HOSTIVICKÁ FARA
|
K hostivickému
kostelu sv. Jakuba patřila fara zřejmě od nepaměti. Ke zprávě, že faru
vypálili za husitských válek chýňští husité, existují vážné výhrady a nelze
ji považovat za zaručenou. Naproti tomu vypálení skoro celé Hostivice saskými
a švédskými vojsky v roce 1631 je v pramenech doloženo.
V roce 1662 se píše v zádušní knize: „Fara hostivická jest všecka
zbořena, toliko, kde stála, nějaký díl zdi se spatřuje.“ V listopadu
1732 koupila Hostivici jako součást tachlovického panství Anna Marie
Františka velkovévodkyně toskánská a určila nového faráře Norberta Jana Ignáce
Benedikta Kříže z Rosenfeldu, který
1. října 1734 slavnostně položil základní kámen nové fary postavené
v barokním slohu. Než se podařilo stavbu dokončit, bydlel farář společně
s učitelem v tehdejší škole v domě čp. 7. Oběma
musela stačit jedna místnost, ve druhé se vyučovalo. Stavba
fary bývala připisována italskému staviteli Octaviu Broggiovi,
uvažovalo se i o určité roli (vlivu) pražského stavitele Tomáše Haffeneckera, případně Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stavbu však podle nalezených dokladů
zajišťoval pražský stavitel Václav Špaček, kterého Anna Marie Františka
využívala u většiny svých staveb. Účty z dokončování stavby pak
předkládal velkovévodkyni Václav František Kondelík. Řešení
fary má poměrně blízko barokním zámeckým a palácovým dispozicím a na
toskánských panstvích má nejblíže k faře ve Svádově (okres Ústí nad
Labem). Rozvržení vnitřních prostor této fary postavené v letech
1729–1732 je téměř shodné s hostivickou farou, pouze zrcadlově obrácené. Stavba
trvala bezmála tři roky a již roku 1743 faru vydrancovalo francouzské vojsko.
Od roku 1746 do fary zatékalo a šindelová střecha se stále spravovala. Roku
1751 do fary udeřil blesk a poničil okna a v dubnu 1794 při velkém požáru
celé Hostivice střecha úplně shořela. Střecha byla pokryta opět šindelem a až
v roce 1840 nahrazena taškami.
Znak vévodů sasko-lauenburských na průčelí hostivické
fary. Po statické havárii na přelomu
18. a 19. století prošla fara v letech 1802 až 1810 rekonstrukcí, při
níž bylo přestavěno schodiště a částečně upravena vnitřní dispozice. I tak
ale její vzhled v zásadě odpovídá podobě z první poloviny 18.
století, kdy byla postavena. Poslední rozsáhlá oprava fary proběhla
v roce 2012. Jednopatrová budova fary má mansardovou střechu.
Průčelí do náměstí člení rizalit završený
trojúhelníkovým štítem, který podtrhuje souměrnost celé stavby. Důležitost rizalitu zdůrazňuje bohatší štuková výzdoba, především
korunovaná kartuše nad středním oknem prvního patra se znakem vévodů Sasko-lauenburských,
ze kterého Anna Marie Toskánská pocházela. Také vnitřní prostory fary jsou řešeny přísně
symetricky s výjimkou kuchyně a komory v přízemí. Tuto mimořádnost
možná vyvolaly zažité provozní požadavky té doby, spíše však jde o důsledek
uvedené přestavby. Vstupní hala i sousední místnosti v přízemí jsou
zaklenuty klášterními klenbami s lunetami, v komoře byla použita
valená klenba. V patře se největší sál nachází nad vstupní halou a na
jeho plochém stropě se dochovaly zbytky štukového zrcadla, které vypovídají o
bohatším vybavení patra.
Fara, kostel a farní chlévy a stodola na pohlednici
z 30. let 20. století. Areál fary tvořilo dříve i hospodářské zázemí, které
muselo odpovídat tomu, že vizitaci této farnosti prováděl sám pražský
arcibiskup. V roce 1736 se začaly stavět chlévy pro koně a krávy a
stodola, střechu dostaly o rok později, ale ještě v roce 1738 nebyly
dokončeny podlahy ve chlévě, takže si farář nemohl pořídit dobytek. Do
poloviny 19. století v areálu stával ještě ovčínek
s komorou. Hospodářská stavení bývala kryta došky, taškovou krytinu
dostala v roce 1824, tedy dříve než vlastní fara. Za druhé světové války
byla zbořena střecha chlévů, o něco později zanikla i stodola. Vnější zdi
těchto stavení dodnes vymezují hranice farní zahrady.
Brána severně od fary s letopočtem 1790. Zajímavou součástí farního areálu je i brána
z Husova náměstí severně od fary, která nese letopočet 1790 a označení
„N 5“, tj. číslo popisné přidělené faře při zavedení stálého číslování
domů asi v roce 1770.
Fara
na pohlednici z 20. let 20. století. Čtyři
schody ke vchodu do fary dokládají zvýšení terénu náměstí, nyní jsou pouze
dva. |
