SERIÁL STALO SE PŘED…

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 71. část

Stalo se před 60 lety:
Hra na volby

(duben 2014)

Po osvobození Československa v květnu 1945 byla dosavadní obecní samospráva nahrazena místními národními výbory. Až do roku 1954 nebyly tyto orgány vůbec voleny, ale jmenovány. Nejprve měly čtyři povolené politické strany stejné zastoupení, po parlamentních volbách v roce 1946 byl poměr stran upraven podle výsledku těchto celostátních voleb v jednotlivých obcích. Členy MNV vysílaly jednotlivé strany a občané do tohoto procesu prakticky nemohli zasahovat.

V roce 1954 byl tento stav již neúnosný, proto byly vypsány volby, samozřejmě již s jednotnou kandidátkou. Počátkem roku 1954 byly svolávány různé schůze, které se měly vyjádřit k návrhu nových zákonů o národních výborech. V březnu proběhla schůze MNV, na které byly předneseny souhrnné zprávy o dosažených výsledcích práce MNV a byly představeny schválené zákony o národních výborech. V dubnu 1954, před 60 lety se pak konaly dvě veřejné schůze, na nichž byli představováni kandidáti: 9. dubna v Dělnickém domě a 14. dubna v Sokolovně. Na těchto schůzích byli kandidáti představováni jednotlivě a přítomní občané námitky proti nim mohli vznést připomínky, což se však pořadatelům poněkud vymklo z rukou.

Na prvním jednání v Dělnickém domě vystoupil po představení kandidáta do okresního národního výboru Jaroslava Pachmana (dřívějšího předsedy MNV Litovice) občan s protestem, že ONV zakázal Osvětové besedě sehrát divadelní představení Zkrocení zlé ženy s odůvodněním, že naplánovaný termín v předvečer mezinárodního dne žen je nevhodný. Vůči kandidátovi do MNV Václavu Hoškovi byla vznesena připomínka, že „při zakládání Svazarmu si počínal formou vnucovací a nařizovací a že je třeba v podobném případě volit formu přesvědčovací.“ Václavu Krejčíkovi vyčetl Antonín Nedbal, že „svými kádrovými posudky vraždí naší mládež“, což vyvolalo diskusi o smyslu kádrových posudků. K Bedřichu Leflerovi byla přednesena připomínka, „že je velký dobrák, že se na jeho dobrou vůli hřeší.“ Naproti tomu veliteli požárního sboru Josefu Eimanovi byla vyčtena prudší povaha a tvrdohlavost. Největší konflikt však vypukl v závěru jednání a je popsán v zápisu ze schůze takto:

Nakonec s. Neužilová prohlásila ještě ku kandidátu Krejčíkovi, že prý ho všichni chválí a ona že poví, jak se choval za okupace. Za okupace prý se podle jejího tvrzení s. Krejčík radoval u nich v bytě z vítězství Němců a měl prý vztek, když Rusové postupovali. Tento spor prý u nich vyvrcholil tak, že prý její manžel ho vyhodil z bytu a že se až spolu prali. Říká o něm, že je mstivý.

Soudr. Krejčík prohlašuje, že to není pravda a že pí. Neužilovou bude žalovat pro urážky na cti.

Správně to zhodnotil s. Červenka i někteří ostatní občané, že pí. Neužilová měla s tímto přijít hned v r. 1945 a nikoliv až za 9 roků. Rovněž s. Eiman odmítá 9.leté žaloby a žádá, aby občané dnes, pokud něco mají na kandidáty, to zde hned oznámili, aby se pak zase nestalo za 3 roky, že někdo s něčím přijde.

Marie Neužilová se na další schůzi v Sokolovně za své výroky o Václavu Krejčíkovi omluvila s tím, že to byla kritika a nemínila ho urazit. Rovněž Nedbal se za své výroky vůči Krejčíkovi na předchozí schůzi omluvil, protože posudek o jeho příbuzné nepsal Krejčík osobně. Proti Krejčíkovi se však sešly další připomínky: jedná arogantně, skákal do řeči při jednání bytové komise a je naprosto neoblíben u části členů KSČ i dalších občanů. Krejčík vysvětlil, že o bytech ani o kádrových posudcích nikdy nerozhoduje sám, ale vždy v komisi. Paní Kandlerová vytkla tajemníkovi Antonínu Kletečkovi (o němž předtím prohlásil jiný občan, že „je málo inteligentní a že prý nevydržel ani v cihelně“), že má jednat s lidmi slušně, načež se jí dostalo odpovědi od jiné občanky, že ona také nevystupuje slušně. Na základě debaty o tom, kdo vlastně nominoval Jaroslavu Feňákovou, tato přislíbila, že se bude účastnit schůzí baráčníků, od nichž měl přijít původní návrh.

V závěru schůze Jaroslav Pachman „připomněl, že volby budou podle nového volebního zákona, který je zcela odlišný od dřívějších způsobů provádění voleb, že kandidáti procházejí ohněm kritiky a že kandidát přijímá kritiku, která slouží ku zlepšení jeho práce.“

Tento nepříliš důstojný způsob projednávání kandidátů se neujal, a pokud je mi známo, v budoucnu se již neopakoval.

Netřeba snad vysvětlovat, že akt, při kterém si voliči mohli „vybírat“ z jedné kandidátní listiny, neměl s volbami mnoho společného.

Zápisy ze schůzí národního výboru v letech 1950 až 1954, podle nichž byl sestaven tento příspěvek, jsou zveřejněny jako svazek č. 3 v řadě N Pramenů k hostivické historii.

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před… -> 71. část