HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI

Úvod -> Podniky a živnosti -> Mlýny -> Peterkův mlýn

Vodní Peterkův mlýn u Hostivice

Hostivice, samota čp. 51
Před 1610 – po 1931

Mlýn ve 40. letech 20. století.

Mlynáři

Jiří Kalous (před 1610 – 1614)

Pavel Merc (1614–1619)

Jan Pasovský (1624–1631)

Jan Zvoníček (1671–?)

Václav Zvoníček (?–1705)

Václav Peterka (1705–1732)

Vít Novotný (1732–1744)

Karel Peterka (1744–1751)

Josef Klíma (1751–1757)

Jakub Šenpek (1757–1764)

Jakub Zikmund (1764–1778)

Josef Šenpek (1778–1817)

Antonín Šenpek (1817–1820)

František Táborský (1820–1827)

František Kozák (1827)

Václav Rokos (1840)

Josef Rokos (1875–1912)

Antonín Boček a Václav Konvalinka (1913–1920)

Antonín Boček (1920–1926)

Antonín / Jaroslav Hubený (1926–1937)

Josef Attl (nájemce, 1927–1931)

Historie mlýna

Mlýn původně patřil ke vsi Hradiště, která zanikla v 16. století. Když si Žďárští ze Žďáru, majitelé červenoújezdského panství, kteří přikoupili i Hostivici a Hradiště, nechali v roce 1610 sepsat takzvaná gruntovní registra, tedy nejstarší pozemkovou knihu, v níž byl zapsán majetek jednotlivých sedláků, zbýval z Hradiště již jen tento mlýn a grunt jakéhosi Brože Piskače. V té době patřil mlýn mlynáři Jiříkovi Kalousovi, který ho měl zcela zaplacený a který přikoupil i onen grunt či spíše chalupu, která měla hodnotu pouhých 30 kop míšeňských grošů.

Když Kalous v roce 1614 zemřel, ujal se mlýna se všemi pozemky a vybavením v hodnotě 590 kop míšeňských grošů Pavel Merc. Jak bylo obvyklé, zaplatil Merc jen část kupní ceny a zbývajících 390 kop měl splácet dětem zemřelého Kalouse po 6 kopách ročně. Kdyby nepřišly převratné události třicetileté války, „již“ po 65 letech by měl mlýn zaplacený. Merc však zemřel v roce 1619 a do té doby z dlužné částky splatil jen 30 kop. Navíc je v knize poznamenáno, že v roce 1620 císařští vojáci „posekali truhlice a peníze vzali.“

Teprve o masopustu roku 1624 získal mlýn Jan Pasovský za 430 kop, při koupi však nesložil žádný závdavek, protože „svršků při témž mlýně žádných nebylo.“ Pasovský byl pravděpodobně zeť zemřelého Kalouse, poněvadž od kupní ceny odečítal podíl své manželky. Z kupní ceny připadlo na dědice po Pavlu Mercovi jen 76 kop, zbývající část ceny stále patřila sirotkům po Jiříkovi Kalousovi. Nejstarší pozemková kniha byla vedena do roku 1631, pak vrchnost až do roku 1657 majetkové změny nezapisovala. V nově založených pozemkových knihách písař Matyáš Pohořský a po něm i Tobiáš Rovenský nazývali usedlosti podle jména posledního majitele z první knihy. Mlýn se tak nazýval Pasovský. Po třicetileté válce ho vrchnost pouze pronajímala, a co se stalo s Janem Pasovským, již nikdo nevěděl. Tím se promlčely i nároky dědiců po Jiříkovi Kalousovi a Pavlu Mercovi. Zároveň během třicetileté války zanikla chalupa, která patřila k mlýnu.

Mlýn od vrchnosti koupil 12. ledna 1671 Jan Zvoníček, který z kupní ceny 430 kop zaplatil hned 30 kop a zbytek měl splácet po 15 kopách ročně. O pět let později vrchnost uznala, že „jeho téhož Zvoníčka mlynáře živnost špatná jest“, a snížila roční splátky na 5 kop ročně.

Přestože v této době ještě obvykle dědil majetek nejmladší syn, v tomto případě se mladší Vít Zvoníček stal litovickým mlynářem a hostivický mlýn převzal o šest let starší bratr Václav Zvoníček s manželkou Zuzanou. Z nejasného důvodu je Václav při prodeji mlýna v roce 1705 jmenován jako Dvořák a ne Zvoníček. Přesto se jméno Zvoníčků mlýnu drželo ještě řadu let, například v roce 1723, když císařský geometr Klose kreslil plán hostivické rybniční soustavy a pražského hradního vodovodu, nazval mlýn Zvoníčkovým mlýnem.

Dne 20. února 1705 koupil mlýn Václav Peterka, člověk osobně svobodný, za 500 kop míšeňských grošů, se závdavkem 150 kop a postupným splácením. Kupní cenu před svou smrtí v lednu 1732 splatil, ale dosáhl toho půjčkou peněz. Vdova Zuzana, znovu provdaná za Víta Novotného, potvrdila jeho nemalé dluhy vůči malostranskému měšťanovi Ondřeji Princovi. Vít Novotný se Zuzanou byli jen dočasnými hospodáři do doby, než dospěl Peterkův syn.

Karel Peterka s manželkou Dorotou rozenou Klímovou z Ruzyně se mlýna ujal v roce 1744. V roce 1751 mu však mlýn vrchnost sebrala, protože „nepořádný život v stavu manželském začal, se jiné souložnice přichytil, manželku svou opustíce ji zde zanechal a s jinou concubinou někam do cizí krajiny pryč se odebral a odešel“, přichytil se jiné bludné (zřejmě nekatolické) víry a na mlýně nadělal spoustu dluhů.

Podle předchozího zápisu měl na mlýn nárok Karlův bratr Václav, pokud by Karel zemřel bez dědiců. Za nastalé situace však mlýn koupil za 1 892 zlatých Karlův tchán Josef Klíma. Ten byl stejně jako Peterka osobně svobodný a mohl tedy z mlýna odejít, pokud za sebe obstaral náhradu. Musel však plnit všechny povinnosti, které na mlýnu vázly a byly při prodeji pečlivě sepsány.

Přestože Peterkovi hospodařili na mlýně jen v letech 1705 až 1744 a jejich působení neskončilo zrovna slavně, jejich jméno nese mlýn dodnes.

V roce 1757 mlýn koupil Jakub Šenpek (Schönbeck) a v jeho rodě zůstal po tři generace. Po jeho smrti v roce 1764 dočasně hospodařil Jakub Zikmund a od roku 1778 se ho ujal syn Josef Šenpek a od roku 1817 pak vnuk Antonín Šenpek.

V roce 1820 mlýn koupil František Táborský a v roce 1827 František Kozák, ani ten se však nezdržel dlouho.

Před rokem 1830 koupil mlýn Václav Rokos, syn mlynáře z Loděnice čp. 8, s manželkou Kateřinou rozenou Kejhovou ze Stodůlek. Přišel již s dětmi narozenými v Loděnici a z hostivických pěti dětí tři zemřely v dětském věku. Svoji ženu přežil o 15 let, zemřel 12. května 1868.

Mlýn zdědil syn Josef Rokos, který zde žil až do své smrti 18. dubna 1912. Vdova Anna rozená Konvalinková pak žila v Hostivici čp. 152 u nádraží, kde byla v roce 1913 zavražděna.

Josef a Anna Rokosovi neměli děti (jediná dcera se v roce 1873 narodila mrtvá). Držba mlýna byla rozdělena mezi rodiny obou manželů. Po Josefově smrti získali polovinu mlýna Antonín a Marie Bočkovi – Antonín byl syn Josefovy sestry Marie provdané za Josefa Bočka. Když zemřela Anna, její polovinu připadla jejímu příbuznému Václavu Konvalinkovi. Trhovou smlouvou ze 7. června 1920 pak získali mlýn do výhradního vlastnictví manželé Bočkovi.

V lednu 1926 mlýn koupil Antonín Hubený (o rok později je psán v seznamu majitelů pronajatých domů jako Jaroslav Hubený), ale pronajímal ho. Od roku 1927 byl mlynářem nájemce Josef Attl, zachycen je ještě ve voličském seznamu z roku 1931.

Kdy se ve mlýně přestalo mlít, zatím nevíme. Je zajímavé, že za druhé světové války byl jako majitel veden protektorát Čechy a Morava, ale není zřejmé, jak se mlýn dostal do státního vlastnictví.

V roce 1951 ve mlýně bydlel Jaroslav Javůrek, ale v dotazníku k obsazenosti bytů je poznamenáno, že budova je nezpůsobilá k trvalému obývání a bude zrušena. Původní mlýn byl skutečně zbořen a v areálu stojí nový dům, který převzal původní čp. 51. Od roku 2021 je prostor bývalého mlýna využíván jako sídlo firmy Vladimíra Borovky.

Úvod -> Podniky a živnosti -> Mlýny -> Peterkův mlýn