SERIÁL
NAHLÉDNUTÍ DO KNIHY PŘÍBĚHŮ
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Nahlédnutí do Knihy příběhů -> 4.
nahlédnutí
Předchozí část –
Následující část
|
ČTVRTÉ NAHLÉDNUTÍ (Hostivický měsíčník 12/2008) Při posledním nahlédnutí Knihy příběhů pro školu
Hostivickou se zaměříme na odměny pro chudé a nadané žáky a na školní nadace. První peněžní fond založil farář
Pavel Haas svým rozhodnutím z roku 1825, které
stojí za to ocitovat doslovně: „Velebný
Pán farář Pavel Haas pozoruje, že ministranti
peníze, které z přisluhování v chrámu Páně obdrželi, obyčejně promlsali,
a že mnozí z nich ani nejpotřebnějšími knihami školními zaopatřeni nebyli,
mínil sobě budoucně tyto peníze schraňovati a školní
knihy neb jiné potřebné školní věci ministrantům za ně kupovati,
což také od začátku června 1825 učinil.“ Hned při prvním podělení 17.
listopadu 1825 koupil farář Haas 14 kamenných
početních tabulek, 6 knih papíru, ze kterých se udělaly knížky na školní i kostelní
písně, 10 olůvek na psaní a 2 knihy barevného papíru na desky k písním,
celkem za 7 zlatých a 42 krejcarů. Další nákupy jsou zapsány 21. května 1826,
26. dubna 1827, 13. listopadu 1828 a 6. dubna 1830. Při tomto
posledním podělení se koupilo 10 modlitebních knížek, 5 evangelií, 27 prvních
dílů a 10 druhých dílů čítanek, 1 malý katechismus a 4 slabikáře.
Český zápis z roku 1825 o
nákupech školních pomůcek pro ministranty Dne 21. června 1831 při
veřejné zkoušce obdržely za odměnu své pilnosti a prospěchu, jakož i mravního
chování žákyně hostivické školy dvě knížky, a sice Terezie Vlčková Zlatou
knihu o následování Ježíše Krista a Františka Srnková
modlicí knížku od Ekartshausna. Dále se rozdalo
mezi pilné žáky 40 velkých a 15 malých obrázků. Tyto dary zaplatili farář
Pavel Haas a kaplan František Lüfftner.
Je zřejmě jen shodou okolností, že selský rod Vlčků z Litovic, ke
kterému nejspíš patřila Terezie Vlčková, měl v té době nejrozsáhlejší výměru
pozemků ze všech sedláků v přiškolených obcích. V březnu
1832 slavil „náš Nejmilostivější Mocnář Císař Rakouský a král Český“ František I.
(původně římský císař František II.) 41. výročí začátku svého panování a při
této příležitosti se rozdaly mezi chudé žáky hostivické školy tyto knihy pořízené
za 15 zlatých 6 ¾ krejcarů vídeňské měny: Utrpení Páně, 2. díl ke
čtení, Povídačky, Slabikář a Malý katechismus. Mezi 33 podělenými se objevují
i jména patřící nejvýznamnějším selským rodům z přiškolených obcí, ale
zřejmě šlo o jejich „neselské“ příbuzné. Kdo tyto knihy zaplatil, není
zaznamenáno. Hned 20. června
1832 bylo 34 žáků odměněno za pilnost a dobré mravy modlitebními knížkami a
obrázky, které nakoupili farář Pavel Haas a kaplan
František Lüfftner za 25 zlatých 37 krejcarů
vídeňské měny. Dne 16. prosince 1834 nakoupil Haas
opět za přisluhování ministrantů v kostele školní knihy, tentokrát za 11
zlatých konvenční měny. Rovněž zde nacházíme seznam obdarovaných, tentokrát
dokonce včetně obce, ze které pocházeli. V roce 1845
založil farář Haas skutečnou nadaci. Nadační list
byl zapsán do Knihy příběhů pro školu Hostivickou a jeho překlad z němčiny
uvádím v plném znění: „Nadační list. My,
dole podepsaní duchovní a světští představitelé Hostivické farní školy,
potvrzujeme tímto předloženým nadačním listem, že zde spolupodepsaný místní
farář dne 25. června 1834 daroval dvacet zlatých konvenční měny
v mincích c. k. stříbrných dvacetníků, z čehož
3 kusy za 1 zlatku se počítají, a 20 zlatých, jednu kolínskou marku čistého
stříbra činící Josefu a Anně Zábranským, manželům a majitelům rustikálního
hostince v obci Hostivice č. 50 a tento obnos určil jako kapitál
školní nadace v tom smyslu, že z tohoto ročně vyplývající úroky
budou použity na památku první stoleté jubilejní oslavy obnovy zdejší farní
prebendy jednomu chudému, pilnému žáku, který má být zvolen školním
představenstvem a který během roku nejčastěji doprovázel kněze při
zaopatřování nemocných, má být vždy při kostelních oslavách svatého apoštola
Jakuba Většího 25. července jemu odměna předána. Když
nyní tento kapitál přiloženým dluhopisem pragmatikálně jeví se zajištěným,
tak my zavazujeme podepsané školní představitele a naše potomky o udržování
vybírání nadačních příjmů a podělení podle výše uvedeného určení neustále se
starat, s kapitálem sami ale bez guberniálního povolení žádné změny
nezavádět. Dokladem
toho je tento nadační list ve třech stejně znějících exemplářích,
z nichž se předává do úschovy 1 vysokému zemskému úřadu, 1
veledůstojné Pražské konsistoři a 1 patronátnímu úřadu panství Tachlovice ve Velkém Jenči, kde se zároveň zapíše po
pamětní knihy školy v celém obsahu, všestranně pojat a podepsán 2
svědky. Hostivice 19. února 1845.
O čerpání peněz z této nadace
není v Knize příběhů nic zaznamenáno.
Německy psaný nadpis Bumbovy nadace a podpisy pod nadační listinou z roku
1852 Větší význam měla zřejmě druhá
nadace, kterou založil František Bumba, rolník (a určitý
čas i rychtář) z Litovic čp. 14, který zemřel 24. června 1845.
Základem této nadace se stalo 100 zlatých konvenční měny, které Bumbovi dlužil purkrabí tachlovického panství Ignác
Zimmermann. Po splacení dluhu, které zřejmě neproběhlo bez problémů, byly z nadačních
peněz zakoupeny státní obligace, jejichž roční úroky činily 5 zlatých 18
krejcarů konvenční měny. Z těchto úroků byly podle mínění zakladatele
nadace obstarávány každoročně knihy potřebné pro chudé žáky hostivické farní
školy. Vůli dodržovat přání zemřelého dokládal nadační list z 24. února
1852, který podepsali hostivický farář Jiří Rohlena, hostivický kaplan Josef
Procházka, hostivický učitel Jan Tůma, císařský vrchní správce Antonín
Velebil, císařský rentiér baron Wilhelm Wolf,
školní dozorce Pavel Haas (již nebyl hostivickým
farářem!) a svědci Jan Eughart a Jan Král. Nadační
list byl sepsán ve třech stejně znějících vyhotoveních, z nichž první se
předal c. k. místodržitelství, druhý konsistoři
v Praze a třetí do hostivické patronátní církevní pokladny ve Velkém
Jenči. Opis byl zapsán do Knihy příběhů pro školu Hostivickou. Místodržitelství
schválilo obsah této nadační listiny v roce 1855. Celých sedm stran v Knize příběhů
zaplňují záznamy o tom, kdo dostal školní pomůcky pořízené z Bumbovy nadace. U každého dítěte je uvedeno povolání
otce (nejčastěji nádeník) i přesné bydliště, takže jde o mimořádně cenné
údaje o lidech žijících v přiškolených obcích v polovině 19.
století. Záznamy zahrnují roky 1850 až 1859, nadace Františka Bumby však měla delšího trvání, zmínku o ní nacházíme například
v inventáři majetku hostivické obce sepsaném v roce 1917. Záznamem o podělení žáků z úroků
Bumbovy nadace v říjnu 1859 zároveň končí
všechny zápisy v Knize příběhů pro školu Hostivickou… S komentovaným
úplným přepisem Knihy příběhů pro školu Hostivickou se můžete seznámit na
internetových stránkách zde. Jiří Kučera www.hostivickahistorie.cz |
Předchozí část –
Následující část
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Nahlédnutí do Knihy příběhů -> 4.
nahlédnutí