SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 13. část

Předchozí část – Následující část

Část třináctá:

Patálie se hřbitovem
(Hostivický měsíčník 5/2010)

Za první republiky přestal postačovat hřbitov v Litovické ulici (nyní park v zahradě mateřské školy) a hledalo se nové místo. Přifařené obce se nedohodly, takže si každá postavila svůj hřbitov. Společné řešení našly pouze Litovice a Jeneč, tento hřbitov leží u železniční trati Hostivice – Rudná. Hostivice postavila svůj hřbitov v roce 1930 na poli, které poskytl rolník Tomáš Chlupatý, poblíž nynějšího letištního radaru. Tento hřbitov neměl dlouhého trvání, kvůli rozšiřování letiště se musel hned po druhé světové válce znovu přestěhovat, tentokrát už do současné podoby.

V roce 1928 se hřbitov teprve připravoval, ale obecní rada si včas uvědomila, že podle polní cesty, která bude sloužit jako přístup na nový hřbitov, se nacházejí komposty jednotlivých sedláků. Na schůzi 4. října 1928 se tedy usnesla, že všichni rolníci musí komposty odstranit. Rolníci František Kubr, Josef Kubr a Tomáš Chlupatý tento úkol přijali a splnili. Marie Kozáková a její syn Václav, rolníci z čp. 100 se však proti usnesení rady odvolali. Marie Kozáková uvedla, že kompost užívá již od roku 1887 a její zemřelý manžel Josef zde měl kompost již v roce 1881. Nárokovala tedy vydržení práva kompostu na obecním pozemku u cesty. Obecní rada 4. prosince 1928 své usnesení potvrdila a vyzvala Kozáka, aby bezpodmínečně kompost odklidil do 1. února 1929. Kozákovi se odvolali ještě ke kladenskému okresnímu úřadu, který jejich rekurs odmítl. Další zmínku o případu jsem v pramenech nenalezl, takže pravděpodobně byl kompost uklizen.

V roce 1930 schválilo hostivické obecní zastupitelstvo hřbitovní řád, ve kterém bylo hned v § 1 stanoveno: „Proto také nepřipouští se na hřbitově pomníky vyjímaje zřizovati a stavěti jakékoliv odznaky církevních společností, stavěných na náklad obce či kohokoliv jiného.“ Proti tomuto řádu bylo podáno 6. dubna 1930 memorandum, které podepsalo 523 občanů, tj. 23 % všech obyvatel Hostivice (podle sčítání lidu měla Hostivice v roce 1930 i s hostivickou částí Jenečka 2 263 obyvatel). Memorandum požadovalo, aby byla katolíkům vyhrazena část hřbitova, která bude na jejich náklad označena křížem. Citované ustanovení prý působilo mnoho zlé krve mezi občanstvem, nemá pražádného morálního významu a rušivě zasahuje do společenského žití všeho občanstva. Obecní zastupitelstvo memorandum dne 9. května 1930 zamítlo. Proti tomu se podepsaní občané odvolali 15. května 1930 a požádali o nové projednání žádosti. V dopise je zdůrazněno, že žadatelé uhradí obci stejný poplatek, jako by odpovídalo vymezení místa pro hrobku, takže obec nebude zkrácena v příjmech.

Obecní zastupitelstvo se novým podáním zabývalo na své schůzi 5. června 1930. Přítomno bylo 19 zastupitelů z celkového počtu 24. Zastupitelé se nejprve přeli, zda jde o odvolání, které má vyřídit okresní úřad, nebo o novou žádost, o které má jednat zastupitelstvo. Nakonec o žádosti jednali a různí zastupitelé navrhovali její zamítnutí. Náměstek starosty pan Patera (KSČ) zdůraznil, že „nový hřbitov jest hřbitovem občanským, kde odznaků církevních býti nemá...“. Hlasování dopadlo nerozhodně devět hlasů proti devíti, takže rozhodl hlas starosty Matěje Kaliny (nár. soc.), který se přiklonil k zamítnutí žádosti. Podle tehdejších pravidel starosta hlasoval pouze v případě rovnosti hlasů ostatních zastupitelů.

Proti usnesení se odvolalo asi 90 občanů k okresnímu úřadu. Připomínali, že zákaz náboženských symbolů je hrubým porušením práv občanů-katolíků i jejich náboženských citů. Kromě toho argumentovali, že chtěli místo zaplatit a přispět tak na úhradu úvěru, kterým obec financovala výstavbu hřbitova. Okresní úřad odvolání zamítl s odůvodněním, že nebylo v této věci vázáno zákonem a nepoškodilo obec finančně, protože výnos z poskytnutí místa pro kříž by byl malý. Zákon podle okresního úřadu zaručoval označení hrobového místa náboženským symbolem podle přesvědčení nebo vyznání pohřbených, ale neupravoval označování určitých částí hřbitova symboly jejich učení.

I proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, tentokrát k zemskému úřadu. Podepsali ho 22. července 1930 členové zastupitelstva František Čermák, Prokop Novák, Karel Anděl, Jaroslav Čermák, Jaroslav Sulan, Antonín Mráz, Matěj Tůma, Antonín Závora a Štěpán Šafařík, kteří zastupovali strany lidovou, agrární a živnostenskou. Uváděli, že usnesení zastupitelstva zabraňuje označování i jednotlivých hrobových míst náboženskými odznaky a odporuje tak zákonu. Zemský úřad rozhodl 10. června 1931 a odvolání rovněž zamítl, protože zákon dává obci právo propůjčit hrobové místo všem za stejných podmínek. Stěžovatelé nebyli zkráceni ve svých právech, protože postavení kříže v některé části hřbitova se týká celkové úpravy hřbitova, o které rozhoduje obec dle volného uvážení. Námitka zákazu náboženských symbolů na jednotlivých hrobových místech je bezpředmětná, protože se jí spor netýkal.

Fotografií hřbitova u letiště se dochovalo jen velmi málo. Nejlepší dostupný snímek ukazuje hrob a hlavně oplocení hřbitova

Třetí příběh vztahující se k hostivickému hřbitovu je nejsmutnější. Obec stejně jako v současnosti vybírala hřbitovní poplatky a musela vymáhat nedoplatky. V roce 1940 dlužila paní L. E. z domu čp. 30 částku 40 K 40 h za vykopání dětského hrobu v roce 1938 a kolkovné na smlouvu, proto na žádost obce vydal okresní úřad exekuční příkaz. Na rubu je potvrzeno, že L. E. ve stanovené lhůtě 8 dnů dluh nezaplatila, pravděpodobně tedy došlo k exekuci. Vykonat ji měl berní úřad v Unhošti.

Článek byl zpracován s využitím dokumentů uložených v SOA Praha – Státním okresním archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, karton 108, sign. 3-H/218, karton 109, sign. 3-H/387 a karton 110, sign. 3-H/608.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 13. část