HOSTIVICKÉ OSOBNOSTI
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Ing. Karel Boček
|
Ing.
Karel Boček *
30. 7. 1926 – † Účastník
druhého odboje, generální ředitel Československého uranového průmyslu Karel Boček se narodil 30. července 1926 v Praze-Břevnově
krejčímu Karlu Bočkovi a Jindřišce rozené Nyplové. V roce 1932 se s rodiči přestěhoval
do Jenečka čp. 60. Za války začal studovat reálku v Praze v Dušní ulici,
později se vyučování přesunulo do Resslovy ulice a pak do budovy Nerudova
gymnázia na Malé Straně. Rodina byla zapojena
do komunistického odboje a při zátahu gestapa 23. února 1943 byli rodiče i
mladý Karel zatčeni. Na svobodě zůstala jen babička Aloisie Nyplová, která s nimi žila, ale zrovna nebyla doma.
Podařilo se jí přesvědčit gestapo, že vnuk o odbojové činnosti nic neví,
takže po čtvrt roce věznění na Pankráci byl propuštěn. Vrátil se do školy a v roce
1944 se už moc nevyučovalo, studenti byli nasazeni na různé práce. Ve škole
se zapojil do odbojové činnosti mladých napojených na skupinu Předvoj, v níž
byli spolužáci i hostivičtí, které spojovali Václav Fráňa a Ladislav
Hrzal. Vyráběli různé zápalné bomby, vykolejili
vlak na Kladensko-nučické dráze a podnikali další akce. Skupina získala
prostřednictvím proněmeckého Kuratoria, s nímž naoko spolupracovala,
chatu v údolí Kačáku. Chtěli získat zbraně
spoluprací s ruskými zajatci zařazenými do Ruské osvobozenecké armádě,
proto pomáhali ukrývat tři jejich příslušníky v chatě. Svou neopatrností
však byli prozrazeni a 11. dubna 1945 překvapeni četníky z Chyňavy.
Boček po nich střílel, ale byl zadržen a předán kladenskému gestapu. Byl
převezen k uvěznění do Terezína a díky brzkému konci války přežil. 5.
května 1945 se terezínští vězni dostali do péče Mezinárodního červeného
kříže. Záhy se vydal zpět domů a částečně se zapojil do akcí Ruské
osvobozenecké armády před koncem války. Krátce po válce se vydal do Chyňavy
vyřídit si účty s četníky. Měl v úmyslu je zastřelit, ale k tomu
naštěstí nedošlo. V Osobním věstníku čs. ministerstva národní obrany z 25.
května 1946 bylo oznámeno, že dostal československý válečný kříž 1939 za
vynikající zásluhy o osvobození Československa jako příslušník domácího
odboje v Hostivici. V roce 1945
vstoupil do Komunistické strany
Československa a podílel se na založení Svazu české mládeže v Hostivici. Také dokončil
středoškolská studia maturitou. Poté jeho osudy přestaly mít vztah k Hostivici,
kde nadále žili v Jenečku jeho rodiče. Na podzim 1945 se
stal vychovatelem v zotavovně pro kladenské děti v Prunéřově, ale krátce nato přijal práci v redakci kladenských
novin Svoboda. V roce 1946 začal studovat Vysokou školu báňskou v Ostravě.
Zde se v roce 1948 poprvé oženil, ale manželka v prosinci 1948
zemřela při porodu. Druhé manželství skončilo rozvodem. Školu dokončil v lednu
1951. Od února 1951 pracoval
v jáchymovských dolech jako štajgr, po třech měsících byl přeložen jako
naddůlní do dolu Plavno. Základní vojenskou službu
zakončil v říjnu 1953. V lednu 1956 se stal ředitelem Jáchymovských
dolů Horní Slavkov a o rok později Jáchymovských dolů Jáchymov. V roce 1960
přešel do Příbrami do Ústřední správy výzkumu a těžby radioaktivních surovin,
později přeměněné na generální ředitelství Čs. uranového průmyslu. Zastával zde
funkci výrobně technického náměstka, resp. technického ředitele. V polovině
60. let s stal členem Československé atomové komise. Přestože byl v té
době ještě komunistou, snažil se snížit závislost uranového průmyslu na
Sovětském svazu, zejména tím, že by se v Československu vyráběl uranový
koncentrát a nevyvážela se jen ruda. Rozšiřoval činnost podniku, např.
vzniklo pracoviště věnující se ražbě vodovodního přivaděče z úpravny vody
Želivka do Prahy a později dalším stavbám, kde pracovali horníci po dosažení
povolené expozice radioaktivitou. V srpnu 1968 byl jmenován generálním
ředitelem Československého uranového průmyslu. Od roku 1960 byl nositelem
Řádu práce. Po sovětské okupaci
podpořil stávku příbramských horníků s heslem „Ani gram uranu okupantům!“
a vyhlásil, že podnik přerušuje dodávky do Sovětského svazu. V září 1969
byl proto vyloučen z KSČ a od ledna 1970 přešel do podniku, který vznikl
z pracoviště věnujícího se přivaděči z Želivky. Pracoval na ražbě
vodovodního přivaděče od nádrže Přísečnice do Kadaně. Obával se perzekucí,
proto zvažoval odchod do zahraničí, který však nestihl. Dne 6. září 1970 byl
v Přísečnici zatčen Státní bezpečností a vazebně vyšetřován pro
podezření z trestného činu sabotáže. V létě 1971 se již seznamoval
se spisem a 6. července 1971 se mu povedlo uprchnout z budovy Generální
prokuratury. S pomocí otce a dalších osob se dostal ukrytý v nákladním
autě do západního Německa – Německé spolkové republiky. Už v nepřítomnosti
byl za sabotáž, která měla spočívat v zastavení těžby v uranu v srpnu
1968 a tím ohrožení obranyschopnosti zemí socialistického tábora, odsouzen na
15 let, odvolací soud snížil trest na 13 let. Zároveň byl zbaven všech dříve
obdržených vyznamenání. V emigraci pokračoval
v práci v uranovém průmyslu pro německou firmu, pracoval v mnoha
zemích na celém světě. Později přešel do stavební firmy
a nakonec založil svoji stavební firmu. Po roce 1989 se vrátil do Česka, v roce
1996 založil českou firmu RB REAL, s. r. o., a stavěl rodinné domy v Klínci
(v okrese Praha-západ, u dálnice D4). V roce 2005
vydal v nakladatelství Akropolis knihu vzpomínek na svůj život nazvanou
příznačně „Ani gram uranu okupantům!“. Rodina Rodiče Otec:
Karel Boček (* 1. 1. 1901 Písek – † 10. 6. 1983 Praha),
krejčí v Jenečku čp. 60, Matka:
Jindřiška rozená Nyplová
(* 4. 3. 1906 Novosedlice čp. 216, nyní okres Teplice – † 3. 6. 1984 Praha), Manželka Měl
celkem čtyři manželky Bydliště Jeneček
čp. 60 = Hostivice, Bezručova čp.
1003 (1932–1945) Odkazy Věznění za druhé světové války Vyznamenaní za odboj během druhé světové války Prameny BOČEK, Karel (2005): Ani gram uranu
okupantům! Praha: Akropolis. ISBN 80-7304-060-3. |
Úvod -> Hostivické
osobnosti -> Ing. Karel Boček