Parní mlýn - Mlýny - Podniky a živnosti

HOSTIVICKÉ PODNIKY A ŽIVNOSTI

Úvod -> Podniky a živnosti -> Mlýny -> Parní mlýn

Parní mlýn v Hostivici

Hostivice, Za Mlýnem čp. 114 a 188
1884–1963

Majitelé mlýna

Jakub Tausig

1884–1906

Josef Štýbr

1906–1916

Josef Záborec

1916–1929

Od požáru v roce 1923 mimo provoz

1923.

Bohuslav Snětina

1929–1936

1934.

Agrasol, a. s. – První parní mlýn v Hostivici

Součást Kooperativy, a. s.

1936 – po 1945

Kralupské mlýny, n. p.

Po 1945 – 1961

Mlýny a těstárny, n. p., Pardubice

1961; 1963 zastaven provoz

Mlýny a pekárny, n. p., Čerčany

Zemědělský nákupní podnik Ruzyně

Nájemce sila

T. O. P., s. r. o.

Po 1991 (jen vlastní mlýn, garáž a trafostanice)

Historie mlýna

Bývalý mlýn čp. 114 vznikl původně jako obecní kontribučenský špýchar (sýpka). Takovéto sýpky byly zakládány na základě josefínských reforem. V Hostivici byl špýchar postaven až v letech 1819 až 1822, což dokládají zápisy v knize obecních účtů z této doby. V roce 1819 hostivická obec vydala 104 zlatých 9 krejcarů na tesání dříví na špejchar, 47 zl. 29 kr. nádeníkům za lámání 95 sáhů kamene po 35 krejcarech a 23 zl. 41 kr. za ten kámen (sáh po 15 kr.). K výdaji 100 zlatých za řezání klád na špejchar roku 1820 připsal revident následující otázku: „Kolik klád a co od řezání jedný klády?“ Až do tohoto roku obec půjčovala hotovost na úrok svým obyvatelům, ale stavba špejcharu ji finančně vyčerpala, takže v příjmech roku 1821 najdeme zápis: „Úroky se v tomto roce žádné do počtu vzíti nemohou, poněvadž se kapitály ku konci předcházejícího roku k vystavění kontribučenského špýcharu složiti musely.“ Na dříví a jiný materiál potřebný k postavení kontribučenského špýcharu obec v tom roce složila k vrchnímu úřadu na hotovosti 940 zlatých. Revident vytkl, že rychtář neměl výdaj při revizi písemně stvrzený od vrchnosti. Obec si zároveň půjčila 1 000 zlatých na řemeslníky a jiná vydání potřebná k dostavění špýcharu. V roce 1822 splatila prvních 60 zlatých jako úrok z půjčky, což vedlo revidenta k velmi rozhořčené poznámce: „Těch vypůjčených 1000 zl. musí rychtář dle pořádků do příjmu vzíti a pak jasně vystavení špejcharu do vydání postaviti; ostatní pak při skoupení vystaveného špýcharu na všecky vydaný peníze z úřední písemnosti pořádnost udělati.“ V následujícím roce obec úrok neplatila, ale v letech 1824 a 1825 zaplatila Matěji, resp. jeho synovi Václavu Pachmanovi vždy po 60 zlatých, tentokrát už bez připomínek revidenta. Další výdaj na špýchar je zaznamenán v roce 1824, kdy obec složila hotově u vrchního úřadu 36 zlatých na dostavění kontribučenského špýcharu.

Trhovou smlouvou ze 14. srpna 1884 sýpku koupil Jakub Tausig a přestavěl ji na parní mlýn. Tausig již před rokem 1885 přistavěl kotelnu, ale potřebné pozemky od obce vykoupil až 30. dubna 1893. Mezi roky 1885 a 1889 postavil „přes ulici“ novostavbu kolny, komory a konírny – pekárny, která později dostala samostatné čp. 188.

Kupní smlouvou z 9. srpna 1906 mlýn koupil Josef Štýbr, který kolem roku 1915 přistavěl kotelnu a celou držbu trhovou smlouvou z 12. listopadu 1916 prodal Josefu Záborcovi. V roce 1923 mlýn vyhořel.

Mlýn čp. 114 a pekárna čp. 188 na snímku z pohlednice, kterou vydal Ferdinand Deutsch v roce 1909.
Na vývěsním štítě lze přečíst nápis: „Prodej mleté mouky, mlýnských výrobků a pravého žitného chleba“.

Poté ho koupil Bohuslav Snětina (v některých dokumentech psaný chybně jako Bohumil či Emanuel), který v moderně obnoveném mlýnu zahájil činnost v červnu 1929. Snětina na základě stavebního povolení vydaného již v roce 1919 Josefu Záborcovi rozšířil strojovnu, a především hlavní objekt mlýna zvýšil o patro. Oproti stavebnímu povolení z roku 1927 byla vybudována mansardová střecha, což bylo při kolaudaci v roce 1930 schváleno bez připomínek. Zároveň byla postavena rampa do ulice před mlýnem na obecním pozemku, ze které měl majitel platit trvale uznávací poplatek, nikdy ho však nezaplatil.

Plán na opravu vyhořelého mlýna zpracoval v roce 1927 hostivický stavitel Antonín Hakl.

Mlýn z Palackého ulice ve 30. letech 20. století.

Na fotografii z 30. let 20. století je dobře vidět dvoupatrový mostek mezi domy čp. 114 a 188.

Výřez z plánu na přístavbu skladiště mouky z roku 1938 dokladuje proměnu západní části budovy. Šedé jsou stávající zdi, červené nové a žluté odstraňované. Přístavbu zajistil Rudolf Šťastný z Jenče.

V roce 1936 vyhlásil Okresní soud v Unhošti na mlýn nucenou dražbu a získala ho firma Agrasol, a. s. Ta založila společnost První parní mlýn v Hostivici, ale již po roce ji prodala Kooperativě. V letech 1938 až 1939 proběhla přístavba skladiště mouky na západní straně budovy na místě dřívější kotelny a strojovny. Zároveň byl zbourán původní samostatně stojící komín. V letech 1941–1942 byla přistavěna obilní sila na severní straně budovy. Tato přístavba vtiskla budově charakteristickou podobu, kterou známe dodnes.

Hlavičkový papír mlýna z roku 1938.

Přístavba obilných sil v zimě 1941/1942 v pohledu z Palackého ulice.

Cenná fotografie zachycuje věž obilných sil od severu v květnu 1945. Protože správce mlýna Oldřich Vágner vyvěsil československou vlajku již na začátku pražského povstání, německá obrana letiště věž intenzivně ostřelovala. Snímek z fotokroniky města Hostivice.

Znárodněný mlýn byl zařazen do podniku Kralupské mlýny, n. p., a v roce 1954 byl upraven na loupání a mletí rýže pro pivovary. V roce 1961 jej převzaly Mlýny a těstárny, n. p., Pardubice. Protože zde nebylo možné zavést moderní mlýnskou velkovýrobu, zastavil pardubický podnik provoz, stroje byly demontovány a silo pronajato Zemědělskému nákupnímu podniku v Ruzyni. Později byl mlýn převeden na Mlýny a pekárny Čerčany.

Po roce 1991 získala bývalý mlýn firma T.O.P. s. r. o., která ho nadále pronajímá jako sklad.