HOSTIVICKÝ ZÁMEK

Úvod -> Památky -> Zámek

Roku 1688 při dělení majetku rodu hrabat ze Žďáru připadla ves Hostivice Johaně Eusebii Barboře hraběnce z Caretto-Millesimo. Ta zde zřídila nový hospodářský dvůr a při něm v letech 1689–1697 vystavěla raně barokní zámek. Byla to nejspíše obdélná jednopatrová stavba s hlavním vstupním portálem ze dvora a kamennými portály a ostěními kolem oken v přízemí i prvním patře.

Od dalšího majitele Karla Jáchyma hraběte z Bredy koupila v roce 1732 tachlovické panství včetně Hostivice Anna Marie Františka velkovévodkyně toskánská (* 1672 – † 1741). Velkovévodkyně pocházela z rodu sasko-lauenburských vévodů, kteří vlastnili rozsáhlé majetky v severních Čechách, například zámek v Zákupech. Její první manželství s falckrabětem Filipem Vilémem z Neuburgu ukončilo po třech letech úmrtí manžela. Druhé manželství s Giovannim Gastonem, posledním příslušníkem rodu Medicejských vládnoucího v Toskánsku, dopadlo špatně. Manželé žili odloučeně a Anna Marie Františka nasměrovala svou činorodost do rozsáhlé stavební činnosti na svých panstvích.

Hostivický zámek s okolím na vedutě Johanna Venuta z roku 1802.

V Hostivici postavila Anna Marie Františka faru, mariánský sloup a školu (dnes dům čp. 7 na Husově náměstí) a zcela přestavěla kostel a zámek. Přestavba zámku provedená v letech 1732–1734 pravděpodobně vycházela z návrhu pražského stavitele Václava Špačka, který uplatnil dispozici s osvětlením centrální haly nástavcem rovněž na jiných stavbách stejné majitelky, zejména na zámku v Kácově a na zámku v Horní Polici. Zednické práce vedl polír Jan Jiří Bauer, tesařské práce zajistil litovický tesař Wettinger a jeho tovaryši. Kamna, která se bohužel nezachovala, byla dílem pražského kamnáře Jana Wolfa Rodleina. Freskovou výzdobu v centrální hale a všech místnostech prvního patra vytvořil pražský malíř Karel Josef Moravini (či snad Moravec), který vymaloval rovněž zámek v Kácově.

Z původní stavby zámku bylo při přestavbě použito obvodové zdivo se vstupním portálem, okenní ostění a klenby v přízemí. Objekt byl zvýšen o druhé patro a dispozice spodních podlaží umožnila vznik monumentální ústřední haly, procházející oběma patry a osvětlené altánovou střešní nástavbou. Na jednoduchou až geometricky strohou hmotu zámku byl nasazen nástavec s řadou komínů, který zakončovala věžička se zvonkem a dvěma hodinovými ciferníky, vrcholící tyčí s koulí a osmicípou hvězdou.

Svou stavební činnost v zámeckém areálu zakončila velkovévodkyně toskánská stavbou dvoupatrové sýpky (špýcharu, nyní čp. 14) situované severně od zámku, v níž bylo v roce 1736 zřízeno 12 nových pokojů.

Zámek od severovýchodu na snímku z roku 1907.

Nedochovaná freska na stropě sálu (nyní obřadní síně)

v prvním patře zámku v roce 1907.

Po její smrti zdědila zámek dcera z prvního manželství Marie Anna Karolína a po ní vnuk velkovévodkyně, bavorský vévoda Klement František. Ten obnovil stavební činnost, především přístavbou kaple. Kaple se musela vyhnout staršímu špýcharu a svým zalícováním s hlavní fasádou částečně narušuje přísnou symetrii stavby. Štukatérskou výzdobu kaple provedl Antonín Oldelli.

V roce 1754 převzal panství bavorský kurfiřt Maxmilián Josef a zájem majitelů o hostivický zámek postupně upadá. V roce 1797 ještě zaznamenáváme úpravy zahrady, kde byla zřízena fontána, ale již v roce 1806 píše správce budovy přípis o havarijním stavu budovy. Navrhované opravy se uskutečnily jen částečně, a tak v roce 1823 musela být pro značnou sešlost stržena věžička. Současně byl vyměněn krov. K větší opravě střechy došlo v roce 1871, kdy se musely odstranit následky velké vichřice.

Tachlovické panství, ke kterému patřila i Hostivice, se stalo v roce 1847 soukromým majetkem habsburského domu. Nejprve patřilo císaři Ferdinandu V. Dobrotivému, který v roce 1848 odstoupil z funkce, a od roku 1875 císaři Františku Josefu I. Zámek přestal sloužit svému účelu a byl pronajímán na byty. Kaple byla rozdělena a spodní část sloužila jako uhelna, horní jako sušárna prádla. Po rozpadu Rakouska-Uherska převzaly hospodaření v areálu hostivického zámku státní statky a v roce 1957 pak Jednotné zemědělské družstvo Hostivice. Po celou tuto dobu se trvale zanedbávala údržba, až se zámek dostal do havarijního stavu. Místní národní výbor již dokonce požádal o vyřazení zámku ze seznamu nemovitých kulturních památek, ale nakonec převážil názor, že by se zámek měl opravit.

Zámek ze dvora před rekonstrukcí (snímek ze stavebně-historického průzkumu 1972).

Rekonstrukce zámku proběhla v letech 1977–1983 a zachránila tuto stavbu před zánikem. Zámek nyní slouží jako sídlo městského úřadu a využívá se i ke kulturním účelům. Noví majitelé areálu zámeckého dvora v posledních letech opravili i některé budovy tvořící tento dvůr.

Na prohlídce zámku…

Do hostivického zámku, v současnosti sídla městského úřadu, vstupujeme vchodem z náměstí, který vznikl až při poslední rekonstrukci zámku. Původní vchod ze zámeckého dvora se zdobeným portálem se nyní používá spíše výjimečně.

Ze vstupní místnosti můžeme zamířit vpravo do výstavní síně, jejíž součástí je kaple. Ve spodní části kaple byla kvůli nadměrné vlhkosti dlouhodobě odstraněna omítka a k opravě došlo až v roce 2012. Vlevo od vstupní místnosti se nachází podatelna a informační kancelář úřadu, dveřmi proti vchodu se v úředních dnech vstupuje do dalších prostor zámku.

Štuková výzdoba v zámecké kapli.

Další místnost osvětlují pouze prosklené velké dveře, které vedou k původnímu vchodu a k místnosti, která sloužila jako spisovna a archiv úřadu, nyní je zde podsklepená kancelář odboru správních agend (matriky). Místnost nalevo od původního vchodu byla při rekonstrukci zámku upravena na záchody. Vlevo se dostaneme do kanceláří finančního odboru a odboru správních agend a vpravo se nachází schodiště.

Po schodišti s freskami poškozenými vlhkostí přijdeme do prvního patra, s částečně dochovanou freskovou výzdobou dokládající, že toto patro bývalo dříve reprezentativní. V malé zasedací místnosti (salonku) tvoří výzdobu stropu velké zrcadlo s obrazem andělů hrajících si s míčem a v rozích čtyři malá zrcadla nesená štukovými anděly s poškozenými motivy čtyř ročních období. Na stěně jsou umístěny tři dřevořezby – erb a dva kusy rámu rokokového zrcadla – jediný mobiliář z doby před rekonstrukcí zámku.

Výzdoba stropu salonku: anděl nesoucí obraz ročního období (při opravě v 80. letech vsazený „vzhůru nohama“)
a dívčí hlava ve štuku zrcadla hlavního obrazu.

V kanceláři starosty najdeme dva motivy: na stěně ženu s loveckým rohem a dravcem držící loveckého psa a na stropě amorka a ženskou postavu se šípem.

Fresky v kanceláři starosty.

Nejrozsáhlejší výzdoba se dochovala v místnosti, která dnes slouží jako obřadní síň. Jižní stěnu mezi okny dotváří malovaný krb s vázami a kyticemi, na západní stěně vlevo od okna vítá klečící žena krále, ve středu severní stěny je obnoven obraz se sedící postavou u hodovního stolu a na východní straně ženská a mužská postava, černoušek a pes. Výzdobu doplňují terasa se schodištěm a další motivy zahradní architektury.

Obřadní síň.

V předsíňce kanceláří tajemnice městského úřadu se dochovala výzdoba páskovým ornamentem.

Dále v prvním patře zámku najdeme kanceláře místostarosty, vedení města a odboru správních agend. V ústřední hale se pořádají pravidelné koncerty.

Vystoupáme-li po schodech do druhého patra, staneme na ochozu kolem centrální haly, z něhož máme nejlepší výhled na nejrozsáhlejší fresku celého zámku, která na ploše asi 200 m² zachycuje výjevy z bitvy na Bílé hoře v roce 1620. Na jižním čele je namalován kostel Panny Marie na Bílé Hoře, na západní stěně střetnutí maďarské a císařské jízdy, na severním čele bubny, trofeje a prapory a na východní stěně pak císařské vojsko s generálem na koni a s knězem, který drží v ruce obraz Panny Marie s vypíchanýma očima a podněcuje tak vojáky proti protivníkovi, který měl obraz poškodit. Ve druhém patře zámku se nacházejí kanceláře investičního odboru, majetkového odboru a odboru správních agend a také zasedací místnost.

Generál na koni – výjev z fresky bitvy na Bílé hoře v centrální hale zámku.

Centrální hala hostivického zámku.

Úvod -> Památky -> Zámek