SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 10. část

Předchozí část – Následující část

Část desátá:

Jak to bylo s hrobníkem a s dispensem pro stavitele
(Hostivický měsíčník 1/2010)

Podle řádu volení v obcích republiky Československé (volebního zákona) nemohl být členem obecního zastupitelstva ten, kdo byl zároveň zaměstnancem obce. Podobné usnesení platilo i za Rakouska, takže v Litovicích byly zrušeny výsledky voleb provedených 13. listopadu 1892. Do obecního zastupitelstva byl tehdy zvolen obecní posel Antonín Melcr, což zákon vylučoval. Tyto volby byly zrušeny již podruhé (poprvé byly zrušeny na základě protestu, ale o podrobnostech prameny mlčí), zastupitelstvo se podařilo zvolit až na třetí pokus, již v roce 1893.

Stejné ustanovení vyvolalo spor v hostivickém zastupitelstvu v roce 1930. Hrobníkem na hostivickém hřbitově se totiž stal Josef Donát, který byl zároveň členem zastupitelstva za komunisty. Z voleb v roce 1928 vyšel jako náhradník, ale od ledna 1930 již působil jako zastupitel. Volební zákon tehdy zaručoval zastoupení všech významných politických sil v obecní radě, to však nebránilo jednotlivým stranám podávat protesty proti usnesením, která se jim nelíbila. Námitku proti ustanovení hrobníka podali 9. května 1930 agrárníci (republikáni) V. Kozák, F. Kubr, F. Nykles, J. Čermák a J. Šafařík, z nichž Jaroslav Čermák byl členem zastupitelstva (Matěj Tůma, který byl náměstkem starosty, se k protestu nepřipojil). Argumentovali, že podle volebního řádu nemůže osoba, která vykonává určité práce za dozoru obce, být zároveň členem obecního zastupitelstva.

Starosta Matěj Kalina (národní socialista) na výzvu okresního úřadu sdělil 13. října 1930, že Donát jako hrobník není a nebude obecním zaměstnancem. Přestože nechápu, jak může obecní hrobník na obecním hřbitově vykonávat svou práci nezávisle na obecním zastupitelstvu a radě, kladenský okresní úřad starostovo vysvětlení přijal a 17. října 1930 zamítl námitku jako neodůvodněnou.

Jiné ustanovení stejného zákona v té době zakazovalo členům obecního zastupitelstva přijmout zakázku od své obce. Taková práce byla možná pouze po udělení výjimky (dispensu) od okresního úřadu. Pokud člen obecního zastupitelstva vyhrál ofertu, jak se tehdy běžně říkalo výběrovému řízení, musel starosta zdůvodnit okresnímu úřadu, proč je takové řešení pro obec nejvýhodnější.

V Hostivici se tento problém týkal místního stavitele Antonína Hakla, který byl jediným místním zednickým mistrem. V letech 1933–1934 žádala obec o výjimku pro A. Hakla na úpravě Sokolské ulice, na úpravu vodoteče v Jiráskově ulici a na střechu márnice na hostivickém hřbitově. V okresním věstníku úřad oznámil udělení dispensu na provádění prací pro obec, to se však týkalo pouze prvních dvou žádostí, takže na třetí musel být souhlas udělen samostatně. V roce 1934 získal Hakl ještě dispens na dostavění vpustního a výpustního zařízení na rybníku ve Skále a o rok později na opravu radnice.

Zaujalo mě, že v atmosféře odvolávání se a podávání námitek proti mnohým usnesením zastupitelstva nikdy nikdo nezpochybnil zadání staveb členovi zastupitelstva. Zdá se, že přes stálé spory si zastupitelé zachovali soudnost a nezpochybňovali zadání nezbytných prací...

Článek byl zpracován s využitím dokumentů uložených v SOA Praha – Státním okresním archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, karton 109, sign. 3-H/383, karton 110, sign. 3-H-557 a 3-H/632 a karton 111, sign. 3-H-669.

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 10. část