SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 27. část

Stalo se před 100 lety:
Vydány instrukce pro konání služby policejní

(Hostivický měsíčník 4/2010)

Dne 21. února 1910 sestavilo litovické obecní představenstvo (nynější terminologií obecní rada) služební instrukce pro bezpečnostní konání v obcích zdejších. Obecní zastupitelstvo spojených obcí Litovice, Břve a Jeneček tato pravidla schválilo jednomyslně na své schůzi 13. března 1910, právě před 100 lety. Instrukci publikuji v plném znění, aby si každý mohl udělat představu, jak se policejní práce a pravomoci obecních strážníků vyvinuly za jedno století.

§ 1 Samostatné zakročení stráže.

Hlavní úkol policejní stráže záleží v tom, že spolupůsobí v zamezení přestoupení zákona. Tomuto svému úkolu vyhovuje:

1. pečlivým dozorem, po případě zadržením tuláků, žebráků a podobných toulavých individuí,

2. tím, že všem přípravám, které mohou vésti k přestoupení zákona, buď sama zabrání, a nebo o nich učiní oznámení představenému úřadu.

Jako základ pro každé policejní zakročení platí stávající zákony vůbec a zvláště zákony ze dne 27. října 1862 o ochraně osobní svobody a domácího práva. Při každém zatčení musí býti bezpodmínečně užito slov „ve jménu zákona“.

§ 2 Zakročení a zatčení při zločinech a přečinech trest. zák.

K provedení zatčení při zločinech a přečinech jest policejní stráž oprávněna:

1. na úřední rozkaz,

2. z vlastního podnětu, jedná-li se o zadržení pachatele, který: a) byl při činu přistižen, b) byl ihned po činu úředním oznámením a nebo veřejným míněním jako podezřelý označován, c) byl postižen se zbraní a nebo jinými předměty, které ze zločinu a nebo přečinu pocházejí a nebo na účastenství v něm ukazují, d) jestliže podle okolností případu jest se obávati, že by podezřelý mohl vyšetřování zmařiti nebo stížiti zničením stop a známek trestného činu, úmluvou se svými spoluviníky nebo jiným způsobem.

§ 3 Zakročení a zatčení při přestupcích trest. zákona.

Ohledně přestupků trestního zákona platí základní pravidla, že se nemá zpravidla přikročiti k zatčení, nýbrž stačí omeziti se pouze na zjištění správnosti oněch údajů, které provinilý o své osobě činí. Prostředky ku zjištění osoby jsou: potvrzení učiněných údajů známými lidmi, pasy, legitimacemi, dokumenty o dovolené, pracovními knížkami, daňovými archy, licencemi, dopisy s poštovními razítky a t. d. K zatčení se může tehdy přistoupiti:

1. jestliže dotyčné individuum při udání jména správnost jeho nemůže prokázati a jest důvodné podezření, že učinilo falešné udání,

2. jestliže bylo udání jména odepřeno,

3. jestliže dotyčný jest podezřelý z útěku,

4. jestliže nepořádkům nelze učiniti jinak přítrž, než-li zatýkáním viníků,

5. jestliže přestupek budí již veřejné pohoršení.

§ 4 Zatýkání na vyzvání soukromých osob.

Byl-li strážník od soukromé osoby vyzván, aby někoho zatkl, má zatčení vykonati:

1. jestliže mu bylo prokázáno, že zatčení jest zákonem odůvodněno,

2. jestliže jest nebezpečí z prodlení,

3. jestliže udavatel, který zavedl pro zatčení podstatné důvody, strážníka na úřad doprovází, aby tam zatčení, k němuž dal podnět, odůvodnil. Vzpírá-li se však udavatel strážníka k úřadu provázeti a nebo svoji žádost o zatčení zákoně mu odůvodniti a současně se o své osobě náležitě legitimovati, nemá strážník zatčení provésti a toho, koho již zadržel, má propustiti.

§ 5 Zatčení vojenských osob.

Poněvač strážníci službě požívají ve práv vojenských stráží, jsou také osoby vojenské bezpodmínečně zavázány stráže poslouchati. V případě, že by nějaká vojenská osoba při výtržnosti a nebo při jiné příležitosti užila zbraně, má se strážník přičiniti o to, aby jí především odňal zbraň a deponoval ji tam, kde dotyčná vojenská osoba (zpravidla na staniční strážnici) se předává. Ohledně zatčení vojenských osob, platí tato ustanovení:

1. k zatčení vojínů od důstojnického zástupce dolů jest stráž oprávněna a) jestliže byli dopadeni při zločinu nebo při hrubém přečinu, b) jestliže jsou z takového činu velmi podezřelí, c) jestliže svým chováním výstředním dávají veřejné pohoršení.

2. Důstojníci a vojenští úředníci smějí býti zatčeni jen, jestliže byli dopadeni při zločinu a nebo hrubém přečinu (a to bezvýjimečně); v jiných případech však jen tehdy, jestliže patroly nebo stráž pod velitelstvím důstojníka zakročí a nebo jestliže nějaký vyšší důstojník, než-li je provinilý důstojník, zatčení žádá a jen za jeho intervence.

§ 6 Zatčení železničních zřízenců.

Zatčení nějakého strážníka trati nebo výhybkáře nacházejícího se ve službě nebo jiných železničních zřízenců, kteří jsou na stanovištích, která z ohledu na bezpečnost dopravy železniční nesmí zůstati neobsazena, smí se vykonati jen s vědomím staničního přednosty. Jestliže předběžné vyrozumění staničního přednosty není možné, poněvač by ku příkladu nemohlo býti zabráněno útěku, odstranění stop zločinu a nebo dokonání zločinu, pak má se sice přikročiti k zatčení, ale staniční přednosta má býti o tom ihned uvědoměn a zatčený, jestliže jeho vzdálením ze stanoviště by vzniklo nebezpečí, má býti tak dlouho střežen až se dostaví náhradník (zástupce).

§ 7 Domovní prohlídka.

Podnětem k domovní prohlídce smějí být vždy jen zločiny a nebo přečiny. Strážník smí domovní prohlídku předsevzíti bez zvláštního rozkazu, je-li nebezpečí z prodlení a jen tehdy jestliže:

1. proti němu byl již vydán rozkaz zatýkací a nebo k předvedení,

2. někdo byl při činu přistižen,

3. někdo úředním stíháním a nebo veřejným míněním byl označen jako podezřelý z trestného jednání a nebo

4. někdo byl přistižen, že jest v držení předmětů, které na účastenství v trestním činu ukazují.

V ostatních případech má se strážník každé domovní prohlídky zdržeti a pouze svému nadřízenému úřadu učiniti oznámení.

§ 8 Užití zbraně.

Užití zbraně jest policejnímu strážníku dovoleno:

1. v případě nutné obrany,

2. jestliže při vykonávání důležitých služebních opatření byl kladen odpor a již všecky prostředky k jeho zdolání jako: vyzvání jménem zákona, a aby bylo upuštěno při vložení ruky na zatčeného od osoby třetí a t. d., byly bez výsledku použity,

3. při obraně před útoky konanými na třetí osoby zbraněmi a nebo předměty tělesnou bezpečnost ohrožujícími,

4. k zamezení pokusu o útěk nebezpečných zločinců, pokud není po ruce jiný prostředek k jejich zadržení.

Avšak i v těchto případech jest povinností strážníkovou, aby použil zbraně pokud možno s největším šetřením zejména života lidského, a proto má, kde to okolnosti připouštějí, užíti nejprve méně nebezpečné zbraně (šavle). Při každém použití zbraně má se hleděti k tomu, aby nezúčastněné osoby nepřišly ku škodě, a smí tedy býti zejména v případě uvedeném výše pod č. 4 jen tehdy střelné zbraně použito, jestliže výstřelem není ohrožen život nezúčastněných osob. V případě lehkovážného nebo svévolného použití zbraně bude jednáno s provinilým dle trestního zákona, zejména dle § 335 trestního zákona, jenž zní: „Každé jednání a opomenutí, o němž jednající mohl nahlédnouti již dle jeho přirozených, pro každého lehce poznatelných následků a nebo dle svého stavu, úřadu neb povolání, že jest způsobilé přivoditi aneb zvětšiti nebezpečí pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost lidí, má býti trestáno jako přestupek vězením od jednoho do šesti měsíců, jestliže tím bylo způsobeno těžké ublížení na těle; byla-li tím však způsobena smrt člověka, má býti trestáno jako přečin těžkým vězením od šesti měsíců do jednoho roku.

§ 9 Spoutání zatčených.

Spoutáni smějí býti jen tací zatčení:

1. kteří jsou velice nebezpeční,

2. kteří byli zatčeni pro značné trestní jednání a pokusili se o útěk,

3. u kterých to bylo zvláště nařízeno.

Při eskortování má policejní strážník hleděti k tomu, aby dotyčný nic neodhodil, nezničil a nebo ostatním nepodstrčil, s jinými osobami aby nemluvil nebo jim nedával znamení a nebo aby nic nepřijímal. Strážník musí také zároveň při eskortování přes mosty, podél železniční dráhy a t. d. na to dáti pozor, aby mohl případný pokus sebevraždy včas zabrániti. Strážník nesmí trpěti, aby zatčený byl cestou tupen. Strážník nesmí se zatčeným se pouštěti do rozhovoru nebo vůbec do styku a nebo do hostinců a kaváren s nimi vstupovati.

§ 10 Chování strážníka.

Při každém konání své policejní služby budiž chování se strážníka taktní, t. j. takové, by svým vystupováním nevzbuzoval sám odpor a strany nevyprovokovával, každou záležitost přesně a dle pravdy vyšetřoval, vždy si byl vědom své zodpovědnosti a toho, že jest jen tak dlouho zákonem chráněn, dokud v mezích zákona jedná. Pak-li jest strážník od někoho požádán o radu neb úslužnost, má takové žádosti slušně a ochotně vyhověti, a není-li mu to možné, zkrátka a přesně se omluviti. Přijímání úplatků pak se mu co nejpřísněji zakazuje.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 27. část