SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 11. část

Stalo se před 70 lety:
Spor pro domovské právo pro Františka Aloise Poppera

(Hostivický měsíčník 10/2008)

V září 1938 ukončila dohoda mocností v Mnichově existenci první Československé republiky, k jejímuž odkazu se dodnes vracíme. Následující období tzv. druhé republiky od mnichovské dohody po obsazení zbytku Československa německými vojsky lze charakterizovat jako čas nejistoty. Zklamání z politického vývoje vyvolalo i nálady ve společnosti, které by za normálních okolností nejspíše neměly šanci na úspěch. Při studiu archivních dokumentů mě překvapilo, že hned záhy po Mnichovu československá vláda omezila převody nemovitého majetku – pozemků a staveb. Ke každému prodeji musel vydat souhlas okresní úřad, jinak se nemohl uskutečnit. Obě strany obchodu musely doložit, že prodej se neděje ze spekulativních důvodů a že nikdo z účastníků není židovského původu. Ke každé žádosti se vyjadřovala i příslušná četnická stanice nebo policejní ředitelství. V některých případech okresní úřad skutečně prodej zakázal. Tento zavedený systém Němci po březnu 1939 už jen dovedli k dokonalosti.

V této zjitřelé atmosféře se v dubnu 1938 obrátil na hostivické zastupitelstvo František Alois Popper se žádostí o udělení domovského práva pro sebe, svou ženu a syna. Domovské právo upravené v té době ještě rakouským říšským zákonem z roku 1863 býval velmi významný právní nástroj a domovský list měl stejnou důležitost jako třeba křestní list. V domovské obci mohl každý pobývat bez omezení, zatímco ze všech ostatních obcí ho mohli vykázat, pokud páchal nepřístojnosti – v krajním případě mohl být hnán postrkem do své domovské obce. Mnohem podstatnější však bylo na domovské právo vázané chudinské zabezpečení. Pokud se někdo dostal do nouze a neměl soukromé pojištění, o nejnutnější pomoc se mu postarala domovská obec. Domovské právo získávaly děti podle domovského práva jejich otce v době svého narození a ženy po sňatku podle svého manžela – mohly tak získat domovskou obec, ve které nikdy v životě nebyly… Domovské právo dále vznikalo definitivním jmenováním do veřejné funkce státního úředníka, duchovního nebo učitele. Poslední možností, o kterou se zde jedná, bylo nabytí domovského práva výslovným přijetím ve svazek domovský usnesením zastupitelstva. Za 1. republiky se takové žádosti projednávaly na více zasedáních obecního zastupitelstva, většinou s doporučením dosavadní domovské obce.

Ilustrační obrázek – domovský list z doby 2. světové války

František Alois Popper byl židovského původu a měl dříve domovské právo v Hostivici, odkud pocházel jeho rod. K jeho příbuzným možná patřili i Judita Popperová se syny Josefem a Filipem a dcerami Ester a Evou, které uvádí v Hostivici soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793. F. A. Popper se stal statkářem v Bezděkově u Trnovanech v tehdejším žateckém okrese a získal zde domovské právo. Zřejmě v obavách ze sílícího německého antisemitismu se chtěl vrátit z pohraničí do své dřívější domovské obce. Hostivické obci nabídl za udělení domovského práva příspěvek 5 000 korun.

K žádosti se vyjádřil žatecký okresní úřad. V září 1938 sdělil, že F. A. Popper je ženatý a stará se o studujícího syna, vlastní dům a hospodářství s 93 ha pozemků (tolik neměl žádný hostivický sedlák!) a v ohledu politické spolehlivosti a zachovalosti nebylo zjištěno závad.

Hostivické obecní zastupitelstvo o žádosti jednalo 6. října 1938, už za zcela změněné politické situace po Mnichovu. V diskusi zazněl i návrh, aby žádost nebyla schválena, protože žadatel je Žid a v nynější době potřebuje republika jen vlastence. Nakonec však zastupitelstvo poměrem hlasů 15 pro a 8 proti domovské právo přislíbilo.

Proti usnesení podali zástupci republikánské a zemědělské (=agrární) strany, živnostenské strany, lidové strany a strany národního sjednocení protest k okresnímu úřadu, ve kterém žádali, aby vzhledem na stávající neutěšené a nejisté hospodářské a politické poměry a se zřetelem na úřední opatření proti nežádoucímu přistěhovalectví bylo udělení domovského práva zrušeno.

Okresní úřad dospěl 22. listopadu 1938 k závěru, že odtržením pohraničí pozbyl F. A. Popper 29. září 1938 československého státního občanství. Protože domovského práva mohli nabývat jen českoslovenští státní příslušníci, překročilo zastupitelstvo rozsah zákonné působnosti a okresní úřad jeho usnesení zrušil jako zmatečné. Rozhodnutí jako by naznačovalo, že všichni uprchlíci ze zabraného pohraničí, z nichž někteří se usadili i v Hostivici, vlastně neměli mít možnost požívat nadále v Československu plná občanská práva…

Nevím, jaké byly další životní osudy Popperovy rodiny, spis věnovaný sporu o domovské právo se o nich nezmiňuje. Těžko dnes odhadnout, jestli by se nějak změnily, kdyby zasedání proběhlo o několik dnů dříve nebo kdyby výsledek hlasování nikdo nezpochybnil. I když je jasné, že v té době si nikdo neuměl představit hrůzy přicházející 2. světové války, přesto je dobré si občas uvědomit, že v historii každého společenství existují rozhodnutí, na která nemůžeme být příliš hrdí.

Tento článek vznikl s využitím archiválií uložených ve Státním oblastním archivu v Praze – Státním okresním archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, karton 111, sign. 3-H/846 a publikace Národního archivu Soupis židovských rodin v Čechách z roku 1793, část V. – kraj Čáslavský, Klatovský a Rakovnický.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 11. část