KOSTEL SV. JAKUBA
|
Stará
pečeť hostivické farnosti. První zmínka o hostivickém kostelu sv. Jakuba pochází
z roku 1277 a je zároveň první písemnou zmínkou o Hostivici. Postaven byl o něco dříve, snad v polovině 13. století,
v románském slohu, což dokládá kvádříkové
zdivo z opuky odkryté v jeho jižní straně při opravě v letech 1973–1976
(nyní opět zakryté omítkou). O tehdejší podobě kostela se můžeme pouze
dohadovat. Předpokládá se, že byl malý, tmavý a zaujímal prostor nynější
chrámové lodi. Věž kostelu chyběla, opodál na hřbitově stála nejspíš dřevěná
zvonice. V 16. století vedli duchovní správu
v Hostivici kněží utrakvističtí (přijímající podobojí). V době
katolické reformace zůstala farnost bez faráře pro nedostatek kněží. Za třicetileté války, v
roce 1631 Švédové a Sasové kostel
vypálili. Zůstal pustý, ještě v roce 1662 se o něm píše
v zádušní knize, že „jest velice opuštěný a opravy, aby
k předešlému způsobu přiveden byl, potřebuje.“ Již v roce 1659 se
na výzvu pražského arcibiskupa Harracha zavázal František
Adam Eusebius hrabě ze Žďáru chrám obnovit. V květnu
1662 se konala v pustém kostele první mše po 45 letech a ještě v tom
roce začala přestavba. Hrabě ze Žďáru dal přistavět gotický presbytář s
křížovou klenbou, lomenými okny a prejzovou střechou a malou sakristii na
evangelijní (severní) straně. V letech 1662–1663 byla přistavěna i věž ke kostelu, jejíž přízemní část
zvětšila nedostačující prostor kostela, neboť pod klenutím věže vznikla
předsíň. Zřejmě z tohoto důvodu má věž prakticky stejnou šířku jako loď
kostela.
Interiér
kostela na snímku z roku 1911 (Podlaha A.: Posvátná místa). Další
stavební činnost v kostele je spojena s Annou Marií Františkou velkovévodkyní
toskánskou, která postavila či přestavěla všechny hlavní hostivické památky.
Roku 1737 nechala kostel opravit, zvětšit okna a prolomit zeď u věže a vytvořit kůr. O rok později opravila a
opatřila novou střechou kostelní věž. Podobu kostela po této přestavbě
zachycuje kresba F. B. Wernera z poloviny 18. století a veduta centra
Hostivice od Johanna Venuta z roku 1802. Věž
kostela byla zakončena cibulovou střechou s lucernou. Hlavní
oltář sv. Jakuba byl v roce 1736 přivezen ze Zákup. Dne 5. listopadu
1737 byly do velkého oltáře vloženy ostatky sv. Simplicie. Postranní oltáře sv. Vojtěcha a sv. Prokopa
pocházejí z kostela sv. Václava na Zderaze a byly zakoupeny pro
hostivický kostel v roce 1787, když císař Josef II. zrušil tamní
klášter augustiniánů a kostelní věci se rozprodávaly.
Dne
19. dubna 1794 vypukl v Hostivici požár, který zničil velkou část obce.
Vyhořela i kostelní věž, kterou zakrývala nouzová střecha až do roku 1857,
kdy byla věž dostavěna do současné podoby. V roce 1818 dal farář Haas
vyprázdnit kostnici na východní straně kostela, spojil ji s kostelem
a udělal z ní sakristii, aby získal místo v malém kostele. Na
jižní straně přistavěl oratoř pro panstvo. Roku 1870 přestavoval kostel
stavitel Prantner, který upravil oratoř na malou
kapli a na severní straně postavil velkou kapli s novou oratoří. Tato
přestavba sklidila ostrou kritiku,
kterou J. Ptáček přičítá Zikmundu Winterovi: „Prorazil z každé strany chrámku našeho dvě nestejné díry a zde přistavěl dvě
boudy rozdílné velikosti, s malými, nemotornými okny, která mřížemi
opatřil – vyhlížejí jako šatlava.“ Rozšířena byla i okna v presbytáři.
Při této úpravě byl snad zazděn i pseudorománský klenutý vchod do kostela
v západní straně věže, nyní opět obnovený. K zazdění tohoto vchodu
použili tenkrát náhrobní kameny, vzaté ze zdí a podlahy chrámové lodi. Možná
byly mezi nimi i kameny z náhrobků některých významných hostivických
osobností.
Plánek
kostela podle Z. Wirtha z roku 1907. Roku
1871 byla věž přikryta novou střechou a vsazeny nové hodiny. V roce 1933 byly hodiny obnoveny z dobrovolné
sbírky věřících, v květnu 1945 je velmi poškodilo ostřelování obce. Kostel
byl celkově opravován v letech 1973–1976, při které například byla
břidlicová krytina věže vyměněna za plechovou. Věžní hodiny byly nahrazeny
roku 1975 novými. I
v současnosti probíhají postupné opravy kostela. V letech 2010 až
2011 se dočkaly obnovy věž a jižní strana lodě včetně přístavků, v roce
2012 byla odvlhčena severní strana kostela. Kostelní zvony Osudy kostelních zvonů až netušeně vypovídají o
osudech Hostivice a někdy i celé země. Za válek bývaly často zabavovány
(rekvírovány) pro vojenské účely. Nejstarší známé zvony zabavili za třicetileté války
v roce 1639 císařští vojáci. Tehdy ještě nestála kostelní věž, takže
zvony byly umístěny zřejmě v samostatně stojící zvonici. Nové zvony byly
pořízeny po obnově kostela – první v roce 1662, další dva pak
v letech 1688 a 1714. Zvon z roku 1662 slil pražský zvonař Fridrich
Šenfeld a byl na něm nápis: „Tento zvon jest ku cti
a slávě Boží a svatému Jakubu za šťastného a vzácného panování J. V. H.
M. pana pana Františka Adama Eusebia,
svaté Římské říše hraběte ze Žďáru péčí a starostí slovutného muže pana
Matěje Maximiliana Prince, hejtmana panství Kladenského udělán leta 1662.“ V roce 1773 popsal farář Jan Grim tehdejší tři
zvony. O tom z roku 1662 nic nevěděl, za nejstarší považoval zvon
z roku 1688, druhý pojmenovaný po sv. Vavřinci měl pocházet ze stejného
roku a z roku 1714 pocházel třetí, menší zvon zvaný Menší sv. Jakub,
který pukl a 12 let byl k nepotřebě. Při požáru v roce 1794 vyhořela kostelní věž a
zvony se rozlily. Nové tři zvony byly pořízeny až v roce 1802. Největší
byl posvěcen opět na jméno sv. Jakuba a nesl obraz Ukřižovaného
s matkou plačící pod křížem, obraz sv. Jakuba a nápis: „Za panování
Jeho Osvícenosti pana pana Maximiliána Josefa, sv.
římské říše volence Bavor a Pfalzu, slitý 1802.
nákladem záduše za administrace pana Antonína ze Šindelářů, pana vrchního
Hynka Štibicze, pana faráře Vaise.“ Text na
prostřední zvonu sv. Vavřince zněl: „Slitý 1802. Nákladem osadníků.“ a byl
doplněn na druhé straně obrazem sv. Barbory. Nejmenší Vojtěch nesl nápis: „Za
Patrona, Císaře a krále Ferdinanda I., zastupitele patronátního Antonína Welebila, faráře Jiřího Rohleny.“ Tento zvon přelil
v roce 1857 Karel Bellman z Prahy a
podruhé roku 1882 Josef Diepolt. Zvon poté nesl
nápis: „Za patrona císaře a krále Františka Josefa I., zastupitele patron.
Filipa Linka, faráře Vác. Číška zvon tento přelit
l. P. 1882 Jos. Diepolta
v Praze.“ V roce 1917, za 1. světové války, velký a
prostřední zvon zrekvírovala vojenská správa. Tři nové zvony byly zakoupeny
ze sbírky farníků v roce 1924 a posvěceny a umístěny na věž při pouti.
Nevydržely však dlouho. Za 2. světové války, 18. března 1942 Němci
zrekvírovali všechny tři nové zvony a ušetřili jen nejmenší zvon,
umíráček, který přežil již 1. světovou válku. Při ostřelování Hostivice
v květnu 1945 ho zasáhla střela a rozbila. Z jeho střepin a dalšího
materiálu ulili nový zvon, který byl posvěcen a umístěn do věže
24. listopadu 1946. Nese nápis: „Památný tento zvon, rozstřílený
v revolučních bojích 7.V.1945, byl obnoven
firmou Manoušek a spol. v Brně.“
Spouštění zrekvírovaného zvonu v roce 1942 a
vysvěcení nového zvonu v roce 1946. Druhý zvon byl ve věži zavěšen v roce 1970, ulit
byl nákladem rodin Tomkových, Horešovských a
Stádníkových z Jenečka.
Současné zvony ve věži kostela sv. Jakuba. Varhany První varhany byly do hostivického kostela pořízeny
snad po roce 1733. Roku 1778 však byly odstraněny a nahrazeny novými od
varhanáře Jana Mata z Prahy, které se zaplatily z veřejné sbírky.
Vícekrát byly opravovány, například po velkém požáru v roce 1794, který
je poškodil. Varhanní skříň nese letopočet 1783. Varhanní stroj
pochází nespíše z let 1870–1871 a dodal ho podle
nalezených zápisů Ferdinand Guth z Nového Strašecí. V pozdějších
dobách ho upravoval Josef Růžička i další varhaníci.
Varhany
při rekonstrukci v roce 2002. Poslední rekonstrukce varhan proběhla v letech
2001 až 2002. Ujal se jí Fond Aloise Saifrta při místní farnosti, který
peníze na opravu získal veřejnou sbírkou, benefičními koncerty a dary města
Hostivice i místních firem. Po rekonstrukci varhany vysvětil dne 28. července
2002 biskup Jaroslav Škarvada. Hřbitov
u kostela Od založení kostela sloužilo jeho okolí jako hřbitov.
V roce 1839 se zde přestalo pohřbívat, protože hřbitov již nestačil
potřebám hostivické farnosti. (Nový hřbitov založený směrem do Litovic byl
zrušen v 60. letech 20. století a zbylý park dnes patří do areálu
mateřské školy v Litovické ulici. Ve 30. letech 20. století, kdy ani
tento hřbitov nepostačoval, se jednotlivé přifařené obce nedohodly na místě
nového společného hřbitova, proto si Hostivice založila samostatný hřbitov
severně od obce a Litovice a Jeneč se dohodly na založení společného hřbitova
u rudenské trati. Hostivický hřbitov se
stěhoval ještě znovu těsně po 2. světové válce do současné polohy, protože
překážel rozvoji letiště Praha-Ruzyně.)
Vstup do kostelní zahrady s letopočtem 1797 nad
vraty a s památnými lípami, obnovený v roce 2015. Řada badatelů uvádí, že původně hřbitov zabíral i
prostor v místech domu čp. 59 (původně školy, nyní domu služeb) a
zmenšen byl po dostavbě prvního patra tohoto domu v r. 1838. Tomuto
tvrzení však příliš neodpovídá letopočet 1797 nad vstupní bránou
v ohradní zdi kostelní zahrady. V kostele se roku 1755 nacházelo osm starých
náhrobků, z nichž se dochovaly v poškozeném stavu dva osazené
v ohradní zdi kostelní zahrady. Na levém se nachází reliéf kněžské
postavy s kalichem v levici, která pravicí žehná. Nápisy nebyly
čitelné již na počátku 20. století. Na pravém náhrobku se již nedá přečíst
tento nápis: „Letha panie
1513 umrzel urozeny a statecny
rytirz pan Martin Ubert Zdiarsky w autery przed narozenim Matky Bozi. Pan
Buh dusst milostiw byti racz.“
Náhrobky dochované v ohradní zdi kostelní zahrady. Sochám sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka
z Assisi před vchodem do kostela a soše svatého Jana Nepomuckého
v kostelní zahradě se věnuje samostatný materiál, protože sochy
historicky k areálu kostela nepatří. |
