RYBNÍKY V HOSTIVICI
Břevský rybník
s výpustním objektem z roku 1932. Archeologické nálezy z celého území Hostivice i okolí
dokládají, že zdejší krajina v pramenné oblasti Litovického potoka byla
osídlena od mladší doby kamenné (neolitu) prakticky po celý pravěk.
V jámě kultury nálevkovitých pohárů z pozdní doby kamenné (kolem
roku 3500 př. Kr.) objevené při archeologickém výzkumu na staveništi firmy
Habitera v roce 1998 byl dokonce nalezen fragment kosti velké ryby, snad
sumce. Středověké osídlení Břví potvrzují písemné
zprávy z konce 12. století. Název zřejmě pochází z břeven
pokládaných na stezky v okolních bažinách. Pravděpodobně již ve 14.
století lidé tyto bažiny využili a přeměnili je na rybníky. Podle zápisu ve strahovském urbáři byla okolo roku 1410 v Chýni
pěkná tvrz uprostřed vod, obejmutá šesti rybníky, dvůr se dvěma poplužími,
s krásnou ovocnou zahradou a se třemi jinými rybníky. O rybníku v Jenečku máme ze středověku tuto zprávu:
„Bohuslav Frana ze Zejzíře, jenž rybníkem svým Jindřichu z Moravěvsi a
z Hostivice dědinu jeho od Jenečka s povolením nebožce Jana Frany
otce jeho byl zatopil, dává k tomu svou dobrou vůli, úmluvou přátelskou
s ním o to urovnán byv. Dáno 1465, středa, den S. Stanislava.“ Tento
rybník se velmi pravděpodobně nacházel v místech, kde dnes stojí ulice
Za Mlýnem s bytovými domy družstva Zahrada. Sice ho nenajdeme ani na
nejstarších mapách, ale tvar pozemků v těchto místech, místní název
sousedních pozemků Nad rybníkem i nález bahna, snad rybničního, při
výstavbě domů trochu napovídá. Rybník u Peterkova mlýna. Na druhou stranu od Hostivice, u Peterkova mlýna, vznikl rybník
na počátku 16. století, i když se proti jeho zřízení stavěl majitel Hradištka
(zaniklé vsi, kterou připomíná pouze Peterkův mlýn) Jindřich z Hostivice ve
své závěti z roku 1499, kterou odkázal svůj majetek Žibřidu Angelovi
z Ejštebna: „A jakož ruoznice byla mizi mnú a panem Jencem Jeho Milosti
o rybník, který Jeho Milost chtěl dělati u mostku, kterémuž jsem vždy
odpieral a odpierám, aby dělán nebyl, a to pro zádavu lidskú i pro duši
mú. A toho věřím Žibřidovi, že toho po mé smrti nedopustí, a ani sám dělati
bude on ani žádný jiný, neb ani žádnému jinému k tomu dělanie moci
nedávám. Pakli by ktokoli dělat ten rybník chtěl, tu věc porúčím mocně pánóm
pugmistróm Menšieho Města pražského, nynějším i budúcím, věře jim, že toho
nedopustí, aby tu ten rybník dělán byl.“ V roce 1512
prodal majitel Břví Burian Medek z Valdeka půlku rybníka v Chýni
strahovskému klášteru a celý rybník, nyní zvaný Strahovský, se stal součástí
chýňského území. Při dělení Litovic a Břví mezi syny Bohuslava Chrta ze Rtína
v roce 1534 jsou u obou dílů zapisovaných do desek zemských vyjmenovány
i rybníky – u Litovic Litovický rybník a právě
budovaný rybník Čekal, u Břví pak Starý Břevský, Nový Břevský (nyní Kala),
nad ním Slaník (později Čížek), Nekejcov a nad ním malý Nový rybníček.
Rybník Kala. Malý mokřad v lese jižně od Kaly,
kde kdysi býval menší rybník Čížek. Na důležitosti získává rybniční soustava za vlády císaře Rudolfa
II., od jeho doby slouží rybníky k zásobování Pražského hradu užitkovou
vodou. Podle místních pověstí se na budování hradního vodovodu měli podílet
i hvězdář Tycho Brahe a známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. Účast Tycha
Brahe je však velmi nepravděpodobná, protože do Prahy přišel v době, kdy
byl vodovod již vybudován. Před třicetiletou válkou byly v Litovicích dva rybníky:
horní, menší zvaný Mrázovský a dolní, velký Litovický, pod kterým byl panský
mlýn. Ustanovení v kupní smlouvě z roku 1631, kterou prodala česká
komora velkému převorovi hraběti Kryštofovi Šimonovi z Thunu statek
Litovice, zkonfiskovaný exulantce Kateřině Vodňanské, dokládá, jak důsledně
hájil Pražský hrad svá práva k vodě z rybníků: „Přece však Jeho
Veličenstvo z tohoto majetku pro své dědice a budoucí krále české,
zvláště a pozorně činí výminku, a pokud se týče rybníka, dědičně a mocně
vyhrazuje a vymiňuje, že pan kupující, jeho dědici a budoucí majitelé tohoto statku
Litovic, v každé době, kdy to bude žádoucí, jsou povinni z tohoto
podmínečně prodaného rybníka vodu dodávati jak do pražského zámku, tak i do
rybníčka v bažantnici (u Pražského hradu), i když by to bylo spojeno pro ně
se škodami na rybách nasazených v rybníku a pro všechny budoucí časy.“
Tato podmínka v podstatě odpovídá bezmála o sto let staršímu majestátu
císaře Rudolfa II. Během třicetileté války byly naše obce i rybníky poškozeny. V
roce 1662 si nechal František Adam Eusebius sepsat svůj majetek. Z tohoto
soupisu zvaného urbář se dozvídáme, že pod litovickým rybníkem se nacházel
panský mlýn zpustošený tak, že z něj zůstaly jen zdi. Dále se v
Litovicích nacházely dva rybníky, hoření a kaprový, k němuž patří sádky na
živé vodě. Na Břvích byly mimo jiný majetek zjištěny tyto rybníky: Břevský
při krčmě, nad ním pustý Nekejcov, Kala v Bažantnici a nad ním rybník
Nový Čížek (častěji nazývaný V Čekale). Překreslený výřez z plánu rybniční soustavy od
A. L. F. Kloseho z roku 1723. Stav hradního vodovodu v roce 1723 dokumentuje plán veliký asi
3,5 × 1 m a doplněný mnoha poznámkami o stavu technického zařízení,
který vytvořil císařský geometr Antonín Leopold František Klose. V Kloseho
době rybniční soustavu tvořily rybníky Starý Chýňský neboli Strahovský
(obnovený v roce 1999), Břevský, Nekejcov (nyní zalesněná mokřina za
vrchem Krahulovem), Kala, Litovický (Plačský), V Čekale neboli Čížek, Pátek
a Zvoníčkovský neboli Peterkův. Plán svědčí o tom, že počátkem 18.
století bylo okolí rybníku zcela odlesněno. Z poznámky v mapě také
vyplývá, že teprve hrabě Breda nechal začátkem 18. století zvýšit hráz
Břevského rybníka a prokopat strouhu z tohoto rybníka do Kaly
k odvádění velkých vod. Klose dále zaznamenal, že mlynář
v Peterkově (tehdy Zvoníčkově) mlýně odebírá náhonem z Litovického
potoka přespříliš vody a narušuje tak dodávku vody na Hrad. Poté, co se císařský dvůr natrvalo odstěhoval do Vídně, upadl
zájem o hradní vodovod a během 19. století došlo ke zrušení některých
rybníků. Plocha Strahovského a Litovického rybníka byla využívána k
zemědělství, po Nekejcově dodnes zůstala mokřina. Rybník u Peterkova mlýna
byl již před rokem 1840 výrazně zmenšen; původně byly jeho součástí
navazující rákosiny před i za smíchovskou tratí. Výpustní objekt Litovického rybníka (tzv. kaberna)
vybudovaný při obnově rybníka. Po roce 1918 se Pražský hrad stává opět sídlem hlavy státu a
postupně se opravuje hradní vodovod. V letech 1924-1926 Kancelář pro hradní
vodovod pražský při ministerstvu veřejných prací obnovila nákladem přes
900 tisíc Kč Litovický rybník. Podle projektu hradního architekta
Kumpána vznikl kolem tohoto rybníka lesopark nazývaný Stromečky. Ve 30.
letech se dočkaly důkladné opravy také Břevský rybník a rybník Kala.
Rekonstrukce hradního vodovodu měla pokračovat obnovením Strahovského rybníka
a vybudováním velkého rybníka na místě dnešního Strnadu. Kromě toho se
uvažovalo o vedení vody potrubím od Litovického rybníka či o vybudování
rybníka na Jenečském potoce mezi Jenčí a Hostivicí. Všechny práce probíhaly
za velkého zájmu novinářů a staly se i předmětem interpelací v parlamentu.
Večerní vydání Poledního listu z 10. dubna 1929 píše na titulní stránce
o obnově Litovického rybníka: „Zřídili si hradní vodovod a vytopili
celou obec. Celá obec jako napitá houba. 200 metráků hnijících ryb otravuje
vodu. Státní lékař nařizuje opatření, která 14 dnů se neprovádějí.“ Na Jenečském potoce byl ve 30. letech v rámci tzv.
nouzových prací vybudován v místě dřívějšího lomu rybník Ve Skále.
Připravovala se také výstavba většího rybníka pod hostivickým mlýnem,
ke které ale nedošlo. Za první republiky již existovala požární nádrž
v Jenečku u Družstevní ulice, ale o jejím vzniku nic
nevíme. Rybník Ve Skále kolem roku 1940 a v roce 2002. Požární nádrž v Jenečku v roce 1947. Dva menší rybníky se nacházely v jižní části Husova
náměstí. Rybník vzdálenější od zámku se nazýval Selský (Selčák) a najdeme
ho již na mapě stabilního katastru z roku 1840. Druhý rybník, Panský
(Pančák), vznikl o něco později. Oba rybníky byly zavezeny v 50. a 60.
letech 20. století. Malý rybník býval také v Podskalí. Panský rybník na Husově náměstí před rokem 1954. I po druhé světové válce měl Hrad zájem o vodu
z hostivických rybníků, vznikaly různé studie, ale další práce
v povodí byly motivovány budováním koupaliště Džbán u Šárky.
V 70. letech byla postavena čistírna odpadních vod pro Hostivici a vznikl
nový rybník Strnad (Hostivický) a mimo území Hostivice nádrž Jiviny. Zároveň
však napřímením a vydlážděním zaniklo přirozené koryto Litovického potoka. Gloriet v Bažantnici u rybníka Kala kolem roku
1980. Lesy
kolem rybníků sloužily dříve jako reprezentační honitba. Před 120 lety sem
rád zajížděl Rudolf Habsburský, syn císaře Františka Josefa I. a následník
trůnu. V červenci 1910 lovil kachny na Kale a Břevském rybníce arcivévoda
Karel, pozdější poslední rakousko-uherský císař. Za první republiky
navštěvovali tato místa cizí diplomaté, zvláště Francouzi. Pořádaly se zde
hony na jeleny a kance, lovili se zajíci, bažanti i kachny.
K občerstvení panstva byl u rybníka Kaly vybudován novogotický
gloriet, koncem 80. let 20. století bohužel zbořený. V roce 1949 obec
Litovice marně žádala, aby se lesy s diplomatickou honitbou staly jejím
majetkem. Reprezentační honitba přestala sloužit svému účelu až v roce
1956. V 70. letech bylo zrušeno oplocení Bažantnice a rybniční soustava
je od té doby plně využívána k hospodářským a rekreačním účelům. Břevský rybník jako koupaliště na pohlednici
z 30. let 20. století. Rekreační využívání rybniční soustavy se zvyšovalo během celého
20. století. Břevský rybník se stal zvláště ve 30. a 40. letech vyhledávaným
koupalištěm pro Pražany. Vznikaly také různé návrhy na výstavbu rekreačních
zařízení. V roce 1919 navrhoval učitel Antonín Uhlík, aby z Bažantnice
byla vybudována zoologická zahrada. Po 2. světové válce požadovaly
místní národní výbory v Hostivici i v Litovicích neúspěšně, aby u
rybníka Kaly bylo vybudováno rekreační středisko. U Břevského rybníka měly
vzniknout lázně využívající tzv. Břevskou rašelinu. Kvůli lázním dokonce
provedl státní geologický ústav rozbor rašeliny, ze kterého vyplývá, že
„vzorek jeví vlastnosti příznivé pro lázeňské využití, ježto 1000 částí
rašeliny při 100 stupních vysušené obsahuje 871.6 organických látek
a pouze 128.4 částí anorganického popele.“ Předchozí využívání břevské
rašeliny připomíná rybníček v Břevské rákosině, který vznikl těžbou
rašeliny ve 30. a 40. letech, lázně nikdy nevznikly. V 80. letech
JZD Chýně vybudovalo přes protesty státní ochrany přírody letní pionýrský
tábor na Krahulově. Tábor byl od začátku pojat jako kemp. Jeho zbytky dosud
představují zátěž prostředí. Po roce 1989 se objevovaly i další záměry, jak
využít přírodní prostředí, ale do popředí se dostávaly postupně zájmy ochrany
přírody. Pokusy o ochranu přírodních hodnot rybniční soustavy počínají již
kolem roku 1975. Místní národní výbor tehdy usiloval o vyhlášení chráněného
území z tehdejší bažantnice u Kaly a svoji žádost doplnil seznamem 85
druhů hnízdících ptáků, který zpracoval doktor Žďárek. Po prvním odmítnutí
vše skončilo příslibem vyhlášení od Státního ústavu památkové péče a ochrany
přírody. Nové návrhy na vyhlášení chráněného území nebo alespoň oblasti klidu
se objevily v letech 1989–1992. Snahy o ochranu rybniční soustavy vyvrcholily
v roce 1994 návrhem Českého svazu ochránců přírody na vyhlášení přírodní
památky Hostivické rybníky. Podle tohoto návrhu vyhlásil Okresní úřad
Praha-západ zvláště chráněné území nařízením ze dne 14. října 1996. |