SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 69. část

Stalo se před 130 lety:
Hostivická laboratoř

(únor 2014; aktualizace v červnu 2014)

Z dějin hostivické školy je známo, že před stavbou nové školní budovy v roce 1906 se několik let vyučovalo v budově tzv. laboratoře, kterou si místní školní rada pronajala od zdejšího velkostatku. Šlo o budovu v bývalé zámecké zahradě (nyní Litovická čp. 195), ale ve školních pramenech není vysvětleno, proč se budově říkalo zrovna laboratoř.

Odpověď přinášejí staré publikace a noviny.

Zajímavá je zpráva v Průvodci kolektivní výstavou průmyslu cukrovarnického v Čechách na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891, kde se na stranách 7 a 8 představuje firma Wohanka a spol. se svými „pěstovacími stanicemi“ pro řepové semeno v Hostivici a v Leopoldsdorfu v Rakousku. Hostivická stanice byla založena v roce 1884, tedy právě před 130 lety, leopoldsdorfská byla o 6 let mladší. Wohanka měl nejspíše pronajaty pole v Hostivici a blízkém okolí, na nichž pěstoval cukrovou řepu za účelem získání kvalitních semen na prodej. Dodával do Rakouska, Uherska, Ruska, Francie, Německa, Polska, Belgie a Ameriky. Součástí stanice byla chemická laboratoř, v níž bylo v roce 1890 provedeno denně 6 000 zkoušek semen polarizací. Laboratoř měřila množství cukru v řepě a „necukru“ ve šťávě. K pohonu zařízení se používal petrolejový motor o výkonu dvou koňských sil. V laboratoři spravované ředitelem Briemem pracovalo v prvním roce 6 chemiků a 79 dělníků, v roce 1890 již 9 chemiků a 89 dělníků. Šlo tedy o dost velký provoz a je s podivem, že jeho existence úplně zmizela z místního povědomí…

„Původní zpráva“ Národních listů z 10. dubna 1887 si zaslouží úplné citování:

První stanice v Čechách k racionelnímu pěstění zušlechtěného semene řepného.

Na císařském statku v Hostivicích uskutečněn během poslední doby značným nákladem podnik jak zajímavý, tak velice důležitý. Zajímavý tím, že tu běží o praktickou aplikaci Darwinovy theorie k účelu vypěstění co možná nejdokonaleji zušlechtěného semene řepného; – důležitou pak jest hostivická laboratoř pro cukrovarství a řepařství české z té příčiny, poněvadž hospodářský její cíl k tomu směřuje, aby ohromné sumy vyvážené dosud z Čech za semeno řepné do ciziny tuzemskému zemědělství zůstaly zachovány a při tom zároveň českému cukrovarníku i řepaři poskytnut byl materiál tak dokonalý, aby prvního kvalitou, druhého pak co do kvantitativního výtěžku plnou měrou mohl uspokojiti.

Měli jsme tyto dny příležitost nahlédnout blíže do mysterií hostivického podniku a neváháme o významu jeho pro další vývin cukrovarství našeho několik pronésti slov.

Nechť se českému cukrovarství vytýká cokoli, – v jednom směru najisto zasluhuje uznání co nejplnějšího: v ohledu technickém stojí cukrovarník náš v popředí pokroku, ba právem lze říci, že mnoho nového a dobrého, co Evropa v oboru cukrovarském vykazuje, pochází z Rakouska, či vlastně z království českého.

Toliko vůči tuzemskému semenu řepnému jevili naši cukrovarníci dosud pozoruhodnou zdrženlivost. Není ostatně divu. Jeť nepochybno, že jakost řepného semene náleží k oněm činitelům, kteréž při otázce o výnosnosti práce a namáhání jak řepaře, tak cukrovarníka velice vážné vedou slovo. Půda, počasí a spůsob pěstování, vše to má na kvantitativní výtěžek a cukernatost řepy arci vliv nad míru důležitý, leč základní podmínkou všeho jest jakost semene! Tisícerými zkouškami dokázáno, kterak různé druhy semene, za okolností (co do půdy, počasí a pěstění) úplně stejných, k různým vedly výtěžkům co do množství a jakosti vypěstěné řepy. V příčině té koná zejména prof. Märker v Halle n. S. již dlouhou řadu let podrobné pokusy, jejichž výsledky, každoročně uveřejňované, v kruzích odborníků s rostoucím sledují se interessem. V podobném směru začal během posledních let pracovati prof. Novoczek v Kodani, při čemž arci i on dospěl k témuž výsledku, že totiž „kvalita řepového semene koná rozhodující vliv nejen na kvantitativní výtěžek řepy, nýbrž i na její cukernatost.“ K tomu dlužno ještě dodati, že dle výkazů prof. Märkera, obsahujících výsledky loňské sklizně řepné z různých zkušebních stanic, kdež řepa z nejlepších druhů semenných byla pěstována, vyniká nade všecku pochybnost, že kvantitativní výtěžek nestojí s kvalitou řepy v nižádném rozporu.

Z tohoto stavu věci plyne, že pěstování řepného semene, má-li se setkati s výsledkem žádoucím, musí se díti cestou naskrze racionální; z toho plyne dál, že je-li kvalita řepného semene přední podmínkou úspěchu jak řepaře, tak i cukrovarníka, tož věru národohospodářský význam českého cukrovarství vším právem toho vyžaduje, aby se pěstění a zušlechťování semene řepného vyšinulo na zvláštní odvětví výroby zemědělské, využitkujíc všestranně bohatých zkušeností, kterých se vědecké bádání v oboru tom dosud dodělalo.

Nuž toť jádro úlohy, kterou si v Čechách vytkla stanice hostivická. Vizmež, kterak spěje k jejímu rozřešení.

Jako ku každé výrobě, tak i k pěstění řepného semene jest v první řadě potřebí dobrého surového materiálu. Tím jest v našem případu řepa „semenice“. Tato musí vyhovovati účelu svému nejen složením lučebním, nýbrž i formou a vlastnostmi fysiologickými. Na císařských statcích volen k cíli tomu zvláštní druh řepy, pocházející od francouzského pěstovatele, kterýž svoje nejméně 16pctní. cukernaté řepy matičné s nejlepšími německými druhy řepnými křižoval. Zvláštní onen druh při výtěžku 80 metrických centů po měřici vykazoval průměrně stav následující:

sachar.	polaris.	látky necukernaté	kvocient
17,49	15,59	1,90	88,89

Při tom dlužno podotknouti, že analyse, vedoucí k těmto výsledkům, počaly se konati loni již dnem 15. září, kdy řepa nebyla ještě zcela vyzrálou. V říjnu loňského roku vykazovaly průměrné analyse dotyčných „semenic“ výsledky mnohem příznivější, což nejlépe vysvítá z fotolitografických výkazů, jež tehdá firmou „Wohanka a spol.“ (kteréžto firmě svěřen byl výhradný prodej speciality řepného semene na císařských statcích v Čechách vypěstěného) odborným kruhům byly rozesýlány. Z analys těchto, jež v kruzích odborných došly již zaslouženého povšimnutí, plyne zajímavé a neméně i potěšitelné faktum, že česká semenice vzniká z mateirálu daleko lepšího, než jakým jest materiál upotřebený k témuž účelu v Německu. Prof. Märker ve výkazech svrchu uvedených udává, že kvocient čistoty nejlepších řep lounských obnášel 84, kdežto česká semenice pěstovaná na císařských statcích vykazuje průměrný kvocient čistoty obnosem 88,89! Máme tedy v Hostivicích základní materiál ku kultuře semene podstatně cennější a vhodnější než v Německu,

Leč volbou materiálu co celku není věc skončena. Má-li úspěch být plným, dlužno zvolený materiál bedlivě přebírati, aby mezi dobrými vyhledány byly „matky“ nejlepší; dlužno krátce zvolený druh šlechtiti. Nuž toť úlohou hostivické laboratoře. Chemik podává si tu ruku se zemědělcem, aby pracovali silami spojenými.

I v Německu přikládají si sice četní dodavatelé řepného semene do Rakouska zvučný název „šlechtitelů“ – „Züchter“ –, leč skutečných šlechtitelů, kteří by úkol svůj prováděli na racionalně vědeckých, solidních základech jest v šíré říši německé pořídku. Ještě méně však má Německo takových „šlechtitelů“, kteří by ku zkoumání a šlechtění svých semenic vydržovali svou laboratoř. Takovíto kultivatéři jsou v celém Německu sotva tři, nanejvýš čtyři, kdežto všichni ostatní „šlechtitelé“ německé řepné semeno k nám importující řepné semeno toliko „Sázejí“, však „nešlechtí“. Jinak ale tomu v Hostivicích. Tamější, se značným nákladem zařízená laboratoř zaměstnává k účelu provádění polarisací čtyři inteligentní chemiky, jichž výkony řídí cukrovarský inspektor pan Horský, odborník to, kterýž zkoumání řepy obral si za předmět speciálního studia, rozvine v oboru tom již značnou činnost literární.

V Německu naproti tomu nejpřednějším laboratořím zřídka kdy zkušený lučebník stojí v čele, – polarisace pak obstarávají tam zpravidla zahradničtí pomocníci atd., zkrátka lidé, kteří výkony jim svěřené provádějí více méně mechanicky, tedy nespolehlivě, arci z té příčiny, poněvadž odbornou znalost funkcí apparatů jim svěřených u nich nelze předpokládati.

Leč i pracovní postup, v Německu obvyklý, liší se úplně od processu, jaký zaveden jest v Hostivicích. V Hostivicích zkouší se totiž každá jednotlivá semenice zvlášť, což se dosud ani v Německu ani ve Francii nikde neděje. V Německu a ve Francii polarisuje sice také každá „řepa štěpná“ (Zuchtrübe), semeno z ní vypěstované nepřichází však nikdy do obchodu, nýbrž „šlechtitel“ spotřebuje semeno toto sám k vypěstování „sázenic“, kterýchž pak, aniž by je znovu zkoušel, používá jednoduše k pěstění semene prodejného.

Jinak jest tomu v Hostivicích. Tu zkoumá se nejprv každá „řepa štěpná“, z těch pak vybírají se se řepy „matiční“, z nichž opět se každá zvlášť chemicky prozkoumá, a teprv oněch řep matičních, které prošly tímto dvojitým křížovým ohněm, používá se ku pěstění semene do obchodu. V Hostivicích se tudy nepěstují „sazeničky“ jako v Německu, nýbrž zdravé „řepy normální“. V Německu se „sazeničky“ už více nezkoušejí, v stanici hostivické naopak musí každá „matiční řepa“ projíti novou zkouškou a tím se docílí, že materiál k vypěstění konečného plodu v každém ohledu může vyhovovati. Dotýčné zkoušky „řep normálních“ nalézají se v Hostivicích právě v plném proudu. Ačkoliv máme již počátek dubna, tož přece vybírají se z „normálních“ oněch řep jenom takové, které vykazují 14–16½ proc. cukernatosti, kdežto řepy po 14 proc. jednoduše se vylučujou. Při tom dbá se vedle hodnoty chemické při každé řepě i jejího vzrůstu a povahy fysiologické. Volíť se ku zkouškám jenom čisté plnotělé dlouhé exempláře s dlouhým bodcovým kořenem beze všeho postranního větvoví. – okolnost to, která má pro kvantitativní výtěžek, tedy pro kapsu rolníka význam veliký, na niž však při pěstění v Německu nižádný se nebéře zřetel.

Zařízení laboratoře samé jest důmyslně provedeno, spočívajíc na přesném provedení principu dělení práce. Ve zkušební síni pracuje mimo čtyry chemiky a účetního, výsledek analysí zanášejícího, as 40 děvčat, při čemž se denně provádí 2 500 polarisací, výkon to, kterého dosud žádná laboratoř v Německu neb Rakousku nedostihuje. Mimo to postaveno k předběžnému zkoumání matičních řep 14 apparátů, z nichž každý jest obsluhován 11 osobami, takže, jsou-li všechny apparáty v činnosti, zaměstnáno jest toliko při předběžném výběru řep 160 osob denně.

Cíl, který si značný tento podnik vytknul, jest zajisté záslužný. Českému řepařství má se dostati semene, které jest s to, aby nejen cukrovarníku poskytlo vydatné suroviny, nýbrž zároveň i rolníka kvantitativním výtěžkem plnou měrou uspokojilo. Rolník musí skliditi nejméně 80 metr. centů po měřici, aby se mu sázení řepy vyplácelo, a cukrovarníku dlužno poskytnouti řepu umožňující výtěžek nejméně 12 proc. A dosažení cíle toho lze zabezpečiti jenom tím, poskytne-li se rolníku k setbě materiálu v každém ohledu co nejzdatnějšího.

Arci musí i rolník se své strany vhodně spolupůsobiti. Potřebí zejména, aby k pěstění řepy volil dobrá, povýšeně rozložená pole, která nutno řádným, příkladně Sackovým pluhem pokud možno hluboko zorati a řepu samotnou pak sázeti jednu od druhé ve vzdálenosti nejvýše 5 palců. „Austria Electeral“ – toť jméno semene na císařských panstvích pomocí hostivické laboratoře pěstovaného – žene totiž do hloubky, poskytujíc řepu, která má podlouhlou, plnotělou postavu, a žádá tudy, aby mu přípravou půdy dána byla možnost přirozené svoje vlastnosti rozvinouti. Leč právě tyto vlastnosti jsou zase vzhledem k prospěchu rolníka velmi vítané, neboť umožňujou, aby zužitkována byla nejen horní vrstva prsti, nýbrž i vrstvy spodní, což arci na kvantitativní výtěžek pole nemůže zůstati bez vlivu.

Z uvedeného plyne, že působnost hostivického podniku slibuje míti pro další vývoj řepařství a cukrovarství našeho význam velice důležitý, tak že právem možno jeho vznik vřele vítati.

O tom, jak příznivě byly hodnoceny výsledky Wohankovy firmy, napsaly Národní listy 16. října 1895:

Vyznamenání domácího pěstění řepného semene

V minulém měsíci navštívil pan Armand Vivien, professeur du cours technique et pratique de sucreris à l´école nationale des industries agricoles à Donai, Rakousko za tím účelem, by poznal velké pěstovací stanice semenářské firmy Wohanka a spol. v Leopoldsdorfě a v Hostivicích. Několikráte navštívil dvě velké zkušební laboratoře uvedené firmě náležející, jakož i rozsáhlá semenná pole. V laboratořích užívané nové a praktické přístroje ku zkoušení semenaček zajímaly jej neméně než na Wohankových zkušebních stanicích prováděné vegetativní rozmnožování, jakož i zkoušky s očkováním činěné. Prof. Vivien informoval se důkladně a byl překvapen Wohankovým zkušebním polem, jakož i zvláště nejnovějšími pokusy ústředním spolkem rakousko-uherských cukrovarníků ve Vídni na Wohankově zkušební stanici v Leopoldsdorfě prováděnými a vyžádal si zprávu o konečných resultátech těchto pokusů. Jak důkladně a vážně francouzský učenec naše tuzemské pěstění řepového semene studoval, dokazuje i to, že navštívil nejbližší cukrovary Hodonín a Břeclav, by poznal též řepy z Wohankova semene prakticky vypěstované. Prof. Vivien polarisoval sám před svým zrakem ze země vytažené řepy a doznal otevřeně, že ve Francii takové výsledky, jak v jakosti i ve váze příznivé za nemožné se pokládají, a blahopřál p. Wohankovi k tomuto výsledku s podotknutím, že jeho zkušební stanice v ohledu vědeckém i se zřetelem na celé praktické pěstění dlužno čítati mezi nejlepší stávající pěstění toho druhu. Zároveň s prof. Vivienem navštívil hostivickou zkušební stanici p. Fruwirth, professor na vysoké škole zemědělské ve Vídni.

Laboratoř v Hostivici skončila někdy před rokem 1905, konkrétní záznam o zrušení tohoto podniku zatím nebyl nalezen. Jak je zřejmé už z úvodu tohoto článku, prázdné prostory byly dočasně využity pro potřeby hostivické školy.

Majitel hostivické laboratoře Josef Wohanka se narodil 2. listopadu 1842 v Poleradech na Žatecku, vystudoval reálné a obchodní školy v Mostě a v Praze a ve věku 24 let založil vlastní velkoobchod technickými potřebami, který doplnil v roce 1874 pobočným závodem ve Vídni a roku 1890 v Budapešti. V roce 1882 se stal členem obchodní komory v Praze a několikrát byl zvolen jejím předsedou. Při jubilejní zemské výstavě v roce 1891 byl členem výkonného výboru a předsedou pořadatelského výboru. Opakovaně byl zvolen zemským a říšským poslancem, ale mandátu říšského poslance se vždy krátce po zvolení vzdal. V roce 1899 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny říšské rady.

V roce 1910 Wohanka koupil v Roztokách dům čp. 23 v Nádražní ulici a zřídil v něm sušárnu a třídírnu řepného semene. V činnosti tak pokračoval mimo Hostivici. V době, kdy koupil roztocký dům, mu patřil též zámek a polnosti v Úholičkách. Kde fungovala třídírna semene mezi roky 1905 a 1910, nevím.

Josef Wohanka zemřel 2. ledna 1931 a v jeho práci pokračovali synové Miloš a Vladimír.

Je zajímavé, že snahy císařského velkostatku o určitou specializaci se objevovaly již dříve. V novinách hlavně ze 70. let 19. století nacházíme řadu inzerátů, kterými velkostatek nabízí na prodej zelí ze dvorů Litovice, Tachlovice, Hořelice a dalších. Studium hospodářských písemností ve fondu Velkostatek Tachlovice – Jeneč by nejspíše ukázalo více podrobností k proměnám zemědělského hospodaření na „panských“ polích…

Za upozornění na Wohankovo působení v Roztokách děkuji hostivickému kronikáři Antonínu Štětkovi.

Použité prameny:

· Národní album, sbírka podobizen a životopisů českých lidí prací a snahami vynikajících i zasloužilých, Praha 1899 (monografie zveřejněná v projektu Kramerius Národní knihovny ČR)

· Průvodce kolektivní výstavou průmyslu cukrovarnického v Čechách na Všeobecné zemské jubilejní výstavě v Praze 1891 (monografie zveřejněná v projektu Kramerius Národní knihovny ČR)

· Josef Gruber: Obchodní a živnostenská komora v Praze v prvním půlstoletí svého trvání 1850–1900 (monografie zveřejněná v projektu Kramerius Národní knihovny ČR)

· Národní listy 10. dubna 1887 a 16. října 1895 a další noviny (periodika zveřejněná v projektu Kramerius Národní knihovny ČR)

· Pamětní kniha obecné školy v Hostivici do roku 1917 (přepis bude zařazen do řady K Pramenů k hostivické historii)

· Odraz, měsíčník Roztok a Žalova, č. 5/2006 (staženo z internetu v prosinci 2013; uvedeno chybně jméno František Wohanka)

· Odraz, měsíčník Roztok a Žalova, č. 3/2012 (staženo z internetu v červnu 2014)

· Informace roztocké kronikářky Jaroslavy Weberové zaslané e-mailem 3. června 2014

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 69. část