SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 88. část
|
Stalo se před 130 lety: (HM 10/2015) V Národních listech vydaných
14. listopadu 1885, tedy před 130 lety, vyšel tento inzerát: Vyhláška
o pronájmu výnosu okr. mýt. Okresní výbor
v Unhošti pronajme cestou ofertního řízení ke dni 26. listopadu 1885 o
10. hod. ustanoveného, výnos mýtních stanic: v Unhošti, Bezděkově,
Hostivici, Úhonicích, Hájku, Toskance, Podkozí, Bělči, Nučicích a Chrustenicích po dobu od 1. ledna až do
31. prosince 1886. Oferty lze
s podáním na každou stanici o sobě nebo na více stanic do započetí
ofertního řízení opatřené 10 proc. vadium, jakož i
s poznámkou, že oferentu jsou nájemné podmínky známé a že se jim
podrobuje v kanceláři okresního výboru, kdež podmínky vyloženy jsou –
podati. Na oferty bez vadia
neb na takové, v kterých se oferent odvolává na kauci nájmu roku 1885,
nevezme se ohledu. Okresní výbor v Unhošti, 3.
listopadu 1885. Václav Hausmann,
okresní starosta. K pochopení tohoto inzerátu si
musíme přiblížit osudy karlovarské silnice. Přes Hostivici vedla od
starodávna významná cesta z Prahy směrem do západních Čech, do Karlových
Varů. Najdeme ji už na mapě Čech z roku 1720 od Jana Kryštofa Müllera.
Mapa znázorňuje hostivickou rybniční soustavu poněkud zvláštně a hory
zakreslené třeba mezi Jenčí a Dobrovízí působí
nadneseně, ale rozmístění obcí a další záležitosti odpovídají. První vlna budování
státních (říšských) silnic za císařovny Marie Terezie a císaře Josefa II. se
však karlovarské silnici v Hostivici a okolí vyhnula. Státní silnice
z Prahy na Karlovy Vary byla postavena přes Ruzyni, Slaný
a Řevničov, zhruba v trase nynějších silnic č. 7 a 16. To mělo
dopad i na poštovní stanici v Jenči, která byla zřízena již v roce
1753. Tato stanice totiž nesloužila k doručování zásilek do Jenče a
okolí, ale k přepřahání poštovních koní. Když dostavníky začaly jezdit
po nové trase, přestěhovala se poštovní stanice v roce 1782 z Jenče
do Středokluk. Stará karlovarská
silnice je v Hostivici na mapě stabilního katastru z roku 1840
zakreslena ještě hnědou barvou jako cesta, zatímco státní silnice
znázorňovala růžová barva. Karlovarská silnice byla v této době
soukromá, patrně ve vlastnictví majitele tachlovického panství, a ve 40.
letech 19. století prošla přestavbou. Nejspíše v té době byla vedle
„přímé“ trasy přes Pavlov vybudována i trasa přes Unhošť a Kyšice, i
když v soupisu z roku 1890 byl za hlavní trasu považován směr přes
Unhošť a silnice přes Pavlov byla označena za odbočku. Silnice přes Hostivici
nabyla na významu opět po polovině 19. století. Ve zprávě o schůzi Pražské
obchodní a živnostní komory konané 4. června 1856,
kterou otiskly Pražské nowiny 19. června 1856, se o
silnici dočteme toto: C. k. pražský krajský úřad sdělil komoře, že vyšetřování strany obnovení
tak zvané staré Karlovarské silnice učiněné, mělo výsledek tento: že opětné
zřízení této silnice přes Hostivice, Jeneč, Unhošť. Tuchlovice a Rinolec [Rynholec], pak další a dle potřeby nová stavba
silnice z Rinolce přes Rudu křivoklátskými
lesy do Rakovníka, a odtud přes Kolešovice a k Hořovicům
[Hořovičky u Jesenice] k nynější Karlovarské erární silnici, nejen
v stavitelském ale i v peněžním ohledu se jeví co nejprospěšnější
linie, jelikož by se jí docílilo mnohem přímějšího, co do pozemních poměrů
prospěšnějšího a o 1 ½ míle kratšího spojení s průmyslným a
na plodiny bohatým západem Čech, a pak s hojně navštěvovanými lázněmi
v Karlových Varech, Chebu a Františkových Lázních, jakož i
s hlavním městem Prahou. – Jelikož na vyceněné výlohy 481 828 zl. 24
kr. stř. za opravení a znova vystavění této silnice
se až potud od panství, korporací a obcí, jichž se věc tato přímo týče,
dobrovolných příspěvků jen 127 422 zl. stř.
sešlo, a tedy ještě znamenitého rozdílu mezi vyceněnou a mezi již hotovou
sumou stává: byly komory vyzvány, aby průmyslníky západních Čech, jichž se
záležitost tato nejvíce týče, přiměly k přiměřeným dobrovolným
příspěvkům, kterémuž vyzvání komora v ten smysl vyhověla, že záležitost
tuto vřele na srdce vložila obchodní a živnostní
komoře v Chebu, v jejíž obvodu se nalézají zúčastnění průmyslníci
západních Čech. Silnice byla nejspíše postavena
pouze od Bílé Hory do Rynholce a odtud vedla k Řevničovu; Rakovníku se nová
trasa vyhnula, což se nezměnilo dodnes. Nestala se však říšskou silnicí,
zůstala silnicí okresní. V roce 1895 byla silnice ještě okresní,
v roce 1915 již c. k. erární. Kdy přesně došlo ke změně
v jejím zařazení, se mi zatím nepodařilo zjistit. Protože budování
silnic bylo spojeno s velkými náklady, bylo možné k jejich úhradě
po svolení c. k. místodržitelství v Praze vybírat mýto. První zmínku, že
se tak dělo i v Hostivici, jsem našel v Národních listech
z 11. června 1861, kde byla v přehledu vypsaných dražeb oznámena
licitace na mýto v Unhošti, Toskánce, Velkém Přítočně, Hostivici a
Chrustenicích konaná 17. června 1861. V Národních listech z 10.
října 1869 pak byla vyhlášena dražba na „pronájem výnosu mýt stanice
hostivické, přítočenské a ouhonické
na čas od 1. listopadu 1869 až do konce června 1870“. Dne 9. června 1873 se
pak konala v kanceláři unhošťského okresního výboru veřejná dražba na
výnos mýta z okresních stanic v Hostivici, Unhošti, Přítočně,
Úhonicích, Toskánce a Chrustenicích od 1. července 1873 po dobu jednoho roku.
V několika dalších letech se podobné inzeráty objevovaly v tisku
vždy během května. Z inzerátu otištěného v Národních listech
z 8. června 1876 se dokonce dozvídáme, za jakou částku byl výnos
z mýt pronajat na rok 1875/1876: Hostivice 1 495 zlatých, Přítočno
1 756 zl., Úhonice 425 zl., Rozdělov 425 zl., Toskánka 156 zl.,
Rapice 821 zl. a Unhošť 355 zl. Na rok 1876/1877 bylo mýto pronajato za tyto
částky: Hostivice 1 540 zl., Přítočno 1 675 zl., Unhošť 385 zl.,
Rozdělov 492 zl., Rapice 675 zl., Bezděkov 246 zl., Toskánka 171 zl. 50 kr.,
Úhonice 405 zl. a Chrustenice 200 zl. Nevíme, kolik se na mýtnici vybralo,
ale výběr musel být mnohem vyšší, aby se nájemci tato činnost vůbec
vyplatila… Jak vyplývá z inzerátu otištěného v úvodu, postupně se
doba trvání pronájmu mýta sjednotila s kalendářním rokem. Poslední
inzerát tohoto druhu jsem našel v Národních listech z 9. prosince
1894, týkal se pronájmu mýta na rok 1895. Výběrčí mýta
samozřejmě potřeboval ke své činnosti nějaké zázemí, mýtnici.
V Hostivici mýtnice stávala na rohu ulic Čsl. armády a Potoční,
v místě, kde dnes roste „včelařská lípa“. Budovu mýtnice postavil před
rokem 1858 rolník Josef Bartoš ze sousedícího statku čp. 25. V roce 1882
získala mýtnici, která nesla čp. 86, Anna Bartošová, která ji roku 1884
prodala Adolfovi a Anně Košerákovým. Od nich dům
koupili trhovou smlouvou z 23. listopadu 1900 Antonín a Františka
Landovi a 29. prosince 1910 ho postoupili Antonínu a Marii Landovým. Po
vzniku Československa dům rychle měnil majitele: 29. září 1919 ho koupila
Růžena Kořínková, 3. července 1920 Václav Zach, 4. listopadu 1921
Bedřich Šimek, 17. září 1925 František Pokorný a 19. května 1926 obec
Hostivice, která tuto stavební parcelu zrušila, což by mělo dokládat demolici
domu. Mýtnice však
v domě nebyla po celou dobu, kdy je v Hostivici doloženo vybírání
mýta. V roce 1889 zřídil Antonín Šprunk v tomto domě, označeném
jako stará mýtnice, holičský závod. Je zajímavé, že Šprunk se sice přiženil
do rodiny Bartošových, ale v době zřízení provozovny již dům patřil
manželům Košerákovým.
Oznámení
Antonína Šprunka z roku 1889 o zřízení
holičského závodu ve staré mýtnici O tom, kdo vybíral mýto, zatím
nevíme vůbec nic. Předpokládám, že ten, kdo si pronajal od okresního
zastupitelstva výběr mýta, si musel pronajmout od majitele i budovu mýtnice. Podle neověřené
pozdější zprávy se měla mýtnice nacházet rovněž v již zaniklém domku čp.
127 na rohu ulic Čsl. armády a V Podskalí. Tento dům patřil
ke Staňkově továrně na šrouby a bývá označován jako obydlí zahradníka,
ale nelze vyloučit, že nějakou dobu skutečně nesloužil k výběru mýta.
Mělo by to určitou logiku – výstavbou továrny se stará mýtnice dostala do
zástavby, zatímco domek u továrny byl na okraji obce, takže by výběrčí
poznal, kdo jede s povozem jen po vsi a kdo cestuje dál… Podle litovických obecních pramenů
se mělo mýto vybírat rovněž v Litovicích u litovického nádraží, na
křižovatce ulic U Nádraží a Hájecké. Zde stával domek, který později sloužil
k ubytování zemědělských dělníků, říkalo se mu brabčárna.
V inzerátech o pronájmu okresního mýta však tato mýtní stanice není ani
jednou zmíněna. K sestavení článku byly využity zejména staré
noviny zveřejněné v projektu Kramerius Národní knihovny ČR. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 88. část