LITOVICKÁ TVRZ
Úvod -> Památky
-> Litovická tvrz
Pokud přicházíme do Hostivice od západu, zaujme nás hned na okraji
Litovic mohutná tvrz. Pouhý pohled na gotická okna nás přesvědčí o tom, že
stojíme před velmi starou stavbou. První zmínka o Litovicích se objevuje na listině z roku 1266, kde
je jmenován Řehník z Litovic, nejstarší historicky doložený majitel litovické
tvrze. Řehník byl komořím královny Kunhuty a almužníkem krále Přemysla
Otakara II. Byl vlivným a bohatým člověkem a začal stavět mohutný gotický
hrad v Dražicích u Mladé Boleslavi, podle kterého se jeho rod později
nazýval. Jeho syn Jan IV. z Dražic se stal posledním pražským biskupem (jeho
nástupce Arnošt z Pardubic byl již arcibiskupem). Jako biskup byl obviněn z nadržování
kacířům a jedenáct let se ospravedlňoval z obvinění u papežského dvora
v Avignonu. Během té doby poznal vyspělou francouzskou gotiku. Po
návratu se pustil do rozsáhlé stavební činnosti, z níž je pro Hostivici
nejdůležitější vystavění kamenné litovické tvrze. Vzhled tvrze se v podstatě
dochoval z této doby a tvrz je tak jedinečnou kulturní památkou. Jedna z rekonstrukcí ukazuje možný vzhled
tvrze v gotickém období. Když Jan IV. z Dražic zemřel ve věku 93 let, byla tvrz prodána a
od roku 1391 ji vlastnili Pavel a Václav z Jenštejna, synovci
arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Ti se posléze zadlužili a museli tvrz
prodat Zachařovi ze Svinař. Vladycký rod pánů ze Svinař, který měl ve znaku
bílou volskou hlavu, významně zasáhl do českých dějin. Zachař, místopurkrabí
Pražského hradu, se těšil velké přízni Václava IV. a sjednával v Anglii
sňatek královy sestry Anny s králem Richardem II. Zachařův syn Jan ze
všech sil pomáhal Jiřímu z Poděbrad. Další majitel tvrze, Bohuslav
Litovický ze Svinař, působil za Vladislava Jagellonského jako královský
prokurátor. Po něm se majitelem tvrze stal vladycký rod Chrtů ze Rtína, který
zřejmě byl příbuzný s pány ze Svinař. Za vlastnictví pánů ze Svinař
nebo Chrtů ze Rtína tvrz od 2. patra vyhořela a její oprava je nazývána první
renesanční přestavbou.
Od roku 1539 do roku 1559 tvrz několikrát mění majitele, až ji nakonec
kupuje měšťan Starého Města pražského Šebestián Prunar. Bohatý měšťanský rod
Prunarů vlastnil tvrz až do začátku třicetileté války a v této době
došlo k takzvané druhé renesanční přestavbě. Vnuk Šebestiána, Jan
Jeroným Prunar, zemřel ve věku 23 let a majitelkou se pak stala jeho žena
Kateřina, znovu provdaná za Jana Kutnauera ze Sonnensteinu. Ten se aktivně
podílel na stavovském povstání a byl jedním z 27 českých pánů popravených
21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Kateřina Kutnauerová se potom znovu
provdala za Jana Vodňanského z Uračova. Vodňanský, přijímající podobojí,
nebyl ochoten přestoupit na katolickou víru, a proto musel odejít ze země.
Tvrz se kolem roku 1640 stala majetkem
hrabat ze Žďáru, kteří už vlastnili Hostivici, Břve i Jeneček. Tvrz bylo
třeba opravit, protože v důsledku předchozích majetkových přesunů byla v
havarijním stavu. Po vymření Žďárských se o panství starali skoro 20 let
Martinicové, kteří tvrz barokně přestavěli na sýpku. S přeměnou na sýpku
došlo ke změně výšek podlah a bylo vloženo mezipatro. Po polovině 19.
století, kdy tvrz byla součástí císařského velkostatku, vznikly ve východní
části přízemí a 1. patra klasicistně upravené byty. Jako sýpka sloužila tvrz
donedávna. Ještě v 60. letech 20. století se propadla část podlahy přetížená
obilím. Nyní je tvrz prázdná a čeká na zásadní rekonstrukci. Současný
majitel, společnost Litos zastoupená panem Bubnem, provádí aspoň nejnutnější
opravy – zachránil notně poškozené vnější schodiště do 1. patra, na
kterém býval tympanon se znakem Dražických, opravil jižní přístavek a
průběžně spravuje střechu. Na prohlídce tvrze… Tvrz je mohutná třípatrová podsklepená budova, která si i přes
několik přestaveb a úprav zachovala svůj gotický charakter. Její ojedinělé
kvality vyplývají z účasti francouzských mistrů na stavbě. Pro architekty je
nejpozoruhodnější souměrnost oken při pohledu z hlavních místností i
z venku a rozvržení hmoty objektu. Dokonalá je také kvalita kamenických
prací. Gotický sklep ve východní části tvrze před
odbouráním dělící příčky. Nejlépe se gotický stav zachoval ve východních sklepích. Jsou zde
zachovány původní křížové klenby, které opět vynikly po odbourání pozdější
dělící příčky. Gotická podlaha ve sklepě bývala asi o metr níž, nedávnými
průzkumnými pracemi byla odkryta barokní podlaha asi o metr výš. Zvýšená
podlaha zakrývá spodní část středového pískovcového sloupu, který jediný
z celé stavby není z opuky. Západní část tvrze nebyla podsklepena, ale
snížením podlahy přízemí asi o dva metry z těchto místností vznikl další
sklep, který je sklenut barokní valenou klenbou. Do původního východního
sklepa se vcházelo z přízemí, toto schodiště však zaniklo s úpravou západní
části tvrze. Dnes se do sklepů vchází vchodem v severním přístavku, kde
se dříve vcházelo do přízemí.
Přízemí se zachovalo jen ve východní části a bylo klasicistně
upraveno na byty. Zachovalo se zde gotické ostění několika oken a pod novými
omítkami byly nalezeny původní omítky gotické. Také východní část prvního
patra byla upravena na byty. Z gotických prvků zde zaujmou zbytky původního
krbu.
Gotická okna na jižní stěně tvrze. Do západní části prvního patra se vstupuje po schodišti
severního přístavku. V tomto přístavku původně bývaly jediné dva
vchody do tvrze – do přízemí a do 1. patra. Všechny ostatní vchody jsou
novější. Západní část 1. patra sloužila po úpravě jako sýpka. Jsou zde
zachována souměrně rozmístěná obdélná okna se slepou trojlistou kružbou.
Na větší části zdí je zachována původní gotická omítka. Východní a západní
část byla spojena otvorem s výrazně tvarovaným ostěním, dnes zazděným.
Předpokládá se, že místnosti 1. patra sloužily k hospodářským účelům. Prostor druhého patra tvrze. Detail stěny, na které jsou patrné otisky roubené
místnosti. Po dřevěném schodišti vystoupíme do 2. patra. Druhé patro bylo
nejdůležitějším prostorem celé tvrze. Původně mělo podlahu o 10 cm níž a
nebylo rozděleno mezipatrem vloženým při přestavbě na sýpku. Na současnou
podlahu byly podle dendrochronologického datování použity trámy ze stromů
smýcených v zimě 1677/1678. Střední síň byla osvětlena dvěma velkými
gotickými okny, umístěnými souměrně na jižní a severní straně (jedno vidíte
ze silnice, druhé do dvora bylo později upraveno na obdélníkové). Celou východní
část 2. patra zaujímal mohutný sál. Tato místnost byla vytápěna krbem v rohu,
ze kterého je dnes vidět do komínového otvoru zčernalého sazemi. Protože je
dokázáno, že znak Dražických byl umístěn na vstupní schodiště na severním
přístavku zřejmě až při barokní přestavbě, lze předpokládat, že byl původně
umístěn na stěně zrušené při přeměně na sýpku. Hlavní obytná místnost se
nacházela v jihozápadním rohu a podle stop na stěnách bývala roubená.
Osvětlena byla soustavou tří trojúhelníkově sdružených oken, které však byly
později pozměněny. Tato okna měla svůj význam také při vytápění. Na rozdíl od
východní části vytápěné krbem fungovala obytná místnost jako dymná jizba.
Kouř z ohně nebyl odváděn komínem, ale hromadil se u stropu a ohříval
místnost. Přebytečný kouř unikal právě horními dvěma okny. Od druhého patra
nahoru tvrz zřejmě za držení pánů ze Svinař nebo ze Rtína vyhořela. Gotické
stavební prvky jsou zde poškozeny a překryty renesančními úpravami. Na
omítkách jsou na jižní a severní stěně patrné zbytky renesančních
ornamentálních maleb. Ještě v 90. letech 19. století zde byly pozorovány
malby postav. Zbytek renesanční malby ve 2. patře tvrze. Z východního sálu se vstupovalo do jižního přístavku, kde zřejmě
bývala kaple a kde se dochovalo několik oken s gotickým ostěním. Dendrochronologické datování prokázalo, že
nejméně jeden stropní trám v kapli pochází ze stromu smýceného
v zimě 1335/1336, tedy z doby výstavby tvrze. Z kaple mohl pán
tvrze vstupovat na vřetenové schodiště (šnek), které spojovalo sklep a
všechna patra. Přízemí zřejmě z obranných důvodů nebylo s tímto
schodištěm spojeno. Místo schodiště je dnes volný prostor.
V západním přístavku byly v 1. a 2. patře umístěny záchody, na
tehdejší dobu skvěle vyřešené a odvětrané. Při stavbě se zjistilo, že záchod
2. patra by byl příliš vysoký, proto nad něj byla dodatečně doplněna komůrka
na odkládání věcí se samostatným přístupem. I v tomto přístavku došlo k velké
úpravě – byly zrušeny podlahy a dopravovalo se tudy obilí
k uskladnění. Zbytky zařízení na dopravu obilí bylo možné pozorovat ze
3. patra, ale při opravě střechy byly odstraněny. Opět po dřevěném schodišti vystoupíme do 3. patra, o kterém
někteří badatelé předpokládají, že sloužilo jako zbrojnice. Toto patro je
nejméně prozkoumané, gotické prvky jsou zde opět překryty renesančními
i novějšími úpravami. I tak můžeme pod okny sledovat zazděné kamenné
lavice, které dokazují, že podlaha třetího patra bývala v gotické době
níže. Část barokního krovu. Zajímavý pohled se nabízí na krov střechy. Ten samozřejmě není
původní, pochází z barokní úpravy na sýpku. Podle dendrochronologického
datování byly stromy použité na krov smýceny v zimě 1705/1706. Každého
jistě zaujme zajímavá konstrukce a napojování trámů, odborně nazývaná
soustavou podpůrných stolic s ondřejskými kříži. Kříže zajišťují krov
proti sesunutí ve větru. Při podrobnější prohlídce trámů objevíme pomocné
značky – na jihu římské číslice a na severu trojúhelníkové záseky, které
tesařům napovídaly správné umístění trámů. Podle různých náznaků se
předpokládá, že původně byla střecha tvrze řešena jinak – západní a východní
zeď byly zřejmě zakončeny štíty, mezi kterými bývala sedlová střecha.
Zakončení jižního a západního přístavku asi tvořila samostatná valbová
střecha. Litovická tvrz se stala i námětem pro obraz
místního malíře Bohumíra Roubala. |
Úvod -> Památky
-> Litovická tvrz