HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI
Úvod -> Podniky
a živnosti -> Mlýny -> Parní mlýn
Parní mlýn v
Hostivici Hostivice,
Za Mlýnem čp. 114 a 188 Majitelé
mlýna 1884–1906 1906–1916 1916–1929 Od požáru v roce 1923 mimo provoz 1923. 1929–1936 1934. Agrasol,
a. s. – První parní mlýn v Hostivici Součást
Kooperativy, a. s. 1936
– po 1945 Kralupské
mlýny, n. p. Po
1945 – 1961 Mlýny
a těstárny, n. p., Pardubice 1961;
1963 zastaven provoz Mlýny
a pekárny, n. p., Čerčany ? Zemědělský
nákupní podnik Ruzyně Nájemce
sila T.
O. P., s. r. o. Po
1991 (jen vlastní mlýn, garáž a trafostanice) Historie
mlýna Bývalý mlýn čp. 114 vznikl původně jako
obecní kontribučenský špýchar (sýpka). Takovéto sýpky byly zakládány na
základě josefínských reforem. V Hostivici byl špýchar postaven až
v letech 1819 až 1822, což dokládají zápisy v knize obecních účtů
z této doby. V roce 1819 hostivická obec vydala 104 zlatých 9
krejcarů na tesání dříví na špejchar, 47 zl. 29 kr. nádeníkům za lámání
95 sáhů kamene po 35 krejcarech a 23 zl. 41 kr. za ten kámen (sáh po 15 kr.).
K výdaji 100 zlatých za řezání klád na špejchar roku 1820 připsal
revident následující otázku: „Kolik klád a co od řezání jedný klády?“
Až do tohoto roku obec půjčovala hotovost na úrok svým obyvatelům, ale stavba
špejcharu ji finančně vyčerpala, takže v příjmech roku 1821 najdeme
zápis: „Úroky se v tomto roce žádné do
počtu vzíti nemohou, poněvadž se kapitály ku konci předcházejícího roku
k vystavění kontribučenského špýcharu složiti musely.“ Na dříví a
jiný materiál potřebný k postavení kontribučenského špýcharu obec
v tom roce složila k vrchnímu úřadu na hotovosti 940 zlatých.
Revident vytkl, že rychtář neměl výdaj při revizi písemně stvrzený od
vrchnosti. Obec si zároveň půjčila 1 000 zlatých na řemeslníky a jiná
vydání potřebná k dostavění špýcharu. V roce 1822 splatila prvních
60 zlatých jako úrok z půjčky, což vedlo revidenta k velmi
rozhořčené poznámce: „Těch vypůjčených
1000 zl. musí rychtář dle pořádků do příjmu vzíti a pak jasně vystavení
špejcharu do vydání postaviti; ostatní pak při skoupení vystaveného špýcharu
na všecky vydaný peníze z úřední písemnosti pořádnost udělati.“
V následujícím roce obec úrok neplatila, ale v letech 1824 a 1825
zaplatila Matěji, resp. jeho synovi Václavu Pachmanovi vždy po 60 zlatých,
tentokrát už bez připomínek revidenta. Další výdaj na špýchar je zaznamenán
v roce 1824, kdy obec složila hotově u vrchního úřadu
36 zlatých na dostavění kontribučenského špýcharu. Trhovou smlouvou ze 14. srpna 1884 sýpku koupil Jakub Tausig a přestavěl ji na parní
mlýn. Tausig již před rokem 1885 přistavěl kotelnu, ale potřebné pozemky od
obce vykoupil až 30.
dubna 1893. Mezi roky 1885 a 1889 postavil „přes ulici“ novostavbu kolny,
komory a konírny – pekárny, která později dostala samostatné čp. 188. Kupní smlouvou
z 9. srpna 1906 mlýn koupil Josef Štýbr, který kolem roku 1915
přistavěl kotelnu a celou držbu trhovou smlouvou z 12. listopadu
1916 prodal Josefu Záborcovi. V roce 1923 mlýn vyhořel. Mlýn čp. 114 a pekárna čp. 188 na snímku z pohlednice, kterou
vydal Ferdinand Deutsch v roce 1909. Poté ho koupil Bohuslav Snětina (v některých dokumentech psaný chybně
jako Bohumil či Emanuel), který v moderně obnoveném mlýnu zahájil
činnost v červnu 1929. Snětina na základě stavebního povolení vydaného
již v roce 1919 Josefu Záborcovi rozšířil strojovnu, a především hlavní
objekt mlýna zvýšil o patro. Oproti stavebnímu povolení z roku 1927 byla
vybudována mansardová střecha, což bylo při kolaudaci v roce 1930
schváleno bez připomínek. Zároveň byla postavena rampa do ulice před mlýnem
na obecním pozemku, ze které měl majitel platit trvale uznávací poplatek,
nikdy ho však nezaplatil. Plán na opravu vyhořelého mlýna zpracoval v roce 1927 hostivický
stavitel Antonín Hakl. Mlýn z Palackého ulice ve 30. letech 20. století. Na fotografii z 30. let 20. století je dobře vidět dvoupatrový
mostek mezi domy čp. 114 a 188. Výřez z plánu na přístavbu skladiště mouky z roku 1938
dokladuje proměnu západní části budovy. Šedé jsou stávající zdi, červené nové
a žluté odstraňované. Přístavbu zajistil Rudolf Šťastný z Jenče. V roce 1936
vyhlásil Okresní soud v Unhošti na mlýn nucenou dražbu a získala ho
firma Agrasol, a. s. Ta založila společnost První parní mlýn v Hostivici,
ale již po roce ji prodala Kooperativě. V letech 1938 až 1939 proběhla
přístavba skladiště mouky na západní straně budovy na místě dřívější kotelny
a strojovny. Zároveň byl zbourán původní samostatně stojící komín.
V letech 1941–1942 byla přistavěna obilní sila na severní straně budovy.
Tato přístavba vtiskla budově charakteristickou podobu, kterou známe dodnes. Hlavičkový papír mlýna z roku 1938. Přístavba obilných sil v zimě 1941/1942 v pohledu
z Palackého ulice. Cenná fotografie zachycuje věž obilných sil od severu v květnu
1945. Protože správce mlýna Oldřich Vágner
vyvěsil československou vlajku již na začátku pražského povstání,
německá obrana letiště věž intenzivně ostřelovala. Snímek z fotokroniky
města Hostivice. Znárodněný
mlýn byl zařazen do podniku Kralupské mlýny, n. p., a v roce 1954
byl upraven na loupání a mletí rýže pro pivovary. V roce 1961 jej
převzaly Mlýny a těstárny, n. p., Pardubice. Protože zde nebylo
možné zavést moderní mlýnskou velkovýrobu, zastavil pardubický podnik provoz,
stroje byly demontovány a silo pronajato Zemědělskému nákupnímu podniku
v Ruzyni. Později byl mlýn převeden na Mlýny a pekárny Čerčany. Po roce 1991 získala bývalý mlýn firma T.O.P. s. r. o., která ho
nadále pronajímá jako sklad. Mlýn čp. 114 od severovýchodu 12. dubna 2008. Bývalý mlýn čp. 114 z Palackého ulice 13. října 2009. Správci mlýna od roku 1936 Oldřich Vágner (1938–1952) Václav
Witzany (1953–1957) Holeček
(od 1957) Zaměstnanci mlýna Podle
článku A. Štětky v Hostivickém měsíčníku č. 10/2003 Za druhé
světové války Správce: Oldřich Vágner Stárek: Jan Mědílek (do
1946, odešel do Českého Brodu) Účetní: Cyril Nečesal (1945
převzal mlýn v Terezíně) Z Hostivice: Antonín
Sláma, paní Kafková, paní Houdková Řidič nákladního
automobilu: pan Zvohánek Kolem 1950 Správce: Oldřich Vágner Stárek: Václav Witzany (1946–1953) Řidič: František Hrdlička
z Chýně, výpomoc Karel Kokoška (do 1953) a Bedřich Bereiter V mlýnici: pan Koča
z Bělok, Antonín Kácl z Dobrovíze, p. Černý ze Středokluk Z Hostivice: Antonín
Sláma, paní Kvěšová, paní Kafková, paní Houdková, Růžena Pešková Výpomoc: Václav Sláma Kolem 1955 Správce: Václav Witzany
(1953–1957) Stárek: pan Holeček (poté
vedoucí) Miroslav Kylies, Rudolf
Červenka, Jaroslav Váňa, pan Lerch, paní Reichová Po 1963 Jen 2–3 zaměstnanci jako
skladníci a hlídači |
Úvod -> Podniky
a živnosti -> Mlýny -> Parní mlýn