SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 107. část
|
Stalo se před 140 lety: (HM 7–8/2017) Bývalo dříve zvykem, že různé noviny a časopisy
otiskovaly různé soukromé reportáže či zprávy. K takovým patřil i
„časopis katolického duchovenstva“ Blahověst, který přinesl čtyřstránkovou
zprávu, jak se duchovní vysvěcení v roce 1842 v Praze setkali po 35
letech, tedy v červenci 1877. Líčení je pro nás zajímavé tím, že kněží
se sešli v Hostivici u zdejšího faráře Václava Číšky. Průběh setkání
shrnu o něco stručněji než přispěvatel Blahověstu,
ale na vhodných místech si vypomohu i citacemi z článku (s částečně
upraveným pravopisem, aby některé archaismy příliš nerušily). Hostitel setkání Václav Číška působil na hostivické
faře poprvé v roce 1858 jako kaplan a poté se sem vrátil 9. června
1877 jako farář, přišel z farnosti Kbel v nynějším okrese
Plzeň-jih. Dne 17. července 1880 uskutečnil kardinál arcibiskup pražský
Bedřich kníže Schwarzenberg v Hostivici kanonickou vizitaci, což se
možná zúročilo v tom, že Číška byl v lednu 1883 jmenován sekretářem
Libockého knížecího arcibiskupského vikariátního úřadu. V letech 1884 a
1885 proběhly ve farnosti misie. Dne 22. května 1888 byl Číška dán na trvalý
odpočinek. Setkání kněží vysvěcených v roce 1842 začalo 9.
července 1877 a zúčastnilo se ho osm duchovních. V oné době, kdy byly na
denním pořádku spory mezi Čech a Němci, neopomněl pisatel zdůraznit, že se
setkání zúčastnil i kněz německé národnosti Antonín Gebert
a dobře si se svými spolužáky rozuměl. „V Hostivici
na nádraží čekal na nás farář Číška s kaplanem svým hodným p. Vorlem.
I přivítali nás velmi vlídně a uvedli nás do prostorné fary, kde
dostalo se nám všemožného pohodlí. Majíce hlad a žízeň, byli jsme hned
posilněni a občerstveni „něčím na vidličku“, jak říkává náš študent, a dobrým hostivickým pivem. Jeden od rána nic
nejedl, že pořád jel, bylo už pět hodin odpoledne, a proto arciť chutnalo mu
převýborně. Příjemným hovorem strávili jsme čas až do večera a tu ještě vyšli
jsme si ven prohlídnouti si hezkou vesnici i úrodnou krajinu, a pak
pozdě do noci ve vzájemném vypravování jsme pokračovali. Bratr Gebert překvapil nás věrnými vzpomínkami svými na
seminář, líčil živě způsoby těch a oněch, s nimiž a pod nimiž jsme
tam žili, a jemu k vůli opakoval rázný druh náš rozkošnou historii
mělnickou, již každý rok slýcháme a jež nás vždycky stejně poutává a bavívá.“ Druhý den setkání začal dvojími bohoslužbami
– jednou mší za živé a jednou za mrtvé. Poté účastníci setkání „navštívili blízké Řepy, kde se nalézá ústav
kongregace Milosrdných sester pro ženské trestanky
a nucené pracovnice. Jest jich tu na 400 a duchovní správu vede vážený kněz
farář Liška, jenž ochotně seznámil nás s velebnou představenou a
s ní pak ústav, jeho zařízení a trestanky
v něm nám ukázal. Našli jsme je při práci v oddělených jizbách a
ovšem smutným dojmům jsme se poddávali slyšíce, že některé z nich až na
20 let jsou odsouzeny. Jména mnohých nám byla známá z novin, jež psaly o
nich, když vraždy, podvody, krádeže a jiné zločiny spáchaly a pak
veřejně se dělo jejich přelíčení. Viděli jsme je a divili jsme se, kterak ta
a ona skutek, pro který sem přišla, mohla podstoupit a vykonat.“
V klášteře bylo 36 sester a patřil k němu dvůr, v němž se choval
dobytek. Tehdy mnozí kněží rozuměli i zemědělství, takže jeden
z účastníků se statným krávám i poklonil. Zmíněn je i pobyt známého
loupežníka Babinského v klášteře. „Navrátili
jsme se do Hostivice poučeni a povzbuzeni výtečností řepské trestnice a tu
čekali na nás 3 bratří, kteří teprve před polednem přibyli, a přidal se
k nám důst. p. vikář libocký, farář
z Lidic Jos. Procházka, kterýž
v Hostivici toho dne odbýval kanonickou visitaci a milou společnost svou
nám propůjčil. Byl přítomen i ochotný k nám v Řepích vel. p. farář
Liška, zasedlo se k tabuli, jedli, pili, mluvili jsme, povídali jsme si
a hostitel náš příkladně se o nás staral. Sloužil nám ze všech sil svých a to
také činil hodný jeho kaplan, jemuž všickni
přátelsky jsme se naklonili poznavše v něm horlivého mladého kněze. […]
K večeru i s důst. p. vikářem Procházkou,
rodákem hostivickým, vyšli jsme si – na procházku, a sice do nedaleké obory,
kde velmi rozkošně jsme se bavili pohledem na mnohá místa, jež nám p. vikář
ukazoval a o nichž nám vypravoval. Přišedše nazpátek rozloučili jsme se
s mužem ctihodným a pak jsouce sami mezi sebou jednali jsme zase o svých
vlastních poměrech a zkušenostech, dlouho odkládajíce se spaním.“ Třetí den setkání, 11. července, se kněží
vydali ve dvou vozech na Karlštejn. „Byla
to příjemná jízda, jeli jsme přes Sobín, kde r. 1854 na drahách objevena byla
mohyla, Jinočany s dvorem, Dobříč s zámečkem, Tachlovice
s kostelem a farou, Kuchaře a Mořinu Velkou. Spatřili jsme Zbuzany,
farní obec Ořech, dvory Chaby, kostelíček Krteň, kde prý někdy bývalo pohanské žároviště. Pisatel
této zprávy seděl vedle hospodáře, který sám nás vezl a Havlůj Antonín sluje,
a na všecko se ho vyptával. Úroda nebyla všude stejná, a ačkoliv je to
požehnaný kousek země, přece tu neschází na chudých a to zvlášť bylo viděti
na dost bídně ošacených dětech. Také jsme přijeli na ňáké
jámy v zemi, v nichž pod střechou bydlejí
za vsí lidé. Však možná, že je tam nevyhnala chudoba, nýbrž něco jiného, co
se zakazuje v desateru.“ Popis prohlídky Karlštejna můžeme přeskočit
a shrneme, že dva společníci se oddělili a ze zbylých se čtyři vydali pěšky
ke svatému Ivanovi, tedy do Svatého Jana pod Skalou, kde měl kdysi žít
poustevník Ivan. Povozy čekaly na poutníky v Loděnici, kde pisatel
článku obdivoval nově založené vinice hostinského pana Cífky,
přádelnu na bavlnu hnanou párou a parní mlýn. Přes Hořelici a Dušníky (tedy
obě části nynější Rudné) se všichni vrátili večer do Hostivice. „Poslední večer v Hostivici ukončil
se jako obyčejně zpěvem – milým a tklivým, jenž bratrům zpěvákům ještě
vždycky výborně se daří. Časně ráno dne 12. hostitel náš s kaplanem svým
dovedli nás na nádraží, my tam od nich vzali srdečné odpuštění a přes Prahu
rozjeli jsme se na všechny strany.“ Časopis
Blahověst je zpřístupněn v digitální knihovně Kramerius provozované
Národní knihovnou ČR. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 107. část