KOSTEL SV. JAKUBA
|
Stará pečeť hostivické farnosti. První zmínka o
hostivickém kostelu sv. Jakuba pochází z roku 1277 a je zároveň první
písemnou zmínkou o Hostivici. Postaven byl o
něco dříve, snad v polovině 13. století, v románském slohu,
což dokládá kvádříkové zdivo z opuky odkryté v jeho jižní
straně při opravě v letech 1973–1976 (nyní opět zakryté omítkou). O
tehdejší podobě kostela se můžeme pouze dohadovat. Předpokládá se, že byl
malý, tmavý a zaujímal prostor nynější chrámové lodi. Věž kostelu chyběla,
opodál na hřbitově stála nejspíš dřevěná zvonice. V 16.
století vedli duchovní správu v Hostivici kněží utrakvističtí
(přijímající podobojí). V době katolické reformace zůstala farnost bez
faráře pro nedostatek kněží. Za třicetileté války, v roce 1631
Švédové a Sasové kostel vypálili. Zůstal
pustý, ještě v roce 1662 se o něm píše v zádušní knize, že „jest
velice opuštěný a opravy, aby k předešlému způsobu přiveden byl,
potřebuje.“ Již v roce 1659 se na výzvu pražského arcibiskupa Harracha zavázal František Adam Eusebius
hrabě ze Žďáru chrám obnovit. V květnu 1662 se konala v pustém
kostele první mše po 45 letech a v témže roce začala přestavba. Hrabě ze
Žďáru dal přistavět gotický presbytář s křížovou klenbou, lomenými okny
a prejzovou střechou a malou sakristii na evangelijní (severní) straně.
V letech 1662–1663 byla přistavěna i věž ke kostelu, jejíž přízemní část zvětšila nedostačující
prostor kostela, neboť pod klenutím věže vznikla předsíň. Zřejmě
z tohoto důvodu má věž prakticky stejnou šířku jako loď kostela.
Další stavební činnost v kostele
je spojena s Annou Marií Františkou velkovévodkyní toskánskou, která
postavila či přestavěla všechny hlavní hostivické památky. Roku 1737 nechala
kostel opravit, zvětšit okna a prolomit zeď u věže a vytvořit kůr. O rok později opravila a
opatřila novou střechou kostelní věž. Podobu kostela po této přestavbě
zachycuje kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století a veduta centra
Hostivice od Johanna Venuta z roku 1802. Věž
kostela byla zakončena cibulovou střechou s lucernou. Dne 19. dubna 1794 vypukl v Hostivici požár, který zničil velkou
část obce. Vyhořela i kostelní věž, kterou zakrývala nouzová střecha až do
roku 1857, kdy byla věž dostavěna do současné podoby. V roce 1818 dal
farář Pavel Haas vyprázdnit kostnici na východní straně kostela, spojil ji
s kostelem a udělal z ní sakristii, aby získal místo
v malém kostele. Na jižní straně přistavěl oratoř pro panstvo. Roku 1870
přestavoval kostel stavitel Prantner, který upravil
oratoř na malou kapli a na severní straně postavil velkou kapli s novou
oratoří. Tato přestavba sklidila ostrou kritiku, kterou kaplan Josef Ptáček
přičítá Zikmundu Winterovi: „Prorazil z každé strany chrámku
našeho dvě nestejné díry a zde přistavěl dvě boudy rozdílné velikosti,
s malými, nemotornými okny, která mřížemi opatřil – vyhlížejí jako
šatlava.“ Rozšířena byla i okna v presbytáři. Při této úpravě byl snad
zazděn i pseudorománský klenutý vchod do kostela v západní straně věže,
nyní opět obnovený. K zazdění tohoto vchodu použili tenkrát náhrobní
kameny, vzaté ze zdí a podlahy chrámové lodi. Možná byly mezi nimi i
kameny z náhrobků některých významných hostivických osobností.
Plánek kostela podle Zdeňka Wirtha z roku 1907. Roku 1871 byla věž přikryta novou
střechou a vsazeny nové hodiny.
V roce 1933 byly hodiny obnoveny z dobrovolné sbírky věřících, v
květnu 1945 je velmi poškodilo ostřelování obce. Kostel byl celkově opravován
v letech 1973–1976, při které například byla břidlicová krytina věže
vyměněna za plechovou. Věžní hodiny byly nahrazeny roku 1975 novými. I v současnosti probíhají postupné opravy kostela. V letech
2010 až 2011 se dočkaly obnovy věž a jižní strana lodě včetně přístavků, v roce
2012 byla odvlhčena severní strana kostela a omítnuta jižní fasáda. Vybavení chrámové lodě a
presbytáře
V čele presbytáře se nachází hlavní oltář sv. Jakuba, který
nechala přivézt v roce 1736 ze Zákup Anna Marie Františka velkovévodkyně
toskánská. Po stranách ho zdobí sochy
sv. Vavřince a sv. Floriána, které se nacházejí i na náměstí na mariánském
sloupu. Dne 5. listopadu 1737 byly do hlavního oltáře zezadu vloženy
ostatky svaté Simplicie, které jsou tak skryty před návštěvníky. Původně mělo
jít o dočasné řešení, ale již při něm zůstalo. Postranní oltáře sv. Vojtěcha a sv.
Prokopa pocházejí z kostela sv. Václava na Zderaze a byly
zakoupeny pro hostivický kostel v roce 1787, když císař Josef II.
zrušil tamní klášter augustiniánů a kostelní věci se rozprodávaly. Kazatelna je rovněž barokní, ale do kostela byla umístěna
později.
Hlavní oltář z oratoře velké kaple.
Ostatky svaté Simplicie v hlavním oltáři.
Svatý Vojtěch na pravém bočním oltáři a kopie
gotické madony.
Detaily z výzdoby kazatelny – řezba Kristus na
hoře Tábor a ornament.
Krov chrámové lodi. Varhany První varhany
byly do hostivického kostela pořízeny snad po roce 1733. Roku 1778 však byly
odstraněny a nahrazeny novými od varhanáře Jana Mata z Prahy, které se
zaplatily z veřejné sbírky. Vícekrát byly opravovány, například po
velkém požáru v roce 1794, který je poškodil.
Varhanní skříň
nese letopočet 1783. Varhanní stroj pochází nespíše
z let 1870–1871 a dodal ho podle nalezených zápisů Ferdinand Guth
z Nového Strašecí. V pozdějších dobách ho upravoval Josef Růžička i
další varhaníci. Poslední rekonstrukce varhan proběhla v letech 2001 až 2002. Ujal
se jí Fond Aloise Saifrta při místní farnosti, který peníze na opravu získal
veřejnou sbírkou, benefičními koncerty a dary města Hostivice i místních
firem. Po rekonstrukci varhany vysvětil dne 28. července 2002 biskup Jaroslav
Škarvada.
Varhany při rekonstrukci v roce
2002. Kostelní zvony Osudy kostelních
zvonů až netušeně vypovídají o osudech Hostivice a někdy i celé země. Za
válek bývaly často zabavovány (rekvírovány) pro vojenské účely. Nejstarší známé
zvony zabavili za třicetileté války v roce 1639 císařští vojáci. Tehdy
ještě nestála kostelní věž, takže zvony byly umístěny zřejmě
v samostatně stojící zvonici. Nové zvony byly pořízeny po obnově kostela
– první v roce 1662, další dva pak v letech 1688 a 1714. Zvon
z roku 1662 slil pražský zvonař Fridrich Šenfeld
a byl na něm nápis: „Tento zvon jest ku cti a slávě Boží a svatému
Jakubu za šťastného a vzácného panování J. V. H. M. pana pana
Františka Adama Eusebia, svaté Římské říše hraběte ze
Žďáru péčí a starostí slovutného muže pana Matěje Maximiliana Prince,
hejtmana panství Kladenského udělán leta 1662.“ V roce 1773
popsal farář Jan Grim tehdejší tři zvony. O tom z roku 1662 nic nevěděl,
za nejstarší považoval zvon z roku 1688, druhý pojmenovaný po sv.
Vavřinci měl pocházet ze stejného roku a z roku 1714 pocházel třetí,
menší zvon zvaný Menší sv. Jakub, který pukl a 12 let byl k nepotřebě. Při požáru
v roce 1794 vyhořela kostelní věž a zvony se rozlily. Nové tři zvony
byly pořízeny až v roce 1802. Největší byl posvěcen opět na jméno
sv. Jakuba a nesl obraz Ukřižovaného s matkou plačící pod křížem,
obraz sv. Jakuba a nápis: „Za panování Jeho Osvícenosti pana pana Maximiliána Josefa, sv. římské říše volence Bavor a Pfalzu, slitý 1802. nákladem záduše za administrace pana
Antonína ze Šindelářů, pana vrchního Hynka Štibicze,
pana faráře Vaise.“ Text na prostřední zvonu sv. Vavřince zněl: „Slitý 1802.
Nákladem osadníků.“ a byl doplněn na druhé straně obrazem sv. Barbory.
Nejmenší Vojtěch nesl nápis: „Za Patrona, Císaře a krále Ferdinanda I.,
zastupitele patronátního Antonína Welebila, faráře
Jiřího Rohleny.“ Tento zvon přelil v roce 1857 Karel Bellman
z Prahy a podruhé roku 1882 Josef Diepolt.
Zvon poté nesl nápis: „Za patrona císaře a krále Františka Josefa I.,
zastupitele patron. Filipa Linka, faráře Vác. Číška
zvon tento přelit l. P. 1882 Jos. Diepolta v Praze.“ V roce 1917,
za 1. světové války, velký a prostřední zvon zrekvírovala vojenská správa.
Tři nové zvony byly zakoupeny ze sbírky farníků v roce 1924 a posvěceny
a umístěny na věž při pouti. Nevydržely však dlouho. Za 2. světové
války, 18. března 1942 Němci zrekvírovali všechny tři nové zvony
a ušetřili jen nejmenší zvon, umíráček, který přežil již 1. světovou
válku. Při ostřelování Hostivice v květnu 1945 ho zasáhla střela a
rozbila. Z jeho střepin a dalšího materiálu ulili nový zvon, který byl
posvěcen a umístěn do věže 24. listopadu 1946. Nese nápis: „Památný
tento zvon, rozstřílený v revolučních bojích 7.V.1945, byl obnoven
firmou Manoušek a spol. v Brně.“
Spouštění
zrekvírovaného zvonu v roce 1942 a vysvěcení nového zvonu v roce
1946. Druhý zvon byl ve
věži zavěšen v roce 1970, ulit byl nákladem rodin Tomkových, Horešovských a Stádníkových z Jenečka.
Současné
zvony ve věži kostela sv. Jakuba. Hřbitov u kostela Od založení
kostela sloužilo jeho okolí jako hřbitov. V roce 1839 se zde přestalo
pohřbívat, protože hřbitov již nestačil potřebám hostivické farnosti. (Nový
hřbitov založený směrem do Litovic byl zrušen v 60. letech 20. století
a zbylý park dnes patří do areálu mateřské školy v Litovické ulici.
Ve 30. letech 20. století, kdy ani tento hřbitov nepostačoval, se jednotlivé
přifařené obce nedohodly na místě nového společného hřbitova, proto si
Hostivice založila samostatný hřbitov severně od obce a Litovice a Jeneč se
dohodly na založení společného hřbitova u rudenské
trati. Hostivický hřbitov se stěhoval ještě znovu těsně po 2. světové válce
do současné polohy, protože překážel rozvoji letiště Praha-Ruzyně.)
Vstup do kostelní
zahrady s letopočtem 1797 nad vraty a s památnými lípami, obnovený
v roce 2015. Někteří badatelé uváděli, že původně hřbitov zabíral i
prostor v místech domu čp. 59 (původně školy, nyní domu služeb) a
zmenšen byl po dostavbě prvního patra tohoto domu v r. 1838. Tomuto
tvrzení však příliš neodpovídá letopočet 1797 nad vstupní bránou
v ohradní zdi kostelní zahrady. V kostele se roku 1755 nacházelo osm
starých náhrobků, z nichž se dochovaly celé, ale v poškozeném
stavu dva osazené v ohradní zdi kostelní zahrady. Na levém se nachází
reliéf kněžské postavy s kalichem v levici, která pravicí žehná.
Nápisy nebyly čitelné již na počátku 20. století. Na pravém náhrobku se již
nedá přečíst tento nápis: „Letha panie 1513 umrzel urozeny a statecny rytirz pan Martin Ubert Zdiarsky w autery przed narozenim Matky Bozi. Pan Buh dusst milostiw byti racz.“ Úlomky dalších
náhrobků jsou uloženy u ohradní zdi.
Sochám sv. Jana
Nepomuckého a sv. Františka z Assisi před vchodem do kostela a soše
svatého Jana Nepomuckého v kostelní zahradě se věnuje samostatný materiál,
protože sochy historicky k areálu kostela nepatří. |
