SERIÁL STALO SE PŘED…
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 95. část
|
Stalo se před 105 lety: (HM 5/2016) Ředitel Městské
policie Hostivice K. Vodolan pravidelně
v Hostivickém měsíčníku hlásí, jaké řešili strážníci přestupky
související s chovem psů. Takovému zpravodajství se těžko konkuruje,
přesto zaměřím toto pokračování seriálu Stalo se před… právě na chov psů
v Litovicích a na opatření spojená s ochranou proti vzteklině. Při výskytu vztekliny,
která se objevovala na sklonku 19. století a před první světovou válkou
nikoliv výjimečně, nařizovalo okresní hejtmanství příslušná ochranná
opatření, k nimž patřilo zejména nařízení, že všichni psi
v postižené oblasti musí být přivázáni řetězem. Tak se stalo v roce
1878, když hostinskému v Unhošti utekl pes, který v Jenči pokousal
devět psů a tři prasata. Tehdy museli být litovičtí psi uvázáni po dobu šesti
týdnů. V roce 1889 bylo zajištění psů nařízeno dokonce po dobu dvou
měsíců a pobíhající psy bez náhubku měl odchytávat pohodný. V roce
1894 žádal litovický obecní úřad o zrušení nařízené kontumace psů (takto bylo
nazýváno jejich zajištění řetězem) z důvodu, že psi v důsledku
vedra trpí. Okresní hejtman stroze odpověděl, že vzteklina se nepřenáší
horkem, ale stykem s nakaženým zvířetem, a že každý hospodář může svému
psovi zajistit dostatek čisté vody, jinak by šlo o týrání. Při tomto opatření
bylo zároveň zakázáno braní psů do hostinců a do veřejných místností vůbec,
což naznačuje, že takové počínání jinak nemuselo být výjimečné. Z let 1910 a
1911, kdy se vzteklina vyskytla opakovaně, se dochovaly dokonce seznamy
chovaných psů. Jména psů a jejich popis byly uvedeny postupně pro jednotlivé
majitele podle čísel popisných jejich bydliště. V roce 1911, tedy před
105 lety, bylo ve spojených obcích Litovice, Břve a Jeneček chováno celkem
139 psů, což bylo víc než tehdejší počet domů (těch bylo jen 120). Někteří
majitelé domů nevlastnili žádného psa, jiní jich naopak měli několik.
Rekordmanem byl řezník Max Klein z Litovic čp. 12 se šesti psy. V seznamu se
nejčastěji opakovala tato jména psů: 14× Vořech a Alík, 11× Puntík
a Bela, 4× Milan, Cukrdle a Amina a 3× Plosík, Cikán a
Brok. Další jména se objevila jen jednou nebo dvakrát. Podívejme se pro
zajímavost, jakou fantazii lidé před stoletím při pojmenovávání psů měli.
V Litovicích najdeme Ašanta, Boje, Čubu, Floka, Floru, Greifa, Chlapíka, Lesana, Lustika,
Mindu, Muflíka, Peňu,
Plose, Pozora, Pusíka,
Ria, Rolanda, Šalíka, Šotka, Škardíka,
Todu, Tygra, Vertmana,
Žáka a Žulu. Mezi břevské psy patřili Arna, Čokl, Hektor, Lafka,
Mera, Pinčl, Věřín, Zora
a Žokin. Při procházce Jenečkem by na vás před 105
lety štěkali Azor, Balík, Dona, Lorda, Lupen, Nera, Puclík,
Rigo, Rolda a Silva. Někteří psi nebyli
v seznamu pojmenováni, proto součet jmenovaných psů neodpovídá celkovému
počtu. Na ukázku zařazuji i
několik popisů psů. Obecní úřad totiž většinou neuváděl rasu (výjimkou byli
např. kříženec špice Puntík patřící Františku Umonovi
z Litovic čp. 25 či švédský ovčák Žak, kterého
vlastnil přednosta litovického nádraží Josef Jass),
ale popis vzhledu. Tak třeba Puntík patřící řezníku Václavu Zpěváčkovi
z Litovic čp. 2 byl „malý, krátkosrstý, bez ohonu, na hřbetě žlutavý,
pod břichem a krkem bílý, uši krátké“. Podle popisu „malý, dlouhosrstý,
žlutý, pod břichem světlý, uši dlouhé, ohon chvostnatý“ tehdy jistě všichni
poznali Čokla, který patřil Antonínu Hytychovi ze
Břvů čp. 24. Z Jenečka jsem jako příklad vybral Lordu patřícího Bedřichu
Stádníkovi z čp. 1: „Velký, s delší srstí, tmavožlutý, pod břichem
a krkem světlý, přední nohy od kolen a zadní u konců bílé, konec ohonu
světlý, uši dlouhé černošedé“. Článek byl sestaven s využitím písemností
uložených ve Státním okresním archivu Praha-západ ve fondu Archiv obce
Litovice v kartonu 13 pod inv. č. 180 a výnosů publikovaných
v Úředním listu c. k. okresního hejtmanství na Kladně, jehož výtisky
jsou nyní uloženy ve Státním okresním archivu Kladno. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Úvod -> Texty
pro Hostivický měsíčník -> Seriál Stalo se před…
-> 95. část