HOSTIVICKÁ FARA
|
K hostivickému kostelu sv. Jakuba patřila fara
zřejmě od nepaměti. Ke zprávě, že faru vypálili za husitských válek
chýňští husité, existují vážné výhrady a nelze ji považovat za zaručenou.
Naproti tomu vypálení skoro celé Hostivice saskými a švédskými vojsky
v roce 1631 v pramenech je doloženo. V roce 1662 se píše
v zádušní knize: „Fara Hostivická jest všecka zbořena, toliko, kde
stála, nějaký díl zdi se spatřuje.“ V listopadu 1732 koupila Hostivici jako součást
tachlovického panství velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská a určila
nového faráře Norberta Kříže z Rosenfeldu,
který 1. října 1734 slavnostně položil základní kámen nové fary
postavené v barokním slohu. Než se podařilo stavbu dokončit, bydlel
farář společně s učitelem v tehdejší škole v domě čp. 7. Oběma
musela stačit jedna místnost, ve druhé se vyučovalo. Stavba fary bývá zvykově připisována italskému
staviteli Octaviu Broggiovi, jeho účast na stavbě
se však zdá nepravděpodobná. Petr Macek uvádí, že vrcholné období stavitelské
aktivity velkovévodkyně Toskánské ve 20. a 30. letech 18. století bylo bez
konkrétních osobností, které by určovaly jeho umělecký charakter, a uvažuje o
určité roli (vlivu) pražského stavitele Tomáše Haffeneckera
a případně samotného Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Haffenecker zemřel v roce 1730 a na stavbě
hostivické fary se nemohl přímo podílet. Účty ze stavby předkládal Václav
František Kondelík. Řešení fary má poměrně blízko barokním zámeckým a
palácovým dispozicím a na toskánských panstvích má nejblíže k faře
ve Svádově (okres Ústí nad Labem). Rozvržení vnitřních prostor této fary
postavené v letech 1729–1732 je téměř shodné s hostivickou farou,
pouze zrcadlově obrácené. Stavba trvala bezmála tři roky a již roku 1743 faru
vydrancovalo francouzské vojsko. Od roku 1746 do fary zatékalo a šindelová
střecha se stále spravovala. Roku 1751 do fary udeřil blesk a poničil okna a
v dubnu 1794 při velkém požáru celé Hostivice střecha úplně shořela. Střecha
byla pokryta opět šindelem a až v roce 1840 nahrazena taškami.
Znak vévodů Sasko-lauenburských na průčelí hostivické
fary Po statické havárii na přelomu
18. a 19. století prošla fara v letech 1802 až 1810 rekonstrukcí, při
níž bylo přestavěno schodiště a částečně upravena vnitřní dispozice. I tak
ale její vzhled v zásadě odpovídá podobě z první poloviny 18.
století, kdy byla postavena. Poslední rozsáhlá oprava fary proběhla
v roce 2012. Jednopatrová budova fary má mansardovou střechu.
Průčelí do náměstí člení rizalit završený
trojúhelníkovým štítem, který podtrhuje souměrnost celé stavby. Důležitost rizalitu zdůrazňuje bohatší štuková výzdoba, především
korunovaná kartuše nad středním oknem prvního patra se znakem vévodů
Sasko-lauenburských, ze kterého Anna Marie Toskánská pocházela. Také vnitřní prostory fary jsou řešeny přísně
symetricky s výjimkou kuchyně a komory v přízemí. Tuto mimořádnost
možná vyvolaly zažité provozní požadavky té doby, spíše však jde o důsledek
uvedené přestavby. Vstupní hala i sousední místnosti v přízemí jsou
zaklenuty klášterními klenbami s lunetami, v komoře byla použita
valená klenba. V patře se největší sál nachází nad vstupní halou a na
jeho plochém stropě se dochovaly zbytky štukového zrcadla, které vypovídají o
bohatším vybavení patra.
Fara, kostel a farní chlévy a stodola na pohlednici
z 30. let 20. století Areál fary tvořilo dříve i hospodářské zázemí, které
muselo odpovídat tomu, že vizitaci této farnosti prováděl sám pražský
arcibiskup. V roce 1736 se začaly stavět chlévy pro koně a krávy a
stodola, střechu dostaly o rok později, ale ještě v roce 1738 nebyly
dokončeny podlahy ve chlévě, takže si farář nemohl pořídit dobytek. Do
poloviny 19. století v areálu stával ještě ovčínek
s komorou. Hospodářská stavení bývala kryta došky, taškovou krytinu
dostala v roce 1824, tedy dříve než vlastní fara. Za druhé světové války
byla zbořena střecha chlévů, o něco později zanikla i stodola. Vnější zdi
těchto stavení dodnes vymezují hranice farní zahrady.
Brána severně od fary s letopočtem 1790 Zajímavou součástí farního areálu je i brána
z Husova náměstí severně od fary, která nese letopočet 1790 a označení
„N 5“, tj. číslo popisné přidělené faře při zavedení stálého číslování
domů asi v roce 1770.
Fara
na pohlednici z 20. let 20. století. Čtyři
schody ke vchodu do fary dokládají zvýšení terénu náměstí, nyní jsou pouze
dva |
