DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1945 až 1954 -> 1954: Hrátky s čertem
|
Hrátky s čertem Komedie o deseti jednáních Jan Drda Základní údaje Hostivice, Dělnický dům 25. a 27. listopadu 1954 Suchdol – okresní kolo soutěže
mládežnických souborů Podzim 1954 Cheb – Národní přehlídka soutěže
lidové umělecké tvořivosti 20. května 1955 Pořadatel Československý svaz mládeže
Hostivice Režie Václav Holopírek Jednotlivé obrazy pohádkovým
světlem opatřil Ladislav Leština Na stěhování obrazů dohlíží J.
Spálenka Postavy tělkou položil a vousy
nalepil Oldřich Nohejl Tóny vymyslel a tím pádem hudebně
podložil J. Nohejl Hercům paměť osvěžuje Jana Feňáková Technicky spolupracuje Karel Blätterbauer Role
a herci Martin Kabát, vysloužilec – Jiří Kocourek Sarka Farka, loupežník – František
Šebestík Otec Školastikus,
poustevník – J. Nohejl (v Chebu Václav Vančura) Lucius, mladý čert na zkušené – Václav Holopírek Dišperanda, královská princezna – Jana Feňáková Káča, její služebná – Hana Hamplová Solfernus, pekelný rádce – Stanislav
Bělohlávek Belial, rovněž pekelný rádce – V.
Michálek Belzebub, kníže pekelné – Zdeněk Ráž Omnimor, venkovský čert – Jiří Čermák Karborund, taktéž venkovský čert –
Jiří Řečinský Teofil, andělský posel – Hana Vodolánová Hubert, královský lovčí – Antonín
Kletečka Pozvánka Představení
v Hostivici
Představení
v Chebu
Fotodokumentace Ze
hry v Hostivici
Jiří
Kocourek a Jaroslav Krátký.
Z cesty
do divadla v Chebu
Vzadu
zleva Zdena Vavruchová, Stanislav Turecký,
František Šebestík, Jana Feňáková,
Vladimír/Ladislav Votava, Hana Hamplová, Zdeněk Ráž, Hana Vodolánová, Jiří
Kocourek, Václav Vančura, Oldřich Nohejl a Jaroslav Šterc
(Krajský dům osvěty Praha). Vpředu
zleva Antonín Kletečka, Jiří Řečinský, Stanislav
Bělohlávek, Jiří Čermák, Vladimír/Ladislav Leština a Václav Holopírek. Ze
hry v Chebu
Otec
Školastikus (V. Vančura).
Princezna
Dišperanda s otcem Školastykem. Další údaje Ze
vzpomínek Jiřího Kocourka Po dlouhé odmlce byla obnovena ochotnická činnost
v obci místní skupinou ČSM, v které se pod vedením Vaška Holopírka a Zdeňka Ráže utvořil dramatický odbor.
V režii V. Holopírka byla nastudována hra
Jana Drdy „Hrátky s čertem“, ve které jsem si s mládežníky také
zahrál. Představení bylo sehráno na podzim roku 1954 v Dělnickém domě.
Také jsme ho opakovali odpoledne pro školu. „Hrátkami s čertem“ jsme se
zúčastnili soutěže mládežnických souborů a v okresním kole jsme
zvítězili. Později jsme opakovali představení v rámci krajského kola
v Suchdole. Krajské kolo jsme k naší
nemalé radosti rovněž vyhráli a v květnu 1955 jsme se zúčastnili Národní
přehlídky soutěže lidové umělecké tvořivosti v Chebu. Zde už jsme tak
neobstáli, ale úspěch to stejně byl. K této hře se váže několik
vzpomínek na malé „trapasy“. V prvním obraze Lucius nabízí Martinovi
Kabátovi k snědku něco lepšího než veverku a s odříkáním
zaklínací formule napřáhne ruku do zákulisí, inspicient mu do ní vloží tácek
se smaženým řízkem, Lucius – V. Holopírek elegantním pohybem chce servírovat,
ale pohyb byl příliš rychlý a řízek přistál na podlahu. Lucius jej
duchapřítomně odkopl zpět, pronesl znovu zaklínací formuli a konečně
Martinovi Kabátovi předložil krásně usmažený řízek. Ten, nic zlého netuše, se
do řízku s chutí zakousl, ale s hrůzou zjistil, že je to rybí filé,
které nemohl v té době ani vidět, natož vzít do úst. Ale co jiného mu
zbývalo, alespoň to jedno sousto sníst musel. Druhá vzpomínka se váže k představení
pro děti, kde po obraze ve mlýně propukl v hledišti pláč
a do šatny přivedli mou dcerku, která plakala, že táta prohrál duši
Káči a Dišperandy. Další vzpomínka je na
představení v Suchdole, kde jsme po rozevření opony s hrůzou
zjistili, že nápovědní budka je prázdná.
V nápovědě se střídala H. Vodolánová – anděl Teofil s Janou Feňákovou – Dišperandou. Hana
nebyla snad ještě nalíčena a nástup do budky zmeškala. Nakonec všechno
dobře dopadlo, ani jsme se Sarkou Farkou a Luciem
nápovědu nepotřebovali. Ze
vzpomínek Václava Vančury Drdovy „Hrátky s čertem“ sehrál v roce 1952 (správně 1954 – pozn. JK)
hostivický SČM (Čs. svaz mládeže) v rámci celostátní soutěže. Hostivičtí
zvítězili v okresním a v krajském kole, tím se dostali do dalšího
kola a měli v roce 1953 (správně
1955 – pozn. JK) předvést svou hru
v Chebu. V tomto termínu ale jejich představitel otce Školastyka – Nohejl – musel dělat svoje závěrečné zkoušky
na AMU jako muzikant a tak do Chebu nemohl jít. Tehdy mě navštívil mladý
režisér svazáků Vašek Holopírek, s nímž už jsem v našem souboru
sehrál více představení, a požádal mě, zda bych převzal tu roli mnicha.
Ochotně jsem mu slíbil, i když do chebského představení zbýval jen pouhý
týden. Nebyla to příliš dlouhá role a s ohledem na
důležitost naučil jsem se brzo celému textu nazpaměť. A první moje zkouška
byla vlastně i generálka pro Cheb. Té se zúčastnila i profesorka jevištní
řeči z AMU (jméno jsem zapomněl nebo vůbec ani nevěděl). Na zkoušku jsem
doslova odskočil z mlékárny, kde jsme tehdy měli určité potíže
s plničkou lahví a po zkoušce jsem se zase vracel rychle do mlékárny. A
tak jsem za daných podmínek předváděl poustevníka v saku a
v pumpkách. Generálka nebyla vůbec přerušována a po jejím ukončení
měla paní profesorka k nám následující řeč: „Na vašem představení nemohu
vůbec nic měnit. Prošli jste vítězně okresním a krajským kolem a máte už
všechno tak vžité, že změna není skutečně možná. Ovládáte nejen svůj text,
ale i text svých partnerů. Jen jedno vám mohu ale říci, a sice,
že vyvrcholením vašeho představení je druhý a pátý obraz!“ Na obou
jsem byl po celou dobu na jevišti. To mne udělalo velikou radost, především
proto, že jsem na to měl jen jediný týden. V Chebu jsme hráli na
profesionální scéně. Byli jsme první na řadě, kteří předváděli svou hru před
početnou odbornou komisi. Protože to bylo vlastně zahájení, mělo velmi
slavnostní ráz. K tomu patřilo i trochu více
trémy než odpovídá normální normě. Byl přítomen i plzeňský rozhlas. Jeho
pracovníci se dotazovali našeho režiséra, která část
našeho představení je nejlepší, aby si ji natočili. A ten samozřejmě opakoval
slova profesorky AMU. Věděli
jsme, kdy to bude v rozhlase vysíláno a tak jsme mohli slyšet i některé
naše hlasy v radiu, a to dokonce třikrát. Bylo totiž to vysílání
opakováno. Nemohl jsem svůj hlas vůbec poznat,
byl příliš hluboký. Byl to ale určitě můj hlas, vždyť jsem slyšel tatáž
slova, která jsem si narychlo nabifloval a i na chebské scéně přednášel.
Samozřejmě to mělo v Hostivici a v okolních obcích pěknou odezvu.
Měl jsem z toho velikou radost, vždyť se mi podařilo po jediné zkoušce
dostat se na profesionální scénu a také do radia. Ze školní kroniky 25. 11. [1954] odpoledne shlédli žáci divadelní
představení hry „Hrátky s čertem“ od J. Drdy, kterou provedli členové
dramatického odboru ČSM Hostivice. Prameny Kronika měšťanské školy v Hostivici 1947–1957 |
Úvod -> Divadlo
-> V letech 1945 až 1954 -> 1954: Hrátky s čertem