HOSTIVICKÁ FARA
|
K hostivickému kostelu sv. Jakuba
patřila fara zřejmě od nepaměti. Ke zprávě, že faru vypálili za husitských
válek chýňští husité, existují vážné výhrady a nelze ji považovat za
zaručenou. Naproti tomu vypálení skoro celé Hostivice saskými
a švédskými vojsky v roce 1631 je v pramenech doloženo.
V roce 1662 se píše v zádušní knize: „Fara hostivická jest všecka
zbořena, toliko, kde stála, nějaký díl zdi se spatřuje.“ V listopadu 1732 koupila Hostivici
jako součást tachlovického panství Anna Marie Františka velkovévodkyně
toskánská a určila nového faráře Norberta Jana Ignáce Benedikta Kříže
z Rosenfeldu, který 1. října 1734 slavnostně položil základní
kámen nové fary postavené v barokním slohu. Než se podařilo stavbu
dokončit, bydlel farář společně s učitelem v tehdejší škole
v domě čp. 7. Oběma musela stačit jedna místnost, ve druhé se
vyučovalo. Stavba fary bývala připisována italskému
staviteli Octaviu Broggiovi, uvažovalo se i o určité roli (vlivu) pražského
stavitele Tomáše Haffeneckera, případně Kiliána Ignáce Dienzenhofera.
Stavbu však podle nalezených dokladů zajišťoval pražský stavitel Václav
Špaček, kterého Anna Marie Františka využívala u většiny svých staveb. Účty
z dokončování stavby pak předkládal velkovévodkyni Václav František
Kondelík. Řešení fary má poměrně blízko barokním
zámeckým a palácovým dispozicím a na toskánských panstvích má nejblíže
k faře ve Svádově (nyní část Ústí nad Labem). Rozvržení vnitřních
prostor této fary postavené v letech 1729–1732 je téměř shodné s hostivickou
farou, pouze zrcadlově obrácené. Stavba trvala bezmála tři roky a již roku
1743 faru vydrancovalo francouzské vojsko. Od roku 1746 do fary zatékalo a
šindelová střecha se stále spravovala. Roku 1751 do fary udeřil blesk a
poničil okna a v dubnu 1794 při velkém požáru celé Hostivice střecha úplně
shořela. Střecha byla pokryta opět šindelem a až v roce 1840 nahrazena
taškami.
Znak vévodů
sasko-lauenburských na průčelí hostivické fary. Po statické havárii na přelomu 18. a 19. století
prošla fara v letech 1802 až 1810 rekonstrukcí, při níž bylo přestavěno
schodiště a částečně upravena vnitřní dispozice. I tak ale její vzhled
v zásadě odpovídá podobě z první poloviny 18. století, kdy byla postavena.
Poslední rozsáhlá oprava fary proběhla v roce 2012. Jednopatrová
budova fary má mansardovou střechu. Průčelí do náměstí člení rizalit završený
trojúhelníkovým štítem, který podtrhuje souměrnost celé stavby. Důležitost
rizalitu zdůrazňuje bohatší štuková výzdoba, především korunovaná kartuše nad
středním oknem prvního patra se znakem vévodů sasko-lauenburských, ze kterého
Anna Marie Františka pocházela. Také vnitřní
prostory fary jsou řešeny přísně symetricky s výjimkou kuchyně
a komory v přízemí. Tuto mimořádnost možná vyvolaly zažité provozní
požadavky té doby, spíše však jde o důsledek uvedené přestavby. Vstupní hala
i sousední místnosti v přízemí jsou zaklenuty klášterními klenbami
s lunetami, v komoře byla použita valená klenba. V patře se
největší sál nachází nad vstupní halou a na jeho plochém stropě se dochovaly
zbytky štukového zrcadla, které vypovídají o bohatším vybavení patra.
Fara, kostel a
farní chlévy a stodola na pohlednici z 30. let 20. století. Areál fary
tvořilo dříve i hospodářské zázemí, které muselo odpovídat tomu, že vizitaci
této farnosti prováděl sám pražský arcibiskup. V roce 1736 se začaly
stavět chlévy pro koně a krávy a stodola, střechu dostaly o rok později, ale
ještě v roce 1738 nebyly dokončeny podlahy ve chlévě, takže si farář
nemohl pořídit dobytek. Do poloviny 19. století v areálu stával ještě
ovčínek s komorou. Hospodářská stavení bývala kryta došky, taškovou
krytinu dostala v roce 1824, tedy dříve než vlastní fara. Za druhé světové
války byla zbořena střecha chlévů, o něco později zanikla i stodola. Vnější
zdi těchto stavení dodnes vymezují hranice farní zahrady.
Brána severně od
fary s letopočtem 1790. Zajímavou
součástí farního areálu je i brána z Husova náměstí severně od fary,
která nese letopočet 1790 a označení „N. 5“, tj. číslo popisné přidělené
faře při zavedení stálého číslování domů asi v roce 1770.
Fara na pohlednici z 20. let 20.
století. Čtyři schody ke vchodu do fary
dokládají zvýšení terénu náměstí, nyní jsou pouze dva. |
