SERIÁL PŘÍBĚHY HOSTIVICKÉ POLITIKY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 6. část

Předchozí část – Následující část

Část šestá:

Záhada prázdného trezoru
(Hostivický měsíčník 7–8/2009)

Čtení starých zápisů ze schůzí obecní rady a obecního zastupitelstva může poodkrýt i zapomenuté, ale velmi zajímavé příběhy. Jeden takový se odehrál v červenci 1923.

Ve středu 18. července 1923 oznámil hostivický starosta Václav Bouška, že odjíždí do Českého Brodu a že na sobotu 21. má být svolána obecní rada. Když se na tuto schůzi starosta nedostavil, usoudila obecní rada, že není v pořádku obecní pokladna, za kterou starosta zodpovídal. Okamžitě tedy požádala výrobce trezoru, aby ho násilně otevřel. Zřízenec mohl přijít až v pondělí 23. července, ale ten den obdržela starostova manželka telegram, že starosta leží v Českém Brodu nemocen. Tento telegram kupodivu prohloubil podezření radních, takže vyslali do Českého Brodu autem člena obecní rady rolníka Tomáše Chlupatého, továrníka pana Staňka a četnického vrchního strážmistra pana Doubka, aby zjistili skutečný stav a přivezli klíče od pokladny. Není jasné, zda starostu našli. V zápise je pouze uvedeno, že do 6 hodin večer nepřišly žádné nové zprávy, proto byla pokladna násilně otevřena za přítomnosti členů obecní rady a finanční komise. V pokladně se nacházelo pouze 4 780 Kč 93 h, chybělo 32 018 Kč 92 h. Listiny a knížky byly zabaleny a zapečetěny.

Následující den se Václav Bouška vrátil a zjištěné ztráty do haléře vyrovnal. Důvod, proč měl tolik peněz u sebe a ne v pokladně, nelze ze zápisů vyčíst. Zároveň podal rezignaci na funkci starosty, kterou obecní rada vzala na vědomí na schůzi 26. července 1923.

Hned o den později, v pátek 27. července 1923 jednalo obecní zastupitelstvo, kterého se starosta nezúčastnil. Učitel a zastupitel pan Pechlát se divil, jak je možné, že byl tak značný obnos v pokladně a nikdo neměl o penězích přehled. První náměstek Antonín Závora to vysvětlil tak, že tu byla všeobecná důvěra. Zastupitelé se potom pohoršovali nad textem rezignace, který naznačoval určitou vinu finanční komise, ačkoliv prý starosta přes opakované žádosti nesvolal schůzi této komise. Pan Šváb se divil, proč dosud nebylo na starostu podáno trestní oznámení. Pan Chlupatý vysvětlil, že oznámení nebylo možné podat, dokud nebyl znám stav věci, a hned po zjištění byla záruka plné náhrady, čímž byl trestný čin odčiněn. Pan Pechlát znovu zkritizoval znění rezignace a navrhl ji odmítnout, což bylo schváleno. Jmenování do funkce tehdy totiž nezanikalo rezignací, ale až schválením rezignace orgánem, který rezignujícího do funkce zvolil. Hned po odmítnutí rezignace navrhl zastupitel Jaroslav Čermák, aby starosta byl sesazen, což bylo rovněž schváleno.

Podle tehdejšího volebního řádu měla na místo starosty nárok vítězná strana, což byla sociální demokracie. Nového starostu tedy volili jen zastupitelé zvolení za sociální demokracii, kteří jednoznačně podpořili Václava Stehlíka. Ten byl sice zvolen do zastupitelstva za sociální demokracii, ale po rozkolu této strany v roce 1921 již reprezentoval komunistickou stranu. Stehlík v úvodním projevu poděkoval za projevenou důvěru a slíbil, že „ve svém úřadě bude vždy jeho úkolem, by hájil spravedlnost každého občana, nechť jest jím kdokoliv.“

Červencovou schůzí zastupitelstva celá událost ještě neskončila. Okresní správa politická (předchůdce okresního úřadu) v Kladně výnosem z 23. srpna 1923 zrušila usnesení obecního zastupitelstva o sesazení starosty Boušky. Obecní zastupitelstvo se usneslo 1. září na sesazení trvat, nově zvolený starosta Václav Stehlík však kvůli podanému protestu nedostal tehdy potřebný souhlas okresní správy politické k výkonu funkce, takže až do voleb vedl obec úřadující náměstek Antonín Závora zvolený za živnostenskou stranu. Pokud snad mělo sesazení posílit pozici komunistů, pro tuto chvíli se to nepovedlo. Starosta Stehlík byl potvrzen ve funkci až po volbách v příštím roce...

Také odvolaný starosta Bouška měl další starosti. V dopise ze 6. září 1923 vyčíslil, že v obecních penězích má svých 3 198 Kč 62 h a že má nárok na renumeraci (pravděpodobně odměnu za výkon funkce). Zastupitelstvo vyplacení renumerace odmítlo s odůvodněním, že úřadování pana Boušky nelze nazvat vzorným. Naopak bylo usneseno, že z doloženého závazku vůči panu Bouškovi obec strhne obnos 1 409 Kč za opravu pokladny, protože bylo jen jeho vinou, že byla násilně otevřena. Bývalý starosta tedy dostal jen 1 789 Kč 62 h a renumeraci znovu žádal prostřednictvím advokáta – výsledek však neznám.

Přiznávám, že příčina celé události je mi poněkud nejasná. Václav Bouška byl před svým zvolením starostou činovníkem spolku Hostivít a ze spolkových i obecních písemností se jeví jako velmi svědomitý a pečlivý. Navíc před onou osudnou schůzí není v žádném zápisu ani náznak, že by starosta prosazoval názory nepřijatelné pro ostatní členy zastupitelstva. Domnívám se, že na počátku příběhu stálo nedorozumění, které přerostlo do výrazné proměny celého zastupitelstva...

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Příběhy hostivické politiky -> 6. část