SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 112. část
|
Stalo se před 330 lety: (HM 6/2018) V roce 1688, před 330 lety, si pět
sester Františka Adama hraběte ze Žďáru rozdělilo bývalé panství Kladno a
Červený Újezd. Dílčí cedule sestavené při tomto dělení jsou
jedinečným dokladem o podobě a stavu Hostivice a okolí na konci 17.
století. Navíc můžeme popis srovnávat s urbářem z roku 1662, a pozorovat
tak postup obnovy zdejšího kraje po třicetileté válce. V roce 1670 zemřel František Adam Eusebius
hrabě ze Žďáru, majitel kladenského a červenoújezdeckého
panství, k němuž patřily i všechny vsi tvořící nynější Hostivici.
Nezanechal po sobě potomky, ale obsáhlou závěť, jejíž naplnění nebylo
jednoduché – a nešlo vůbec o požadavek, aby za něj bylo slouženo dva tisíce
mší či o štědré odkazy církevním institucím a hodnostářům. Většinu majetku
totiž odkázal vzdálenému příbuznému žijícímu v Sasku, který měl
přestoupit na katolickou víru. Umírající věděl, že jeho pěti sestrám se závěť
nelíbí, proto v dodatku zvaném Codicill, který
za něj těsně před smrtí sepsal a podepsal jeho lékař Jakub Dobřenský, zvýšil peněžitou částku určenou dvěma ze
sester, které ho v době nemoci navštívily, ale veškerý odkaz všem
sestrám podmínil tím, že nezpochybní jeho závěť včetně dodatku. Přesto po
Františkově smrti došlo ke sporům o dědictví a kladenské a červenoújezdecké panství spravovali ze Smečna Martinicové,
příbuzní Františkovy matky. Teprve v roce 1687 se Martinicové vyrovnali
jak se saskými Žďárskými, tak se sestrami zemřelého, které převzaly panství
Kladno a Červený Újezd jako nedílný majetek. Protože sestry hraběnky ze Žďáru žily daleko od zděděných panství
(například Anna Kateřina hraběnka z Magnis až v jihomoravské Strážnici) a společné
spravování majetku bylo problematické, dohodly se sestry na jeho rozdělení. V listopadu
1688, před 330 lety, nechala nejstarší sestra Polyxena Ludmila hraběnka Šternberková majetek ocenit
a rozdělila ho na pět podobně velkých dílů. Dílčí cedule popisující
jednotlivé díly pak putovaly od nejmladší k nejstarší sestře a každá si
vybrala jeden díl, který si nechala zapsat jako svůj majetek do desek
zemských. Je zajímavé, že na nejstarší Polyxenu Ludmilu zbyl nejhodnotnější
druhý díl (Dobrá), snad proto, že držitelé cennějších dílů museli doplatit
ostatním rozdíl v ceně. Dílčí cedule doprovází
23 artikulů a výminek, které popisují postup dělení. Pokud by se našel
majetek nepopsaný dílčími cedulemi, měly se o něj sestry podělit. Stejně tak
měly společně zaplatit případné dluhy, o nichž se při sepisování dílčích
cedulí nevědělo. Poddaní měli zůstat na statku, na němž hospodařili, i kdyby
snad pocházeli z jiné vesnice, která připadla k jinému dílu. Pokud
měl někdo pohledávky na rodném statku v jiném dílu, zůstaly mu zachovány
a nadále dostával své splátky. Sestry se zavázaly při společném výjezdu jich
samých nebo jimi pověřených lidí obnovit meze a vyznačit hranice
panství. Po rozdělení se nikomu nemělo bránit v průchodu či průjezdu po
pozemcích, pokud je užíval i dříve. Totéž se týkalo průhonů a pastvy
dobytka. Voda v potocích a strouhách se měla nechat téci jako doposud.
Výnos z ryb měl být rozdělen až po výlovu na jaře 1689. Čeledíni měli
zůstat ve službě do svatého Martina. (K tomuto dni bylo možné změnit službu,
ale služebníci u dvora měli sloužit na původním místě až do Vánoc, kdy se
platily naturálie.) Pro vrchnost byl významným příjmem výnos z pivovaru.
Protože se na děleném panství nacházely jen dva pivovary (v Kladně a v Jenči),
bylo podrobně popsáno, jak se budou majitelé ostatních dílů podílet na
nákladech i výnosech z těchto pivovarů do doby, než si zřídí vlastní
pivovar. Řešilo se rovněž placení dávky z piva, protože neodvedení dávky
mohlo vést až k zapečetění pivovaru ze strany státu. První
díl, který tvořilo
městečko Kladno a vsi Kročehlavy, Újezdec, Dubí, Olšany, Saky, Hnidousy, Motyčín, Žižice a Cvrčovice,
převzala Marie Maxmiliána Eva baronka
Hýzrlová z Chodů. K dílu patřily zámek,
pivovar, vinopalna, kovárna, bažantnice a chmelnice v Kladně, poplužní
dvory Kladno, Kročehlavy, Hnidousy, ovčíny v
Kročehlavech a Hnidousích, panské mlýny u Hnidous, u Žižic a u Saků, lom zdícího kamene u Kladna a
u Hnidous, rybníky výtažní na 115 kop ryb, pusté na
111 kop ryb, 6 344 provazců lesů, 1 210 provazců hájů a kolatura (podací
právo) k farnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie na Kladně s farním domem
a školou a ke kapli sv. Floriána na Kladně se špitálem pro šest chudých. Polyxena Ludmila hraběnka ze Šternberka se ujala druhého
dílu s vesnicemi Hořejší Dobrá, Dolejší Dobrá, Družec,
Doksy, Pozdeň, Kroučová, Pohořice, Podol, Hořejší
Přítočno a Kamenice, poplužními dvory Hořejší Dobrá, Pozdeň (pustý), Pohořice a Hořejší Přítočno, s chmelnicí u Pozdně, ovčíny
v Hořejší Dobré a Hořejším Přítočnu (pustým), panskými mlýny u Dolejší
Dobré a u Pozdně, pilou při mlýně u Dolejší Dobré, lomem kamene štukového u
Doks, kamene mlýnského u Doks, kamene vápenného u Hořejší Dobré a kamene
zdícího u Pohořic, cihelnou u Hořejší Dobré,
rybníky kaprovými na 180 kop ryb a pustými na 20 kop ryb, výtažními na 290
kop ryb, pustými na 140 kop ryb, 6 049 provazci lesů, 1 315 provazci hájů a
kolaturou k filiálnímu kostelu sv. Markéty v Kroučové. Třetí
díl připadl Terezii Eleonoře hraběnce z Ugarte. Tvořily ho vsi
Červený Újezd, Svárov, Rymáň, Libečov, Dolní Ptice,
Nenačovice, Kyšice, Dolní Přítočno, krčma v Podkozí a krčma v Hájku,
zámek Červený Újezd a tvrz Kyšice (oboje přestavěno na sýpky), poplužní dvory
Červený Újezd a Kyšice, ovčín v Červeném Újezdě, panské mlýny u Kyšic
Čertovský a Starý Kyšický (pustý), domek v Unhošti, železné hutě
nad mlýnem Jiříka Kalouse pusté, ale s dostatkem bohaté rudy, rybníky kaprové
na 220 kop ryb, výtažní na 150 kop ryb, pusté na 30 kop ryb, 4 638 provazců
lesů, 689 provazců hájů, kolatura ke kostelu sv. Lukáše ve Svárově a patronátní
právo ke klášteru v Hájku. K tomuto klášteru odváděl první díl
1 200 zlatých ročně a druhý díl 600 zlatých ročně. Čtvrtý
díl držený Annou Kateřinou hraběnkou z Magnis
se nazýval podle Litovic. Náležely k němu vsi Litovice,
Jeneč, Jeneček, Břve, Sobín, Hřebeč a Stehelčeves a dvůr v Horních
Pticích, tvrz Litovice (přestavěná na sýpku) a tvrz Jeneč (pustá), poplužní
dvory Litovice, Břve a Jeneč, pivovar v Jenči, vinopalna v Jenči, chmelnice
u Litovic, ovčín ve Břvích a v Jenči, panské mlýny u Litovic a u Hřebče,
lom zdícího kamene u Jenče, rybníky kaprové na 440 kop ryb, pusté na 60 kop
ryb, výtažní na 38 kop ryb, pusté na 180 kop ryb, 2 338 provazců lesů a 292
provazců hájů. Poslední, pátý díl, získal svůj název podle
Tachlovic a později dal jméno nově utvořenému tachlovickému panství, které
vzniklo v 18. století spojením druhého až pátého dílu a několika dalších
vsí. Při dělení připadl Johanně Eusebii Barboře hraběnce z Caretto-Millesima.
Díl zahrnoval vsi Tachlovice, Nučice, Jinočany, Zličín, Řepy a
Hostivice a krčmu na Bílé Hoře, tvrz Tachlovice, poplužní dvory Tachlovice,
Hostivice a Nučice, mýto v Hostivici na rakovnické silnici (to zde
v roce 1662 ještě nebylo), ovčíny v Tachlovicích a v Hostivici, panské
mlýny u Tachlovic, lom zdícího kamene u Hostivice a kamene vápenného u
Tachlovic, cihelna u Tachlovic, rybníky kaprové na 70 kop ryb, pusté na 50
kop ryb, výtažní na 330 kop ryb, pusté na 125 kop ryb, 1 992 provazců
lesů, 779 provazců hájů a kolatury ke kostelu sv. Jakuba v Tachlovicích s
farou, školou a poustevnickou chalupou, ke kostelu sv. Jakuba v Hostivici, s
pustou farou a školou a k nově vystavěnému filiálnímu kostelu sv. Martina na
Bílé Hoře se špitálem pro šest chudých. V dílčích
cedulích jsou zapsány pravidelné peněžní a naturální platby a robotní
povinnosti jednotlivých poddaných. Ukazuje se, že zatížení poddaných (naturálie
a roboty přepočteny na peníze) v jednotlivých vsích bylo nevyrovnané. Hostivice,
Litovice, Břve a Jeneček patřily někam do středu zatížení. Nejméně, 2 kopy na
usedlost, se odvádělo v Tachlovicích a Nenačovicích, naproti tomu na
jeden statek v Jinočanech připadaly povinnosti za 14 kop a ve Zličíně za
11 kop ročně. Podrobné rozpisy
ukazují i obvyklou spotřebu piva v jednotlivých hospodách. Hostivická
hospoda Pavla Svobody držela prvenství – spotřebovalo se v ní nejvíce
piva na celém panství, 100 sudů ročně (objem sudu bohužel není znám). I v Kladně
se spotřebovalo jen 90 sudů na hospodu, na rozdíl od Hostivice
zde však byly hospody dvě. A takto vypadala spotřeba piva v nejbližším
okolí: Litovice 65, Břve 25, Jeneč 90, Sobín 60, Zličín 20, Řepy 40 a panská
hospoda na Bílé Hoře 80 sudů. Pálenka se přidělovala hospodám podle spotřeby
piva. Srovnáním stavu
v letech 1662 a 1688 zjišťujeme, že se stav našich obcí významně
zlepšil. Ubylo pustých statků a také panský majetek byl z velké
části opraven. V Hostivici se osm osazených a devět pustých usedlostí
proměnilo na 13 osazených a tři pusté, v Litovicích byly nově
osazeny čtyři pusté usedlosti a všech devět tak mělo svého hospodáře,
v Jenečku tvořeném třemi statky se obnovil třetí z nich a na Břvích
byly osazené všechny tři statky již v roce 1662. V Litovicích byla
opravena tvrz (přestavěna na sýpku), dvůr i mlýn. V Hostivici byl
obnoven kostel, panský dvůr i ovčín. Zmiňovaný ovčín nejspíše již tehdy stál
na místě, na němž ho známe z pozdější doby. Ve druhé polovině 19.
století byl změněn na kravín a nyní v něm sídlí firma Prex. Část tohoto objektu bude zřejmě starší než zámek a
mnoho dalších budov v Hostivici. Článek vychází ze zápisů v deskách zemských,
které jsou uloženy v Národním archivu a koncem loňského roku byly
zveřejněny v digitalizované podobě. Přepis zápisů týkajících se
Hostivice je zveřejněn na webu Hostivické historie v řadě B Pramenů k hostivické historii. Závěť Františka
Adama Eusebia hraběte ze Žďáru je zapsána
v kvaternu DZV 264, dílčí cedule popisující dělené panství se nacházejí
v kvaternech DZV 77 a DZV 78. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 112. část