LITOVICKÁ TVRZ

Úvod -> Památky -> Litovická tvrz

Pokud přicházíme do Hostivice od západu, zaujme nás hned na okraji Litovic mohutná tvrz. Pouhý pohled na gotická okna nás přesvědčí o tom, že stojíme před velmi starou stavbou.

První zmínka o Litovicích se objevuje na listině z roku 1266, kde je jmenován Řehník z Litovic, nejstarší historicky doložený majitel litovické tvrze. Řehník byl komořím královny Kunhuty a almužníkem krále Přemysla Otakara II. Byl vlivným a bohatým člověkem a začal stavět mohutný gotický hrad v Dražicích u Mladé Boleslavi, podle kterého se jeho rod později nazýval. Jeho syn Jan IV. z Dražic se stal posledním pražským biskupem (jeho nástupce Arnošt z Pardubic byl již arcibiskupem). Jako biskup byl obviněn z nadržování kacířům a jedenáct let se ospravedlňoval z obvinění u papežského dvora v Avignonu. Během té doby poznal vyspělou francouzskou gotiku. Po návratu se pustil do rozsáhlé stavební činnosti, z níž je pro Hostivici nejdůležitější vystavění kamenné litovické tvrze. Vzhled tvrze se v podstatě dochoval z této doby a tvrz je tak jedinečnou kulturní památkou.

Jedna z rekonstrukcí ukazuje možný vzhled tvrze v gotickém období.

Když Jan IV. z Dražic zemřel ve věku 93 let, byla tvrz prodána a od roku 1391 ji vlastnili Pavel a Václav z Jenštejna, synovci arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi. Ti se posléze zadlužili a museli tvrz prodat Zachařovi ze Svinař. Vladycký rod pánů ze Svinař, který měl ve znaku bílou volskou hlavu, významně zasáhl do českých dějin. Zachař, místopurkrabí Pražského hradu, se těšil velké přízni Václava IV. a sjednával v Anglii sňatek královy sestry Anny s králem Richardem II. Zachařův syn Jan ze všech sil pomáhal Jiřímu z Poděbrad. Další majitel tvrze, Bohuslav Litovický ze Svinař, působil za Vladislava Jagellonského jako královský prokurátor. Po něm se majitelem tvrze stal vladycký rod Chrtů ze Rtína, který zřejmě byl příbuzný s pány ze Svinař. Za vlastnictví pánů ze Svinař nebo Chrtů ze Rtína tvrz od 2. patra vyhořela a její oprava je nazývána první renesanční přestavbou.

Rod Dražických.

Jenštejnové.

Litovští ze Svinař.

Chrtové ze Rtína.

Od roku 1539 do roku 1559 tvrz několikrát mění majitele, až ji nakonec kupuje měšťan Starého Města pražského Šebestián Prunar. Bohatý měšťanský rod Prunarů vlastnil tvrz až do začátku třicetileté války a v této době došlo k takzvané druhé renesanční přestavbě. Vnuk Šebestiána, Jan Jeroným Prunar, zemřel ve věku 23 let a majitelkou se pak stala jeho žena Kateřina, znovu provdaná za Jana Kutnauera ze Sonnensteinu. Ten se aktivně podílel na stavovském povstání a byl jedním z 27 českých pánů popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí. Kateřina Kutnauerová se potom znovu provdala za Jana Vodňanského z Uračova. Vodňanský, přijímající podobojí, nebyl ochoten přestoupit na katolickou víru, a proto musel odejít ze země.

Prunarové.

Žďárští ze Žďáru.

Tvrz se kolem roku 1640 stala majetkem hrabat ze Žďáru, kteří už vlastnili Hostivici, Břve i Jeneček. Tvrz bylo třeba opravit, protože v důsledku předchozích majetkových přesunů byla v havarijním stavu. Po vymření Žďárských se o panství starali skoro 20 let Martinicové, kteří tvrz barokně přestavěli na sýpku. S přeměnou na sýpku došlo ke změně výšek podlah a bylo vloženo mezipatro. Po polovině 19. století, kdy tvrz byla součástí císařského velkostatku, vznikly ve východní části přízemí a 1. patra klasicistně upravené byty. Jako sýpka sloužila tvrz donedávna. Ještě v 60. letech 20. století se propadla část podlahy přetížená obilím. Nyní je tvrz prázdná a čeká na zásadní rekonstrukci. Současný majitel, společnost Litos zastoupená panem Bubnem, provádí aspoň nejnutnější opravy – zachránil notně poškozené vnější schodiště do 1. patra, na kterém býval tympanon se znakem Dražických, opravil jižní přístavek a průběžně spravuje střechu.

Na prohlídce tvrze…

Tvrz je mohutná třípatrová podsklepená budova, která si i přes několik přestaveb a úprav zachovala svůj gotický charakter. Její ojedinělé kvality vyplývají z účasti francouzských mistrů na stavbě. Pro architekty je nejpozoruhodnější souměrnost oken při pohledu z hlavních místností i z venku a rozvržení hmoty objektu. Dokonalá je také kvalita kamenických prací.

Gotický sklep ve východní části tvrze před odbouráním dělící příčky.

Nejlépe se gotický stav zachoval ve východních sklepích. Jsou zde zachovány původní křížové klenby, které opět vynikly po odbourání pozdější dělící příčky. Gotická podlaha ve sklepě bývala asi o metr níž, nedávnými průzkumnými pracemi byla odkryta barokní podlaha asi o metr výš. Zvýšená podlaha zakrývá spodní část středového pískovcového sloupu, který jediný z celé stavby není z opuky. Západní část tvrze nebyla podsklepena, ale snížením podlahy přízemí asi o dva metry z těchto místností vznikl další sklep, který je sklenut barokní valenou klenbou. Do původního východního sklepa se vcházelo z přízemí, toto schodiště však zaniklo s úpravou západní části tvrze. Dnes se do sklepů vchází vchodem v severním přístavku, kde se dříve vcházelo do přízemí.

Vstup do sklepa ze severního rizalitu.

Portál dveří ze sklepa na schodiště.

Přízemí se zachovalo jen ve východní části a bylo klasicistně upraveno na byty. Zachovalo se zde gotické ostění několika oken a pod novými omítkami byly nalezeny původní omítky gotické. Také východní část prvního patra byla upravena na byty. Z gotických prvků zde zaujmou zbytky původního krbu.

Gotická okna na jižní stěně tvrze.

Do západní části prvního patra se vstupuje po schodišti severního přístavku. V tomto přístavku původně bývaly jediné dva vchody do tvrze – do přízemí a do 1. patra. Všechny ostatní vchody jsou novější. Západní část 1. patra sloužila po úpravě jako sýpka. Jsou zde zachována souměrně rozmístěná obdélná okna se slepou trojlistou kružbou. Na větší části zdí je zachována původní gotická omítka. Východní a západní část byla spojena otvorem s výrazně tvarovaným ostěním, dnes zazděným. Předpokládá se, že místnosti 1. patra sloužily k hospodářským účelům.

Prostor druhého patra tvrze.

Detail stěny, na které jsou patrné otisky roubené místnosti.

Po dřevěném schodišti vystoupíme do 2. patra. Druhé patro bylo nejdůležitějším prostorem celé tvrze. Původně mělo podlahu o 10 cm níž a nebylo rozděleno mezipatrem vloženým při přestavbě na sýpku. Na současnou podlahu byly podle dendrochronologického datování použity trámy ze stromů smýcených v zimě 1677/1678. Střední síň byla osvětlena dvěma velkými gotickými okny, umístěnými souměrně na jižní a severní straně (jedno vidíte ze silnice, druhé do dvora bylo později upraveno na obdélníkové). Celou východní část 2. patra zaujímal mohutný sál. Tato místnost byla vytápěna krbem v rohu, ze kterého je dnes vidět do komínového otvoru zčernalého sazemi. Protože je dokázáno, že znak Dražických byl umístěn na vstupní schodiště na severním přístavku zřejmě až při barokní přestavbě, lze předpokládat, že byl původně umístěn na stěně zrušené při přeměně na sýpku. Hlavní obytná místnost se nacházela v jihozápadním rohu a podle stop na stěnách bývala roubená. Osvětlena byla soustavou tří trojúhelníkově sdružených oken, které však byly později pozměněny. Tato okna měla svůj význam také při vytápění. Na rozdíl od východní části vytápěné krbem fungovala obytná místnost jako dymná jizba. Kouř z ohně nebyl odváděn komínem, ale hromadil se u stropu a ohříval místnost. Přebytečný kouř unikal právě horními dvěma okny. Od druhého patra nahoru tvrz zřejmě za držení pánů ze Svinař nebo ze Rtína vyhořela. Gotické stavební prvky jsou zde poškozeny a překryty renesančními úpravami. Na omítkách jsou na jižní a severní stěně patrné zbytky renesančních ornamentálních maleb. Ještě v 90. letech 19. století zde byly pozorovány malby postav.

Zbytek renesanční malby ve 2. patře tvrze.

Z východního sálu se vstupovalo do jižního přístavku, kde zřejmě bývala kaple a kde se dochovalo několik oken s gotickým ostěním. Dendrochronologické datování prokázalo, že nejméně jeden stropní trám v kapli pochází ze stromu smýceného v zimě 1335/1336, tedy z doby výstavby tvrze. Z kaple mohl pán tvrze vstupovat na vřetenové schodiště (šnek), které spojovalo sklep a všechna patra. Přízemí zřejmě z obranných důvodů nebylo s tímto schodištěm spojeno. Místo schodiště je dnes volný prostor.

Gotické okno v kapli.

Zbytky zařízení na dopravu obilí.

V západním přístavku byly v 1. a 2. patře umístěny záchody, na tehdejší dobu skvěle vyřešené a odvětrané. Při stavbě se zjistilo, že záchod 2. patra by byl příliš vysoký, proto nad něj byla dodatečně doplněna komůrka na odkládání věcí se samostatným přístupem. I v tomto přístavku došlo k velké úpravě – byly zrušeny podlahy a dopravovalo se tudy obilí k uskladnění. Zbytky zařízení na dopravu obilí bylo možné pozorovat ze 3. patra, ale při opravě střechy byly odstraněny.

Opět po dřevěném schodišti vystoupíme do 3. patra, o kterém někteří badatelé předpokládají, že sloužilo jako zbrojnice. Toto patro je nejméně prozkoumané, gotické prvky jsou zde opět překryty renesančními i novějšími úpravami. I tak můžeme pod okny sledovat zazděné kamenné lavice, které dokazují, že podlaha třetího patra bývala v gotické době níže.

Část barokního krovu.

Zajímavý pohled se nabízí na krov střechy. Ten samozřejmě není původní, pochází z barokní úpravy na sýpku. Podle dendrochronologického datování byly stromy použité na krov smýceny v zimě 1705/1706. Každého jistě zaujme zajímavá konstrukce a napojování trámů, odborně nazývaná soustavou podpůrných stolic s ondřejskými kříži. Kříže zajišťují krov proti sesunutí ve větru. Při podrobnější prohlídce trámů objevíme pomocné značky – na jihu římské číslice a na severu trojúhelníkové záseky, které tesařům napovídaly správné umístění trámů. Podle různých náznaků se předpokládá, že původně byla střecha tvrze řešena jinak – západní a východní zeď byly zřejmě zakončeny štíty, mezi kterými bývala sedlová střecha. Zakončení jižního a západního přístavku asi tvořila samostatná valbová střecha.

Litovická tvrz se stala i námětem pro obraz místního malíře Bohumíra Roubala.

Úvod -> Památky -> Litovická tvrz