SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 115. část

(Ne)stalo se před 90 lety:
Založení hostivické obecní knihovny

(HM 11/2018)

V zápisu do městské kroniky za rok 1978 připomněl tehdejší kronikář Miloš Šrámek 50. výročí založení obecní knihovny v Hostivici. Letos by tedy měla hostivická městská knihovna slavit 90. výročí svého založení. Z podrobného studia archivních materiálů však vyplývá, že knihovna byla založena již během roku 1920 a za dva roky tak budeme připomínat rovnou její stoleté výročí.

Miloše Šrámka v roce 1978 nepochybně zmátl zápis na straně 103 nejstarší Pamětní knihy obce Hostivice, vedené od roku 1924: „Usnesením obecní rady ze dne 28. prosince 1928 byl jsem já, František Koula, inspektor státní dráhy ve výslužbě a bývalý přednosta stanice buštěhradské dráhy v sousedních obcích „Řepy a Jeneč“, jmenován knihovníkem a kronikářem obce Hostivice. Rodák zdejší nejsem, studoval a maturoval v Slaném. Jsem kronikářem druhým. Prvním byl obecní tajemník Jaroslav Najman. Činnosti své ujal jsem se dne 1. ledna 1929. Obec Hostivici znám jako soused 20 let.“ Protože jde o první zápis o knihovně v obecní kronice (i když dále je zmíněno, že knihovna měla vzniknout v roce 1921), považoval Šrámek tuto zprávu za doklad o vzniku knihovny a kromě zprávy do městské kroniky o tomto výročí napsal rovněž do odborného časopisu Čtenář. Podívejme se tedy na to, jak obecní knihovna skutečně vznikala.

Počátky hostivické obecní knihovny jsou spojeny s místními spolky, které zřídily své spolkové knihovny a později je darovaly obci. Byly to zejména Čtenářsko-podporující spolek „Hostivít“ pro Hostivici a okolí, Tělocvičná jednota „Sokol“ v Hostivici, Odbočka Zemské jednoty zřízenců drah v království Českém v Hostivici (po roce 1918 přejmenovaná na Odbočku Jednoty zaměstnanců československých drah v Hostivici) a Sbor dobrovolných hasičů v Hostivici.

Nejstarší spolek Hostivít založený v roce 1889 zřídil svou knihovnu již v prvním roce svého působení, prvními knihovníky byli Antonín Tůma a Josef Pelc. Knihy si mohli půjčovat pouze členové spolku, a to bezplatně, povinni byli pouze nahradit případné poškození či ztrátu. Knihovní řád si Hostivít schválil v roce 1891, když byli knihovníky Antonín Arnold a Josef Kodejš. V roce 1893 bylo pořízeno knihovní razítko, jehož otisk se však zatím nepodařilo nikde najít. V prvních čtyřech letech působení spolku získal Hostivít knihy darem od 17 osob (nejvíce knih darovali hospodyně na hostivické faře Marie Křikavová a hostivický kovářský mistr Antonín Ibl). Další knihy a časopisy byly zakoupeny ze spolkového jmění, například v roce 1893 Česko-moravská kronika za 138 zlatých, což odpovídalo několikaměsíčnímu platu. Skříň pro knihovnu byla koupena v roce 1899 za 28 zlatých. Nákup knih byl financován i ze zábav a divadelních představení pořádaných spolkem, například divadelní představení Měšťan a šlechtic s taneční zábavou konané 9. dubna 1899 vyneslo pro spolkovou knihovnu částku 9 zlatých 33 krejcarů.

Také knihovna Sokola vznikla zanedlouho po založení jednoty. V roce 1893, rok po vzniku hostivického Sokola, zapsal kronikář: „V čase tomto pomýšleno na založení spolkové knihovny. Knihovníkem stanoven byl bratr Karel Mejtský. Knihy byly pak darovány bratry, z nichž jmenovati sluší: bratr Lad. Novotný daroval 104 svazků, Jugl Antonín 21 svazků, Šprunk Antonín 21 svazků, Karel Mejtský 2 svazky a Jos. David 2 svazky. Tím dán počátek knihovně Sokola.“ V Sokole volila valná hromada každoročně výbor, který ze svého středu zvolil kromě jednatele či pokladníka také knihovníka. Mejtský se brzy odstěhoval a až do roku 1908 zastával tuto funkci hodinář Antonín Jugl, který rok poté vystoupil z jednoty, protože jeho členství v Sokole vadilo sociálním demokratům, k nimž měl blízko. Dalšími dlouhodobějšími knihovníky byli truhlář Rudolf Mach, krejčí Karel Houška a Jan Kohoutek. Knihovnu mohli využívat zpočátku jen členové, ale v roce 1899 se Sokol dohodl s hostivickou odbočkou Národní jednoty severočeské, že sokolskou knihovnu mohou využívat také její členové, a odbočka se za to zavázala platit Sokolu každoročně příspěvek na zakoupení nových knih. Od roku 1902 si knihy ze sokolské knihovny mohli půjčovat rovněž železniční zřízenci (tedy členové jednoty zřízenců drah), a to za roční poplatek 10 korun. V prosinci 1908 schválil správní výbor nový knihovní řád, který byl vlepen do každé knihy. V roce 1919 měla sokolská knihovna 924 svazků zábavných a poučných knih. Padesát čtenářů si během roku půjčilo 378 svazků knih.

O spolkových knihovnách ostatních spolků nemáme podrobnější informace.

Československá republika nově vzniklá v říjnu 1918 si uvědomovala důležitost vzdělávání obyvatel a šíření osvěty v novém, republikánském duchu. Proto byl již v roce 1919 přijat zákon č. 430/1919 Sb., o veřejných knihovnách obecních, a k němu vládní nařízení č. 607/1919 Sb., pozměněné vládním nařízením č. 212/1921 Sb. Obce byly povinny zřídit do roka obecní knihovny a přispívat na jejich provoz částkou nejméně 50 haléřů na každého obyvatele.

Na hostivické radnici se o novém zákoně jednalo již 19. srpna 1919. V zápise ze schůze obecní rady toho dne bylo uvedeno: „Obč. starosta podává stručný výtah zákona a poukazuje, že obec zdejší jest povinna do roka veřejnou knihovnu a čítárnu zříditi. Žádá za zavedení rozpravy o předmětu, jakož i provedení dalších opatření. Po provedeném rozhovoru usneseno vyzvati spolky i jednotlivce s poukazem na zákon a jež knihovny mají, jaké stanovisko by zaujali buď pro darování, neb zapůjčení knih, a aby do měsíce podali své zprávy. Zde mají knihovny: Hostivít, Sokol, Železniční zřízenci, Hasiči, knihovna na faře a sl. Vágnerová.“ Přehlédnout nemůžeme ani zápis k této záležitosti z další schůze konané 2. září 1919: „Přípisy spolkům o zaujetí stanoviska k obecním knihovnám byly rozeslány, vyřízení žádného od stran však nedošlo. Obč. Eiman k tomu podotýká, že u Hostivítu v té věci jest již zásadní rozhodnutí z let dřívějších, které však nutno v zápisníku vyhledati. Občan Čermák poukazuje, že přípis neobdržel spolek katolických žen a mužů, jež také mají knihovnu. Obč. starosta žádá za prominutí nedopatření, poněvač nevěděl, že spolek knihovnu má, a že se tak stane dodatečně.“

První se rozhodl věnovat svou spolkovou knihovnu obci spolek Hostivít. Ve spolkové pamětní knize tento krok není vůbec zaznamenán a zápisy ze spolkových schůzí z té doby se nezachovaly. Musíme proto vycházet ze zápisu ze schůze obecní rady konané 23. února 1920: „Občan Eiman oznamuje, že valná hromada spolku Hostivít se usnesla svoji knihovnu věnovati knihovně obecní i se skříní. Knihy dává obci zdarma, toliko žádá zaplacení skříně obnosem, za jaký byla pořízena. Cenu této skříně není možno přesně ještě stanoviti, poněvač není přístupu ku skříni, v níž jsou záznamy z té doby, ale více nebude státi než asi 100 K. Knihovna se dává obci též s podmínkou, že všichni členové spolku na průkaz legitimace mají právo na výpůjčku, když prohlásí, že se podřizují obecnímu knihovnímu řádu. Konečně žádá, by knihovna co nejdříve odebrána, aby si mohl spolek řádně umístiti jiné své skříně, k nimž teď nemá přístupu. Obč. Chlupatý k tomu podotýká, že ku převzetí musí být určena knihovní rada s knihovníkem, kteří by knihovnu převzali a za tuto též ručili. Obč. starosta praví, že i sbor hasičů chce svoji knihovnu věnovati a že jest tedy nutno, by zde již někdo byl, kdo má tyto převzíti. Usneseno, by obecní zastupitelstvo provedlo volbu knihovní rady a tato co možno nejdříve ustanovena byla.“

Knihovní rada byla zřízena na schůzi obecního zastupitelstva 28. února 1920. Zastupitelstvo zvolilo pana Slámu a Bohumila Černého, třetím členem byl podle zákona jednatel osvětové komise a čtvrtého člena měli jmenovaní kooptovat z řad čtenářů. Přesto otevření obecní knihovny neproběhlo nijak rychle. V zápise ze schůze obecní rady 18. května 1920 je uvedeno: „Obč. Eiman jménem spolku Hostivít žádá, aby obec již konečně převzala knihovnu, jelikož spolek potřebuje místa pro jiné skříně. Obč. starosta praví, že vyzve knihovní výbor, by knihovnu co nejdříve odebral.“

Na schůzi obecního zastupitelstva 27. listopadu 1920 podal pan Sláma zprávu za knihovní radu: „Knihovní rada jest ustavena následovně: předseda Sláma, pokladník Vojtěch Novák, zapisovatel Josef Horák a knihovníkem jmenován Najman. Knihovna jest seřízena a se zapůjčováním knih se započne 1. prosince. Jest však nutno, aby obecní zastupitelstvo schválilo ustanovení pokladníka a aby též schválilo knihovní řád, kterýž se předčítá.“ Proč není mezi členy rady uveden zvolený pan Černý, nevím. Budeme-li však věřit, že byl oznámený termín otevření dodržen, hostivická obecní knihovna funguje od 1. prosince 1920.

Kdy obec převzala knihovnu od hasičů a od jednoty železničních zaměstnanců, nelze z dostupných pramenů zjistit. Ze zprávy knihovní rady za rok 1922 víme, že v té době se v knihovně nacházelo 846 svazků knih a uskutečnilo se 5 868 výpůjček. Práva bezplatných výpůjček pro své členy se Hostivít vzdal přípisem z 30. ledna 1934.

Hostivický Sokol si svou knihovnu ve 20. letech 20. století ponechal. Na valné hromadě v roce 1933 však knihovník Kohoutek uvedl, že po založení obecní knihovny se v Sokole nepůjčují skoro žádné knihy, a navrhl zábavnou knihovnu Sokola zrušit a ponechat pouze knihovnu vzdělávací a knihovnu cvičitelského sboru. Valná hromada tento návrh přijala, během roku byly knihy roztříděny a hostivická obecní knihovna jich dostala 253 a litovické obecní knihovně připadlo 152 knih.

O litovické obecní knihovně jsem se dosud nezmínil. V Litovicích totiž zastupitelstvo zřízení knihovny stále odkládalo. Ještě v březnu 1927 sděloval litovický starosta Okresní správě politické na Kladně, že Litovice nemají obecní knihovnu, ale funguje zde knihovna sboru dobrovolných hasičů. O rok později, v prosinci 1928, obecní úřad zasílal zprávu o stavu obecní knihovny, v níž bylo 157 zábavných svazků, 96 naučných knih, tři časopisy a 33 svazků pro mládež (z toho bylo půjčeno 48 svazků), a reklamoval, že nedostal od Masarykova lidovýchovného ústavu v Praze všechny objednané knihy. Zdálo by se tedy, že knihovna již byla zřízena. V březnu 1929 však okresní hejtman vytkl obci, že knihovnu dosud nemá a že na knihovní fond uložila mnohem méně peněz, než stanovil zákon. Až v lednu 1932, tedy 12 let po uplynutí lhůty stanovené zákonem, byl vedením knihovny pověřen Ludvík Pergl z Litovic, který se v srpnu 1932 stal také litovickým kronikářem. Z knihovního fondu, kde bylo nastřádáno asi 6 000 Kč, obec zakoupila 230 svazků zábavných i naučných knih a 31. ledna 1932 byla knihovna otevřena. Do konce roku vzrostl počet svazků na 300. Půjčovalo se jednou týdně, vždy ve středu odpoledne, za měsíční poplatek 50 haléřů. Během prvního roku si 61 čtenářů půjčilo 1 431 knih. Začátkem roku 1933 obec odkoupila spolkovou knihovnu Vzájemně se podporujícího spolku Svatopluk Čech v Dejvicích. V listopadu 1933 získala obecní knihovna další svazky od Tělocvičné jednoty Sokol Hostivice, jak už jsem uvedl výše.

Článek shrnuje první část příspěvku o historii hostivické městské knihovny, který byl přednesen na knihovnické konferenci LIB CON konané v Hostivici 2. listopadu 2018.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 115. část