SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 11. část

Předchozí část – Následující část

Část jedenáctá:

Dávka z návěští a další poplatky
(Hostivický měsíčník 2/2010)

Za první republiky měly obce příjem z provozování vlastního majetku (pronájmu pozemků, dodávání elektrické energie do domácností ve vlastní režii apod.), z obecních přirážek k daním a z různých místních dávek a poplatků.

Obecní přirážky k přímým daním vlastně zvyšovaly daňové zatížení obyvatel Obec spočítala dostupné příjmy a potřebné výdaje a schodek pokryla přirážkou k daním, kterou určila z výše schodku a předpokládaného výnosu všech státních přímých daní. Ve druhé polovině 19. století tyto přirážky činily desítky procent, ale postupně narostly až na stovky procent. Kromě toho se vybíraly ještě školní přirážky, okresní přirážky a zemské přirážky k daním, takže původně poměrně nízké státní daně velmi narostly. Výši obecní přirážky k daním musely schválit nadřízení orgány, za první republiky zemský úřad.

Se vzrůstající výší přirážek se zvyšoval zájem o získání jiných příjmů, tedy o zavedení obecních dávek a poplatků. Pravidla pro jejich vybírání nebyla stanovena jednotně, ale obce využívaly doporučení vzory, které schvalovalo zastupitelstvo. Usnesení o schválení dávky či poplatku zaslala obec okresnímu úřadu, který ho přezkoumal a poslal na zemský úřad k definitivnímu schválení. Pravidla platila nejvýše tři roky a poté musela být projednána znovu stejným postupem.

V roce 1929 si zastupitelé za agrárníky (republikány) a další občané stěžovali u okresního úřadu, že obec nemá zavedeny obecní dávky k uhrazení schodku rozpočtu. Zastupitelstvo na čtyřech schůzích tyto dávky neschválilo, přestože je okresní úřad nařídil. Okresní úřad v Kladně stížnosti vyhověl, ale obec zavedla stavební poplatky s vyššími sazbami a jiným způsobem vybírání, než stanovila vzorová pravidla, takže je zemský úřad neschválil. O výjimku z pravidel by bylo nutné požádat vládu.

V roce 1937 měla obec Hostivice zavedeny a schváleny tyto dávky a poplatky: dávku z přechodného ubytování, dávku z masa, dávku ze hry v karty, v domino, na kulečníku a v kuželky, dávku ze spotřeby elektrické energie k účelům osvětlovacím, dávku z návěští, dávku z nápojů (alkoholických), dávku ze psů, dávku z používaných místností (za dlouhodobý pronájem), hřbitovní poplatky, stavební poplatky, poplatky za úřední úkony, poplatky za dobrovolné propůjčení nebo přislíbení domovského práva a poplatky za užívání veřejného obecního statku (místa). Obec potřebovala státní subvenci k dorovnání rozpočtu, což nadřízené úřady podmínily zavedením poplatku za zvěropolicejní prohlídku dobytka a masa (dnešní terminologií veterinární kontrola, tehdy ji zajišťoval občan určený zastupitelstvem, zpravidla některý rolník). V roce 1940 okresní úřad nepovolil zavedení dávky ze zastavěných ploch a o rok později byla zavedena obecní přirážka k poplatkům z převodu nemovitosti mezi živými.

Podívejme se podrobněji na dávku z návěští, což je název, pod kterým si dnes již nic nepředstavíme. Předmět dávky definoval hned § 1 Pravidel pro vybírání obecních dávek z návěstí: „Dávce z návěští jsou podrobena veřejná oznámení obrazem nebo textem, ať jsou nalepena, vyvěšena nebo rozdána, nošena nebo vožena po ulicích, náměstích a jiných veřejných místech nebo ve veřejně přístupných místnostech nebo umístěna ve výkladcích a oknech při veřejných komunikacích, uvnitř nebo vně vozu elektrické dráhy nebo jiných dopravních prostředků, konečně oznámení světelně promítaná.“ Za vylepené, vyvěšené nebo jinak umístěné oznámení se platilo 20 haléřů týdně za každý započatý čtverečný metr. Oznámení promítaná v kině byla zpoplatněna 10 % z celkového příjmu za tuto reklamu. Pokud by však kino promítlo reklamu bez poplatku, muselo by zaplatit dávku z obvyklé ceny. Oznámení ke kulturním a politickým účelům podléhala poloviční sazbě. Obec mohla stanovit, že všechny vyvěšované letáky a jiná oznámení musí být předem označeny úředním razítkem na důkaz, že z nich byla zaplacena dávka. Kdo by se vědomě vyhnul placení dávky, mohl být potrestán pokutou od 2 do 100 Kč. Kromě toho se včas nezaplacená dávka vymáhala politickou nebo soudní exekucí.

Jak je zřejmé, dávka se týkala i oznámení různých místních spolků o jejich kulturních akcích. Od těchto spolků obec zpravidla vybírala v souladu s pravidly paušál.

Největší potíže s dávkou z návěští měl majitel cestovního kina Antonín Maleček, který promítal filmy v Dělnickém domě. V letech 1940 až 1941 vyvěšoval v Hostivici týdně asi 20 plakátů v obchodech, na nádraží, ve vlastních vývěsních skříňkách i jinde. Celkem dal vyvěsit asi 500 plakátů, z nichž by zaplatil dávku 100 K, tu však nepřiznal a nezaplatil. Za to dostal pokutu 200 K, proti které se odvolal. V odvolání zdůrazňuje, že je válečný poškozenec a živitel rodiny, který nemá jiný příjem. Zároveň omlouvá neplacení dávky tím, že o jejím zavedení v Hostivici nevěděl. Na to obec ve svém vyjádření k odvolání namítla, že Maleček má cestovní kino a tudíž o dávkách z návěští musí vědět, navíc ji v Litovicích zaplatil paušálem. (Hostivice a Litovice tehdy byly samostatné obce, hranicí byla mj. karlovarská silnice, takže vyvěšení plakátu na Dělnickém domě a na sloupu přes ulici podléhalo dávce dvou obcí.) Četnická stanice prověřila Malečkovy majetkové poměry a zaslala okresnímu úřadu i rozpis příjmů a výdajů z provozu kina: Maleček týdně vydělával podle litovického úřadu 1200–1500 K, podle svého tvrzení 1100 K za tři představení v týdnu a tři představení v neděli. Do Litovic platil dávku 200 K, za půjčení filmu ve všední dny 50 až 100 K, v neděli 800 až 900 K. V prosinci 1941 dlužil družstvu Dělnický dům za poskytnutí místnosti za celý rok 2000 K. Vlastnil dva obytné vozy v ceně 10 000 K a promítací přístroj v hodnotě 20 000 K, z poloviny dosud nesplacený. Okresní úřad po zvážení všech okolností pokutu potvrdil. O tom, zda byla skutečně zaplacena, jsem v podkladech nic nenašel.

Článek byl zpracován s využitím dokumentů uložených v SOA Praha – Státním okresním archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, karton 109, sign. 3-H/328, karton 113, sign. 3-H/1199 a další.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 11. část