SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 12. část

Předchozí část – Následující část

Část dvanáctá:

Funkce za stížnost
(Hostivický měsíčník 3/2010)

Obecní zřízení platné za Rakouska-Uherska i za první republiky obsahovalo povinnost každého občana přijmout funkci, do které byl zvolen. Odmítnout zvolení mohla jen žena (za první republiky, předtím nesměla být zvolena) a muži nad stanovený věk nebo splňující požadavky stanovené zákonem. Pokud někdo nesplňoval tyto podmínky, funkci musel zastávat, i když s tím nesouhlasil. Zároveň směl na již přijatou funkci rezignovat pouze se souhlasem orgánu, který jej zvolil.

Uvedená ustanovení plně využilo hostivické obecní zastupitelstvo v roce 1941. Dne 6. března 1941 se konala schůze zastupitelstva, na které starosta Josef Příhoda oznámil, že dosud zastával zároveň funkce obecního pokladníka a pokladníka elektrického podniku, které nelze slučovat. Obecní rada proto navrhla zvolit za obecního pokladníka radního Bohuslava Sýkoru, elektrárenská komise doporučila za pokladníka elektrického podniku obecního tajemníka Jaroslava Hrabáka. Radní Bohuslav Sýkora hned na místě oznámil, že funkci nemůže přijmout, protože je služebně značně zaneprázdněn, a navrhl volbu jiného člena zastupitelstva, nejlépe penzisty. Přesto dostal v tajné volbě 19 hlasů z 26 a byl tak zvolen. Rovněž v druhé volbě byl zvolen navržený kandidát.

Bohuslav Sýkora hned následující den dopis, ve kterém zopakoval, že funkci nepřijímá, protože časně ráno odjíždí do zaměstnání (dělal soukromého účetního), vrací se pozdě a ještě večer musí vykonávat písemné práce pro zaměstnavatele. Obecní úřad postoupil 4. června 1941 kladenskému okresnímu úřadu spis s rezignací k rozhodnutí. Jak tehdy bylo zvykem, zdůraznil starosta, že oba zvolení pokladníci nejsou židy ani svobodnými zednáři ani nejsou marxistického smýšlení a že z veřejných důvodů není námitek proti tomu, aby vykonávali uvedené funkce. Starosta dále uvedl, že pan Sýkora jako člen obecní rady a finanční komise při každé příležitosti doporučuje určité úpravy ve vedení obecního hospodářství, ale nikdy neprojevil ochotu spolupracovat při provádění těchto úprav. Dopis obsahuje dokonce velmi tvrdé vyjádření, že pan Sýkora se všemožně vyhýbá aktivní práci pro obec a naopak se vyjadřuje kriticky k práci ostatních. Tón dopisu je o to překvapivější, že starosta Příhoda i radní Sýkora byli zvoleni za stejnou stranu, národní socialisty.

Okresní úřad projednal rezignaci svědomitě, dokonce si nechal vypracovat od své účtárny odhad časové náročnosti jednotlivých činností a návrh rozdělení účetních prací mezi starostu, obecního tajemníka a obecního pokladníka. Pokladník měl obstarat vedení účetních knih, sestavování rozpočtu a účetních závěrek atd. Přitom měl kontrolovat i práci obecního tajemníka, který měl na starost pokladní službu a vedení účetnictví. Dopisem z 3. září 1941 odmítl Bohuslav Sýkora vykonávat funkci obecního pokladníka podle tohoto návrhu. Zdůraznil, že je u svého zaměstnavatele jediná kancelářská síla a vedoucí závodu, na který dohlíží ministerstvo obchodu. Úřadující náměstek starosty MUDr. Hugo Houba v replice uvedl: „... jmenovaný snaží se všemocně, aby se výkonu svěřené mu funkce vyhnul, a navrhuji proto, aby resignace jeho na funkci obecního tajemníka přijata nebyla a aby jmenovaný byl k výkonu této funkce přidržen.“ Starosta Příhoda byl v září již zbaven své funkce, protože byl za 1. světové války legionářem.

Poté, co okresní úřad sdělil obecnímu úřadu, že předává záležitost k rozhodnutí zemskému úřadu, Bohuslav Sýkora vzal svoji rezignaci zpět a funkci 15. října 1941 nastoupil. Svou roli určitě hrála válečná situace a obava ze zákroku německých okupačních úřadů.

I přes popsaný nátlak nevykonával Bohuslav Sýkora funkci obecního pokladníka dlouho. Již v roce 1942 bylo obecní zastupitelstvo rozpuštěno a místo něj řídila obecní úřad správní komise pod vedením vrchního správce velkostatku Ing. Františka Němce.

Pokud pomineme tragiku doby, v níž se příběh odehrál, základní myšlenka mi přijde zajímavá. Kritik byl zvolen do funkce, jejíž výkon kritizoval, aby mohl dokázat, že ji lze vykonávat lépe... Dnes už naštěstí nikdo nemůže být nucen k vykonávání činnosti, kterou odmítá.

Článek byl zpracován s využitím dokumentů uložených v SOA Praha – Státním okresním archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, karton 113, sign. 3-H/1161.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 12. část