Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003

 

DIVADLO V HOSTIVICI A V LITOVICÍCH

 

Úvod -> Divadlo -> V letech 1945 až 1954 -> 1947: Sedlák svým pánem

 

 

Sedlák svým pánem

Hra o 3 jednáních

Lope de Vega

Překlad Jindřich Hořejší

 

Základní údaje

 

Litovice, Dělnický dům

20. dubna 1947

Dramatická jednota J. K. Tyl Hostivice-Litovice

Režie Václav Horešovský

Scéna Jiří Pergl

 

Hlavní role

Král – Jan Šimůnek

Infantka – Nedbalová

Hrabě Oton, králův maršálek – Jiří Kocourek

Hrabě Finardo, dvořan – Koželuh

Juan, sedlák – Václav Vančura

Feliciano, jeho syn – J. Novák

Lisarda, jeho dcera – Zikulová

Belisa, jeho schovanka – Šustrová

Fileto, přední čeledín – Holopírek

Bruno, přední čeledín – Hurt

Salvano, přední čeledín – Z. Novák

 

Pozvánka

 

 

 

 

 

Další údaje

 

Ze vzpomínek Václava Vančury:

Když se moje povinnosti na vysoké škole se blížily ke svému konci, začal jsem se ohlížet zase po divadle.

A byla to hra „Sedlák svým pánem“ od Lope de Vegy. Režíroval ji pan Václav Horešovský, v Hostivici vysoce ceněný herec a režisér, a ten mi svěřil titulní roli.

Už v prvním jednání byl monolog, kterým se sedlák vychloubá, co všechno má, jak velkou úrodu mu dávají pole, zahrady i vinice „a dobytka až pánbůh brání“, to říká doslova. A tím se chce přirovnávat ke králi, že mezi nimi není vlastně rozdílu. I on, sedlák, má všechno, co potřebuje. Vyjadřuje to slovy: „Král je pán, já jsem pán, každý jí svůj marcipán“. A to se ve hře několikrát opakuje.

I při tomto monologu jsem zakázal nápovědě paní Šustrové, aby mi napovídala, abych neztrácel možnost každý verš monologu co nejpečlivěji přednést a vychutnávat efekty každé i malé pauzy a tím si udržovat pevný kontakt s publikem.

Od této hry uplynulo už 46 let a dodnes si pamatuju některé verše. Tak na samém začátku bylo:

Sedlák:                    Dobrýtro vám přeju páni,

                       není to jak z udělání?

                       Tumáš, pán si stojí u vrat,

                       toť se ví, aby moh skuhrat,

                       že už chasa není v práci.

Čeledín:                   Nejsme vám tu pro legraci

Sedlák reaguje na projev krále, který se domnívá, že mu sedlák závidí:

                       Všechno slyším, všechno vidím,

                       ale nic vám nezávidím.

                       Kdybych chtěl i, cožpak mohu

                       nezávidím ani Bohu,

                       a je mocnější než vy,

                       větší boháč nežli vy.

 


Ještě uvedu krátký dialog mezi králem a sedlákem:

Sedlák:                    Který čert sem chlapa nese?

Král:                        Zabloudil jsem u vás v lese (tluče na bránu)

Sedlák:                    Vy tam, chovejte se slušně!

Král:                        A vy zase velkodušně!

 

Mám před sebou plakát té hry, z něhož je patrné, že byla hrána pod hlavičkou J. K. Tyla, a to 20. dubna 1947. Režii měl V. Horešovský a scénu vytvořil Jiří Pergl.

A byl to kamarád Pergl, který v roce 1992, kdy jsem byl v Praze a uskutečnilo se také moje setkání s hostivickými divadelníky, předal mi pěkně vypracovanou upomínku z doby, kdy jsme v Hostivici dělali společně divadlo.

Tím „sedlákem“ jsem ukázal Hostivici, že se mnou mohou počítat i pro hlavní role. Zatím ale nevěděli, že i pro nejrůznější role.

 

Ohlas v tisku

 

Časopis Vzlet 2/1947:

DIVADLO.

Divadelní činnost v našich obcích se probouzí. Vítejme ji a usnadněme jí setkání s dobou a náročnějším okolím. Povzbuďme ji kritikou k nové práci, které by se vyvarovala chyb předešlé a jež by pokorně sloužila kultuře a občanům. Pomáhejme jí, aby jim dala nové poznatky a alespoň trochu z krásy umění.

[…]

Druhou divadelní událostí bylo nastudování hry španělského autora Lope de Vegy „Sedlák svým pánem“ členy Tyla. Doufám, že zkušení divadelníci neodmítnou kritiku a pochopí její úmysl: otevřeně poukázat na chyby, které divadlu škodí a které se dají napravit.

Nevím, proč byla vybrána tato hra. Co nám chtěli jejím nastudováním členové Tyla říci? Snad to měl být slib, že se příště vyhnou operetkám a bezcenným komediím?

Hlavním kladem hry je její dramatičnost, lehkost, svěží vtip. Představení musí dýchat optimismem, sedlákovou neústupností a přímostí, královou dobromyslností a tak trochu závistí. Ostatní jen přihrávají – obě dívky, jejich milenci, králova sestra a trojice pohodlných čeledínů. Vtipně propletené narážky mají na sebe strnout pozornost diváků.

A zatím – co nám z divadla zůstalo? Líbivost, lehkost a hravost se setřely těžkopádným odříkáváním veršů. Nejpravdivěji a nejpřirozeněji – hlasově i pohybově – vyzněl sedlákův syn (J. Novák) a král (J. Šimůnek). Ti jediní se nedali svést verši, vázali slova podle smyslu a rozlišovali duševní nálady hlasovými odstíny. Skupinka tří čeledínů si vedla dost obratně, často však nechala v malé pohotovosti a hlasové jednotvárnosti uniknout vtipnému slovu a narážce. Postava sedláka Juana si zasloužila více propracování – prostá španělská modlitba v jeho ústech se podobala jen veršované říkance a stávala se směšnou. Jeho slovní potyčky s králem, v nichž hra vrcholí, byly trochu přesvědčivější – zablesklo se v nich dobře pronesené slovo, věta, pohotový pohyb – jen jich mělo být více. Maršálek Oton (milenec sedlákovy dcery) měl nezvučný, lhostejný hlas, který na jevišti zanikl. Hra ostatních nebyla hrou, byla jen odříkáváním pečlivě naučených veršů, bez smyslu, bez vnitřního prožití. A dívčí představitelky – kde nechaly svěžest, obratnost, milostnost, lehkost a příjemný hlasový tón? Zapomněly do svého hlasu a pohybů vložit radost, smutek, svou lásku a bázeň o milence. Přes všechnu snahu mluvily bezbarvě, unaveně a lhostejně. Králova sestra při svém nástupu na jeviště ztratila důstojnost, moudrost a klid rádkyně. Její jasný hlas se stával jednotvárností a úzkostlivě zřetelným vyslovováním až nepříjemným.

Výprava využila všech možností nepraktického jeviště; jen 20 minutová přestávka před posledním jednáním porušila hru, jinak dosti ucelenou a plynulou, a unavila diváky. Hudební podbarvení snad bylo dobře myšleno, ale jeho význam nebyl všude dost jasný a někde scénu i rušil (začátek představení, králova večeře u Juana).

A ještě dvě malé poznámky:

- přesně hrát znamená u nás začít o 30 min. později!

- to už tenkrát nosili dvořané ve Španělsku bílé tenisky?

–u–

 

Prameny

Sbírka autora

Vzpomínky Jiřího Kocourka

Vzpomínky Václava Vančury

Vzlet 2/1947

 

 

Úvod -> Divadlo -> V letech 1945 až 1954 -> 1947: Sedlák svým pánem

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: image003