HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI

Úvod -> Podniky a živnosti -> Hostivická mlékárna -> Článek v Hostivickém měsíčníku 1985

Hostivická mlékárna

Článek o hostivické mlékárně z roku 1985

Hostivický měsíčník z února 1985

Hostivičtí mlékaři

To víte, mlékaři! Budík zvoní ráno ve dvě, venku třeskuté ticho a mráz, že bys psa nevyhnal, ale nic naplat, v zemědělských farmách čeká mléko. A to je nutné svézt do mlékáren, rozvézt do obchodů. A včas, než přijdou ženské do hal a rozběhne se pracovní den. Tady je každý den pracovní. Mlékárny neznají soboty a neděle.

Hostivická mlékárna tu stojí od pětatřicátého roku, kdy zahájila výrobu a na svou dobu byla velmi moderně vybavena. Žádné transmise, ale elektromotory, výkonná čerpadla a chladicí zařízení, kolem nových budov anglické trávníky a ihned denní zpracování dvanáct tisíc litrů mléka z okolních statků. V té době měla jen 12 zaměstnanců a odbytiště, kromě Hostivice, hlavně v Praze, Vinohradská, Všeobecná nemocnice, nemocnice Pod Petřínem, 120 firemních odběratelů – mlékařů v Praze, ale i pankrácká věznice a další. Tenkrát zajišťovaly provoz tři škodovky – třítunky – a auta ČSD, která garážovala v Nučici. Bylo to promyšlené. Auta po půlnoci nakládala mléko ze statků. Svážela je do mlékárny, ráno naložila zboží pro Prahu, přivezla z krámů prázdné konve a bedny, ty se naložily syrovátkou a krmným mlékem a hned zpět k zemědělcům. Čas na spánek ještě zbyl.

Jak to však přišlo, že byla v Hostivici založena mlékárna? Pamětníkem tohoto odvětví je dodnes činný zaměstnanec a odborník Jan Štarman, který otevření mlékárny „nestihl“ a nastoupil do ní až šest dní po zahájení výroby – 8. 11. 1935.

„V r. 1870 byla v Hostivici poprvé založena mlékárna a byla to jedna z prvních mlékáren v českých zemích. Používalo se zde již odstředivek. Do té doby se získávala smetana z mléka jen ustáváním a sbíráním. Ale až od r. 1934 začíná rozvoj skutečného mlékařského průmyslu.

Byl podnícen vládní vyhláškou, která stanovila, že mléko ve městech smí být prodáváno jen „pasterované“, ošetřené krátkodobým zahřátím pod bod varu, proto, aby se zničily veškeré mikroorganismy, ale co nejméně poškodila biologická hodnota mléka. Toto nařízení vyřadilo ve městech tisíce drobných překupníků mléka, ale naopak přinutilo velkostatky k urychlené výstavbě mlékáren s patřičnou technikou. Naše nová mlékárna stála během půl roku. Za války se provoz zdvojnásobil. Nová správa nechala mlékárnu strojově rozšířit, dodala novou pasterizační stanici, nové tanky – zásobníky mléka, nařídila povinné dávky i od malorolníků, zavedla stálé sběrny mléka po okolních vesnicích a stanovila neměnný rajon rozvozu našich výrobků.

Tehdy jsme zásobovali podstatnou část Kladna a západní čtvrti Prahy. Aut však bylo málo a benzinu ještě méně, a tak byla postavena i konírna pro 11 párů koní pro rozvoz mléka. Po válce začíná nová éra mlékárny. V r. 1946 jsme získali dánskou plničku mléka – do té doby se stáčelo ručně, nový tank z Kladna, a začal opět, jako před okupací, tvrdý konkurenční boj. Pražské mlékárny se nás snažily vytlačit z pražského trhu, z Kladna zas kačická a slánská mlékárna. Vzpomínám si, jakou konkurenční bitvu jsme svedli například s radlickou mlékárnou. Naše mlékárna disponovala odjakživa kvalitním mlékem. A z takové suroviny se potom mnohem snadněji vyrábějí další produkty. Vždy jsme měli výbornou smetanu a jogurty. A radlická mlékárna zavedla svůj patent – jogurt „Jovo“, plněný do skla a s marmeládou pod papírovým uzavíracím víčkem. Úspěch kombinace marmelády s jogurtem nám nedal spát, protože jsme si byli vědomi našeho kvalitního bílého jogurtu. Abychom obešli radlický patent, začali jsme plnit marmeládu na dno sklenice a na ní potom bílý jogurt. Název tohoto nového výrobku byl „Joto“ a brzy se stal známý po celém okolí. Dnes už Jovo představuje jiný sortiment – koktejl a slovo Joto zcela zmizelo. Zůstaly jen jogurty s marmeládou na dně sklenice a s hliníkovou uzavírací folií, jehož výroba se přes velkou konkurenci nevratných obalů v některých mlékárnách ještě udržela,“ vzpomíná s. Štarman.

Vjezd do mlékárny je nenápadný, žádné neony a velké nápisy, žádná závora. Kde se tam chce dostat, za náměstím vybočí ze silnice doleva, nahlédne do vrátnice a brzy ucítí syrovou vůni mléka, ne těžkou, ale přesto pronikavou jako dým. Všude kolem je uježděný asfalt a naproti vjezdu hlavní, patrová budova.

Nakládací rampa a vchod do kancelářských a provozních místností. Každý den převážejí cisternová auta nové mléko z okresů Kladno a Praha-západ. Mléko se stáčí do příjmových nádrží a vzorky putují ihned do laboratoří, kde se stanoví obsah tuku, měrná váha, kyselost a hodnotí se jeho čistota. Mléko je třeba bedlivě hlídat, čistit a ihned tepelně ošetřit – zpasterizovat, a teprve po tomto základním ošetření a standardizaci obsahu tuku, je možno je dále zpracovávati. Hostivická mlékárna už není samostatný závod jako dříve. V dnešní době rozsáhlých technologických kooperací je součástí velkého mlékárenského koncernu Laktos a tvoří spolu s Trojskou mlékárnou jeden závod. O práci čtyřiceti žen a třiatřiceti mužů – hostivických mlékařů, se blíže rozhovořil vedoucí provozovny s. Jaroslav Semerák:

„Náš provoz zpracovává denně 60 až 80 tisíc litrů mléka, které po pasterizaci prochází čtyřmi základními středisky v závodě. První je pasterizace a úprava konzumního mléka. Druhým střediskem je stáčírna mléka, kde mléko podle tučnosti stáčíme na strojní lince, sestavené ze tří strojů typu BTH 12, na polotučné a plnotučné mléko. Jen o sáčkovém mléce lze tedy hovořit jako o „čistém“ hostivickém výrobku, pokud si ho koupíte v okrese Praha-západ anebo v západní části Prahy 6.

Naše třetí středisko zpracovává mléko na základní surovinu k výrobě čerstvých sýrů. Tato základní surovina se v drumech převáží do nuselské mlékárny, kde se dále upravuje na finální výrobky jako kapiový sýr, imperiál, krémový sýr apod.

A konečně čtvrté středisko zajišťuje výrobu jogurtů, ale jen pro velkospotřebitele. Náš jogurt v konvích převážíme do řady potravinářských podniků v Praze, v okrese Benešov, Příbram, ale také do Slaného nebo Mladé Boleslavi, kde se zpracovává na produkty, jejichž základem je bílý jogurt. Je to do určité míry škoda, protože náš bílý jogurt má výborné chuťové vlastnosti, které by určitě zákazníci v obchodech ocenili. Ovšem v dnešní velkovýrobě není jiného východiska. Moderní technika, kterou jsou postupně mlékárny vybavovány, umožňuje výrobu takového množství hotových výrobků, ať už jde o jogurt, máslo anebo měkký sýr, že to stačí pokrýt poptávku nejen v Praze a okolí, ale je možno tyto výrobky dovážet i do jiných krajů republiky.

Je třeba se zmínit i o tom, že v létě, v období nákupní špičky, převážíme nadbytečné mléko ve velkoobjemových cisternách o obsahu až 20 tisíc litrů do sušáren našeho podniku v Kolíně a Benešově. Zde se z mléka vyrábějí především krmné směsi, ale i sušené mléko, které se expeduje do mnoha zemí světa. V příštích letech čekají náš provoz důležité změny. Víme, že v 9. pětiletce má být postavena nová, velká mlékárna v oblasti Zličína a my bychom měli vyrábět jako její pobočný závod mléčné speciality. Doufáme proto, že v některých výrobcích budeme moci ještě lépe navázat na naši tradici.“

Na otázku, proč se stáčí mléko do folií a ne do lahví, odpověděl provozní mistr s. František Tesař:

„Myslím, že výhody sáčkového mléka jsou jednoznačné. Folie jsou lehčí, výroba je levnější, cena podstatně menší. Tím v provozu odpadlo mytí lahví a tím se zvýšila hygiena práce. K mléčným lahvím se zatím vracet nebudeme, i když víme, že mléko ve fóliích je lehce zranitelné. Přáli bychom si, aby zákazníci nakládali se sáčky s mlékem ohleduplněji. Měsíční ztráty, které jsou způsobeny nevhodným zacházením, jsou zbytečné a ochuzují nás všechny o tuto nenahraditelnou surovinu.“

Hostivické mlékárně je letos 50 let. Vedle bohaté mlékařské historie je zde současnost s denními starostmi desítek lidí, kteří se potýkají s možnostmi svého malého závodu. Jak řekl vedoucí provozovny s. Jaroslav Semerák: „Není jednoduché předělat letitou továrnu v moderní závod. Přesto se snažíme všem zaměstnancům vyhovět, ulehčit namáhavou práci tak, aby se lidé cítili v provozu dobře. Už letos má být např. dokončena nová kotelna se všemi možnostmi mechanizace a s veškerým sociálním zařízením. Odpadne mechanická obsluha starého kotle s nedokonalým spalováním.“ – Světelná hodiny na štítu mlékárenské budovy ukazují poledne a dole na rampě se nakládá 90 konví denní normy výroby jogurtů. Také mléko se již rozvezlo a směna se chýlí ke konci. V halách se míhají bílé pláště žen a mužů. Voní mlékem a zdá se, že i tváře vyzařují světlou barvu prostředí. Je to něco jiného než prach železnice nebo olej a mastnota soustruhů.

Uprostřed hlavní haly proudí prameny husté smetany z pasterizační stanice do uzrávače a skrze celou stěnu bílého vodopádu náhle vidím námahu celého řetězu lidí, kteří se podílejí na této výrobě. Úsilí zemědělců a odpovědnost mlékařů, kteří proměňují svoji práci v nekonečný bílý koberec, který teče neustále a je tolik potřebný. Člověče, ber je to bohatství!

-ov.

Úvod -> Podniky a živnosti -> Hostivická mlékárna -> Článek v Hostivickém měsíčníku 1985