HOSTIVICKÉ OSOBNOSTI
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Ing. Karel Boček
|
Ing.
Karel Boček *
30. 7. 1926 – † Účastník
druhého odboje, generální ředitel Československého uranového průmyslu Karel Boček se narodil 30. července 1926 v Praze-Břevnově
krejčímu Karlu Bočkovi a Jindřišce rozené Nyplové. V roce 1932 se s rodiči
přestěhoval do Jenečka čp. 60. Za války začal studovat reálku v Praze
v Dušní ulici, později se vyučování přesunulo do Resslovy ulice a pak do
budovy Nerudova gymnázia na Malé Straně. Rodina byla zapojena
do komunistického odboje a při zátahu gestapa 23. února 1943 byli rodiče i
mladý Karel zatčeni. Na svobodě zůstala jen babička Aloisie Nyplová, která s nimi žila, ale zrovna nebyla doma.
Podařilo se jí přesvědčit gestapo, že vnuk o odbojové činnosti nic neví,
takže po čtvrt roce věznění na Pankráci byl propuštěn. Vrátil se do školy a
v roce 1944 se už moc nevyučovalo, studenti byli nasazeni na různé
práce. Ve škole se zapojil do odbojové činnosti mladých napojených na skupinu
Předvoj, v níž byli spolužáci i hostivičtí, které spojovali Václav
Fráňa a Ladislav Hrzal. Vyráběli různé zápalné
bomby, vykolejili vlak na Kladensko-nučické dráze a podnikali další akce.
Skupina získala prostřednictvím proněmeckého Kuratoria, s nímž naoko
spolupracovala, chatu v údolí Kačáku. Chtěli
získat zbraně spoluprací s ruskými zajatci zařazenými do Ruské
osvobozenecké armádě, proto pomáhali ukrývat tři jejich příslušníky
v chatě. Svou neopatrností však byli prozrazeni a 11. dubna 1945
překvapeni četníky z Chyňavy. Boček po nich střílel, ale byl zadržen a
předán kladenskému gestapu. Byl převezen k uvěznění do Terezína a díky
brzkému konci války přežil. 5. května 1945 se terezínští vězni dostali do
péče Mezinárodního červeného kříže. Záhy se vydal zpět domů a částečně se
zapojil do akcí Ruské osvobozenecké armády před koncem války. Krátce po válce
se vydal do Chyňavy vyřídit si účty s četníky. Měl v úmyslu je
zastřelit, ale k tomu naštěstí nedošlo. V Osobním věstníku čs. ministerstva národní obrany z 25.
května 1946 bylo oznámeno, že dostal československý válečný kříž 1939 za
vynikající zásluhy o osvobození Československa jako příslušník domácího
odboje v Hostivici. V roce 1945
vstoupil do Komunistické strany
Československa a podílel se na založení Svazu české mládeže v Hostivici. Také dokončil
středoškolská studia maturitou. Poté jeho osudy přestaly mít vztah
k Hostivici, kde nadále žili v Jenečku jeho rodiče. Na podzim 1945 se
stal vychovatelem v zotavovně pro kladenské děti v Prunéřově, ale krátce nato přijal práci v redakci
kladenských novin Svoboda. V roce 1946 začal studovat Vysokou školu
báňskou v Ostravě. Zde se v roce 1948 poprvé oženil, ale manželka
v prosinci 1948 zemřela při porodu. Druhé manželství skončilo rozvodem.
Školu dokončil v lednu 1951. Od února 1951
pracoval v jáchymovských dolech jako štajgr, po třech měsících byl
přeložen jako naddůlní do dolu Plavno. Základní
vojenskou službu zakončil v říjnu 1953. V lednu 1956 se stal
ředitelem Jáchymovských dolů Horní Slavkov a o rok později Jáchymovských dolů
Jáchymov. V roce 1960 přešel do Příbrami do Ústřední správy výzkumu a
těžby radioaktivních surovin, později přeměněné na generální ředitelství Čs.
uranového průmyslu. Zastával zde funkci výrobně technického náměstka, resp.
technického ředitele. V polovině 60. let s stal členem
Československé atomové komise. Přestože byl v té době ještě komunistou,
snažil se snížit závislost uranového průmyslu na Sovětském svazu, zejména
tím, že by se v Československu vyráběl uranový koncentrát a nevyvážela
se jen ruda. Rozšiřoval činnost podniku, např. vzniklo pracoviště věnující se
ražbě vodovodního přivaděče z úpravny vody Želivka do Prahy a později
dalším stavbám, kde pracovali horníci po dosažení povolené expozice
radioaktivitou. V srpnu 1968 byl jmenován generálním ředitelem
Československého uranového průmyslu. Od roku 1960 byl nositelem Řádu práce. Po sovětské okupaci
podpořil stávku příbramských horníků s heslem „Ani gram uranu
okupantům!“ a vyhlásil, že podnik přerušuje dodávky do Sovětského svazu.
V září 1969 byl proto vyloučen z KSČ a od ledna 1970 přešel do
podniku, který vznikl z pracoviště věnujícího se přivaděči
z Želivky. Pracoval na ražbě vodovodního přivaděče od nádrže Přísečnice
do Kadaně. Obával se perzekucí, proto zvažoval odchod do zahraničí, který
však nestihl. Dne 6. září 1970 byl v Přísečnici zatčen Státní
bezpečností a vazebně vyšetřován pro podezření z trestného činu
sabotáže. V létě 1971 se již seznamoval se spisem a 6. července 1971 se
mu povedlo uprchnout z budovy Generální prokuratury. S pomocí otce
a dalších osob se dostal ukrytý v nákladním autě do západního Německa –
Německé spolkové republiky. Už v nepřítomnosti byl za sabotáž, která
měla spočívat v zastavení těžby v uranu v srpnu 1968 a tím
ohrožení obranyschopnosti zemí socialistického tábora, odsouzen na 15 let,
odvolací soud snížil trest na 13 let. Zároveň byl zbaven všech dříve
obdržených vyznamenání. V emigraci
pokračoval v práci v uranovém průmyslu pro německou firmu, pracoval
v mnoha zemích na celém světě. Později přešel do stavební firmy a nakonec založil svoji stavební firmu. Po roce 1989
se vrátil do Česka, v roce 1996 založil českou firmu RB REAL, s. r. o.,
a stavěl rodinné domy v Klínci (v okrese Praha-západ, u dálnice D4). V roce 2005
vydal v nakladatelství Akropolis knihu vzpomínek na svůj život nazvanou
příznačně „Ani gram uranu okupantům!“. Rodina Rodiče Otec:
Karel Boček (* 1. 1. 1901 Písek – † 10. 6. 1983 Praha),
krejčí v Jenečku čp. 60, Matka:
Jindřiška rozená Nyplová
(* 4. 3. 1906 Novosedlice čp. 216, nyní okres Teplice – † 3. 6. 1984 Praha), Manželka Měl
celkem čtyři manželky Bydliště Jeneček
čp. 60 = Hostivice, Bezručova čp.
1003 (1932–1945) Odkazy Věznění za druhé světové války Vyznamenaní za odboj během druhé světové války Prameny BOČEK, Karel (2005): Ani gram uranu
okupantům! Praha: Akropolis. ISBN 80-7304-060-3. |
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Ing. Karel Boček