image003

 

KOSTEL SV. JAKUBA

 

Úvod -> Památky -> Kostel

 

 

image005    image007 

Stará pečeť a nové logo hostivické farnosti

První zmínka o hostivickém kostelu sv. Jakuba pochází z roku 1277 a je zároveň první písemnou zmínkou o Hostivici.

Postaven byl o něco dříve, snad v polovině 13. století, v románském slohu, což dokládá kvádří­kové zdivo z opuky odkryté v jeho jižní straně při opravě v letech 1973–1976. O tehdejší podobě kostela se můžeme pouze dohadovat. Předpokládá se, že byl malý, tmavý a zaujímal prostor nynější chrámové lodi. Věž kostelu chyběla, opodál na hřbitově stála nejspíš dřevěná zvonice.

V 16. století vedli duchovní správu v Hostivici kněží utrakvističtí (přijímající podobojí). V době katolické reformace zůstala farnost bez faráře pro nedostatek kněží.

Za třicetileté války, v roce 1631 Švédové a Sasové kostel vypálili. Zůstal pustý, ještě v roce 1662 se o něm píše v zádušní knize, že „jest velice opuštěný a opravy, aby k předešlému způsobu přiveden byl, potřebuje.“ Již v roce 1659 se na výzvu pražského arcibiskupa Harracha zavázal František Adam Eusebius hrabě ze Žďáru chrám obnovit. V květnu 1662 se konala v pustém kostele první mše po 45 letech a ještě v tom roce začala přestavba. Hrabě Žďárský dal přistavět gotický presbytář s křížovou klenbou, lomenými okny a prejzovou střechou a malou sakristii na evangelijní (severní) straně. V letech 1662–1663 byla přistavěna i věž ke kostelu, jejíž přízemní část zvětšila nedostačující prostor kostela, neboť pod klenutím věže vznikla předsíň. Zřejmě z tohoto důvodu má věž prakticky stejnou šířku jako loď kostela.

Interiér kostela na snímku z roku 1911 (Podlaha A.: Posvátná místa)

Další stavební činnost v kostele je spojena s Annou Marií, velkovévodkyní Toskánskou, která postavila či přestavěla všechny hlavní hostivické památky. Roku 1737 nechala kostel opravit, zvětšit okna a prolomit zeď u věže a vytvořit kůr. O rok později opravila a opatřila novou střechou kostelní věž.

Ani v této době nevíme, jak kostel přesně vypadal. Trochu napovědět nám může nepříliš spolehlivá kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století zachycující centrum Hostivice. Věž kostela je na obrázku zakončena cibulovou střechou s lucernou.

Hlavní oltář sv. Jakuba byl v roce 1736 přivezen ze Zákup. Dne 5. listopadu 1737 byly do velkého oltáře vloženy ostatky sv. Simplicie. Postranní oltáře sv. Vojtěcha a sv. Prokopa pocházejí z kostela sv. Václava na Zderaze a byly zakoupeny pro hostivický kostel v roce 1787, když císař Josef II. zrušil tamní klášter Augustiniánů a věci kostelní se rozprodávaly.

Dne 19. dubna 1794 vypukl v Hostivici požár, který zničil velkou část obce. Vyhořela i kostelní věž, kterou zakrývala nouzová střecha až do roku 1857, kdy byla věž dostavěna do současné podoby. V roce 1818 dal farář Haas vyprázdnit kostnici na východní straně kostela, spojil ji s kostelem a udělal z ní sakristii, aby získal místo v malém kostele. Na jižní straně přistavěl oratoř pro panstvo. Roku 1870 přestavoval kostel stavitel Prantner, který upravil oratoř na malou kapli a na severní straně postavil velkou kapli s novou oratoří. Tato přestavba sklidila  ostrou kritiku, kterou J. Ptáček přičítá Zikmundu Winterovi: „Prorazil z každé strany chrámku našeho dvě nestejné díry a zde přistavěl dvě boudy rozdílné velikosti, s malými, nemotornými okny, která mřížemi opatřil – vyhlížejí jako šatlava.“ Rozšířena byla i okna v presbytáři. Při této úpravě byl snad zazděn i pseudorománský klenutý vchod do kostela v západní straně věže, nyní opět obnovený. K zazdění tohoto vchodu použili tenkrát náhrobní kameny, vzaté ze zdí a podlahy chrámové lodi. Možná byly mezi nimi i kameny z náhrobků některých významných hostivických osobností.

Plánek kostela podle Z. Wirtha z roku 1907

Roku 1871 byla věž přikryta novou střechou a vsazeny nové hodiny. V roce 1933 byly hodiny obnoveny z dobrovolné sbírky věřících, v květnu 1945 je velmi poškodilo ostřelování obce. Kostel byl celkově opravován v letech 1973–1976, při které například byla břidlicová krytina věže vyměněna za plechovou. Věžní hodiny byly nahrazeny roku 1975 novými.

I v současnosti probíhají postupné opravy kostela. V letech 2010 až 2011 se dočkaly obnovy věž a jižní strana lodě včetně přístavků, v roce 2012 byla odvlhčena severní strana kostela.

Kostelní zvony

Osudy kostelních zvonů až netušeně vypovídají o osudech Hostivice a někdy i celé země. Za válek bývaly často zabavovány (rekvírovány) pro vojenské účely.

Nejstarší známé zvony zabavili za třicetileté války v roce 1639 císařští vojáci. Tehdy ještě nestála kostelní věž, takže zvony byly umístěny zřejmě v samostatně stojící zvonici. Nové zvony byly pořízeny po obnově kostela – první v roce 1662, další dva pak v letech 1688 a 1714. Zvon z roku 1662 slil pražský zvonař Fridrich Šenfeld a byl na něm nápis: „Tento zvon jest ku cti a slávě Boží a svatému Jakubu za šťastného a vzácného panování J. V. H. M. pana pana Františka Adama Eusebia, svaté Římské říše hraběte ze Žďáru péčí a starostí slovutného muže pana Matěje Maximiliana Prince, hejtmana panství Kladenského udělán leta 1662.“

V roce 1773 popsal farář Jan Grim tehdejší tři zvony. O tom z roku 1662 nic nevěděl, za nejstarší považoval zvon z roku 1688, druhý pojmenovaný po sv. Vavřinci měl pocházet ze stejného roku a z roku 1714 pocházel třetí, menší zvon zvaný Menší sv. Jakub, který pukl a 12 let byl k nepotřebě.

Při požáru v roce 1794 vyhořela kostelní věž a zvony se rozlily. Nové tři zvony byly pořízeny až v roce 1802. Největší byl posvěcen opět na jméno sv. Jakuba a nesl obraz Ukřižovaného s matkou plačící pod křížem, obraz sv. Jakuba a nápis: „Za panování Jeho Osvícenosti pana pana Maximiliána Josefa, sv. římské říše volence Bavor a Pfalzu, slitý 1802. nákladem záduše za administrace pana Antonína ze Šindelářů, pana vrchního Hynka Štibicze, pana faráře Vaise.“ Text na prostřední zvonu sv. Vavřince zněl: „Slitý 1802. Nákladem osadníků.“ a byl doplněn na druhé straně obrazem sv. Barbory. Nejmenší Vojtěch nesl nápis: „Za Patrona, Císaře a krále Ferdinanda I., zastupitele patronátního Antonína Welebila, faráře Jiřího Rohleny.“ Tento zvon přelil v roce 1857 Karel Bellman z Prahy a podruhé roku 1882 Josef Diepolt. Zvon poté nesl nápis: „Za patrona císaře a krále Františka Josefa I., zastupitele patron. Filipa Linka, faráře Vác. Číška zvon tento přelit l. P. 1882 Jos. Diepolta v Praze.“

V roce 1917, za 1. světové války, velký a prostřední zvon zrekvírovala vojenská správa. Tři nové zvony byly zakoupeny ze sbírky farníků v roce 1924 a posvěceny a umístěny na věž při pouti. Nevydržely však dlouho. Za 2. světové války, 18. března 1942 Němci zrekvírovali všechny tři nové zvony a ušetřili jen nejmenší zvon, umíráček, který přežil již 1. světovou válku. Při ostřelování Hostivice v květnu 1945 ho zasáhla střela a rozbila. Z jeho střepin a dalšího materiálu ulili nový zvon, který byl posvěcen a umístěn do věže 24. listopadu 1946. Nese nápis: „Památný tento zvon, rozstřílený v revo­lučních bojích 7.V.1945, byl obnoven firmou Manoušek a spol. v Brně.“

 

Spouštění zrekvírovaného zvonu v roce 1942 a vysvěcení nového zvonu v roce 1946

Druhý zvon byl ve věži zavěšen v roce 1970, ulit byl nákladem rodin Tomkových, Horešovských a Stádníkových z Jenečka.

Současné zvony ve věži kostela sv. Jakuba

Varhany

První varhany byly do hostivického kostela pořízeny snad po roce 1733. Roku 1778 však byly odstraněny a na­hrazeny novými od varhanáře Jana Mata z Prahy, které se zaplatily z veřejné sbírky. Vícekrát byly opravovány, napří­klad po velkém požáru v roce 1794, který je poškodil.

Varhanní skříň nese letopočet 1783. Varhanní stroj pochází nespíše z let 1870–1871 a dodal ho podle nalezených zápisů Ferdinand Guth z Nového Stra­šecí. V pozdějších dobách ho upravoval Josef Růžička i další varhaníci.

Varhany při rekonstrukci v roce 2002

Poslední rekonstrukce varhan proběhla v letech 2001 až 2002. Ujal se jí Fond Aloise Saifrta při místní farnosti, který peníze na opravu získal veřejnou sbírkou, benefičními koncerty a dary města Hostivice i místních firem. Po rekonstrukci varhany vysvětil dne 28. července 2002 biskup Jaroslav Škarvada.

Hřbitov u kostela

Od založení kostela sloužilo jeho okolí jako hřbitov. V roce 1839 se zde přestalo pohřbívat, protože hřbitov již nestačil potřebám hostivické farnosti. (Nový hřbitov založený směrem do Litovic byl zrušen v 60. letech 20. století a zbylý park dnes patří do areálu mateřské školy v Litovické ulici. Ve 30. letech 20. století, kdy ani tento hřbitov nepostačoval, se jednotlivé přifařené obce nedohodly na místě nového společného hřbitova, proto si Hostivice založila samostatný hřbitov severně od obce a Litovice a Jeneč se dohodly na založení společného hřbitova u rudenské trati. Hostivický hřbitov se stěhoval ještě znovu těsně po 2. světové válce do současné polohy, protože překážel rozvoji letiště Praha-Ruzyně.)

Vstup do kostelní zahrady s letopočtem 1797 nad vraty a s památnými lípami

Řada badatelů uvádí, že původně hřbitov zabíral i prostor v místech domu čp. 59 (původně školy, nyní domu služeb) a zmenšen byl po dostavbě prvního patra tohoto domu v r. 1838. Tomuto tvrzení však příliš neodpovídá letopočet 1797 nad vstupní bránou v ohradní zdi kostelní zahrady.

V kostele se roku 1755 nacházelo osm starých náhrobků, z nichž se dochovaly v poškoze­ném stavu dva osazené v ohrad­ní zdi kostelní zahrady. Na levém se nachází reliéf kněžské postavy s kalichem v levici, která pravicí žehná. Nápisy nebyly čitelné již na počátku 20. století. Na pravém náhrobku se již nedá přečíst tento nápis: „Letha panie 1513 umrzel urozeny a statecny rytirz pan Martin Ubert Zdiarsky w autery przed narozenim Matky Bozi. Pan Buh dusst milostiw byti racz.“

Náhrobky dochované v ohradní zdi kostelní zahrady

Sochám sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka z Assisi před vchodem do kostela a soše svatého Jana Nepomuckého v kostelní zahradě se věnuje samostatný materiál, protože sochy historicky k areálu kostela nepatří.

 

 

Úvod -> Památky -> Kostel

 

image003