických okruzích pohled na základní aspekty minulého i současného života Hostivice. Najdete tu historický přehled sahající od pravěku zhruba do roku 1990, náhledy do důležitých dokumentů, jako jsou městské kroniky nebo zápisy ze schůzí zastupitelstva, informace o místních spolcích, o organizaci školské výuky, čestných občanech města a mnohé další. Zajímavé čtení nabízí i vybraná čísla hostivických časopisů, které jsou na stránkách přístupná ve formátu pdf. O tom, jak město v minulosti vypadalo, napoví několik desítek fotografií a pohlednic.

S návštěvností stránek je Jiří Kučera zatím spokojen, i když připouští, že se povědomí o jejich existenci ještě nedostalo ke všem zájemcům o hostivickou historii. „Vytvořila se ale určitá skupina lidí, kteří stránky sledují pravidelně. To mě motivuje stále něco doplňovat a vylepšovat, abych udržel zájem,“ pochvaluje si autor.

Do budoucna by Jiří Kučera chtěl rozšířit historii jednotlivých hostivických domů, tzv. Hostivického uličníku, která je zatím zpracován jen pro několik ulic. Připravuje také fotokroniku města – zachycení proměn a atmosféry Hostivice pomocí chronologicky řazených fotografií z jednotlivých let –, i když pro podobný projekt zatím chybí dostatek materiálu. Nové poznatky by mohla přinést také spolupráce s Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy – některých dosud nezpracovaných témat se možná v rámci odborných prací ujmou studenti historických oborů.

Hostivickou historii ale netřeba poznávat jen s pomocí internetu, ale můžete si ji doslova osahat. Jiří Kučera organizuje pro zájemce historické vycházky po městě a jeho okolí. Jejich plán najdete na stránkách v aktuálním rozvrhu. A komu by ani to nestačilo, může si stáhnout vystřihovánku gotické Litovické tvrze, která se nachází nedaleko Hostivice, a pustit se do historie s nůžkami a lepidlem.

 

 

 

Úvod -> Napsali o nás

 

image003