DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1945 až 1954 -> 1954: Hrátky s čertem
|
Hrátky
s čertem Komedie
o deseti jednáních Jan
Drda Základní
údaje Hostivice,
Dělnický dům 25.
a 27. listopadu 1954 Suchdol
– okresní kolo soutěže mládežnických souborů Podzim
1954 Cheb
– Národní přehlídka soutěže lidové umělecké tvořivosti 20.
května 1955 Pořadatel Československý svaz mládeže Hostivice Režie
Václav Holopírek Jednotlivé
obrazy pohádkovým světlem opatřil Ladislav Leština Na
stěhování obrazů dohlíží J. Spálenka Postavy
tělkou položil a vousy nalepil Oldřich Nohejl Tóny
vymyslel a tím pádem hudebně podložil J. Nohejl Hercům
paměť osvěžuje Jana Feňáková Technicky
spolupracuje Karel Blätterbauer Role a herci Martin
Kabát, vysloužilec – Jiří Kocourek Sarka
Farka, loupežník – František Šebestík Otec
Školastikus, poustevník – J. Nohejl (v Chebu Václav Vančura) Lucius,
mladý čert na zkušené – Václav Holopírek Dišperanda,
královská princezna – Jana Feňáková Káča,
její služebná – Hana Hamplová Solfernus,
pekelný rádce – Stanislav Bělohlávek Belial,
rovněž pekelný rádce – V. Michálek Belzebub,
kníže pekelné – Zdeněk Ráž Omnimor,
venkovský čert – Jiří Čermák Karborund,
taktéž venkovský čert – Jiří Řečinský Teofil,
andělský posel – Hana Vodolánová Hubert,
královský lovčí – Antonín Kletečka Pozvánka Představení v Hostivici
Představení v Chebu
Fotodokumentace Ze hry v Hostivici
Jiří Kocourek a Jaroslav Krátký.
Z cesty do divadla v Chebu
Vzadu zleva Zdena Vavruchová,
Stanislav Turecký, František Šebestík, Jana Feňáková,
Vladimír/Ladislav Votava, Hana Hamplová, Zdeněk Ráž, Hana Vodolánová, Jiří
Kocourek, Václav Vančura, Oldřich Nohejl a Jaroslav Šterc
(Krajský dům osvěty Praha). Vpředu zleva Antonín Kletečka, Jiří Řečinský, Stanislav Bělohlávek, Jiří Čermák,
Vladimír/Ladislav Leština a Václav Holopírek. Ze hry v Chebu
Otec Školastikus
(V. Vančura).
Princezna Dišperanda
s otcem Školastykem. Další
údaje Ze vzpomínek Jiřího Kocourka Po
dlouhé odmlce byla obnovena ochotnická činnost v obci místní skupinou
ČSM, v které se pod vedením Vaška Holopírka
a Zdeňka Ráže utvořil dramatický odbor. V režii V. Holopírka byla nastudována hra Jana Drdy „Hrátky
s čertem“, ve které jsem si s mládežníky také zahrál. Představení
bylo sehráno na podzim roku 1954 v Dělnickém domě. Také jsme ho
opakovali odpoledne pro školu. „Hrátkami s čertem“ jsme se zúčastnili
soutěže mládežnických souborů a v okresním kole jsme zvítězili.
Později jsme opakovali představení v rámci krajského kola
v Suchdole. Krajské kolo jsme k naší nemalé radosti rovněž vyhráli
a v květnu 1955 jsme se zúčastnili Národní přehlídky soutěže lidové
umělecké tvořivosti v Chebu. Zde už jsme tak neobstáli, ale úspěch to
stejně byl. K této hře se váže několik vzpomínek na malé „trapasy“.
V prvním obraze Lucius nabízí Martinovi Kabátovi k snědku něco
lepšího než veverku a s odříkáním zaklínací formule napřáhne ruku
do zákulisí, inspicient mu do ní vloží tácek se smaženým řízkem, Lucius – V.
Holopírek elegantním pohybem chce servírovat, ale pohyb byl příliš rychlý a
řízek přistál na podlahu. Lucius jej duchapřítomně odkopl zpět, pronesl znovu
zaklínací formuli a konečně Martinovi Kabátovi předložil krásně usmažený
řízek. Ten, nic zlého netuše, se do řízku s chutí zakousl, ale
s hrůzou zjistil, že je to rybí filé, které nemohl v té době ani
vidět, natož vzít do úst. Ale co jiného mu zbývalo, alespoň to jedno sousto
sníst musel. Druhá vzpomínka se váže k představení pro děti, kde po
obraze ve mlýně propukl v hledišti pláč a do šatny přivedli mou dcerku,
která plakala, že táta prohrál duši Káči a Dišperandy.
Další vzpomínka je na představení v Suchdole, kde jsme po rozevření
opony s hrůzou zjistili, že nápovědní budka je prázdná. V nápovědě
se střídala H. Vodolánová – anděl Teofil s Janou Feňákovou – Dišperandou. Hana
nebyla snad ještě nalíčena a nástup do budky zmeškala. Nakonec všechno
dobře dopadlo, ani jsme se Sarkou Farkou a Luciem
nápovědu nepotřebovali. Ze vzpomínek Václava Vančury Drdovy
„Hrátky s čertem“ sehrál v roce 1952 (správně 1954 – pozn. JK) hostivický SČM (Čs. svaz mládeže)
v rámci celostátní soutěže. Hostivičtí zvítězili v okresním a
v krajském kole, tím se dostali do dalšího kola a měli v roce 1953 (správně 1955 – pozn. JK) předvést
svou hru v Chebu. V tomto
termínu ale jejich představitel otce Školastyka –
Nohejl – musel dělat svoje závěrečné zkoušky na AMU jako muzikant a tak do
Chebu nemohl jít. Tehdy mě navštívil mladý režisér svazáků Vašek Holopírek,
s nímž už jsem v našem souboru sehrál více představení, a požádal
mě, zda bych převzal tu roli mnicha. Ochotně jsem mu slíbil, i když do
chebského představení zbýval jen pouhý týden. Nebyla to příliš
dlouhá role a s ohledem na důležitost naučil jsem se brzo celému textu
nazpaměť. A první moje zkouška byla vlastně i generálka pro Cheb. Té se
zúčastnila i profesorka jevištní řeči z AMU (jméno jsem zapomněl nebo
vůbec ani nevěděl). Na zkoušku jsem doslova odskočil z mlékárny, kde
jsme tehdy měli určité potíže s plničkou lahví a po zkoušce jsem se zase
vracel rychle do mlékárny. A tak jsem za daných podmínek předváděl
poustevníka v saku a v pumpkách. Generálka nebyla
vůbec přerušována a po jejím ukončení měla paní profesorka k nám
následující řeč: „Na vašem představení nemohu vůbec nic měnit. Prošli jste
vítězně okresním a krajským kolem a máte už všechno tak vžité, že změna není
skutečně možná. Ovládáte nejen svůj text, ale i text svých partnerů. Jen
jedno vám mohu ale říci, a sice, že vyvrcholením vašeho představení je druhý
a pátý obraz!“ Na obou jsem byl po celou dobu na jevišti. To mne udělalo
velikou radost, především proto, že jsem na to měl jen jediný týden. V Chebu
jsme hráli na profesionální scéně. Byli jsme první na řadě, kteří předváděli
svou hru před početnou odbornou komisi. Protože to bylo vlastně zahájení,
mělo velmi slavnostní ráz. K tomu
patřilo i trochu více trémy než odpovídá normální normě. Byl přítomen
i plzeňský rozhlas. Jeho pracovníci se dotazovali našeho režiséra, která
část našeho představení je nejlepší, aby si ji natočili. A ten samozřejmě
opakoval slova profesorky AMU. Věděli
jsme, kdy to bude v rozhlase vysíláno a tak jsme mohli slyšet i některé
naše hlasy v radiu, a to dokonce třikrát. Bylo totiž to vysílání
opakováno. Nemohl
jsem svůj hlas vůbec poznat, byl příliš hluboký. Byl to ale určitě můj hlas,
vždyť jsem slyšel tatáž slova, která jsem si narychlo nabifloval a i na
chebské scéně přednášel. Samozřejmě to mělo v Hostivici a
v okolních obcích pěknou odezvu. Měl jsem z toho velikou radost,
vždyť se mi podařilo po jediné zkoušce dostat se na profesionální scénu a
také do radia. Ze
školní kroniky 25. 11.
[1954] odpoledne shlédli žáci divadelní představení hry „Hrátky s čertem“
od J. Drdy, kterou provedli členové dramatického odboru ČSM Hostivice. Prameny Kronika měšťanské školy
v Hostivici 1947–1957 |
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1945 až 1954 -> 1954: Hrátky s čertem