SERIÁL HOSTIVICE PŘED STO LETY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Hostivice před sto lety -> 4. část

Předchozí část – Následující část

Část čtvrtá: O školství

Začátek školního roku se hodí k tomu, abychom se v našem seriálu podívali na dění v hostivické obecné škole před sto lety, na počátku 20. století, o kterém nám hodně prozrazuje hlavně stará školní kronika. Poslání školy tehdy popisoval školský zákon z roku 1869 takto: „Školy obecné zřízeny jsou k tomu, aby dítky v mravnosti a nábožnosti vychovávaly, ducha jejich vyvíjely, známostí a zběhlostí, jichž mají k dalšímu vzdělání v životě zapotřebí, jim poskytovaly a byly základem, by se z nich stali hodní lidé a občané.“

Do 20. století vstoupila Hostivice s kapacitně nedostačující školní budovou čp. 59 na Husově náměstí (donedávna pošta, nyní dům služeb). Vyučovalo se zde v 5 učebnách, z nichž zejména ta přízemní byla opakovaně hodnocena jako vlhká a nevyhovující. Obecná škola měla pět postupných tříd a jednu pobočku, jak se nazývala druhá třída stejného ročníku. Počty dětí byly na dnešní poměry těžko představitelné: ve školním roce 1901/1902 bylo do 1. třídy zapsáno 68 dětí, do 2. třídy 75 dětí, do 3. třídy 74 dětí, do 4. třídy 101 dětí (!), do 5.A třídy 53 chlapců a do 5.B 52 dívek. Protože byl počet dětí ve 4. třídě opravdu neúnosný, bylo zavedeno polodenní vyučování. Ve školním roce 1905/1906 dokonce učil Alois Saifrt v páté třídě dnes neuvěřitelných 111 žáků. Později se vyučovalo v různých provizorních prostorách, přibyly i další pobočné třídy.

Stará škola na Husově náměstí s kostelem a farou na pohlednici z roku 1916

V roce 1906 se škola dočkala nové školní budovy v Komenského ulici čp. 141, která slouží po přestavbě v roce 1931 základní škole až do současnosti. K výročí školní budovy vyšla loni samostatná publikace, proto se této významné události nebudu podrobněji věnovat.

Školství bylo na konci Rakouska výrazně centralizováno, všechny definitivní učitele jmenovala na základě konkurzu zemská školní rada. Okresní školní rada tato jmenování navrhovala a dále ustanovovala zatímní učitele. Místní školní radě připadla především úloha školu zabezpečit materiálně. Definitivní učitelé měli jisté své místo (každá škola měla stanovený počet učitelských míst), plat a ve stáří i důchod, zatímco zatímní učitelé, většinou mladí začínající, vypomáhali za chybějící nebo nepřítomné definitivní učitele. Někteří zatímní učitelé na počátku své kariéry vystřídali v rychlém sledu řadu škol. Zejména výše platu odlišovala učitele a podučitele, od roku 1903 přejmenované na učitele I. třídy a učitele II. třídy. Toto rozdělení zaniklo v roce 1919. V čele školy stál řídící učitel, v předpisech zvaný též nadučitel či správce školy. Zvláštní kategorii tvořily učitelky ženských ručních prací. Jen tyto učitelky se směly vdát, pro ostatní učitelky znamenala svatba konec školní služby.

Žáci obecné školy se na začátku 20. století shromáždili před vchodem do kostela

V hostivické obecné škole byl řídícím učitelem od roku 1898 František Krotil, který předtím řediteloval v Hořelici (Rudné). V dubnu 1902 onemocněl a 12. června 1902 zemřel na zánět plic a pohrudnice. Po něm dočasně vedl školu známý učitel a autor sokolské skladby Lví silou František J. Pelz a definitivně byl jmenován v roce 1903 Jan Suchoradský, který do Hostivice přišel z Chyňavy. Školu vedl dlouho, dostal i pochvalné uznání od okresní školní rady a zemřel náhle 6. května 1915 při nakupování jízdenky na hostivickém nádraží. V těžkém období 1. světové války se v dočasné správě školy vystřídali František Pechlát a Alois Saifrt st. a nový definitivní řídící učitel Alois Geltner nastoupil až v roce 1917.

Vlastní školní život měl svůj pravidelný rytmus. Školní rok začínal 1. září „slavnými službami Božími a vzýváním Ducha svatého“ za účasti všech žáků a učitelů, jak je pravidelně psáno v kronice. Během roku se slavila jubilea císaře a jeho rodiny, a to návštěvami bohoslužeb a zpíváním rakouské národní hymny. Od roku 1907 se škola pravidelně účastnila slavností sázení stromů na Husově náměstí. Zpestřením běžného dne byla pro žáky nepochybně požární cvičení, při kterých se od roku 1907 dvakrát až čtyřikrát ročně vyklízela škola. Pravidelně probíhala také zkouška z náboženství za účasti církevních hodnostářů. Školní rok končil 15. července, většinou bohoslužbami, stejně jako při zahájení. V roce 1906 rozhodlo ministerstvo kultu a vyučování o prodloužení prázdniny, takže školní rok pak začínal až 15. září.

Žáci před školou v Komenského ulici v roce 1912

Pro chudé žáky vznikl „polévkový ústav“ a kolem 200 žáků dostávalo denně polévku, většinou ale jen přes zimu. Polévkový ústav fungoval z darů místních obyvatel i císařského velkostatku a v roce 1906 přispěl také místodržitel Českého království částkou 40 korun (na dnešní ceny vynásobte asi 100×). Hostivické ženy a dívky několikrát uspořádaly ples, jehož výnos byl určen ve prospěch polévkového ústavu. O zdraví dětí se pečovalo i hromadným očkování, které zpravidla zajišťoval hostouňský lékař, do jehož obvodu Hostivice spadala. Přesto se opakovaně vyskytovaly různé nemoci, jejichž přehled zapisoval řídící učitel do kroniky. Ve školním roce 1908/1909, o kterém Jan Suchoradský zaznamenal, že nebyl celkem uspokojivý, se vyskytla spála, kvůli které byly prodlouženy vánoční prázdniny, a dusivý kašel.

Ve škole byla zřízena učitelská i žákovská knihovna. Nové knihy se doplňovaly často z darů, některé věnovala i okresní školní rada.

První světová válka v letech 1914 až 1918 do chodu školy významně zasáhla. Řada učitelů byla aspoň po část války odvedena do armády, třídy musely být slučovány (ve školním roce 1915/1916 bylo ve 4. třídě 133 dětí!) a zbývajícím učitelům byly přidělovány stále nové povinnosti, například zajišťovat rozdělování potravinových lístků či organizovat různé sbírky.

Jiří Kučera

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Hostivice před sto lety -> 4. část