DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1929 až 1938 -> 1937: Ztracená varta
|
Ztracená varta Tobias, Špilar a Rohan Základní údaje Litovice, Dělnický dům 27. února 1937 a 28. února 1937 Pořadatel Dramatická jednota J. K. Tyl v Hostivici Režie Václav Horešovský Scéna Příhoda, Jan Šustr a Ondřej Sereda,
spolupráce František Čížek a
Placek Nácvik zpěvů Valenta Herci Kopta Nováčková Vávrová Benešová Další údaje Zpráva
režiséra Zpráva
režiséra ku dni 4. března 1937. Dne
27. – 28. února 1937 pořádal J. K. Tyl v Hostivici,
v Dělnickém domě 2 divad. představení Ztracené
varty s úspěchem as 50 %. Možná,
že se to někomu nebude zdáti pravdou, ale já jsem přesvědčen, že při trošce nadšení
a ukáznění při zkouškách mohla varta dopadnouti
mnohem lépe. Počítal jsem, že jen při Kukačce byl onen
nezájem, který při druhém cvičení se nebude opakovati, avšak jsem se sklamal. Zkoušky na Kukačku byly
rozhodně svědomitěji prováděny se strany účinkujících, nežli na vartu. Zkoušek
bylo: prósy 11, zpěvy 9, balet 8, úplných zkoušek
5. Celkově bylo zkoušek 33. Cvičení
varty počalo dne 14. ledna 1937 do 27. února 37,
t. j. 6 neděl. Nejvíce
navštívili zkoušky: Horešovský, Vávra, Kopta, Kliment, Nováčková, Vávrová. Všeobecně
však jest povinností výboru dramatické jedn. J. K.
Tyl, by všem účinkujícím bylo vysloveno pochvalné uznání za snahu, včetně
nápovědy a asistence za kulisami. Finanční
úspěch byl dobrý, avšak skromný. Jsme však dramatický kroužek, kterému hlavně
záleží, by neprodělal, a to hlavní, by mohl konkurovat s ostatními, což
doufám se povedlo a povede i nadále. Jediná stránka chmurná, kterou nemohu
přejíti bez podotknutí, jest asistence při divadle (to je suflování
a inspicienti). Během hry Kukačka jsem se doslechl již tuto
nepřístojnost, až teprve při vartě jsem vše poznal
sám na vlastní kůži. Tyto funkce jsou velice odpovědné a ti členové, kteří
jsou pověřeni tímto, si musí uvědomiti, že musí se do této vžít a ne tam být
pro vyplnění místa. Největší
pozornosti a oblibě se těšila sl. Benešová, jež prováděla svá čísla
s graciosní přesností, a přál bych si, kdyby naše děvčata okoukala si
onen příjemný vzhled a úsměv na jevišti. Dekorace
a scény lahodily s dějem, na čemž mají podíl: Příhoda, Šustr a Sereda. Nápomocni v tom byli: Čížek a Placek. Ku
konci referátu jest mojí povinností se zmíniti o nacvičení zpěvů, které
s nevšední ochotou, vytrvalostí a pílí nacvičil náš milý pan Valenta.
Tomu patří zvláštní dík za jeho nezištnou práci, za kterou mu děkuji i já
v prvé řadě, pro ulehčení mojí práce. Nemile
se mě dotklo též zvýšení poplatku ze sálu, vysvětluji si věc však eksistenčně. A
nyní ku konci všem i sebe v to počítaje, na vědomí: Hlavy dohromady, a
nedodržel-li některý své povinnosti, nechť si dneska řekne každý, kdo jest a
chce býti činným, hledět vše napravit a všech nedostatků a poklesků se příště
vystříhat, neboť to vše neděláme pro sebe, ale pro veřejnou reklamu spolku,
kterému přeji i do budoucna mnoho zdaru. Václav Horešovský, režisér. Prameny |
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1929 až 1938 -> 1937: Ztracená varta