SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 105. část

Stalo se před 100 lety:
Rekvírovány kostelní zvony

(HM 5/2017)

V roce 1917, před 100 lety, byly zrekvírovány zvony z hostivického kostela svatého Jakuba. Řada dalších událostí týkajících se zvonů v hostivickém kostele se udála v letech s letopočtem končícím číslicí 2. Podívejme se tedy postupně na všechna tato kulatá a půlkulatá výročí…

Nejstarší zmínka o zvonech hostivického kostela pochází ze zádušní knihy z roku 1662. Podle ní byly před třicetiletou válkou v Hostivici tři zvony, dva na kostele a jeden na faře, ale v roce 1639 je zabavili císařští vojáci. Právě v onom roce 1662, tedy před 355 lety, byl pořízen první nový zvon. Majitel červenoújezdeckého panství, pod něž patřila i Hostivice, František Adam Eusebius hrabě ze Žďáru ho koupil za 86 zlatých od zvonaře B. Schönfelda. Zvon vážící 1,52 centu pukl a musel být přelit.

V roce 1802, tedy před 215 lety, byly přelity dva ze zvonů. Nejspíše šlo o nápravu škod, které způsobil požár kostelní věže v roce 1794. První obnovený zvon byl zasvěcen sv. Jakubovi a odlil ho Jan Václav Kühner z Nového Města pražského. Druhý ze zvonů měl po přelití nápis:

Slitý 1802 nákladem osadníků.

Tento druhý zvon snad vznikl přelitím zvonu, který v roce 1688 odlil klatovský měšťan Štěpán Brikner pro pět sester Františka Adama Eusebia hraběte ze Žďáru, které v té době spravovaly panství po svém zemřelém bratrovi.

V roce 1882, tedy před 135 lety, přelil Josef Diepold z Prahy třetí, malý zvon s nápisem:

Za patrona císaře a krále Františka Josefa I., zastupitele vrchního správce Filipa Linka, faráře Václava Číšky zvon tento přelit L. P. 1882 od Josefa Diepolta v Praze.

Takto zvony visely ve věži hostivického kostela až do roku 1917. Tehdy, před 100 lety, byly zabaveny dva z kostelních zvonů. Farář Jan Novotný událost popsal ve farní pamětní knize takto:

Dlouho trvající válce však nucen byl chrám Páně přinésti svou oběť. Jako všude, tak i v osadě naší působilo velký rozruch, že budou na vojnu rekvirovány naše zvony. Trpce zvlášť pociťováno, že zvony, které mají ku službě Boží nás vybízeti, nyní budou brány k docela jiným účelům. Aby se alespoň památka uchovala na naše zvony, dal farář se svolením slavného patronátního úřadu udělati stavební c. a k. správou v Hostivici sádrové odlitky všech zvonů, budou uchovány na paměť ve faře i u c. a k. patronátního úřadu v Jenči. Farář snažil se zachovati osadě zvony všemožně, poukazoval, že slouží nejen službám Božím, ale i oznamují nám čas, tlukou na ně hodiny věžní. Naše zvony neměly sice cenu ani archeologickou ani historickou, nicméně byly velmi pěkně sladěny a dobře se poslouchal hlas jejich. Škoda jich.

Kdo ví, kdy zas nadejde čas, abychom si pomohli k novým zvonům. První rekvisice stala se v Hostivici dne 23. května 1917. Tehdy snímán největší náš zvon jménem sv. Jakub, 600 kg těžký, který měl na sobě tento nápis: Za panování Jeho Osvícenosti pana Maxmiliana Josefa sv. římské říše volence Bavor a Falzu slitý 1802 nákladem záduše za administrace pana Antonína z Šindelářů, pana vrchního Hynka Stibitze, pana faráře Vaisa. Na dolejším okraji: Johann Wenzl Kühner goss mich in der K. K. Neustat Prag. Odlitky od něho jsou uchovány na památku. Zvon tento byl ze svého místa sejmut a vysazen na okno věžní a odtud svržen dolů na zem, kde se korunkou svou zaryl do země, ale nepoškodil se. Okamžik ten, když zvon letěl dolů, byl zachycen fotografem a fotografie přiložena do pamětní knihy této, aby byla svědkem, jak barbarsky se zacházelo s věcmi službě Boží zasvěcenými. Dole pak byl zvon ještě ofotografován.

S těžkým srdcem loučili jsme se se svým zvonem. Zdejší pan učitel František Pechlát dal všeobecné náladě, která vznikla při snímání zvonu, výrazu případnou básničkou, kterou hned při té příležitosti napsal a kterou zde na paměť uvádím:

Zazvučely naposledy,

truchlivě jich hlahol zní

kovové to srdce jejich

o bývalých dobách sní –

slavnostně jak vyzváněly

k službám Božím zvaly lid –

do chrámu – v němž duše lidská

nalezne vždy pokoj, klid.

Na poslední cestu zněly

Těm, kdož opouštěli svět,

Truchlivá však píseň byla,

Kterou k pohřbu mohli pět.

Pokolení kolikeru

Takto zvony zvonívaly,

Naposledy sobě samým

Hranu k pohřbu zpívaly.

Ale na této rekvisici první nezůstalo. Dne 27. listopadu 1917 dostavili se rekvirující vojáci podruhé a tentokrát byl rekvírován zvon náš druhý, prostřední sv. Vavřinec s obrazem sv. Vavřince 546 liber těžký, má nápis: Slitý 1802 nákladem osadníků. Na druhé straně obraz sv. Barbory. Odlitky jeho zůstaly na památku, fotografie jeho se nezachovala. Tak nám zachován k službám Božím jen jeden zvon nejmenší, umíráček 55 cm v průměru z roku 1857. Nese nápis: Za patrona, Císaře a krále Ferdinanda I., zástupitele patronátního Antonína Velebila, faráře Jiřího Rohleny – zvon tento přelit od Karla Bellmana v Praze. Bude smutno v naší milé osadě, když ani na největší slavnosti a svátky neuslyšíme zníti naše zvony. Slabý hlas toho jediného zvonu zbylého upomíná na poslední věci člověka, na naši válečnou bídu.

Kromě zvonů bylo z kovového chrámového náčiní pro válku rekvirováno: dvě kovové (cínové) mešní konvičky, porouchané a již neupotřebované, dva talířky (tácky) cínové již polámané, nádobku k umývání rukou (cínovou) v sakristii.

Náhrada za tento kov tuším 8 kor. Odvedena do c. a k. důchodu v Jenči.

Odlitky ani fotografie zabavených zvonů se nejspíše nedochovaly. Je zajímavé, že popis nejmenšího zvonu se liší od popisu, který jsem citoval z prací Františka Melichara a Zdeňka Wirtha z let 1890 a 1907.

Po válce se zvony do Hostivice nevrátily. Nové zvony zasvěcené sv. Jakubovi, sv. Vavřinci a Panně Marii byly pořízeny a vysvěceny v roce 1924. Tato událost nemá letos výročí, proto ji nebudeme připomínat podrobněji.

Osud těchto nových zvonů se naplnil již v roce 1942, před 75 lety. Dejme slovo opět hostivickému faráři, tentokrát Václavu Hájkovi:

Již od počátku letošního roku se vedlo jednání o nařízeném odevzdání bronzových zvonů. Všechny zvony bylo nutno přihlásiti a pro účely farnosti bylo možno žádati za ponechání jednoho nejmenšího zvonu. Pro zdejší farnost povoleno ponechati nejmenší a také nejstarší zvon Sv. Vojtěch, který také přečkal válku 1914–18. S ostatními třemi zvony jsme se smutně rozloučili 25. března 1942 – tedy právě na svátek Zvěstování P. Marie. Naposledy nám zahlaholily všechny před a po ranní mši sv. Pak přijeli zřízenci firmy Drvota z Kladna se zástupcem Okresního úřadu Dr. Vítkem, kteří zvony sňali a odvezli. Smutně hleděli shromáždění naši občané, kterak zvony, pořízené teprve nedávno jejich obětavostí, opouštějí svůj úkol, aby se staly kořistí války.

Ponechaný umíráček byl zničen na konci války zásahem střely. Vysvěcení nového zvonu po druhé světové válce se konalo 24. listopadu 1946. Hostivičtí si tak o pár týdnů pospíšili a ani toto svěcení nemá letos kulaté výročí…

A na závěr připomeneme ještě jedno smutné výročí týkající se hostivických zvonů, i když tentokrát jde o hřbitovní zvon. Dne 15. října 1937, před 80 lety, přinesly Národní listy tuto zprávu:

V noci na dnešek ukraden byl z kaple v Hostivicích zvon vážící 36 kg a o průměru 35 cm. Měl cenu 1 200 Kč. Na zvonu byl nápis: Z lásky k bližnímu věnovali občané hostivičtí.

Sejmutí zvonů z věže hostivického kostela v březnu 1942.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 105. část