SERIÁL
PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 18.
část
Předchozí část – Následující
část
|
Část osmnáctá: Jak se zbavit nepohodlného občana V našem seriálu o místní
politice jsme se již seznámili s domovským právem, takže jen stručně
připomenu: domovské právo znamenalo mj. nárok na zabezpečení v chudobě,
vyživení sirotků a podobné služby od domovské obce. Kdo překračoval zákon,
mohl být vykázán z každé obce kromě své domovské. Domovské právo
nesouviselo s volebním právem, takže ani někteří zdejší starostové zde
neměli v době svého zvolení domovské právo. Domovské právo vznikalo při narození
podle domovského práva otce. Muž mohl domovské právo v jiné obci získat,
pokud zastával některé veřejné funkce (farář, učitel apod.) nebo po
desetiletém nepřetržitém pobytu v místě. Manželka automaticky získala
sňatkem domovské právo svého muže. Pokud manželé žili jinde, než měl muž
domovské právo, žena ani nikdy nemusela navštívit obec, do které
příslušela domovským právem. To ženám přinášelo mnohé obtíže, pokud ovdověly
a nebyly samy dostatečně zabezpečené. Domovské právo pro problematické
osoby přinášelo domovské obci mnohé starosti a výdaje. Jak se s takovou
situací vypořádala litovická obec v roce 1911, ukazuje na dnešní poměry
velmi otevřený zápis do litovické obecní pamětní knihy: „30. ledna uzavřen sňatek mezi zdejší
příslušnicí Antonií Z. a příslušníkem smíchovským Antonínem E. Věru párek
k pohledání, na něž úplně patří lidové pořekadlo: ona kurva, on zloděj.
Z. jako vdova přinášela čas od času dárky obci zdejší, a sice nejprve
přivedla své dva chlapce pocházející z manželství a nechajíc je na obecním
úřadě, utekla od nich, aby se obec o ně starala. Děti musely býti rozdány do
rodin a obec na ně platiti. Za nedlouho zde již bylo první dítě nemanželské a
tak to hezky přibývalo, že jich bylo již pět. Bydlíc buď na Smíchově nebo v
Košířích, byla s výše jmenovaným svým galánem mnohokráte trestána a poněvač
se stávala lidskému majetku čím dál tím více nebezpečnou, byla policejně
vypovězena a odebrala se do obce zdejší jako příslušnice. E., jenž jí
měl pro své zlodějské řemeslo dobře vycvičenou, mnoho jí potřeboval. Musilo
se tedy využitkovati tak řídké příležitosti, a proto jim dáno na srozuměnou,
když vstoupí v manželství a připíšou si za vlastní své nemanželské děti,
bude jim v tom obec nápomocna. Tak se také stalo a obec jim vyplatila
190 K. Na zbavení se takové roztomilé rodiny jest to obnos poměrně nepatrný.“ Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Předchozí část – Následující
část
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 18.
část