SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 37. část
|
Stalo se před 310 lety: (Hostivický
měsíčník 3/2011) Hrabě Jáchym Breda je
v místním povědomí zásluhou dřívějších kronikářů zapsán jako pozemkový
spekulant a lakotný pán, který odíral své poddané. Připomínána je jeho
rozsáhlá pozemková reforma, při které sedlákům bral pozemky a dával jim jiné,
horší. Podívejme se přímo do starých písemností – názor asi nezměníme, ale
obohatíme ho o jiný pohled... Hrabě Breda postupně
vytvořil na místě bývalého panství Žďárských ze Žďáru, které se v roce
1688 rozdělilo na pět dílů, nové tachlovické panství. Nejprve koupil roku
1697 díl, ke kterému patřila i vlastní Hostivice. Litovice, Břve a Jeneček
pak koupil 17. října 1702 – aspoň tento údaj uvádí František Melichar
v Pamětech okresu Unhošťského podle zápisu v Deskách zemských, i
když v zápisu citovaném níže se Breda píše jako majitel Litovic již
v roce 1701. V roce 1732 od něj panství koupila Anna Marie
velkovévodkyně Toskánská. Breda nechal na svém
panství postupně založit nové purkrechtní čili gruntovní (pozemkové) knihy, a
to v roce 1701 pro Hostivici a v roce 1707 pro ostatní vsi tvořící
nynější Hostivici. Kromě nových záznamů o vlastnictví jednotlivých usedlostí
tímto krokem zásadním způsobem promíchal vlastnictví jednotlivých polí a luk.
Hejtman panství František Jiří Pecelius odůvodnil
pozemkovou reformu provedenou před 310 lety v úvodu pozemkové knihy
takto: Vysoce urozený pán pan Karel Jáchym
svaté Římské říše hrabě z Breda, dědic v Špandavě, J. M. cís.
skutečný komorník a české královské komory rada, jakožto dědičný pan na
Tachlovicích, Červeném Újezdci, Hostivicích a Litovicích (:titul:) uznávajíce to, že veliká nerovnost
a křivda některým ubohým chudým poddaným, kteří málo rolí, žádná luka ano
malou živnost mají, těmi jenž trojí ještě více i nežli čter
násobná vysevky a luka majíce, zároveň na roboty
vyjíždějí, rovnou contribuci a jiné daně dávají,
velmi nerovné a škodlivé úroky mají, tudy ti malé žádného zvniku
míti nemohou, jedni druhý hubují, že posledně jich moc císařské a jiné
povinnosti dále dávati a vykonávati by nemohli: Z velké milosti na poddávání
velikých a mnohých ponížených proseb od těch, jenž záhuby veliké trpěli,
hnouti se ráčil a celého panství svého podzemským přísežným měřením
(:panem Clauzerem:) všechny role i luka vyměřiti
dal. Mezi svými poddanými (:jako jiní spolu velcí páni, dávno na jiných
panstvích velikých:) náležitě pořádnost dobrým a zdravým rozvážením
učinil: Každému celému láníku rolí pod 60 strychů, luk rovným dílem, co v které
obce se našlo, toliko z ohledu špatnějších rolí jednomu neb druhému
o některý strych více rozvrhnouti milostivě rozkázati ráčil. V které obci na všech gruntech
jakékoliv platy dle urburu (:pod datum 20 February
léta Páně 1690 z hlavních knih odděleného panství Dobrského
skrze pana Jana Ludvíka Jilemnického svědomě vydaného:) se vynacházely vesměs
jsouce summované a rovným dílem na lány rozvržené,
tedy aby jako contribuce tak také jinší všechny platy spolu robotami jsouce mezi nimi
rovnost v rolích, lukách a vší živnosti srovnány byly, žádný více
ani méně nerobotoval, jako taky neplatil, což vše následovně náležitě
vysvětleno se nachází. Stalo se dne 13 September
Léta Páně 1701 Obec Hostivice měla
platit podle urbáře (zjednodušeně: přehledu daní) z roku 1690 daně
dvakrát ročně po 45 kopách 34 groších (tzv. úrok svatojiřský a svatohavelský)
a k tomu ročně 83 slepic, 1 kuře a 9 kop vajec. Protože ale vrchnost
sama používala některé pozemky, za které vybírala tyto daně, snížil se novým
rozpisem úrok svatojiřský a svatohavelský po 34 kopách 12 groších a nově
se odvádělo jen 67 slepic, 1 kuře a 7 kop vajec. Tyto platby byly rozvrženy
na majitele jednotlivých usedlostí podle jejich velikosti. V knize je
zpracován i nový rozpis plateb pro faráře. Jak proběhly
jednotlivé směny, je uvedeno na mnoha stránkách purkrechtní knihy. Výsledky
pro jednotlivé sedláky a statky shrnuji v tabulce. Číslo popisné
bylo zavedeno až později, uvádím ho pro představu, kde který statek ležel.
Statek (grunt) měl už z dřívějších dob v knihách stálý název podle
některého z majitelů před třicetiletou válkou, i když už patřil někomu
jinému. Tabulka ukazuje, kolik polí patřících ke statku zůstalo beze změny,
kolik bylo přidáno a kolik naopak ubráno. Podobným způsobem byly přerozděleny
i louky. Počet lánů je údaj po reformě.
Z podrobného
rozpisu směňovaných pozemků je vidět, že vrchnost vytvořila usedlosti
o velmi podobných velikostech. K jednomu statku patřily 2 lány
polí, ke třem po 1,5 lánu, ke čtyřem po 1 lánu a ke zbývajícím 8 po půl lánu
polí. Jeden lán, v nynějších mírách asi 18 ha, tvořilo 60 strychů. Dnes
už asi nezjistíme, proč největším sedlákem zůstal zrovna krčmář, který měl
přece i jiný zdroj příjmů, a proč naopak nejvíce polí musel odevzdat Matěj
Hošek, kterého předešlá vrchnost přesvědčila k přestěhování se do
zanedbaného Štírkovského gruntu
z prosperujícího statku v Jenči, kde byl rychtářem. Pozemková reforma byla
spojena s finančním vypořádáním mezi jednotlivými sedláky a vrchností,
při kterém byl jeden strych oceňován na 2 kopy míšeňských grošů. Při směnách
se započetly vzájemné závazky, vrchnost rovněž zohlednila případné starší
dluhy váznoucí na statku a zbývající peníze dopláceli majitelé usedlostí
postupně, vždy jednou ročně při výročním soudu. Aby se písař ve
směnách vyznal, použil označení z mapy zpracované zeměměřičem,
s největší pravděpodobností bohužel nedochované. Hostivické statky
dostaly velká písmena, při pozdější pozemkové reformě byly statky
v Jenečku označeny čtverečkem s jednou až třemi tečkami a
v Litovicích a na Břvech různé značky, které známe z prací Ludvíka
Pergla a pozdějšího seriálu Miloše Šrámka Hostivické grunty. Tyto značky
byly použity pouze při Bredovských směnách pozemků
a nenajdeme je ani ve starších, ani v novějších pozemkových
knihách. Rozhodně je nelze považovat za stálé domovní znamení. Článek byl
zpracován s využitím purkrechtní knihy uložené ve Státním oblastním
archivu v Praze ve Sbírce pozemkových knih – Okresní soud Unhošť pod
inv. č. 155 a dalších pramenů. Přepis vybraných částí uvedené knihy bude
zveřejněn na stránkách Hostivické historie jako 9. svazek v řadě E Pramenů k hostivické historii. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 37. část