SERIÁL
HOSTIVICE PŘED STO LETY
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Hostivice před sto lety -> 7. část
Předchozí část – Následující
část
|
Část sedmá: Čtenářsko-podporující spolek Hostivít Jak už jsem zmínil v minulém
pokračování seriálu, v roce 1889 vznikl Čtenářsko-podporující spolek
Hostivít v Hostivici. Dostupné podklady, zejména spolková pamětní kniha
a kniha zápisů z výborových schůzí a valných hromad v letech 1902
až 1916, umožňují popsat nejen osudy Hostivíta, ale
obecněji i způsob fungování vzájemně podporujících spolků. Založení spolku iniciovali rolník
Antonín Tůma, mistr truhlářský Matěj Čermák, strojník Antonín Nachtmann, mistr tesařský František Kácl
a mistr krejčovský Jan Pokorný, kteří se spojili s učitelem Františkem J. Pelzem. Později se přidali
ještě kovář Antonín Ibl, dozorce Josef Kodejš a rolník František Kubr.
Ustavující schůze se konala 22. dubna 1889 v hostinci pana Václava Bubníka, přihlásilo se 39 řádných členů a 8
přispívajících. Výbor tvořili předseda Antonín Ibl,
místopředseda Antonín Tůma, jednatel Josef Kodejš,
pokladník František Kubr a členové Jan Pokorný,
František Kácl, Antonín Nachtmann,
Antonín Jakoubek, Václav Macák, Karel Feller,
Václav Nykles, všichni z Hostivice, Antonín Kubr a Jan Jílek z Litovic. Přehlížiteli účtů se
stali Matěj Čermák a Josef Pelc, náhradníky výboru Josef Brož, Josef Nekola a Alois Dvořák, všichni z Hostivice. Ve stanovách si spolek zakotvil, že
měsíční příspěvek pro řádného člena činí 30 krejcarů, přispívající člen měl
platit 3 zlaté ročně a zakládající člen 20 zlatých jednou provždy
(zakládajícím členem tedy nebyl ten, kdo se účastnil ustavující schůze, ale
ten, kdo jednorázově odvedl stanovený vysoký příspěvek). Zápisné bylo
stanoveno ve výši 1 zlatého a o přijetí člena rozhodoval výbor. Členy, kteří
nezaplatili příspěvek ani po třetí urgenci, prohlašoval výbor za vystouplé. Činnost spolku do jisté míry
nahrazovala v té době neexistující povinné zdravotní a sociální
pojištění. Každý řádný člen měl po 6 měsících členství nárok na podporu
v nemoci, která činila prvních deset týdnů po 3 zlatých týdně a dalších
deset týdnů po 2 zlatých týdně. Při úmrtí spolek přispíval částkou 12 zlatých
na pohřeb a pohřbu se účastnil slavnostní delegací. (Od roku 1900 se
používala už jen korunová měna, 1 zlatý = 2 koruny.) Ještě v roce svého vzniku
založil Hostivít svoji knihovnu. Prvními knihami přispěli členové a další
knihy a časopisy se kupovaly ze spolkových peněz. O knihovnu se staral volený
knihovník a půjčovat si z ní mohli jen členové. Hostivít získával peníze na svou
činnost nejen z členských příspěvků, ale i pořádáním různých zábav,
z nichž měla největší tradici listopadová cecilská zábava, divadelních
představení a dalších akcí. Spolek se účastnil „korporativně“ řady slavností
organizovaných jinými spolky v Hostivici, například 20. září 1891 svěcení
stříkačky hostivického sboru dobrovolných hasičů, ale i širším okolí. V roce 1893, 16. července,
vysvětil spolek svůj prapor za účasti 48 dalších spolků. Výbor se rozhodl
umístit na jednu stranu praporu zemský znak (českého lva), což
místodržitelství nejprve odmítlo, ale po intervenci dr. Podlipného byl
souhlas získán. Spolky tradičně jmenovaly matku a kmotry praporu z řad
významných žen v obci. Matkou praporu Hostivíta
se stala Magdalena Chlupatá, manželka Josefa Chlupatého, který byl do roku
1892 hostivickým starostou. Kmotrami byly jmenovány Anna Bartošová a Anna
Rokosová. Pořízení praporu s celým příslušenstvím stálo 260 zlatých a
spolek na něj sbíral již od svého založení.
Prapor Hostivíta
na nekvalitním snímku z výstavy k 700. výročí Hostivice v roce
1977 – další osud praporu není znám
Pamětní medaile ke svěcení
praporu Hostivíta v červenci 1893 Do začátku 20. století, které nás
v seriálu zajímá především, ve spolku postupně ztratili vliv rolníci a
další bohatší vrstvy obyvatel. V roce 1902 měl spolek 253 řádných členů,
z toho 180 dělníků, 69 řemeslníků a jen 4 rolníky. Na činnosti výboru,
voleného každoročně, se již rolníci nepodíleli. Například v roce 1901
byli zvoleni předseda Antonín Nachtmann,
místopředseda Josef Čermák, jednatel František Novotný, pokladník Antonín
Škvor a členové Josef Veselý, Václav Koucký a Václav Bouška z Hostivice,
Josef Hyml, Josef Malík a František Pokorný ze
Břvů, Jiří Volf z Chýně, Václav Trýb
z Jenečka a Josef Kosina z Jenče. Dále spolek pravidelně volil
náhradníky výboru, revizory účtů, praporečníky a spolkového posla.
Funkcionáři vykonávali svou práci bez odměny, placen byl pouze spolkový
posel. Návrhy na zavedení odměn zaznívaly opakovaně, ale nikdy nebyly
schváleny a odmítali je především funkcionáři z obavy, aby nebyli
nařčeni z obohacování. Ve spolku aktivně působila řada
sociálních demokratů a dlouholetý funkcionář Hostivíta
Václav Bouška se stal za sociální demokracii v roce 1919 hostivickým
starostou. Politika se však do činnosti spolku významněji nepromítala.
V roce 1908 Hostivít půjčil nově zřizovanému konzumnímu spolku 500 korun
a v roce 1909 se příspěvkem 10 K stal členem Dělnické tělocvičné
jednoty. Ve sledovaném období došlo k několika
otřesům, například v lednu 1903 neobhájili svou funkci předseda Nachtmann a jednatel Novotný, kteří byli po ročních
tahanicích včetně dovolání k okresnímu hejtmanství a smírčího soudu
vyloučeni. V srpnu 1911 byla dokonce svolána mimořádná valná hromada po
zjištění, že odvolanému pokladníkovi Jelínkovi chybělo v pokladně 784
K 18 h. Po odsouzení u okresního soudu byl ze
spolku vyloučen. Přesto však Hostivít fungoval po celou dobu stabilně a plnil
svou funkci, tedy především poskytoval podporu v nemoci a ve stáří. V roce 1902 činilo zápisné 2
koruny a členský příspěvek 60 haléřů měsíčně. Podpora pro dočasně nemocné při
nezaviněné nemoci činila 2 až 7 korun týdně po dobu až 20 týdnů a nově byla
zavedena podpora ve stáří při neschopnosti práce a podpora vdovám a sirotkům.
O podporu v nemoci musel každý člen včas požádat a o jejím přidělení
rozhodoval výbor. Přehlížitelé nemocných volení na každé schůzi losem
kontrolovali, zda nemocní opravdu leží doma a nepracují. Pokud přehlížitelé
zjistili něco jiného nebo výbor dostal jiné upozornění, podporu ukončil.
Touto činností se výbor zabýval celkem pravidelně a někdy vedlo rozhodnutí o
ukončení podpory k delším sporům mezi členem a výborem. Pokud někdo
potřeboval ošetření od jiného lékaře než od hostouňského,
se kterým měl spolek smlouvu, musel si od výboru vyzvednout poukázku, kterou
pak spolek lékaři proplatil.
Hudba Karla Soukupa
z Hostivice v roce 1910. Tuto kapelu využíval spolek Hostivít od
roku 1904 při zábavách i pohřbech, V zápise z valné hromady
30. června 1907, tedy 18 let po založení spolku, je zapsáno: „Návrh p. Eimana Osvalda poukazuje na
úpadek rok od roku našeho jmění, a to z důvodu, že starší p. členové
stávají se neschopní práce a stávají se invalidy. … Pan Václav Bouška činí
návrh, by se příspěvek zvýšil měsíčně o 10 h od 1. července t.r., návrh po delší debatě se přijímá většinou.“ Ještě
v srpnu hlásil pokladník na výborové schůzi, že mu schází hotovost na
výplatu podpor a je třeba vyzvednout úroky ze spořitelní knížky, ale zvýšení
příspěvků finanční situaci spolku stabilizovalo a jakousi krizi průběžného
financování důchodů, jak bychom řekli dnešní terminologií, se podařilo
překonat. Výbor Hostivíta si pak ale hlídal
přijímání nových členů, například v září 1907 odmítl přijmout pana F. B. z Litovic, protože při přezkoumání uznal, že
žadatel je sešlý věkem. V červenci 1909 se valná hromada usnesla, že
členové mohou být přijímáni jen do věku 35 let. Spolek se staral také o podporu vdov
a sirotků po svých členech. Někdy kolem roku 1905 zavedl pravidelné vyplácení
podpor sirotkům před Vánocemi. Protože členové nenavštěvovali dostatečně
zábavy organizované právě ve prospěch sirotků a vdov, rozhodla valná hromada
v červenci 1911 o zvýšení měsíčního příspěvku o 5 haléřů k tomuto
účelu. Podrobně byla ošetřena podpora při
úmrtí. V takovém případě platil spolek 40 K pohřebné tomu, kdo
pohřeb zařizoval, 28 K za hudbu a 5 K za věnec. Přesná pravidla
přijala valná hromada v roce 1903. Pohřbu zemřelého člena na
hostivickém, řepském, ruzyňském hostouňském,
úhonickém nebo tachlovickém
hřbitově se účastnilo vždy 24 členů s hudbou a praporem. Zemřelá vdova
po členovi měla nárok na účast 12 členů bez hudby a bez praporu na svém
pohřbu. Pro výběr členů, kteří se měli účastnit pohřbů, byla stanovena jasná
pravidla. Pokud někdo vybraný nemohl, musel za sebe zajistit náhradu jiným
členem, jinak platil pokutu 1 K ve prospěch sirotků a po třetí neúčasti
mohl být vyloučen. Valná hromada v červenci 1906 stanovila, že kdo
nestojí o účast spolku na pohřbu, sám se nemusí účastnit, a účast spolkové
delegace rozšířila i na pohřby na hřbitovech v Krtni,
Hořelicích a Kněževsi. V lednu 1907 se pak
valná hromada usnesla, že sebevrah má nárok na stejné zajištění pohřbu jako
každý jiný člen. Hostivít „přežil“ až do začátku 50.
let 20. století, kdy byl jako řada dalších spolků zlikvidován. Do té doby
plnil svůj účel, i když během 1. republiky mu postupně se zvyšující se úrovní
státního sociálního zabezpečení snižoval počet a zvyšoval věk členů. V 90. letech 20. století došlo
k pokusu spolek Hostivít obnovit, který zpočátku vypadal nadějně, ale
postupně vyzněl poněkud do ztracena. Jiří Kučera |
Předchozí část – Následující
část
Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník
-> Seriál Hostivice před sto lety -> 7. část