image003

 

RYBNÍKY V HOSTIVICI

 

Úvod -> Památky -> Rybníky

 

 

image009

Břevský rybník s výpustním objektem z roku 1932.

Archeologické nálezy z celého území Hostivice i okolí dokládají, že zdejší krajina v pramenné oblasti Litovického potoka byla osídlena od mladší doby kamenné (neolitu) prakticky po celý pravěk. V jámě kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné (kolem roku 3500 př. Kr.) objevené při archeologickém výzkumu na staveništi firmy Habitera v roce 1998 byl dokonce nalezen fragment kosti velké ryby, snad sumce.

Středověké osídlení Břvů potvrzují písemné zprávy z konce 12. století. Název zřejmě pochází z břeven pokládaných na stezky v okolních bažinách. Pravděpodobně již ve 14. století lidé tyto bažiny využili a přeměnili je na rybníky.

Podle zápisu ve strahovském urbáři byla okolo roku 1410 v Chýni pěkná tvrz uprostřed vod, obejmutá šesti rybníky, dvůr se dvěma poplužími, s krásnou ovocnou zahradou a se třemi jinými rybníky.

O rybníku v Jenečku máme ze středověku tuto zprávu: „Bohuslav Frana ze Zejzíře, jenž rybníkem svým Jindřichu z Moravěvsi a z Hostivice dědinu jeho od Jenečka s povolením nebožce Jana Frany otce jeho byl zatopil, dává k tomu svou dobrou vůli, úmluvou přátelskou s ním o to urovnán byv. Dáno 1465, středa, den S. Stanislava.“ Tento rybník velmi pravděpodobně nacházel v místech, kde dnes stojí ulice Za Mlýnem s bytovými domy družstva Zahrada. Sice ho nenajdeme ani na nejstarších mapách, ale tvar pozemků v těchto místech, místní název sousedních pozemků Nad rybníkem i nález bahna, snad rybničního, při výstavbě domů trochu napovídá.

image005

Rybník u Peterkova mlýna.

Na druhou stranu od Hostivice, u Peterkova mlýna, vznikl rybník na počátku 16. století, i když se proti jeho zřízení stavěl majitel Hradištka (zaniklé vsi, kterou připomíná pouze Peterkův mlýn) Jindřich z Hostivice ve své závěti z roku 1499, kterou odkázal svůj majetek Žibřidu AngeloviEjštebna: „A jakož ruoznice byla mizi mnú a panem Jencem Jeho Milosti o rybník, který Jeho Milost chtěl dělati u mostku, kterémuž jsem vždy odpieralodpierám, aby dělán nebyl, a to pro zádavu lidskú i pro duši . A toho věřím Žibřidovi, že toho po mé smrti nedopustí, a ani sám dělati bude on ani žádný jiný, neb ani žádnému jinému k tomu dělanie moci nedávám. Pakli by ktokoli dělat ten rybník chtěl, tu věc porúčím mocně pánóm pugmistróm Menšieho Města pražského, nynějším i budúcím, věře jim, že toho nedopustí, aby tu ten rybník dělán byl.“

Při dělení Litovic a Břví mezi syny Bohuslava Chrta ze Rtína v roce 1534 jsou u obou dílů zapisovaných do desek zemských vyjmenovány i rybníky – u Litovic Litovický rybník a právě budovaný rybník Čekal, u Břví pak Starý Břevský, Nový Břevský (nyní Kala), nad ním Slaník (později Čížek), Nekejcov a nad ním malý Nový rybníček.

image004 

Rybník Kala.

image005

Malý mokřad v lese jižně od Kaly, kde kdysi býval menší rybník Čížek.

Na důležitosti získává rybniční soustava za vlády císaře Rudolfa II., od jeho doby slouží rybníky k zásobování Pražského hradu užitkovou vodou. Podle místních pověstí se na budování hradního vodovodu měli podílet i hvězdář Tycho Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Účast Tycha Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy přišel v době, kdy byl vodovod již vybudován. V rudolfinské době byla rybniční soustava rozsáhlejší, ale přesný rozsah a počet rybníků v té době neznáme.

Před třicetiletou válkou byly v Litovicích dva rybníky: horní, menší zvaný Mrázovský a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský mlýn.

Ustanovení v kupní smlouvě z roku 1631, kterou prodala česká komora velkému převorovi hraběti Kryštofovi Šimonovi z Thunu statek Litovice, zkonfiskovaný exulantce Kateřině Vodňanské, dokládá, jak důsledně hájil Pražský hrad svá práva k vodě z rybníků: „Přece však Jeho Veličenstvo z tohoto majetku pro své dědice a budoucí krále české, zvláště a pozorně činí výminku, a pokud se týče rybníka, dědičně a mocně vyhrazuje a vymiňuje, že pan kupující, jeho dědici a budoucí majitelé tohoto statku Litovic, v každé době, kdy to bude žádoucí, jsou povinni z tohoto podmínečně prodaného rybníka vodu dodávati jak do pražského zámku, tak i do rybníčka v bažantnici (u Pražského hradu), i když by to bylo spojeno pro ně se škodami na rybách nasazených v rybníku a pro všechny budoucí časy.“ Tato podmínka v podstatě odpovídá bezmála o sto let staršímu majestátu císaře Rudolfa II.

Během třicetileté války byly naše obce i rybníky poškozeny. V roce 1662 si nechal František Adam Eusebius sepsat svůj majetek. Z tohoto soupisu zvaného urbář se dozvídáme, že pod litovickým rybníkem se nacházel panský mlýn zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v Litovicích nacházely dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky: Břevský při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním rybník Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale).

image006

Překreslený výřez z plánu rybniční soustavy od A. L. F. Kloseho z roku 1723.

Stav hradního vodovodu v roce 1723 dokumentuje plán veliký asi 3,5 × 1 m a doplněný mnoha poznámkami o stavu technického zařízení, který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold František Klose. V Kloseho době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský neboli Strahovský (obnovený v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za vrchem Krahulovem), Kala, Litovický (Plačský), V Čekale neboli Čížek, Pátek a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Plán svědčí o tom, že počátkem 18. století bylo okolí rybníku zcela odlesněno. Z poznámky v mapě také vyplývá, že teprve hrabě Breda nechal začátkem 18. století zvýšit hráz Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do Kaly k odvádění velkých vod. Klose dále zaznamenal, že mlynář v Peterkově (tehdy Zvoníčkově) mlýně odebírá náhonem z Litovického potoka přespříliš vody a narušuje tak dodávku vody na Hrad.

Poté, co se císařský dvůr natrvalo odstěhoval do Vídně, upadl zájem o hradní vodovod a během 19. století došlo ke zrušení některých rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka byla využívána k zemědělství, po Nekejcově dodnes zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna byl již před rokem 1840 výrazně zmenšen; původně byly jeho součástí navazující rákosiny před i za smíchovskou tratí.

image007

Výpustní objekt Litovického rybníka (tzv. kaberna) vybudovaný při obnově rybníka.

Po roce 1918 se Pražský hrad stává opět sídlem hlavy státu a postupně se opravuje hradní vodovod. V letech 1924-1926 Kancelář pro hradní vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila nákladem přes 900 tisíc Kč Litovický rybník. Podle projektu hradního architekta Kumpána vznikl kolem tohoto rybníka lesopark nazývaný Stromečky. Ve 30. letech se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a rybník Kala. Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením Strahovského rybníka a vybudováním velkého rybníka na místě dnešního Strnadu. Kromě toho se uvažovalo o vedení vody potrubím od Litovického rybníka či o vybudování rybníka na Jenečském potoce mezi Jenčí a Hostivicí. Všechny práce probíhaly za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací v parlamentu. Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní stránce o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a vytopili celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb otravuje vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“

Na Jenečském poto­ce byl ve 30. letech v rám­ci tzv. nouzových pra­cí vybu­dován v mís­tě dřívějšího lomu rybník Ve Skále. Připra­vovala se ta­ké vý­stavba většího ryb­níka pod hos­ti­vickým mlý­nem, ke kte­ré ale nedoš­lo. Za první repub­liky již existovala po­žár­ní ná­drž v Jenečku u Druž­­stevní uli­ce, ale o je­jím vzniku nic nevíme.

image029

image030

Rybník Ve Skále kolem roku 1940 a v současnosti.

image031

Požární nádrž v Jenečku v roce 1947.

Dva menší rybníky se nacházely v jižní čás­ti Hu­so­va náměstí. Rybník vzdá­lenější od zámku se nazýval Sel­ský (Selčák) a na­jdeme ho již na mapě stabil­ního katastru z roku 1840. Druhý ryb­ník, Pan­ský (Pančák), vznikl o ně­co později. Oba rybníky byly zave­zeny v 50. a 60. le­tech 20. sto­letí. Malý ryb­ník bý­val také v Podskalí.

image032

Panský rybník na Husově náměstí před rokem 1954.

I po druhé světové válce má Hrad zájem o vo­du z hostivických ryb­ní­ků, vznikají různé stu­die, ale další práce v po­vodí jsou motivo­vány bu­do­váním kou­pa­liště Džbán u Šárky. V 70. le­tech byla vybu­dována čis­tírna od­pad­ních vod pro Hostivici a vznikl nový rybník Strnad (Hos­ti­vický) a mi­mo úze­mí Hos­tivice nádrž Jivi­ny. Zároveň však na­pří­mením a vy­dlážděním zaniklo přiro­zené koryto Litovického po­toka.

image033

Gloriet v Bažantnici u rybníka Kala kolem roku 1980.

Lesy kolem rybníků sloužily dříve jako repre­zentační honitba. Před 120 lety sem rád zajížděl Rudolf Habsburský, syn císaře Fran­tiška Josefa I. a následník trůnu. V červenci 1910 lovil kachny na Kale a Břevském rybníce arcivévoda Karel, pozdější poslední rakousko-uherský císař. Za první re­publiky navštěvovali tato místa cizí diplomaté, zvláště Francouzi. Pořádaly se zde hony na jeleny a kance, lovili se zajíci, bažanti i kachny. K občerstvení panstva byl u ryb­níka Kaly vybudován novogotický gloriet, koncem 80. let 20. století bohužel zbořený. V roce 1949 obec Litovice marně žádala, aby se lesy s diplomatickou honitbou staly jejím majetkem. Repre­zentační honitba přestala sloužit svému účelu až v roce 1956. V 70. letech bylo zrušeno oplocení Bažantnice a rybniční soustava je od té doby plně využívána k hos­podářským a rekreačním účelům.

image026

Břevský rybník jako koupaliště na pohlednici z 30. let 20. století.

Rekreační využívání ryb­niční soustavy se zvyšovalo během celého 20. století. Břevský rybník se stal zvláště ve 30. a 40. letech vyhle­dávaným koupalištěm pro Pražany. Vznikaly také různé návrhy na výstavbu rek­reačních zařízení.


V roce 1919 na­vrhoval učitel Anto­nín Uhlík, aby z Ba­žant­nice byla vybudo­vána zoo­lo­gická zahra­da. Po 2. světové válce požado­va­ly místní národní výbo­ry v Hostivici i v Li­tovicích neúspěšně, aby u rybníka Kaly bylo vybudováno rekreační středisko. U Břevského rybníka měly vzniknout lázně využívající tzv. Břevskou rašelinu. Kvů­li lázním dokonce provedl státní geologický ústav rozbor rašeliny, ze kterého vyplývá, že „vzorek jeví vlastnosti příznivé pro lázeňské využití, ježto 1000 částí rašeliny při 100 stupních vysušené obsahuje 871.6 organických látek a pouze 128.4 částí anorganického popele.“ Předchozí využívání břevské rašeliny připomíná rybníček v Břevské rákosině, který vznikl těžbou rašeliny ve 30. a 40. letech, lázně nikdy nevznikly. V 80. letech JZD Chýně vybudovalo přes protesty státní ochrany přírody letní pionýrský tábor na Krahulově. Tábor byl od začátku pojat jako kemp a dodnes není dořešen způsob jeho užívání. Po roce 1989 se objevují i další záměry, jak využít přírodní prostředí, ale do popředí se dostávají postupně zájmy ochrany přírody.

Pokusy o ochranu přírodních hodnot rybniční soustavy počínají již kolem roku 1975. Místní národní výbor tehdy usiloval o vyhlášení chráněného území z tehdejší bažantnice u Kaly a svoji žádost doplnil seznamem 85 druhů hnízdících ptáků, který zpracoval doktor Žďárek. Po prvním odmítnutí vše skončilo příslibem vyhlášení od Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody. Nové návrhy na vyhlášení chráněného území nebo alespoň oblasti klidu se objevily v letech 1989–1992. Snahy o ochranu rybniční soustavy vyvrcholily v roce 1994 návrhem Českého svazu ochránců přírody na vyhlášení přírodní památky Hostivické rybníky. Podle tohoto návrhu vyhlásil Okresní úřad Praha-západ zvláště chráněné území nařízením ze dne 14. října 1996.

 

 

 

Úvod -> Památky -> Rybníky

 

image003