Hostivická historie

SERIÁL HOSTIVICE VE FOTOGRAFIÍCH ADOLFA VYŠATY

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Hostivice ve fotografiích Adolfa Vyšaty -> 3. část

3. ČÁST
(Hostivický měsíčník 5/2008)

Fotograf Adolf Vyšata v roce 1942 fotograficky zdokumentoval cenné stavby na západním okraji Prahy v rámci „Zaměřovací akce České akademie věd a umění“ Národopisné komise při ČAVU. Soubor fotografií je nyní uložen v Etnologickém ústavu Akademie věd, v.v.i., a s jednotlivými snímky postupně seznamuji v tomto seriálu Hostivického měsíčníku. Ve třetí části si ukážeme poslední tři snímky z Hostivice a oba litovické snímky.

Dva snímky s inventárními čísly 23209HK a 23210HK zachycují bývalou tzv. dolejší krčmu, kterou pamětníci znají spíše pod názvy hostinec U českého lva nebo u Marty. Historie této stavby, která v roce 1770 dostala číslo popisné 17, není dosud v nejstarším období pořádně zmapována. V roce 1785 hostinec vlastnili Jan Brož a Jan Brtník a kolem roku 1850 byla domácí paní Františka Brožová, nájemcem šenku (hostince) pan Vydra a řezníkem Josef Novák. V roce 1875 dům i s hospodářstvím patřil Václavu Vlčkovi, který ho později předal Antonínu a Anně Vlčkovým. Na počátku 20. století byl nájemcem hostince Václav Bubník.

Podle trhové smlouvy z 9. dubna 1913 prodal Antonín Vlček celou držbu čp. 17 Antonínu a Antonii Šroubkovým. Hostinec se v té době nazýval U českého lva a sídlila v něm řada spolků. Později byl znám i pod názvem „u Marty“ podle hostinské Marty Kučerové. V domě měl rovněž obchod Josef Pelc a nacházel se zde poštovní úřad (ve 20. letech se přestěhoval do Nouzova) a četnická stanice, která od roku 1931 získala nové prostory v bývalé škole čp. 59. Od 1. ledna 1934 zde otevřel Jiří Šimůnek lékárnu. Po smrti Antonína Šroubka zdědil hostinec s vedlejším domem a pozemky jeho zeť Ing. František Dlabal, který odprodal pole náležící k hospodářství.

Po 2. světové válce celý areál postupně chátral a v roce 1967 byl zbořen. Na jeho místě nyní stojí obchodní středisko F+F a pouze nezvykle široká vozovka v těchto místech dokládá, že původní dům stál mnohem více do náměstí a po jeho demolici byla karlovarská silnice částečně napřímena.

První snímek ukazuje obytné stavení od východu, z křižovatky ulic Čsl. armády a V Koutě. Podobně dům vypadá již na pohlednicích z počátku 20. století a svůj vzhled v podstatě nezměnil až do demolice. Za zmínku stojí, že oplocená předzahrádka mezi stromem a obytnou budovou tvořila ještě v roce 1840 součást návsi a až později byla oddělena a prodána majiteli hostince. Vlevo je vidět část bývalého špýcharu čp. 14, který jsme představili minule.

Na druhém snímku si můžeme prohlédnout dvůr hostince. Pod přístřeškem uprostřed dvora se odstavovaly povozy, aby na ně nepršelo, a vlevo bývaly stáje s klenutými stropy. Vpravo za bránou, kterou jsme na předchozím snímku viděli z venkovní strany, vyčnívá statek čp. 18 a vlevo od něj stodola tohoto statku, krytá ještě převážně doškovou střechou.

Fotografie s inventárním číslem 23211HK patří statku čp. 50 v Potoční ulici. Rovněž historie tohoto statku by žádala podrobnější zmapování. Musíme se zatím spokojit s tím, že v roce 1785 statek patřil Jaroslavu a Václavu Šafaříkovým. V roce 1875 ho vlastnil již Tomáš Nykles (v katastru chybně psaný jako Neklas), který ho roku 1889 předal Matěji a Marii Nyklesovým. Později hospodářství převzal jejich syn Matěj a manželkou Annou, který zde hospodařil i v době, kdy dům fotografoval A. Vyšata. V roce 1951 je zde uváděn Antonín Nykles a před rokem 1957 dům, stále ještě s doškovou střechou, získal pan Krsička.

V Litovicích pořídil Adolf Vyšata pouze dva snímky. První z nich, který je uložen pod číslem 23212HK, ukazuje areál litovické tvrze. Tento pohled se příliš nezměnil, pouze upozorním, že okresní silnice od Břví v té době ještě neměla bezprašný povrch.

Fotografie 23213HK zachytila starobylou bránu u statku čp. 14 (nyní čp. 634), kterou nyní pečlivě udržují současní majitelé domu. Usedlost, které se ještě nedávno běžně říkalo Zykánův statek, se v dávných dobách nazývala Vítkovský grunt. Měla jméno po Jiříku Vítkovi, který zde hospodařil ještě před bitvou na Bílé hoře. Po třicetileté válce byl však grunt pustý. Až roku 1679 ho získal za 90 kop míšenských grošů Šimon Hruška. V roce 1720 zde hospodařil Václav Šafránek, roku 1761 jeho syn Tomáš a po něm jeho vdova Alžběta, která roku 1804 předala grunt synovi Janu Šafránkovi. Ten ho roku 1806 prodal Martinu Horákovi za 2 300 zlatých. Téhož roku koupil grunt od Horáka za 3 114 zlatých František Bumba, který byl v letech 1810 až 1816 litovickým rychtářem. Vdova po něm předala grunt roku 1848 Marii Sobotkové, které ho věnovala synu Františkovi a jeho manželce Marii. Ovdovělá Marie se roku 1875 znovu provdala za Antonína Zykána a roku 1920 přešlo vlastnické právo na jeho bratra Václava. V roce 1921 statek převzal syn Josef Zykán s manželkou Františkou, která v červenci 1923 v pohnutí mysli zapálila obytné stavení a uhořela. Ve 40. letech byly postaveny nové hospodářské budovy.

Znamení, které měl grunt čp. 14 v purkrechtní knize z roku 1707

Jiří Kučera

www.hostivickahistorie.cz

Předchozí část – Následující část

Úvod -> Texty pro Hostivický měsíčník -> Seriál Hostivice ve fotografiích Adolfa Vyšaty -> 3. část