SERIÁL
PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 9.
část
Předchozí část – Následující
část
|
Část devátá: O prodeji obecních pozemků Po skončení 1. světové války
v roce 1918 se naplno projevila bytová krize. Řada lidí bydlela
v nevyhovujících podmínkách, někdy byli nájemníci dokonce bez náhrady
vystěhováni na ulici. V archivu jsem dokonce nalezl intervenci
hostivického obecního úřadu k chýňskému úřadu, aby vystěhovaným
hostivickým občanům bydlícím v Chýni aspoň umístili nábytek pod střechu,
protože na něj pršelo. Řešením se stala nová výstavba. Ve
20. letech byla postavena čtvrť zvaná Nouzov a v sousední spojené
obci vyrostly tzv. Nové Litovice, později se stavělo i v Jenečku. I když
mezi stavebníky nacházíme nejčastěji dělníky, železniční zřízence a podobná
povolání, ne všichni si mohli od majitelů původních polí (v Nouzově to byl
čerstvě zestátněný velkostatek) koupit stavební pozemek.
Ulice Čsl. armády v Nouzově
na pohlednici z roku 1924, před výstavbou v Podskalí Hostivické obecní zastupitelstvo
proto v letech 1925 až 1927 povolilo výstavbu tzv. nouzových domků (zde
by tedy správně měl být Nouzov!) na obecních pozemcích v bývalých
lomech. Jeden z nich se nacházel mezi nynějšími ulicemi Čsl. armády a U
Vodárny (tj. V Podskalí), kde již od roku 1915 stál obecní dům čp. 192
zvaný izolační domek (sloužil k ubytovávání nemocných mimo vlastní
obec). Druhý lom se nacházel ve Skále (nyní část ulice Za Mlýnem), kde kromě
několika nouzových domků vznikl ve 30. letech i rybník. Stavebníci si
postavili své domky na obecním pozemku, ale o prodeji pozemku se jednalo
až později, což se stavebníkům trochu vymstilo. V únoru 1926 schválilo obecní
zastupitelstvo prodej 9 parcel s již postavenými domky v Podskalí
za cenu 2,10 Kč/m2. V té době platilo, že každé usnesení
zastupitelstva muselo být zveřejněno vyhláškou a každý poplatník k němu
mohl v určité lhůtě podat rekurs (odvolání), které řešily okresní
orgány. Proti prodeji, resp. stanovené ceně, se včas odvolala Vrchní správa
státního velkostatku v Jenči a také převážně majetnější občané sdružení
v agrární (republikánské) straně. V podání se uvádí, že obecní rada
původně navrhovala cenu 4 Kč/m2 a běžně se stavební pozemky
prodávají za 5 až 8 Kč/m2. V ceně rovněž údajně nebyla
zohledněna cena stromů vysázených na pozemcích. Okresní správní komise
v Unhošti v dubnu 1926 odepřela obci souhlas s prodejem,
protože kupujícím byla odpuštěna parcelační dávka (v zásadě místní poplatek
za to, že bylo povoleno rozdělení pozemku ke stavebním účelům,
v současnosti podobná platba neexistuje) ve výši 1 Kč/m2.
Zároveň však zamítla podaná odvolání. S tím se stěžovatelé nespokojili a
znovu se odvolali k zemské správní komisi. V rekursu ještě uvedli,
že obec kupuje pozemky na rozšíření karlovarské silnice za 5 K/m2
a má velké dluhy (kolem 600 000 Kč), které řeší velmi vysokými
přirážkami k daním. Starosta Václav Stehlík v dopise z 15.
května 1926 shrnul přehled obecních dluhů: za stavbu školy v roce 1906
celkem 99 000 Kč, na elektrizaci obce 340 000 Kč a teprve
projednávaná půjčka na stavbu silnic 250 000 Kč. Zemský správní výbor 11.
srpna 1926 usnesení zastupitelstva i rozhodnutí okresní správní komise zrušil
jako neúčelné. Rozhodl, že nelze podporovat bytovou výstavbu nemajetných
nižší prodejní cenou pozemků, protože již sama ochota prodat pozemky je
žádanou podporou stavebního ruchu. Zároveň sdělil, že se obec ošidila o
příjem, protože při pozdějším prodeji by s ohledem na rozrůstající se
pražskou zástavbu za pozemky získala více.
Ulice U Vodárny v době 2.
světové války Obecní zastupitelstvo jednalo o
prodeji znovu 4. února 1927 a schválilo prodej pozemků za 3,10 Kč/m2
včetně parcelační dávky s tím, že kupující uhradí veškeré náklady
spojené s převodem. Republikáni podali včas protest, ale dopustili se
zásadní formální chyby – protest byl psán jménem strany, nikoliv jednotlivých
členů. Odvolat se však mohli jen
poplatníci, což byli jednotliví členové, ale ne strana. Na základě
této chyby okresní správní komise protest zamítla. Než se tak stalo, poslali
své vyjádření i jednotliví stavebníci. Uvádějí v něm mj., že obec i
stěžovatelé dostali při pozemkové reformě pole za cenu 7 000 Kč/ha,
která se jim zdála vysoká. Nyní naopak cenu 3,10 Kč/m2, tj.
31 000 Kč/ha považují za příliš nízkou. Stěžovatelé se ještě v květnu
1927 opět odvolali k zemskému správnímu výboru, který se tentokrát pokusil
zprostředkovat smír mezi oběma stranami. Dne 28. července 1927 se konalo
místní šetření pod vedením koncipienta zemského výboru JUDr. Josefa Klimenta,
na kterém byla dohodnuta kompromisní cena 3,50 Kč/m2
v Podskalí a ponechání ceny 3,10 Kč/m2 ve Skále, kde
byly horší podmínky pro zakládání staveb. Projednání dohody připadlo na schůzi
obecního zastupitelstva 2. srpna 1927, které schválilo doporučené zvýšení
ceny. Jeden z agrárníků sice navrhl cenu 4,10 Kč/m2 zastavěné
plochy a 3,50 Kč/m2 za nezastavěnou část pozemku, pro tento návrh
však hlasoval sám a ve stanovené lhůtě nikdo nepodal odvolání. Smlouvy o prodeji obecního majetku
musely být opatřeny schvalovací doložkou okresní správní komise. První byly
schváleny v prosinci 1927, další pak během let 1928 a 1929.
Tzv. nouzové domky ve Skále asi
v 30. letech Případ však měl ještě jeden dozvuk.
Obec totiž disponovala dvojím majetkem – „běžným“ a tzv. veřejným statkem,
který nesměl být zmenšen. Během celého roku 1928 si tedy obec a okres
vyjasňovali ve vzájemné korespondenci, zda prodejem pozemků dojde či nedojde
k zakázanému ztenčení kmenového jmění. Nakonec rozhodl argument obce, že
z prodeje pozemků bude uhrazena platba za jiné pozemky získané při
pozemkové reformě. Článek byl zpracován
s využitím dokumentů uložených v SOA Praha – Státním okresním
archivu Kladno ve fondu Okresní úřad Kladno, zejména karton 109, sign.
3-H/343, listy 579–676. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Předchozí část – Následující
část
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 9.
část