SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 114. část
|
Stalo se před 170 lety: (HM 9/2018) V květnu 1848, před 170 lety,
doputovala Národnímu výboru tato petice, k níž se připojili i sedláci
z Litovic: Slavní výborové země české! S vroucí vděčností obracujeme se k Vám, zástupcové naši!
Vy jste nám otevřeli bránu k nejdražším pokladům: k svobodě a
osvětě. Hubili nás úředníci, samovolně vládnoucí; hubili nás robotou a jinými
neslušnými povinnostmi, platili jsme daně jako páni, ačkoliv je tito sami
vypisovali; Němci nás hubili svým jazykem, který nám cpali do škol a úřadů,
až se srdce v těle obracovalo; panstvo a úřednictvo zapřelo
svou staroslavnou národnost, vyměnili slavný jazyk český za cizou němčinu a kydali nestydatě hanobení na milý náš
jazyk, že jsme litovali a zlostí trnuli. To všechno jste Vy, slovutní výborové, změnili. Stojíme teď všickni rovným právem před zákonem, robota a jiné závazky
se zrušují, český náš jazyk se zvelebuje. Nastanou teď staré, šťastné a
slavné časy, obchod a průmysl se zvelebí neb dobré školy a knihy osvítí a
vzdělají nás, jméno naše bude zase slavné a my budeme šťastni v naší
krásné vlasti. Za to Vám vroucně a srdečně děkujeme! – Nemohli jsme, bohužel! doposavád jako Vy pro blaho našeho národu oučinkovati, víme, že musíme být trpělivi,
a to, čeho bychme se rádi mžikem zprostili, ještě
dále snášeti, až to náš obecní sněm rozhodne. Však to Vám aspoň slibujeme, že jsme ku
každé oběti pro naše svobody připraveni i krev svou pro ni, bude-li toho
zapotřebí, procedíme. Chceme, aby naše děti a vnukové z našeho namáhání
něco měli. Proto státi budeme jeden za všecky a všickni
za jednoho, upřeným zrakem ku Praze hledíce a vždy ji úsilně podporujíce. Přijměte upřímná naše slova jakožto oběť vděčnosti, kterou skutkem
osvědčiti vždy hotovi jsme. V Chrášťanech
dne 1ho května 1848. Rakovnický kraj, panství Chrašťan: František
Srb, soused chrašťanský, Antonín Holovský, František Horák jménem obce Chrašťanské. Václav Štětka, rychtář malopřílepský,
František Bartoš, soused, Jan Špaček, soused, jménem obce Malo
Přílepské. Frantz Janoušek, rychtář železenský, Josef Krinward (?),
soused, Jan Bartoš, soused, jménem obce Železenské. Josef Holeček, rychtář dušnický,
Franc Janoušek, soused, Vencl Hustoles, soused,
jménem obce Dušnické. [Nyní část Rudné.] Jan Šuran, rychtář, Matěj Martínek, soused,
Jan Špaček, soused, jménem obce Vořeské. [Ořech.] Jan Holeček, rychtář třeboňský, Jiří
Pavelka, končel, Jan Stříbrný, soused, panství
Břevnovský, jménem obce Třeboňské. [Nyní Praha-Třebonice.] Franz Holovský, rychtář
vokovský, Václav Hladík, soused, Alois Burka,
jménem obce Vokovské. [Nyní Praha-Vokovice.] Rakovnický kraj, panství Horoměřic: Franc
Hašek, rychtář obce, František Kučera, Jan Jirotka, soused, František Kalous,
soused, jménem obce Ouhonické. Jan Pokorný, rychtář, Václav Chalupa, končel, Jan Čermák, soused, jménem obce Chajenské. [Chýně.] Josef Šebek, rychtář, Tomáš Šícha, soused,
František Kubr, soused, jménem obce Kněžívky. [Nyní část Tuchoměřic.] František Pokorný, rychtář, Johan Novák, končel, Anton Pomajzl, soused,
panství Tachlovské, jménem obce Dolno
Ptické. Franc Wolf, rychtář, Kokrda
Antonín, soused, Josef Humpl, soused, jménem obce Drahelcké. [Drahelčice.] Jan Patzak,
rychtář, Josef Halada, soused, Jan Zvoníček, soused, jménem obce Tachlovské. Jakub Arnolt,
rychtář, Josef Špaček, soused, Jiří Koutný, soused, jménem obce Nučický. Jiří Blažek, rychtář, Matěj Kokrda, soused, Johan Stehlík, soused, jménem obce
Hořelický. [Nyní část Rudné.] Josef Najman, soused, Jan Náprstek, soused,
jménem obce Sobínské. Josef Holovský,
soused, Antonín Havlůj, soused, Antonín Fatka, soused, jménem obce Zleyčké. [Nyní Praha-Zličín.] Josef Pachman, rychtář ounětický,
panství Chrašťan. Franc Řehák, soused, Matěj Král, soused,
Josef Dvořák, soused. Anton Polák, rychtář, František Budský (?),
Johan Dobrý, soused, panství Chrašťan, jménem obce Ouholičké. Vencl Ženíšek, rychtář ouholský
jménem celé obce. Franz Kmoch, rychtář, jménem obce Přílepský. Martin Joska (?), soused, Josef Ženíšek,
soused. Josef Regenerml
(?), soused, Tomáš Konrat (?), soused, Josef
Ryšánek, soused, jménem obce Turské, panství křižovnického. Josef Kalous, soused od Černýho
Vola, panství Chrášťany. Václav Vlček, soused, Frantz
Špaček, soused, Jan Novotný, soused, obec Litovská. Josef Náprstek, soused, jménem obce Řepy. Revoluční rok 1848 ukončil poměrně dlouhé klidné období trvající od
roku 1815, kdy Vídeňský kongres nastavil evropské politické poměry po
napoleonských válkách. Revoluce prošla mnoha evropskými zeměmi a nevyhnula se
ani rakouskému císařství. Již v únoru 1848 byl vyhlášen válečný stav
v Lombardsko-benátském království, které vzniklo v severní Itálii
rozhodnutím Vídeňského kongresu jako součást rakouského císařství a kde se
nespokojenost s politickými poměry projevila nejdříve, protože Rakousko
bránilo snahám o sjednocení Itálie. V březnu 1848 pak vypuklo povstání
ve Vídni a v Uhrách. Tato situace donutila rakouského císaře Ferdinanda
I. (jako český král byl Ferdinand V.) propustit předsedu vlády Klemense
Metternicha (klíčovou osobu Vídeňského kongresu), zrušit cenzuru a slíbit
vydání ústavy. K 1. březnu 1849 měla být zrušena robota za výkup. Ústavu
císař vydal v dubnu 1848, vídeňští liberálové s ní však nebyli
spokojeni a ve Vídni vypuklo další povstání, před nímž Ferdinand odjel do
Innsbrucku. V Praze povstali občané v červnu 1848 po vojenské
provokaci, povstání však potlačil rakouský polní maršál Alfred Windischgrätz.
Na přelomu června a července 1848 se konaly volby do ústavodárného sněmu,
který 7. září 1848 zrušil poddanství (tím byl uspíšen původní termín
vyhlášený císařem). Zrušení poddanství byl nejvýraznější dlouhodobý úspěch
revolučního roku 1848. V říjnu 1848 se ústavodárný sněm kvůli nepokojům
ve Vídni přesunul do Kroměříže. Windischgrätz následně potlačil povstání ve
Vídni a obsadil i Budapešť. V prosinci 1848 nahradil císaře Ferdinanda
I. jeho synovec František Josef I., který v březnu 1849 rozpustil sněm a
vydal vlastní ústavu, platnou do roku 1851. Následovalo období tzv. Bachova
absolutismu a politické poměry se opět uvolnily až v 60. letech 19.
století. V Praze ve Svatováclavských lázních byl 11. března 1848 založen
Svatováclavský výbor, který se stal vůdčí silou českého politického hnutí. Na
základě dvou petic tohoto výboru vydal císař 8. dubna 1848 kabinetní list, v němž stanovil zásady voleb do
českého zemského sněmu a schválil jazykovou rovnoprávnost češtiny a němčiny. Tento
vývoj však nevyhovoval českým Němcům, kteří se začali přiklánět
k velkoněmecké myšlence. Ve Frankfurtu se měl konat sněm Německého spolku,
protože však bylo zřejmé, že účastníci prosazují myšlenku Velkého Německa,
Češi účast odmítli. Dne 10. dubna 1848 se Svatováclavský výbor rozšířil
na sto členů a byl přejmenován na Národní výbor. Po potlačeném červnovém
pražském povstání byl Národní výbor 26. června 1848 rozpuštěn. Úkolem Národního výboru bylo vykonat přípravné práce pro zemský sněm
a pečovat o zachování klidu, pořádku a svornosti. Národní výbor tak byl
v zásadě poradním orgánem. Získal si však důvěru obyvatel a
v krátkém období od poloviny dubna do poloviny června 1848 k němu
došlo několik set petic z venkovských obcí. Podepsalo je asi 7 000
osob z 1 200 různých obcí. Petice někdy pouze vyjadřovaly podporu
Národnímu výboru, ale častěji požadovaly řešit narůstající robotní a další
poddanské povinnosti či jiné nespravedlnosti ze strany vrchnosti, časté jsou
i různé požadavky domkářů a podruhů, tedy chudších osob z venkova, většinou
namířené proti sedlákům. Z blízkého okolí Hostivice si na postup vrchnosti stěžovaly
například obce z panství Tuchoměřice a Středokluky (patřilo Studijnímu
fondu), kde šlo o rozdělení obecní pastviny či zadržované platby za zabrané
pozemky apod. V okolí Prahy najdeme řadu petic z bývalého
Kouřimského kraje proti lichtenštejnské vrchnosti. Petice z Chrášťan, k níž se připojili sedláci
z Litovic, patří k těm, které pouze vyjadřovaly podporu Národnímu
výboru. Na rozdíl od jiných vsí mezi petenty chybí litovický rychtář Josef
Vlček. Kromě sedláků z Litovic petici podepsali rovněž v Chýni,
v Sobíně, ve Zličíně či v Řepích. Obyvatelé Hostivice, Břví,
Jenečka, ale i třeba Jenče se nezapojili. I jiné prameny ukazují, že sedláci
z Litovic byli ze vsí tvořících nynější Hostivici ve 40. až 60. letech
19. století politicky nejaktivnější. Snad s tím nějak souvisí i to, že
v Litovicích v 60. letech nejvíce sedláků ve srovnání s okolím
zbankrotovalo a jejich majetek skoupil právě c. k. velkostatek. Další
události jsou popsány v knize Litovice vydané v roce 2016, petice
představená v tomto článku však v době sestavování knihy nebyla
autorům známa a dokresluje tehdejší situaci. Text petice je převzat z edice publikované
v knize ROUBÍK, František (1954): Petice venkovského lidu z Čech
k Národnímu výboru z roku 1848, Praha: Nakladatelství ČSAV,
str. 46–47. Podle této knihy byl zpracován rovněž komentář
k Národnímu výboru a došlým peticím. Popis událostí roku 1848 vychází
z různých přehledů českých dějin. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 114. část