SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 100. část

Stalo se před 400 lety:
Zajímavá výměna dvou hostivických statků

(HM 12/2016)

Seriál Stalo se před… dosahuje tímto dílem svého stého pokračování, i když části věnované výročím v letech 2013 a 2014 byly publikovány pouze na webu Hostivické historie, nikoliv v Hostivickém měsíčníku. Takové pokračování si žádá pořádně „kulaté“ výročí, proto se podíváme na události staré právě 400 let.

„Léta Páně 1616 v pondělí po svatém Matěji apoštolu božím“, tedy nejspíše 29. února 1616, proběhly vzájemně provázané prodeje dvou hostivických statků s pozdějšími čísly popisnými 9 a 20 (čísla popisná byla zavedena až v roce 1770, v tomto příspěvku je používám pro snadnější orientaci). Většinu hostivických selských usedlostí koupil na počátku 17. století Gothard Florián rytíř Žďárský ze Žďáru (o koupi části Hostivice od bratrů Sluzských z Chlumu pojednává Hostivický měsíčník z prosince 2015) a v roce 1610 založil jeho bratr Ctibor Tiburcí nejstarší pozemkovou knihu týkající se Hostivice zvanou Registra gruntovní statku červenoújezdeckého, v níž jsou zapsáni poddaní – majitelé jednotlivých statků a chalup. Právě v této knize, která je dnes uložena ve Státním okresním archivu v Kladně a jejíž popis je zveřejněn na webu Hostivické historie, najdeme doklady o obou prodejích, kterým se věnuje toto pokračování seriálu.

Hostivický statek čp. 9 patřil v roce 1616 Barboře Rubínové, vdově po Vondrovi Rubínovi. Nejstarší zatím známá zpráva o tomto statku pochází z roku 1593, kdy si majitelé svobodných (deskových) statků Ludmila Vřesovcová ze Štampachu a David Jiljí ze Štampachu vyměnili obytné budovy, stodoly a nějaké pozemky patřící k jejich statkům. Šlechtičtí majitelé na statcích samozřejmě nehospodařili přímo, ale měli na nich své poddané. Jeden z dvorů byl řečený Rubínovský, na druhém podle zápisu v deskách zemských „někdy Jindřich jinak Jindra Mašek bydlel“. Že jedním z těchto statků byl právě statek s pozdějším číslem popisným 9, je zřejmé nejen ze shody jmen, ale i z toho, že Vondra Rubín podle pozemkové knihy z roku 1610 koupil statek za 1 025 kop míšeňských grošů a dluh postupně splácel právě vdově Maškové a jejímu synovi. Dopočtem podle splacené částky jsem zjistil, že k prodeji mělo dojít v roce 1592, což v zásadě odpovídá datování zápisu v deskách zemských. Kdy Rubínův statek od rytířů ze Štampachu koupil Žďárský ze Žďáru, se zatím nepodařilo jednoznačně určit, rozhodně se tak stalo před rokem 1610.

Ovdovělá Barbora Rubínová prodala statek čp. 9 Jiříku Vtipovi za 1 025 kop, z nichž obdržela 300 kop. Zbývající částka měla být vyplácena po 34 kopách ročně, z nichž 25 kop připadalo dědicům po Maškovi (synovi Bartoňovi a dceři Anně provdané do Drahelčic za Říhu). Teprve až budou zaplaceny všechny dluhy dědicům Maškovým, měla celé splátky získávat „vdova Rubínka“.

Kupec statku čp. 9 Jiřík Vtip byl nějakou dobu majitelem jiného hostivického statku, který později získal čp. 20. Koupil ho v listopadu 1607 za 260 kop od Barbory Vondráčkové a po sedmi letech, v roce 1614, ho prodal za stejnou cenu Jiříkovi Žepskému řečenému Vtip. Šlo skutečně o dvě různé osoby, Jiřík Žepský měl shodou okolností stejné křestní jméno jako předchozí držitel, po němž zřejmě převzal příjmí. Vtip dostal závdavek 65 kop a dalších 48 kop měl získat až po vyplacení ostatních věřitelů (dědiců po Barboře Vondráčkové), které probíhalo ročními splátkami po osmi kopách.

Ve stejný den, kdy Barbora Rubínová prodala statek čp. 9, koupila od Jiříka Žepského za 260 kop právě statek čp. 20. Žepský dostal závdavek 65 kop a později mu mělo připadnout už jen 8 kop, které odkázal hostivickému záduší, tedy kostelu. Rubínová od Vtipa koupila za 20 kop jeho nárok na 40 kop ze statku čp. 20 a zbytek kupní ceny patřil starým věřitelům.

Statek čp. 20 si Rubínová nechala do roku 1622, kdy ho „za starodávnou cenu 260 kop“ prodala kováři Václavu Svobodovi. V pozdějšího pozemkových knihách se mu však stejně říkalo Vtípský grunt.

Jiřík Vtip zůstal na získaném velkém statku čp. 9 do roku 1624, kdy ho prodal Matěji Štírkovi (po něm se statek v dalších pozemkových knihách nazýval Štírkovský grunt). Je zajímavé, že v roce 1605 prodal jakýsi Jan Štírek jeden ze statků v Jenečku, jehož nový majitel Jan Nedbal vyplácel staré dluhy právě Vondrovi Rubínovi a do roku 1616 pak Barboře Rubínové.

Pozemková kniha nenaznačuje nic o výměře polí, které k jednotlivým statkům patřily. Zde si můžeme vypomoci seznamem z roku 1629, který je uložen v Národním archivu ve fondu Stará manipulace – urbáře, odhady a inventáře pod inv. č. 90 a nazývá se „Poznamenání, co jeden každý z lidí poddaných k panství Červeno Újezdeckému přináležejících dědin a násevkův má“. Podle něj patřily ke statku čp. 9 dva lány polí a ke statku čp. 20 pět záhonů, tedy půl lánu polí. Nemůžeme přehlédnout, že poměr mezi výměrami polí a cenami obou statků je obdobný.

Osudy místních obyvatel i jednotlivých statků významně pomíchala třicetiletá válka, která začala v roce 1618, pouhé dva roky po směně statků, jíž byl věnován tento příspěvek. Nejvíce statků bylo poškozeno pravděpodobně v roce 1631.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 100. část