SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

 

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 18. část

 

Předchozí částNásledující část

 

 

Část osmnáctá:

Jak se zbavit nepohodlného občana
(Hostivický měsíčník 2/2011)

 

V našem seriálu o místní politice jsme se již seznámili s domovským právem, takže jen stručně připomenu: domovské právo znamenalo mj. nárok na zabezpečení v chudobě, vyživení sirotků a podobné služby od domovské obce. Kdo překračoval zákon, mohl být vykázán z každé obce kromě své domovské. Domovské právo nesouviselo s volebním právem, takže ani někteří zdejší starostové zde neměli v době svého zvolení domovské právo.

Domovské právo vznikalo při narození podle domovského práva otce. Muž mohl domovské právo v jiné obci získat, pokud zastával některé veřejné funkce (farář, učitel apod.) nebo po desetiletém nepřetržitém pobytu v místě. Manželka automaticky získala sňatkem domovské právo svého muže. Pokud manželé žili jinde, než měl muž domovské právo, žena ani nikdy nemusela navštívit obec, do které příslušela domovským právem. To ženám přinášelo mnohé obtíže, pokud ovdověly a nebyly samy dostatečně zabezpečené.

Domovské právo pro problematické osoby přinášelo domovské obci mnohé starosti a výdaje. Jak se s takovou situací vypořádala litovická obec v roce 1911, ukazuje na dnešní poměry velmi otevřený zápis do litovické obecní pamětní knihy:

„30. ledna uzavřen sňatek mezi zdejší příslušnicí Antonií Z. a příslušníkem smíchovským Antonínem E. Věru párek k pohledání, na něž úplně patří lidové pořekadlo: ona kurva, on zloděj. Z. jako vdova přinášela čas od času dárky obci zdejší, a sice nejprve přivedla své dva chlapce pocházející z manželství a nechajíc je na obecním úřadě, utekla od nich, aby se obec o ně starala. Děti musely býti rozdány do rodin a obec na ně platiti. Za nedlouho zde již bylo první dítě nemanželské a tak to hezky přibývalo, že jich bylo již pět. Bydlíc buď na Smíchově nebo v Košířích, byla s výše jmenovaným svým galánem mnohokráte trestána a poněvač se stávala lidskému majetku čím dál tím více nebezpečnou, byla policejně vypovězena a odebrala se do obce zdejší jako příslušnice. E., jenž jí měl pro své zlodějské řemeslo dobře vycvičenou, mnoho jí potřeboval. Musilo se tedy využitkovati tak řídké příležitosti, a proto jim dáno na srozuměnou, když vstoupí v manželství a připíšou si za vlastní své nemanželské děti, bude jim v tom obec nápomocna. Tak se také stalo a obec jim vyplatila 190 K. Na zbavení se takové roztomilé rodiny jest to obnos poměrně nepatrný.“

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

 

 

Předchozí částNásledující část

 

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 18. část